OTÁZKA: Jak dlouho mohu využívat úlevu možnosti během cesty zkracovat a spojovat modlitby? Je nějak časově omezená? Co když stále cestuji? A je lepší modlitby zkracovat, nebo ne?
ODPOVĚĎ:
Záleží, zda člověk dopředu ví, jak dlouho jeho cesta potrvá a kdy se vrátí do své domovské oblasti.
V případě, že cestující (arab. المسافر al-musáfir) netuší, jak dlouho jeho cesta potrvá a kdy se vrátí domů, může užívat úlevy zkracování modliteb po celou dobu své cesty. [1]
Důkazem je, že ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما během svého pobytu v horách Ázerbájdžánu zkracoval své modlitby plných šest měsíců. Nevěděl totiž, kdy přesně místo opustí, kvůli množství sněhových srážek, díky kterým zapadaly cesty a byly neprůchodné. [2]
V případě, že cestující už dopředu ví či předpokládá, že délka jeho pobytu na daném místě přesáhne jistou určenou mez, ztrácí samým příchodem do cíle své cesty status cestujícího a tím i šarí’atskou úlevu (arab. الرخصة الشرعية ar-ruchsatu š-šar’íja) spočívající v možnosti spojování a zkracování modliteb (arab. جمع و تقصير الصلاة džem’u we taksíru s-salát), stejně jako v situaci, když by přijel do místa svého bydliště. Každou další modlitbu se musí modlit nezkráceně a pokud mu některé modlitba zbývá z doby, kdy byl na cestě a rozhodl se ji odložit, potom se ji musí pomodlit už ve standardní délce.
Islámští učenci nemají jednotný názor na konkrétní dobu trvání této nejzazší mezní délky cestování, při níž je člověku ještě dovoleno zkracovat a spojovat své modliby a al-‘Ajní od nich uvádí celkem osmnáct různých názorů. [3] Některé z nich jsou ovšem správnější a měly by být následovány spíše než jiné. Důvodem pro tak rozsáhlou názorovou neshodu je skutečnost, že neexistuje jasný a autentický argument, jenž by jasně stanovil, jak dlouho zůstává cestující cestujícím a tím i vymezil délku časového intervalu opravňující cestujícího ke zkracování a spojování modliteb, byť se v cíli své cesty zdržuje či plánuje zdržet daný časový úsek.
Podle všeho je nejsilnějším názorem to, co zastává většina islámských učenců, tedy že člověk může zůstat cestujícím se všemi k tomu náležejícími úlevami maximálně čtyři dny. Tedy pokud se má na daném místě zdržet delší dobu, než jsou čtyři dny, [4] samým příjezdem na dané místo úlevu cestujícího ztrácí.
Důkazem je, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم během Poutě na rozloučenou (arab. حج الوداع hadždžu l-wedá’) vstoupil do Mekky v ranních hodinách 4. dne měsíce Zu l-hidždža. [5] V Mekce strávil zbytek 4. dne a dále 5., 6., 7. a ráno 8. dne Zu l-hidždža, kdy se vydal směrem do údolí Miná. [6]
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه ve svém popisu Prorokovy صلى الله عليه و سلم pouti uvádí: „V den napájení poutníků (arab. يوم التروية jewmu t-terwija, tj. 8. Zu l-hidždža) jsme vyrazili do Miná a odříkávali přitom prosbu pouti. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se v Miná ten den modlil modlitbu polední, odpolední, při západu slunce, večerní i modlitbu za úsvitu následujícího dne.“ [7]
Na základě toho lze konstatovat, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se do té doby v Mekce pomodlil celkem dvacet modliteb, které zkrátil a spojil.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíja pravil:
„Pokud se Prorok صلى الله عليه و سلم pomodlil 4. dne Zu l-hidždža svou modlitbu za úsvitu v místě zvaném Zú Tuwá, potom se v Mekce modlil dvacet modliteb. Pokud se pomodlil modlitbu za úsvitu až v Mekce, pak se tam modlil celkem dvacet jednu modlitbu. Správné je, že se modlitbu za úsvitu toho dne modlil v Zú Tuwá a do Mekky dorazil až ráno, jak se jasně uvádí v hadísech.“ [8]
An-Náfi’ uvádí, že když ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما dorazil na místo na samé hranici mekkánského posvátného okrsku, přestal opakovat poutnickou prosbu a utábořil se na Zú Tuwá. Tam se za úsvitu pomodlil a okoupal se. Říkal, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم postupoval naprosto shodně. [9]
V jiné verzi tohoto podání Ibn Omar říká: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nocoval v Zú Tuwá a potom vstoupil do Mekky.“ [10] Podle třetí verze dodal: „a pak po rozednění vstoupil do Mekky.“ [11]
Tedy přímo od Proroka صلى الله عليه و سلم se jasně uvádí, že své modlitby během cestování spojoval a zkracoval čtyři dny, tedy celkem dvacet modliteb. Žádný jiný autentický údaj nepotvrzuje delší dobu a více zkrácených modliteb. Z toho lze vyvodit, že cestující může během své cesty na jednom místě zkracovat své modlitby tehdy, pokud se na daném místě zdrží čtyři dny a méně. Pokud se na daném místě plánuje zdržet dobu delší, než je tato, modlitby zkracovat a spojovat nebude vůbec a samým příjezdem do cíle své cesty status cestujícího ztrácí. Toto je nejsprávnější a nejjistější, jak smýšlí imám Ahmed. [12]
Toto je názor Abú Sewra, [13] Ahmeda ibn Hanbela podle správnějšího podání, [14] dále učenců málikovského mezhebu, [15] šáfi’ovského mezhebu [16] i mnoha pozdějších učenců mezhebu hanbelovského. [17]
Co se týče samotného způsobu odpočítávání doby trvání této maximální mezní délky pobytu, existují zde další názorové odchylky, byť učenci málikovského [18] i hanbelovského mezhebu [19] shodně uvádějí, že o status cestujícího přichází osoba s úmyslem modlit se na jednom místě více než dvacet modliteb, tedy pobývat na něm déle než plné čtyři dny.
Jahjá an-Newewí říká:
„Podle názoru imáma aš-Šáfi’ího a jeho následovníků se cestující, který plánuje zdržet se na daném místě čtyři dny, už počítá mezi místní obyvatele, což ukazuje, že osoba, která se na jednom místě plánuje zdržet dobu kratší, než čtyři dny, nepřichází o status cestujícího, byť by na daném místě nakonec zůstala i déle. Toto je stanovisko většiny učenců našeho (tj. šáfi’ovského) mezhebu.“ [20]
Když Abú Bekr al-Kaffál uvedl stanovisko Ahmeda ibn Hanbela ohledně pobytu, během nějž se člověk modlí na jednom místě více než dvacet modliteb, řekl:
„Tento názor je blízký stanovisku našeho (tj. šáfi’ovského) mezhebu.“ [21]
Ovšem s tím rozdílem, že šáfi’ovci nepočítají do této doby den příjezdu a den odjezdu na dané místo, což v praxi dobu takového pobytu prodlužuje.
V odpovědi na otázku tohoto předpisu Ibn Tejmíja odpověděl:
„Pokud cestující zamýšlí na daném místě pobýt čtyři dny a méně, může tam zkracovat a spojovat modlitby, jak činil i Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když pobýval v Mekce čtyři dny, během nichž spojoval modlitby. V otázce pobytu delšího než čtyři dny pak existuje neshoda názorů. Nejjistější je ovšem se modlit v plné délce modliteb.“ [22]
Hadísy, v nichž se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zkracoval a spojoval modlitby na jednom místě při pobytu delším, než čtyřdenním, se všechny týkají válčení a boje na cestě Boží. Vojenské operace zahrnovaly přesuny, odchody, příchody, stěhování armád, tahy i táboření na jednom místě. Válečné podmínky jsou nepředvídatelné a proto nejsou směrodatné tak, jako je cestování v době míru. A Alláh ví nejlépe.
Modlitby lze zkracovat i opakovaně při další cestě anebo přesunu na další místo, dokonce i pokud by člověk většinu svého plodného života strávil na cestách, např. jako řidič kamionu.
Z hlediska preference učenci podle správnějšího názoru vyvozují, že modlitby během cesty, která trvá méně, než stanovená mez, je lepší nezkracovat a nespojovat, než je zkracovat a spojovat, dokud pro jejich zkracování a spojování neexistuje potřeba a dokud předepsané normální vykonávání modliteb nepředstavuje těžkost. Tohoto názoru jsou i šejchové Ibn Báz [23] a al-‘Usejmín. [24]
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Dr. Safet Kuduzović
Zdroj: sestaveno podle knihy Vodič za muslimansku porodicu (2017, Stichting: Hidžra), 1/555-559.
Redakčně upravováno.
Poznámka redakce:
Zmíněn je většinový, nejsprávnější a nejautoritativnější názor, nicméně existují i jiné, také velmi dobře proargumentované.
Pokud se někdo jiný rozhodl pro ně, sice možná opomíjí to nejsprávnější, avšak – dá-li Bůh – nechybuje. Kdo se v minulosti řídil některým ze slabších názorů, nemusí mít kvůli tomu strach o své modlitby, ale do budoucna by měl následovat názor z hlediska argumentů co možná nejsilnější. Své modlitby, které vykonal v souladu s jiným názorem, nahrazovat nemusí, jak stanovuje Stálá komise pro fetwy. [25]
Připomínáme však zároveň, že je záhodno následovat nejsprávnější názor a není dovoleno zastávat názor jiný čistě z důvodu toho, že jeho předpis je lehčí a povolnější, byť je jeho argumentace očividně slabší.
V předložené odpovědi není citováno stanovisko hanefíjského mezhebu, které umožňuje zkracovat modlitby při cestě kratší než patnáct dní a nocí, na základě autentických podání od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse a ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهم, uváděných Ibn Abí Šejbou, at-Taháwím a dalšími. Toto je dle al-Mewsilího preferovaný názor (arab. ظاهر الرواية záhiru r-riwája) v rámci tohoto mezhebu. [26] Doplňujeme však, že hanefíjci podle preferovaného názoru uvnitř mezhebu nedovolují krácení a spojování modliteb kromě v okamžiku, kdy se potkávají dva sousední časy modliteb, které se spojují, shodně dikci verše:
إِنَّ ٱلصَّلَوٰةَ كَانَتْ عَلَى ٱلْمُؤْمِنِينَ كِتَـٰبًا مَّوْقُوتًا
Věru modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený! (Nisá: 103)
Existuje dokonce i další velmi silně podložený názor, že člověk může zkracovat modlitby jednoduše tak dlouho, dokud je podle panující dobově-místní zvyklosti (arab. العرف al-‘urf) stále považován za cestujícího, resp. dokud se na novém místě neusadí či nezůstane tam na dobu neurčitou.
Toto je stanovisko Anase ibn Málika رضي الله عنه, Isháka ibn Ráhawejha, [27] Ibn Hazma a záhirovského mezhebu a několika hanbelovských učenců, jako Ibn Kudámy al-Makdisího [28] a Ibnu l-Kajjima. [29]
Z učenců XX. století se tohoto názoru drželi ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí a Muhammed Násiruddín al-Albání, který smýšlel, že zvyklost nejlépe stanovuje měřítko a nejlépe koresponduje s lehkostí předepsanou lidstvu Alláhem v uctívání. Fetwu o tom vydal ze současných učenců Muhammed ‘Alí Firkús. [30]
Racionále za tímto názorem spočívá v obecném znění předmětného koránského verše:
وَإِذَا ضَرَبْتُمْ فِى ٱلْأَرْضِ فَلَيْسَ عَلَيْكُمْ جُنَاحٌ أَن تَقْصُرُوا۟ مِنَ ٱلصَّلَوٰةِ …
A pohybujete-li se po zemi, není pro vás hříchem zkrátit modlitbu … (Nisá´: 101)
Podle Ibn Tejmíji by toto „podporovalo názor těch, kdo smýšlejí, že lze krátit modlitby či přerušovat půst při jakékoli cestě, která je sama o sobě cestou, neboť není specifikován jeden typ cesty na úkor jiných.” [31] Nemá smysl blíže specifikovat tuto cestu ani z hlediska uražené vzdálenosti, ani délky trvání.
Tomu odpovídá i svolení ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Abu l-Minhálovi al-‘Anzímu, aby zkracoval a spojoval své modlitby během svého pobytu v Medíně, jenž trval celý rok, přičemž po celou dobu zůstal Abu l-Minhál namístě a nikam dále necestoval a předem věděl, že bude v Medíně déle než čtyři dny. [32] Podobně i Mesrúk v místě zvaném as-Silsila zkracoval modlitbu plné dva roky. [33]
Slabým místem tohoto názoru je nejistota jednak pro nedostatek v podloženosti takového pohledu přímo Prorokovou صلى الله عليه و سلم praxí a jednak pro možnou kolizi s koránským principem jasně předepsaných časů modliteb.
Spolu s an-Newewím lze tedy uzavřít, že v této otázce je možné jen preferovat jeden názor nad druhým držíce se toho, co je nejjistější. Nelze totiž s jistotou určit, který z názorů je na úkor ostatních jediný správný, protože chybí rozhodující důkazy, které by rozsoudily ve prospěch jediného z nich s konečnou platností. [34]
A Alláh ví nejlépe.
_________________________________________________________________
[1] O této skutečnosti uvádí Ibnu l-Munzir konsensus učenců.
[2] Zaznamenali ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, hadís č. 4839; al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 4576. Hadís jako sahíh uvádějí an-Newewí, Ibn Mulekkin a Ibn Hadžer. Viz Chulásetu l-ahkám, 2/734; ad-Dirája, 1/212; a at-Telchísu l-chabír, 2/554. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 3/28
[3] Viz al-Binája, 3/17. Jahjá ibn Šeref an-Newewí zmiňuje existenci dokonce více než dvaceti různých protichůdných názorů v této otázce, viz al-Medžmú’u Šerhu l-Muhazzeb, 4/321.
[4] Tak uvádí Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá, 12/270.
[5] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1085 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1216.
[6] Zaznamenal Ibn Chuzejma v Sahíhu, 2/76. Viz al-Minhádž, 5/165.
[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1218.
[8] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/140-141.
[9] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1553 a 1572; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1257.
[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1574.
[11] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1257.
[12] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/141.
[13] Viz al-Mughní, 2/65.
[14] Viz Ibidum, dále Šerhu z-Zerkeší, 1/262; al-Keššáf, 1/513; a al-Insáf, 2/329.
[15] Tak uvádí Ibn ‘Abdilberr v al-Káfí, 1/174; viz též al-Kawánínu l-fikhíja, str. 67; a at-Tádžu we l-‘iklíl, 2/149.
[16] Viz al-Medžmú’a, 4/307; Hiljetu l-‘ulemá, 2/233; a Mughníju l-muhtádž, 1/238.
[17] Viz al-Insáf, 2/329.
[18] Viz at-Tádžu we l-‘iklíl, 2/149; a al-Fewákíhu d-dewání, 1/255.
[19] Viz Šerhu z-Zerkeší, 1/262; al-Keššáf, 1/513; al-Insáf, 2/329; a Šerhu Muntehe l-irádát, 1/296.
[20] Viz al-Medžmú’a, 4/301.
[21] Viz Hiljetu l-awlijá´, 2/234.
[22] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/17.
[23] Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 12/289.
[24] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 15/226.
[25] Viz Fetáwá l-ledžneti d-dáima, 8/155.
[26] Viz al-Ichtijáru li te’líli l-muchtár.
[27] Viz an-Newewí v al-Medžmú’u Šerhu l-Muhazzeb, 4/365.
[28] Viz al-Mughní, 2/152.
[29] Viz Zádu l-me’ád, 1/448.
[30] Viz online: Fí muddeti lletí jaksuru l-musáfiru fíha s-salát, fetwa č. 56. <https://ferkous.com/home/?q=fatwa-56>[k 13. II. 2020].
[31] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/106.
[32] Zaznamenal ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, 2/209.
[33] Zaznamenali ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, 2/210; a Ibn Abí Šejba v al-Mussannafu, 2/353.
[34] Viz al-Medžmú’u Šerhu l-Muhazzeb, 4/321.