بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo, jak přikázáno nám bylo. Alláh pravil:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَقُولُوا قَوْلًا سَدِيدًا ﴿٧٠﴾ يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَالَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil:
… وَشَرَّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلَّ مُحْدَثَةٍ بِدْعَةٌ وَكُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
“…A nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“1
Milí bratři v islámu!
Chvála Alláhu, jenž pravil:
وَمَا أُوتِيتُم مِّن شَيْءٍ فَمَتَاعُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَزِينَتُهَا ۚ وَمَا عِندَ اللَّهِ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
“Vše to, co bylo dáno vám, je pouze užíváním života pozemského a jeho ozdobou; zatímco to, co u Boha je, lepší a trvalejší bude. Což nebudete rozumní?” (Kasas: 60)
Dnešní zběsilá doba nám sugeruje nutnosti a děsí nás strachy, které se při bližším pohledu jeví jako nikoli nezbytné. Stanovuje standardy, které se při podrobnějším prozkoumání odhalí jako nepoužitelné. Činí nás nešťastnými proto, že se nás snaží přesvědčit, že štěstí dosáhneme teprve potom, co si něco pořídíme nebo začneme vlastnit. Staví nás před falešné dilema, že nemůžeme spokojeně žít, dokud nebudeme něco nového mít. Uhrančivá magie konzumu, který lomcuje dnešním bytím opíjí každou lidskou bytost a připravuje ji o to nejdůležitější – o její šťastný život jakožto jedinečné lidské bytosti. A není léku, nežli toho který máme k dispozici v Koránu a Sunně.
Selema ibn ‘Ubejdilláh ibn Mihsan al-Chatmí slyšel od svého otce, který byl společníkem Prorokovým a slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
مَنْ أَصْبَحَ مِنْكُمْ آمِنًا فِي سِرْبِهِ مُعَافًى فِي جَسَدِهِ عِنْدَهُ قُوتُ يَوْمِهِ فَكَأَنَّمَا حِيزَتْ لَهُ الدُّنْيَا
“Kdokoli z vás se ráno probudí v bezpečí svého domu, zdráv ve svém těle a má jídlo na ten den, jakoby se pro něj sešel celý tento svět.“2
Tento hadís hovoří o velmi důležité morální vlastnosti každého muslima, o schopnosti vystačit si i s málem (arab. القناعة al-kaná’a). V jazyce popisuje tento termín spokojenost s věnovaným darem, kdy si člověk nestěžuje a nehledá na něm chyby.3 V islámské nauce je podle as-Sujútího tímto darem, se kterým je nutno být spokojen, to, co nám věnoval Všemohoucí Alláh, takže člověk se spokojí i když toho moc nemá a nezoufá si.4 Al-Munewí dodává, že je to i spokojenost s tím, co k životu stačí.5 To znamená být spokojen s tím, co Alláh člověku nadělil a určil, vystačit si s tím, co mám a nezoufat nad tím, co nemám, omezit se na to, co je dobré a povolené a netoužit po tom, co je odporné a zakázané, či co je v rukou jiných lidí. Srdce takového člověka je naplněno spokojeností a není v něm stopa ani po zlosti, ani po remcání. Takový si váží Božích darů a využívá je jen k Boží spokojenosti, čímž získává spokojenost na světě tomto i na světě onom.
Slovy Posla Božího صلى الله عليه و سلم:
قَدْ أَفْلَحَ مَنْ أَسْلَمَ وَرُزِقَ كَفَافًا وَقَنَّعَهُ اللَّهُ بِمَا آتَاهُ
“Uspěl ten, kdo přijal islám, dostalo se mu obživy, která mu dostačuje a spokojil se s tím, co mu Alláh věnoval.“6
Skutečné pochopení schopnosti vystačit si i s málem neznamená život v chudobě a odvrhování tohoto světa a jeho krás. Neznamená odvrhování vezdejších radostí a život v odříkání. Znamená, že jsme realisty a pány situace v pohledu toho, co skutečně máme a nenecháváme se vláčet touhou po zbytečnostech, které bychom mít chtěli. Svůj majetek držíme pevně ve své ruce a neupínáme se k němu svým srdcem. Protože blahobyt není nějaká abstraktní, těžko dosažitelná meta. Blahobyt je už to, v čem dennodenně žijeme. A i za to málo, co máme, musíme být Alláhu vděční.
Proto této vlastnosti nedosahuje automaticky ten, kdo si nechá jen své zdraví, příbytek a jídlo na dnešek. A naopak jí může dosáhnout někdo, kdo má na účtě miliony, žije v prostorné vile a jezdí v tom nejlepším autě, pokud svůj majetek získá po právu a dovoleným způsobem, přičemž plní nároky těch méně šťastných a nikoho nepoškozuje, ale jde za svým cílem získat spokojenost Boží a upřednostňuje trvalé nad pomíjivým.
Muslimové!
Není lepší definice toho, o čem hovoříme, nežli té, kterou poskytl Bohem milovaný učitel lidstva a prorok Jediného Stvořitele. Abu d-Derdá رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
ما قلَّ وكفَى خيرٌ ممَّا كثُرَ وألهَى
“To čeho je málo, ale stačí to, je lepší, než to, čeho je přehršel, ale rozptyluje to.“7
Pravé bohatství je totiž bohatstvím srdce a tam také začíná, aby se odrazilo i navenek. Kdokoli je bohatý ve svém srdci, bude vést spokojený život zajištěného, byť nemá víc než své zdraví, skromný domek a jídlo na dnešek. A nezkazí ho, pokud by vlastnil celý svět a vše, co je v něm. Kdo je ve svém srdci nuzákem, tomu nepomůže, ani kdyby vlastnil všechny poklady světa. A nevyléčí ho, když nebude mít nic. Vše, co existuje a co nám může být dáno, nalézá se u Alláha. Kdo touží po Alláhu, má vše, byť toho nemá moc. A kdo to nepochopí, nemá nic, i kdyby měl vše.
Abú Hátim pravil:
“Jedním z největších Božích darů služebníkům, které mají nejhlubší dopad, je schopnost spokojit se. Nic nepřináší tělu více úlevy a větší spokojenost s údělem, který je nám přiřčen. A i kdyby v tom ničeho jiného chvályhodného nežli klidu duše a znemožněním žádostivosti nebylo, každý rozumně smýšlející by byl povinen se tohoto držet.“8
Takovou spokojenost označil Omar ibn ‘Abdil’azíz za polovinu “toho největšího porozumění víře.“9
Pamatujme, že nejprve spokojenost Boží a pak vnitřní klid ve vlastním nitru, láska vašich nejbližších a přátelství těch okolo vás znamená více, než všechny poklady tohoto světa. Proto nezapomínejme na slova Boží:
فَمَا أُوتِيتُم مِّن شَيْءٍ فَمَتَاعُ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَمَا عِندَ اللَّهِ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ لِلَّذِينَ آمَنُوا وَعَلَىٰ رَبِّهِمْ يَتَوَكَّلُونَ
“Co bylo vám z věcí dáno, je jen užívání krátké života pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší pro ty, kdož věří a na Pána svého spoléhají.” (Šúrá: 36)
Prosíme Vznešeného Alláha, aby nás obdařil skutečnou spokojeností s tím, co nám bylo dáno a zachránil nás před spalující touhou mít, abychom mohli na tomto světě šťastně a klidně žít a dosáhli odměny na onom světě. Ámín!
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2346; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4141. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3357.
- Viz Ibn Menzúr v Lisánu l-‘arab, 8/298; Ibn Fáris v Mikjásu l-lugha, 5/32; a al-Džewherí v as-Siháhu Tádži l-lugha, 3/1273.
- Viz Mu’džemu l-makálídi l-‘ulúm, str. 205 a 217.
- Viz at-Tewkífu ‘alá muhimmáti t-te’áríf, str. 275.
- Od ‘Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-‘Ás رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1054.
- Zaznamenal at-Tebrízí v Miškátu l-masábíh, hadís č. 5218; Abú Ja’lá v Musnedu, 1/295; a al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/256. Jako sahíh li ghajrihi doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 947.
- Viz Rawdatu l-‘ukalá, str. 149.
- Viz Ibn ‘Abdilberr v Adebu l-mudžáleseti we hamdu l-lisán, str. 87.