V minulých dnech jsme byli svědky otřesného činu zmasakrování několika nevinných nemuslimů – židů a křesťanů, který se udál na jihu Francie.
V minulých dnech jsme byli svědky otřesného činu zmasakrování několika nevinných nemuslimů – židů a křesťanů, který se udál na jihu Francie.
Šíleným střelcem byl, ač celá akce nese rysy tzv. „psychologických operací pod cizí vlajkou,“ podle dostupných informací jistý, psychicky labilní 23-letý mladík severoafrického původu, hlásící se k islámu a k následování cesty zbožných předků. Není to první takový zločin, v uplynulých letech došlo v Evropě k několika dalším podobným, např. na Balkáně, ovšem ne s tak tragickými následky.Kruhy, které jsou vůči islámu a selefíjské da’wě v opozici, vždy těchto činů zneužili proti pravé podstatě islámu.
Zde vám přinášíme nyní již starší fetwu předního soudobého učence selefí menhedže, který se týká právě takových situací. Doufáme, že jeho slovo bude mít větší váhu, nežli slova a činy pachatelů výše zmíněných neislámských skutků. Z mnoha podobnými, které odsuzují podobné jednání, jsme tuto fetwu vybrali právě proto, že vniká velmi hluboko do podstaty problému a přináší konkrétní řešení:[1]
Nezbytnost učit naše děti odporovat terorizmu a teroristům
Všechna chvála náleží Alláhu, požehnání a mír Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم.
A potom, Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Každý z vás je pastýřem zodpovědným za své stádo. Muž je pastýřem nad svou rodinou a je zodpovědný za své stádo. Žena je pastýřkou v domě svého manžela a je zodpovědná za své stádo. Sluha je pastýřem nad majetkem svého pána a je zodpovědný za své stádo. A člověk pastýřem nad majetkem svého otce a je zodpovědný za své stádo. Takto je každý z vás pastýřem, zodpovědným, který bude tázán na své stádo.“[2]
Otec má zodpovědnost vůči svým dětem, aby je vychoval a naučil je morálním hodnotám, aby je milovali a chovali se dle nich. A je též zodpovědný, aby je upozornil na nemorálnost a zlo, naučil je to nenávidět a držet se od toho co nejdále.
Tak je například učí uctívat Alláha Jediného, což je v souladu s přirozenou sklonností, ve které Alláh lidi stvořil. Učí je milovat toto uctívání a poslušnost vůči Alláhu tím, že je na to přivyká. Ukazuje jim nespokojenost s nevírou, nemorálností a neposlušností (vůči Alláhu).
Je také zodpovědný za to, aby je naučil zlaté střední cestě islámu, islámské toleranci, islámské spravedlivosti a uměřenosti. Tyto body jim musí vysvětlit. Podobně jim musí objasnit nebezpečí plynoucí z intolerance, extremizmu a – terorizmu. Učí své děti, co je to rozvrat a kdo jsou ti, kteří rozvrat šíří.
Jedním z nejdůležitějších aspektů víry, které jsou rodiče (a kdokoli další, koho se to týká) zodpovědni děti naučit, je otázka přívrženství a nepřátelství, otázka lásky a odporu. Nejsilnějším typem víry je milovat pro věc Boží a mít odpor pro věc Boží, prokazovat loajalitu pro věc Boží a prokazovat nepřátelství pro věc Boží.[3]
Proto je nezbytné naučit je chápat toleranci a uměřenost, ohledem čehož mnoho lidí upadlo v přehánění, nebo zanedbání. Měly by být vedeny k tomu, aby milovaly islám, muslimy a podporovali je, byť i prosbou za ně. A neměly by mít rády nevíru a cokoli z nevíry a nepodporovat nemuslimy v aktech nevíry. Při tomto bodě musí být jednoznačně zdůrazněno, že odpor vůči nevíře nemuslimů[4] v žádném případě neznamená jejich útisk, neznamená škodit jim a projevovat vůči nim nepřátelství. Naopak, Alláh nám přikázal chovat se k nim spravedlivě. Například nám povolil jíst pokrmy Lidí Knihy (tj. židů a křesťanů), brát si za manželky jejich dcery a vyzývat je k přijetí náboženství islámu způsobem nanejvýše moudrým, jemným a příhodným kázáním, a pokud se s nimi přít, pak jen nejvíce distingovaným způsobem.
Dalším tématem, které po nás doba žádá, abychom ve vztahu k němu děti kultivovali, je odpor vůči terorizmu a teroristům[5]. Je třeba upozorňovat na ně a na jejich plány a jejich způsob přemýšlení. Své děti musíme oddálit od nich a držet je co nejdále od jejich cesty a stanovisek.
Musíme jim vysvětlit, že tito teroristé jsou lidé svedení na scestí a že zlovolně dezinterpretují islám. Ovlivnili je šejtáni, obelhali a dali jim zbloudit. Šejtán takové lidi využívá, aby rozséval zlo a rozvrat. Dokonce i ti, kteří vykazují vůči islámu a muslimům nepřátelství, ve skutečnosti bombové atentáty a činy ničení páchané teroristy, jež se vyhlašují za muslimy, uvnitř vítají.
Musíme svým dětem vysvětlit, že to, jak teroristé zneužívají Korán a Sunnu k tomu, aby ospravedlňovali své bombové a jiné atentáty, není nic jiného, než pokus oklamat a zradit lid. Také musíme svým dětem radit, že by ve skutečnosti měli být šťastné, je-li nějaký terorista dopaden a zastaven (uvězněn), protože to je vítězství pro islám a muslimy, je to úleva a oddechnutí si pro muslimy, že se zbavili někoho zlého a destruktivního. Odhalení zločinného spiknutí a potrestání zločinců, byť i nejvyšším trestem, je oprávněné a správné. Jedná-li se o zločince, nesmíme k nim cítit sympatie a nesmíme jim dát záminku profitu z pochybností. A pokud někdo takového zločince lituje, pak nechť je to smutek nad samou situací, nad tím, jak se Šejtánovi podařilo někoho oklamat, a nikoli smutek kvůli oblibě někoho takového a jeho činů.
Teroristické zločiny nelze brát na lehkou váhu, i když o nich diskutujeme s našimi dětmi, musíme přijat jasné a rozhodné stanovisko, jako byli rozhodní a přísní i sami teroristé. To aby někdo, kdo ještě pravdu nezná, s nimi nezačal sympatizovat. Nejsou to jednoduše věci, o kterých si máme jen tak povídat ve svém volném čase, jsou to jasná poučení, jež musíme zdůrazňovat. Musíme našim dětem vysvětlovat, že zločiny terorizmu nemají za následek nic, nežli devastaci a ničení. Mluvíme tu o lidech, kteří, kdyby mohli, tak by se svých činů dopustili i v Mekce a v Medíně, zabíjeli by i věřící v Mekce…
Musíme jim jasně vysvětlit, že se jedná o lidi, kteří vraždí bez rozdílu muže, děti i ženy a starce, zatímco jejich oběti pokojně spí. Činí to dokonce, i když se někteří z nich (tedy ti mezi nimi, kteří se prohlašují za muslimy) modlí a čtou Korán. Musíme našim dětem vysvětlit, že takoví lidé jsou mezi muslimy zbloudilou sektou, v historii známou jako chawáridž, bezbožní zrádci, kteří vraždí nemuslimské cizince, kteří přišli za prací, nebo na pozvání a přinášejí blahobyt i našim vlastním zemím a domovinám.
Nechť naše děti vědí, že tito teroristé nehledí jiného cíle, nežli zabíjení a ničení ve jménu toho, co lživě prohlašují za džihád. Jsou zbaveni vší inteligence a moudrosti. Nejsou nic víc, než nástroj útlaku a devastace, ze které neplyne prospěch nikomu jinému, nežli nepřátelům náboženství Jedinosti Boží. Je povinností každého muslima chránit sebe a ty, o které pečuje před tím, co by vedlo k extremizmu, netoleranci a teroristickým zločinům.
Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنْفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ عَلَيْهَا مَلائِكَةٌ غِلاظٌ شِدَادٌ لا يَعْصُونَ اللَّهَ مَا أَمَرَهُمْ وَيَفْعَلُونَ مَا يُؤْمَرُونَ
Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno. (Tehrím:6)
Varovat sebe a své děti před terorizmem a pak ponechat otevřené dveře tomu, co k němu vede, nemá naprosto žádný smysl. Naopak bychom se měli mít na pozoru před čímkoli, co vede k netoleranci a projevům terorizmu. Varujme sebe i své okolí před přeháněním a intolerancí, před spojováním se se zločinci a před družením se s lidmi, kteří jsou svedeni na scestí. Povzbuďme naopak sebe i své okolí k tomu, abychom co nejvíce času trávili ve společnosti lidí zbožných, kteří se podobných věcí zdržují.
Prosím Alláha, aby nás i naše děti ochránil před extremizmem a rozvratem a učinil z nás všech zbožné lidi, jež ostatní povzbuzují ke zbožným činům.
A Alláh je Nejznalejší. Alláh nechť požehná našemu Proroku, Muhammedovi صلى الله عليه و سلم.
Autor: šejch Abú Omar Usáma ibnu l-‘Atíjja al-‘Utajbí, Jordánsko
Zdroj: Wudžúbu t-te’lími abná´uná bighadi l-irhábi we l-irhábíjjín
Překlad fetwy, úprava a komentář redakce: Alí Větrovec
[1] Zde končí úvodní komentář redakce E-Islam.cz a začíná zmíněná fetwa.
[2] Zaznamenal al-Buchārī, hadís č. 893; Muslim, hadís č. 1829; at-Tirmízí, hadís č. 1705; Abū Dāwūd, hadís č. 2928; a další.
[3] Na autoritu hadísu zaznamenaného al-Bazzārem a at- Taberānīm od Ibn ‘Abbāse,jenž je považován za merfū’ hadīs, podpořený na úroveň přímého Prorokova výroku.
[4] Jedná se o obyčejné nemuslimy v zemích muslimů i v zemích nemuslimů, o prosté lidi, kteří se vůči muslimům neprojevili nijak násilně – pozn. překladu.
[5] Autor zde hovoří o jedincích, kteří se dopouštějí právě toho, co o kousek výše odsoudil – zabíjejí civilisty, muže, ženy a děti, dokonce ne ve válečné zóně, ale stovky a tisíce kilometrů od ní, lidi, kteří se skutečným útokem na muslimy v okupovaných zemích, nemají absolutně nic společného. Tito jedinci nejsou bojovníci džihádu, protože skuteční mudžáhidi bojují se zbraní v ruce, aby slovo Boží bylo nejvyšším, proti jasně definovanému vojenskému nepříteli na jasně definovaném místě, podle způsobů boje jasně definovaných šarí‘ou. Naproti tomu tito lidé přitom používají vražd, zastrašování, únosů a poprav rukojmích, nebo bombových útoků, které si své oběti nevybírají. Nezdráhají ani zabíjet muslimy a ty muslimy, kteří s jejich metodami nesouhlasí, obviňují z nevíry. Toto jsou činy, které šarí’a jednoznačně odmítá a odsuzuje, lhostejno, je-li pachatelem muslim, nebo kdokoli jiný – pozn. překladu.