Biládu š-Šám a Jeruzalém v Koránu

Logo XXL

Všemohoucí Alláh učinil některá místa hodnotnějšími, než jiná, podobně jako učinil hodnotnějšími některé časy, období a lidi. Proto je pro každého skutečného věřícího např. Mekka či Medína dražší a milejší, než jeho vlastní dům, než jeho rodná hrouda. K takovým oblastem patří také Biládu š-Šám.

Všemohoucí Alláh učinil některá místa hodnotnějšími, než jiná, podobně jako učinil hodnotnějšími některé časy, období a lidi. Proto je pro každého skutečného věřícího např. Mekka či Medína dražší a milejší, než jeho vlastní dům, než jeho rodná hrouda. K takovým oblastem patří také Biládu š-Šám. Zde je pohřbeno mnoho významných společníků Proroka صلى الله عليه و سلم, mezi nimi nejvýznamnější Mu’áwíjja ibn Abí Sufján, budiž s ním Alláh spokojen, pátý chalífa po smrti Proroka صلى الله عليه و سلم. V syrském městě Hims se nachází nejvíce hrobů sahábů, budiž se všemi Alláh spokojen, mimo Medínu. Po celá staletí se zde rodili, nebo tudy procházeli nejlepší učenci, vojevůdci a vladaři této ummy. Prakticky každý učenec hadísu putoval při sbírání hadísů a hledání nauky také přes toto území, případně zde vyučoval a předával své znalosti dále. Jména jako al-Awzá’í, aš-Šáfi’í, Ibn Tejmíjja a v moderní době jméno šejcha al-Albáního, nechť je ke všem Alláh milostiv, zůstanou s těmito oblastmi spjaty do konce dní. Jména Núruddína az-Zenkího a zvláště pak Saláhuddína al-Ajjúbího jsou pro muslimy i nemuslimy synonymem spravedlivých vládců i hrdinných a rozhodných velitelů vojsk. Abú Šáma, známý učenec, uvádí, že když přišel do Jeruzaléma, uviděl okolo al-Aksá na pět set naučných kroužků. I když je dnes obyvatelům těchto končin v hledání šarí’atské nauky bráněno okupanty, nebo diktátorskými režimy, to, co je v textech Koránu a Sunny zmíněno o přednostech těchto světa končin, zůstává v platnosti až do Soudného Dne.

Výraz Biládu š-Šám بِلاَدُ الشَّامَ zahrnuje historické území Levanty, nebo též Velké Sýrie, zahrnuje nejen Sýrii jako takovou, ale i Palestinu, Libanon, Jordánsko, jih Turecka a západní pohraničí dnešního Iráku. V textech islámu se explicitně vzpomíná jako požehnaná země, vlast Božích Proroků a Poslů, mír s nimi všemi, domovina posledních pravých věřících, dějiště závěrečné bitvy. Sem, do okolí města Damašku před koncem světa sestoupí prorok Ísá/Ježíš, mír s ním a odtud povede armádu spravedlivých věřících vstříc konečnému vítězství nad lžiprorokem Dedždžálem. Toto vítězství přinese období míru a prosperity v říši, jíž metropolí bude svaté město Jeruzalém.  Do těchto míst také požene oheň lidi ze všech koutů světa na shromáždění před Soudným Dnem.
 
Islám také podobně jako křesťanství a judaizmus považuje za jedno ze svých svatých, či význačných míst město Jeruzalém, nacházející se v srdci oblasti Arabům odnepaměti známé právě jako Biládu š-Šám. I v islámu je Jeruzalém spojen s eschatologickými událostmi. Skutečného a trvalého míru v oblasti Blízkého Východu tedy nemůže být dosaženo bez podrobné znalosti symboliky, jakou představují pro islám a muslimy tato místa, a bez zabránění tomu, aby byla i nadále ničena a znesvěcována.
 
Arabské jméno pro Jeruzalém zní al-Kuds القُدْسُ a nese význam „svatý,“ „posvěcený,“ či „čistý.“ Používá se i označení Bejtu l-Makdis بَيْتُ المَقْدِسِ – Dům Svátosti. Odkazuje se na něj v asi 70 narážkách v Koránu, nacházejících se ve 21 súrách.
 
Pro islám je aš-Šám požehnanou zemí a Jeruzalém pak světovou metropolí Tewídu a míru a to z několika důvodů:
 
1.       Jeruzalémský Mesdžidu l-Aksá المَسْجِدُ اللأَقْصَى a jeho posvátný okrsek je třetím nejposvátnějším místem islámu po posvátném chrámovém okrsku al-Harám v Mekce a po areálu Prorokovy صلى الله عليه و سلم mešity v Medíně.  Je druhou stavbou na Zemi určenou k uctívání Jediného Boha, který nemá společníka. Mešita al-Aksá a jeho posvátný okrsek odpovídají Chrámovému pahorku (arab. al-Harám aš-Šeríf الحَرَامُ الشَّرِيفِ)a jeho nedílnou součástí je i tzv. Skalní dóm. Název je zmíněn i v Koránu. Mešita, jak ji známe dnes, byla patrně zbudována umajjovským chalífou ‘Abdulmelikem ibn Merwánem, i když kronikář Ibn Asír ji připisuje až jeho synovi Welídovi.
2.       Jeruzalém byl místem, kde se zastavil Prorok Muhammed během Noční cesty (arab. al-isrá´ الإِسْرَاءُ) a odtud také vystoupal na nebe (arab. al-mi´rádž  المِئْرَاجُ).
3.       Existuje jasná spojitost mezi Noční cestou a povinností pěti denních modliteb. Podle hadísu o Noční cestě se během Prorokovy صلى الله عليه و سلم cesty na nebesa odehrál rozhovor mezi ním a Mojžíšem a následně bylo uzákoněno pět denních modliteb.
4.       Aš-Šám je krajem a Jeruzalém je městem velkých proroků islámu, známých i v hebrejské tradici, jako Ibráhím/Abrahám, Ishák/Izák, Dawúd/David, Sulejmán/Šalamoun a ‘Ísá/Ježíš, mír s nimi všemi, přičemž mnozí z nich zde žili, sídlili, pobývali, nebo procházeli. Korán popisuje příběhy, které jsou spojeny s Jeruzalémem:
a)      Příběh Ibráhíma.
b)      Příběh Dawúda a Sulejmána.
c)       Příběh Músá.
d)      Příběh ‘Ísá a jeho matky Merjem/Marie.
5.       Aš-Šám v širším a Jeruzalém a okolí v užším smyslu slova je místem sestoupení ‘Ísá, konečného boje proti silám zla a nakonec i shromáždění před koncem světa.
 
Koránské verše o aš-Šámu a o Jeruzalému:[1]
 
Jeruzalém a aš-Šám jsou v Koránu vzpomínány pod vícero různými označeními, což ukazuje na jejich obzvláštní význam:
 
1.       Svatá země al-ardu l-mukaddesa  اللأَرْضُ المُقَدَّسَةُ
Alláh uvádí slova proroka Músá/Mojžíše, mír s ním:
يَا قَوْمِ ادْخُلُوا الأرْضَ الْمُقَدَّسَةَ الَّتِي كَتَبَ اللَّهُ لَكُمْ
Lide můj! Vstupte do svaté země, kterou vám Bůh zaslíbil (Máida:21),
Hovoří v širším smyslu slova o Svaté Zemi, na rozdíl od výše uvedeného verše nespecifikují přesně Jeruzalém, který je její součástí.  Hadísy Svatou Zemi také jednoznačně nespecifikují, i když ji zařazují do Bilád aš-Šám, jak uvádí i damašský kronikář Ibn Asákír[2], Alláh mu budiž milostiv. At-Taberí, Alláh mu budiž milostiv, uvádí vymezení tohoto kraje mezi řekou Eufrat na severu a egyptským al-‘Aríšem na jihu. Sem spadá i Jeruzalém, na který je v těchto pasážích nepřímo naráženo, jak uvádějí at-Tabarí, Abú Lejs as-Semerkendí, al-Máwerdí a další, budiž k nim všem Alláh milostiv.  To odpovídá historickému území známému jako aš-Šám, Levanta, nebo Velká Sýrie. Ar-Rází a Ibn Kesír tímto myslí jen v užším smyslu slova bezprostřední okolí Jeruzaléma. Pro al-Kurtúbího, Alláh mu budiž milostiv, je argumentem to, že Mojžíš se vstupu do Jeruzaléma nedožil a zemřel na cestě k němu.
Podobně Alláh hovoří o vítězství Izraelitů nad faraonem a popisuje novou jejich vlast:
وَأَوْرَثْنَا الْقَوْمَ الَّذِينَ كَانُوا يُسْتَضْعَفُونَ مَشَارِقَ الأرْضِ وَمَغَارِبَهَا الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا
A  dali jsme lidu, který utiskovali, v dědictví východní i západní části země, jíž jsme požehnali. (A’ráf:137)
Podle at-Taberího je tato země Svatou zemí a tím je naráženo i na Jeruzalém. V tomto souhlasí al-Wáhidí, al-Kurtubí, ar-Rází i al-Máwerdí.
Požehnaná země je uvedena i v souvislosti s proroky Ibráhímem /Abrahámem a Lútem/Lotem, mír s nimi všemi:
وَنَجَّيْنَاهُ وَلُوطًا إِلَى الأرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا لِلْعَالَمِينَ
A zachránili jsme jeho i Lota vedouce je do země, již jsme pro lidstvo celé požehnali, (Anbijá´:71)
At-Tabarí, al-Kurtubí a al-Máwerdí se shodují na tom, že se jedná o celou oblast od Iráku, přes aš-Šám až k Mekce, jejímž centrem je Jeruzalém. Navíc podle at-Taberího sídlil Abrahám, než se vypravil k Mekce, sídlil v okolí Jeruzaléma.
Alláh hovoří o Sulejmánovi/Šalamounovi, mír s ním:
وَلِسُلَيْمَانَ الرِّيحَ عَاصِفَةً تَجْرِي بِأَمْرِهِ إِلَى الأرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا وَكُنَّا بِكُلِّ شَيْءٍ عَالِمِينَ
A Šalomounovi jsme podrobili vítr, jenž jako vichřice na rozkaz jeho duje k zemi, již jsme požehnali.  (Anbijá´:81) Stejná trojice autorů se domnívá, že jde o odkaz na Biládu š-Šám. Podle Ibnu l-Abbáse cestoval Šalamoun z Jeruzaléma do al-Istachr[3], podle Hasana al-Basrího cestoval z Damašku. Jeruzalém byl metropolí jeho rozlehlé říše.
 
2.       Aš-Šám jako křižovatka karavanních tras
Verše:
لإيلافِ قُرَيْشٍ إِيلافِهِمْ رِحْلَةَ الشِّتَاءِ وَالصَّيْفِ
Pro soudržnost Kurejšovců, jejich soudržnost při karavaně zimní i letní (Kurejš:1-2)
odkazují na aš-Šám, přes který proudily karavanní trasy, používané i Mekkánci. Je známo, že Jeruzalém byl jimi sporadicky navštěvován, hadísy popisují návštěvu mekkánského vůdce Abú Sufjána u císaře Heráklia.
 
3.       Aš-Šám jako dějiště Prorokova zázraku
Aš-Šám a Palestina v užším smyslu slova je také zmíněna ve verších popisujících nikým nečekaný zvrat ve válce Byzance s Persií, Herákliův triumf v březnu roku 628 kř. éry:
غُلِبَتِ الرُّومُ فِي أَدْنَى الأرْضِ وَهُمْ مِنْ بَعْدِ غَلَبِهِمْ سَيَغْلِبُونَ
Poraženi byli Byzantinci v nejbližší (nejnižší) zemi, leč po porážce své v následujících několika letech znovu zvítězí (Rúm:2-3) 
Po vítězství u Himsu táhl Heráklios se svými vojsky přes celou Sýrii směrem na Jeruzalém.
 
4.       Místo spolehlivé – „mubewwá´u sidkin“ مُبَوَأُ صِدْقٍ
Ve verši:
وَلَقَدْ بَوَّأْنَا بَنِي إِسْرَائِيلَ مُبَوَّأَ صِدْقٍ
A usadili jsme dítka Izraele na místě spolehlivém (Júnus:93)
Znamená buď přímo Jeruzalém, nebo šířeji aš-Šám, nebo také Egypt.
 
5.       Mešita nejvzdálenější – „Mesdžidu l-Aksá“ المَسْجِدُ الأقْصَى
سُبْحَانَ الَّذِي أَسْرَى بِعَبْدِهِ لَيْلا مِنَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ إِلَى الْمَسْجِدِ الأقْصَى الَّذِي بَارَكْنَا حَوْلَهُ لِنُرِيَهُ مِنْ آيَاتِنَا إِنَّه هُوَ السَّمِيعُ الْبَصِيرُ
Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý. (Isrá´1)
Všichni vykladači Koránu se shodují, že se zde odkazuje na Jeruzalém, jak tvrdí ar-Rází, odtud byl ve stavu bdělém, nikoli ve spánku, vyzdvihnut na nebesa, jak uvádí Ibn Hadžer. At-Taberí uvádí, že Prorok cestu podnikl nejen duchem, ale i tělesně,  na základě zjevného významu verše. Během této cesty viděl Prorok jak ráj, tak i peklo:
وَإِذْ قُلْنَا لَكَ إِنَّ رَبَّكَ أَحَاطَ بِالنَّاسِ وَمَا جَعَلْنَا الرُّؤْيَا الَّتِي أَرَيْنَاكَ إِلا فِتْنَةً لِلنَّاسِ وَالشَّجَرَةَ الْمَلْعُونَةَ فِي الْقُرْآنِ وَنُخَوِّفُهُمْ فَمَا يَزِيدُهُمْ إِلا طُغْيَانًا كَبِيرًا
A hle, pravili jsme ti: „Pán tvůj objímá lidi (ve vševědoucnosti své)!“ A učinili jsme vidění, jež jsme ti ukázali, jen pokušením pro lidi a taktéž i strom prokletý v Koránu. My strach jim naháníme, však to jen jejich vzpurnost velkou posiluje. (Isrá´:60)
Toto se událo v posledním roce před hidžrou a Prorok na nebe vystoupal z místa, kde se dnes nachází Skalní Dóm. Na těchto místech se patrně nacházela budova, kterou posléze Prorok po svém návratu Kurejšovcům popsal:
ذُو مِرَّةٍ فَاسْتَوَى وَهُوَ بِالأفُقِ الأعْلَى ثُمَّ دَنَا فَتَدَلَّى فَكَانَ قَابَ قَوْسَيْنِ أَوْ أَدْنَى فَأَوْحَى إِلَى عَبْدِهِ مَا أَوْحَى
… silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil,  zatímco na nejvyšším obzoru byl.  Potom se přiblížil a dolů se spustil,  až na vzdálenost dvou luků či ještě blíže byl,  a vnukl svému služebníkovi to, co mu vnukl.  (Nedžm:6-10)
Tuto budovu následně rozpoznal i chalífa Omar ibnu l-Chattáb, když po dobytí města v roce 16 hidžry (637 kř. éry) posvátný okrsek vyčistil od špíny a nepořádku, který tam nanosili byzantští okupanti.
 
6.       Města ta, jimž jsme požehnali – „al-kurá elletí bárekná fíhá“ الْقُرَى الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا
Alláh praví:
وَجَعَلْنَا بَيْنَهُمْ وَبَيْنَ الْقُرَى الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا قُرًى ظَاهِرَةً وَقَدَّرْنَا فِيهَا السَّيْرَ سِيرُوا فِيهَا لَيَالِيَ وَأَيَّامًا آمِنِينَ
A mezi nimi a městy,jimž jsme požehnali, jsme umístili města pohledná a rozměřili jsme mezi nimi cesty řkouce: „Cestujte po nich za nocí i za dnů v bezpečí!“ (Sabá´:18) odkazují na města v aš-Šámu, kde žil Ibráhím/Abrahám, mír s ním.
 
7.       Místo ono – „karjetun“قَرْيَةٌ
Alláh praví:
أَوْ كَالَّذِي مَرَّ عَلَى قَرْيَةٍ وَهِيَ خَاوِيَةٌ عَلَى عُرُوشِهَا
Anebo jsi neviděl toho, jenž prošel okolo místa, jež zničeno bylo do základů (2:259)
Tím městem je patrně Nabukadnézarem zničený Jeruzalém. Identita onoho muže není jasná. At-Taberání se přimlouvá spíše za obecný význam verše. Al-Beghawí, budiž mu Alláh milostiv, smýšlí, že jde o Irmíjjá (Nehemiáše), mír s ním, který navštívil rozbořený Jeruzalém, Ibn Kesír, budiž mu Alláh milostiv uvádí, že jde o ‘Uzejra/Ezdráše, mír s ním.
 
8.       To město – „al-Karjatu“ القَرْيَةُ
Ve verši:
وَإِذْ قُلْنَا ادْخُلُوا هَذِهِ الْقَرْيَةَ
A hle, pravili jsme: „Vejděte do města tohoto (Bekara:58)
Mojžíš (?), mír s ním, přikazuje Izraelitům vejít do al-Karja, tj. zde Jeruzaléma, jak uvádí as-Suddí, Katáda, Rabí‘ ibn Anas a Abú Muslim, budiž se všemi Alláh milostiv. Ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen a Abú Zejd, budiž s ním Alláh milostiv, oponují s tím, že jde o Jericho, neboť Mojžíš se vstupu do Jeruzaléma nedožil. Ibn Kesír, at-Taberí, ar-Rází, al-Kurtubí a další, budiž se všemi Alláh milostiv, podporují první verzi. Námitku, že Mojžíš sám do Jeruzaléma nevstoupil, odmítají tím, že není řečeno jméno toho, kdo tento Boží rozkaz tlumočil.
 
9.       Útulek na výšině bezpečné, s prameny vody hojné – „Rabwetun zátu karárin we ma‘ínin“ رَبْوَةٌ ذَاتِ قَرَارٍ وَمَعِينٍ
V příběhu o Ježíšovi a Marii, mír s nimi, Alláh říká:
وَجَعَلْنَا ابْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُ آيَةً وَآوَيْنَاهُمَا إِلَى رَبْوَةٍ ذَاتِ قَرَارٍ وَمَعِينٍ
 A učinili jsme syna Mariina i matku jeho znameními a poskytli jsme jim útulek na výšině bezpečné, s pramenem vody hojné. (Mu´minún:50)
Tím se odkazuje na Jeruzalém a jeho okolí. Toto je názor Katády a Ibn Kesíra.
 
10.   Chrám, mešita, modlitebna – „al-mesdžidu“ المَسْجِدُ
V Božích slovech Izraelitům:
إِنْ أَحْسَنْتُمْ أَحْسَنْتُمْ لأنْفُسِكُمْ وَإِنْ أَسَأْتُمْ فَلَهَا فَإِذَا جَاءَ وَعْدُ الآخِرَةِ لِيَسُوءُوا وُجُوهَكُمْ وَلِيَدْخُلُوا الْمَسْجِدَ كَمَا دَخَلُوهُ أَوَّلَ مَرَّةٍ وَلِيُتَبِّرُوا مَا عَلَوْا تَتْبِيرًا
Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte. A až se vyplní slib druhý, pošleme na vás služebníky, aby vás poznamenali na tvářích a aby pronikli do chrámu, stejně jako tam vnikli poprvé, a aby zničili vše, čeho se zmocní, úplným zničením. (Isrá´:7)
se odkazuje na příslušnou stavbu v Jeruzalémě, v kontextu súry na Chrám a jeho první i druhé zničení.
V Súře Álu ‘Imrán a Sád se navíc vzpomínají mihráby Marie, Zachariáše a Davida, mír s nimi všemi, které byly všechny umístěny v Jeruzalémě.
Všechny verše, kde se vzpomínají mešity, domy Boží, místa vzpomínání Boha atd. podle Ibn Kesíra a ar-Rázího, budiž k oběma Alláh milostiv, označují také Jeruzalém a jeho mešitu. 
 
11.   Alegorická zmínka o fíkovníku a olivovníku – at-tínu we z-zejtúnu   التِّينُ وَ الزَّيْتُونُ
Alláh praví:
وَالتِّينِ وَالزَّيْتُونِ
Při fíkovníku a při olivovníku (Tín:1)
 Tato jsou slova metaforou Jeruzaléma, neboť mohou odkazovat na Olivovou horu při Jeruzalému, nebo na Fíkovou horu při Damašku a k jejím mešitám. Fík může označovat i aš-Šám a oliva v užším smyslu slova Jeruzalém. To uvádí at-Tabarí, podporujíce to následujícími zmínkami o hoře Sinaji, která odpovídá původnímu poselství Mojžíše, podobně jako Olivová hora původnímu poselství Ježíše, mír s nimi oběma.
 
12.   Modlitební směr (Kibla) – Kibletun قِبْلَةٌ
V mnoha verších, např.
سَيَقُولُ السُّفَهَاءُ مِنَ النَّاسِ مَا وَلاهُمْ عَنْ قِبْلَتِهِمُ الَّتِي كَانُوا عَلَيْهَ
Budou říkat hlupáci mezi lidmi: „Co odvrátilo je od qibly jejich, k níž dříve se obraceli?“ (2:142)
Je myšlen Jeruzalém, který byl kiblou prvních 17 měsíců po hidžře, než byl nahrazen Mekkou.
 
13.   Blízké místo –„ mekánun karíbun“ مَكَانٌ قَرِيبٌ
Pod tímto označením je aš-Šám a Jeruzalém také označen za místo Posledního Soudu:
وَاسْتَمِعْ يَوْمَ يُنَادِ الْمُنَادِ مِنْ مَكَانٍ قَرِيبٍ

A naslouchej dni, kdy hlasatel zavolá z místa blízkého (Káf:41)



[1] Typologie veršů je převzata z práce Abdulláha Chatíba Jerusalem in the Qur´an, vydaná v British Journal of Middle Easter  Studies (2001), 28 (1), 25-53. Autor této studie je asistujícím profesorem koránských studií na Islámské univerzitě v Šardžá, SAE.
[2] Hadís o tom viz Táríchu d-Dimaška, 5/65.
[3] Město v Persii, nacházelo se v údolí Pulwar, nebo Murgháb (Síwand Rúd) necelou hodinu od Persepolis.