Inovace, ar. bid’a, je věc nově vnesená do víry, opačná k pravdě, která k nám přichází od Posla Božího صل الله عليه و سلم, jedno jestli znalostí nebo činem, jako produkt pochybnosti anebo náklonnosti k dané věci.
Inovace, ar. bid’a, je věc nově vnesená do víry, opačná k pravdě, která k nám přichází od Posla Božího صل الله عليه و سلم, jedno jestli znalostí nebo činem, jako produkt pochybnosti anebo náklonnosti k dané věci. Imám es-Sujútí, Alláh mu budiž milostiv, k definici inovace řekl: „Inovace představuje čin, který se protiví šarí’a, nebo vyžaduje, aby se k ní něco dodalo nebo se z ní něco vyňalo…”[1]
Pravil Vznešený Alláh:
فَلْيَحْذَرِ الَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنْ أَمْرِهِ أَنْ تُصِيبَهُمْ فِتْنَةٌ أَوْ يُصِيبَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný.(An-Núr:63)
Posel صل الله عليه و سلم, v každé své chutbě upozorňoval na inovace řka: „A nejhorší věcí jsou věci vnesené a každá vnesená věc je inovace, každá inovace je bludem a každý blud vede do Ohně.“[2]
Posel صل الله عليه و سلم také říká: „V posledních generacích mé ummy budou lidé, kteří vám budou vyprávět to, co jste neslyšeli ani vi, ani otcové vaši. Proto mějte se před nimi na pozoru. ”[3]
Posel صل الله عليه و سلم říká o Medíně: “…kdo do ní vnese něco nového (inovaci) nebo poskytne útočiště novátoru, budiž na něj prokletí Boží, andělů a všech lidí. Alláh od něj nepřijme ani povinný, ani dobrovolný čin.“[4]Imám eš-Šátibí říká: „Tento hadís v obecném kontextu zahrnuje každou vnesenou věc protivící se šarí’i…“ „…a inovace jsou nejohavnější věci“[5]
Četná jsou podání od správných předků (selefu s-sálih) upozorňující na inovace a jejich následovníky. Jejich životopisy jsou vyplněny vyhýbáním se následovníkům inovací, jejich ponižováním a podceňováním. Když bych měl citovat vše, co se o tom uvádí, dosáhlo by to jednoho svazku a možná i vícero svazků.
Ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen, říká: “Nedruž se s následovníky tužeb, protože ze družení se s nimi onemocní srdce.“[6]
Al-Fudajl ibn Ijjád říká: „Alláh má anděly, kteří pátrají po kroužcích zikru. Proto se dívej, s kým budeš sedět. Nechť to není s inovátory, protože Alláh se nedívá na inovátory. Znakem pokrytectví je, že člověk vstane a sedne s inovátorem. Potkal jsem vybrané lidi a všichni byli z následovníků sunny, kteří zakazovali družení se s následovníky inovací.“[7] Al-Fudajl ibn Ijjáddále řekl mnoho cenného o zavržení následovníků inovací a upozornění na něj, z nichž jsou: „Neseď s novátorem, neboť se bojím, že se na tebe spustí prokletí.“„Kdo si zamiluje inovátora, Bůh zničí jeho činy a vyjme světlo islámu z jeho srdce.“„Jím s židem i křesťanem, ale nejím s novátorem a přál bych si, aby mezi mnou a následovníkem inovace byla zástěna z železa.“[8]“Kdo ctí inovátory, pomohl ničení islámu. Kdo se usměje do tváře inovátora, znevážil to, co Alláh zjevil Muhammedovi صل الله عليه و سلم. Kdo vdá svou dceru za inovátora, přerušil své rodinné svazky s ní. Kdo následuje dženázu inovátora, bez přerušení bude pod Božím hněvem, dokud se nenavrátí.“[9] „Duše jsou vojska sestavená. Ty, které se poznají, spojí se a ty, které se nepoznají, rozejdou se. Není možné, aby se následovník sunny družil s následovníkem inovace, kromě z pokrytectví.“[10]
Od Ibn Sirína se traduje, že slyšel od nějakého inovátora slovo a pak si strčil prsty do uší řka: „Není povoleno s ním mluvit, dokud nevstane ze svého místa.“[11]
Jahjá ibn Abí Kesír říká: „Když potkáš inovátora na jedné cestě, vydej se druhou.“[12]
Abdulláh Ibnu l-Mubárek říká: „Na tváři inovátora je tma, i kdyby se mazal olejem třicetkrát denně.“[13] Také řekl: „Alláh Vznešený zkrátil pokání každému inovátoru.“[14]
Imám Ahmed ibn Hanbel říká: „Hroby těžkých hříšníků z lidu sunny jsou zahradami. Hroby zbožných následovníků inovací jsou propastmi. Hříšníci z řad následovníků sunny jsou Božími chráněnci a světci, vážené osoby z řad následovníků inovací jsou Božími nepřáteli.“[15] Imám Ahmed také říká: „Není potřeba pro nikoho, aby se družil, mísil a byl přívětivý k následovníkům inovací.“[16]Dodává: „Když člověk pozdraví inovátora, miluje ho.“[17]
Imám Ibn Bettah el-Akberí říká: „Ze sunny je vyhýbat se každému, kdo nosí víru v to, co jsme vzpomenuli (tj.inovace), vyhýbat se tomu a nenávidět to. Taktéž je třeba vyhýbat se těm, kteří se s nimi přátelí, pomáhají jim, brání je a druží se s nimi, i kdyby se takový člověk ukazoval být následovníkem sunny.“[18]
Imám Abú Osmán Ismaíl es-Sa‘búní, Alláh mu budiž milostiv, vypráví o následovnících sunny: „Oni nenávidí následovníky inovací, kteří vnesli do víry něco, co není z ní. Nemilují je, ano se s nimi nedruží.“[19] Popsal je: „Vzájemně se milují kvůli víře a nenávidí se kvůli víře. Střeží se rozpravy o pilířích víry a rozchodu v otázkách víry. Vyhýbají se následovníkům inovací a bludu. Bojují proti inovátorům a následovníkům ohavných a hanebných tužeb.“[20]
Imám eš-Šátibí říká: „Zachráněná skupina jsou následovníci sunny, kterým je nařízeno být nepřáteli vůči následovníkům inovací, aby je vyhnali a trestali ty, kteří se k nim přidruží v jejich směrech. Nám je nařízeno být jim nepříteli a jim je nařízeno být nám přáteli a navrátit se do Džema’a.“[21]Také říká: „Úcta k inovátoru s sebou přitahuje dvě možné škody, které zapříčiňují rušení islámu: 1. Směřování pozornosti obyčejných lidí a neznalců k této úctě. Oni jsou přesvědčeni, že inovátor je nejlepší člověk a že je to, na čem je on lepší než to, na čem jsou jiní. To je příčina následování inovace a následovníci Sunny zůstanou stranou. 2. Když bude někdo ctěn kvůli své inovaci, to mu bude podnětem, aby vnášel inovace do všeho, ve všem a v každé situaci. Inovace se oživí a Sunna odumře. To je ničení islámu.“[22]
Mifdal ibn Muhelhel říká: „Když by ti inovátor, se kterým sedíš, vyprávěl o své inovaci, ty by ses jej střežil a utekl od něj. Avšak on nejprve uvede vyprávění ze Sunny, na začátku sezení a potom ti uvede svou inovaci, která možná vejde do tvého srdce, a jak by potom z něho mohla zase vyjít?“[23]
Imám el-Berbeháríříká: „Když vidíš někoho sedět s jiným člověkem z řad následovníků tužeb, upozorni ho a poznej ho. Pokud bude sedět i potom, co o tom seznal, pak se ho střez, neboť i on je z následovníků tužeb.“[24]
Když Sufján es-Sawrí přišel do Basry, posoudil stav er-Rebí’a (tj. Ibn Sábiha) a jeho váženost mezi lidmi. Zeptal se na jeho směr. Řekli: „Jeho směr je výhradně Sunna.“ Tázal se na jeho dužbu a na spolupracovníky. Řekli: „Kaderíje.“ Řekl Sufján: „I on je kaderí.“[25]
Ibn Awn říká: “Ten, kdo sedí s následovníky inovací je pro nás horší než následovník inovací.“[26]
Ibn Kudáma říká: „Správní předkové (selefu s-sálih) zakazovali družení se s inovátory a nazírání do jejich knih.“[27]
Sufján es-Sawrí říká: „Kdo poslouchá inovátora, Bůh mu nedá užitek z toho, co poslouchal a kdo mu podá ruku, postupně ruší svazky islámu.“[28]
Ejjúb es-Sihtijání byl vyzván, aby omyl nebožtíka. Šel s lidmi a odkryl tvář neožtíka a poznal jej. Řekl: „Přistupte tomuto vašemu příteli, já jej nebudu omývat. Viděl jsem, jak chodí společně s inovátory.“[29]
[1] al-Amru bi ittibá´i, as-Sujútí, 24
[2] Obecně přijímaný
[3] Sahíh Muslim, 12/1
[4] el-Buchárí, Kitábu i‘tisám, 187/8,7306; Muslim, Kitábu l-hadž, 994/2, 1366
[5] el-I‘tisám, Imám eš-Šátibí, 96/1
[6] El-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 438/2
[7] Hilájetu l-ewlijá, 104/8
[8] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 460/2
[9] Šerhu s-Sunna, El-Berbehárí, 139
[10] el-Ibánatu l-Kubrá, Ibn Battá´, 456/2; Lálikáí, 138/1
[11] el-Ibána, Ibn Battá´, 473/2
[12] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 475/2
[13] Šerh usúli l-i‘tiqádi ehli s-sunna, imám Lálikáí, 284
[14] Silsilatu s-sahíha, 1620
[15] Tabaqátu hanábila, 184/1
[16] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 475/2
[17] Tabaqátu l-hanábila, 196/1
[18] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 282
[19] Aqídatu s-selef we ashábu l-hadís, Imám Sa‘búní, 118
[20] Aqídatu s-selef we ashábu l-hadís, Imám Sa‘búní, 117
[21] el-I‘tisám, Imám Šátibí, 120/1
[22] el-I‘tisám, Imám eš-Šátibí, 114/1
[23] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 444/2
[24] Šerhu s-Sunna, el-Berbehárí, 121
[25] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 453/2
[26] el-Ibánatu l-kubrá, Ibn Battá´, 473/2
[27] Adabu š-šerí‘a, Ibn Muflih, 232/11
[28] el-Emru bi ittibá‘i, Sujútí, 19
[29] el-Ibánatu l-Kubrá, Ibn Battá‘, 467/2