Dějepisci uvádějí, že Alí bin Abí Tálib ztratil svůj štít, když vytáhl do boje proti Mu’áwíjovi.
Po skončení válečného tažení, když se vrátil do Kúfy, nalezl štít u jednoho žida, který jej prodával na tržnici.
Řekl mu Alí: „Tento štít je můj, žide. Ani jsem jej neprodal,ani nedaroval.“
Dějepisci uvádějí, že Alí bin Abí Tálib ztratil svůj štít, když vytáhl do boje proti Mu’áwíjovi.
Po skončení válečného tažení, když se vrátil do Kúfy, nalezl štít u jednoho žida, který jej prodával na tržnici.
Řekl mu Alí: „Tento štít je můj, žide. Ani jsem jej neprodal,ani nedaroval.“
Žid řekl: „Tento štít je můj, je v mé ruce.“
„Budeme se soudit před islámským soudcem,“ namítl Alí.
Pak přišel k soudci Šurejhovi a sedl si k němu ze strany. Žid se posadil před Šurejha.
Šurejh se obrátil k Alímu: „Vládce věřících!“
a Alí odpověděl: „Ano. A říkám, že ten štít, který žid drží v ruce, je ve skutečnosti můj štít, neprodal jsem jej, ani jsem jej nedaroval.“
Šurejh se obrátil k židovi a řekl: „A co říkáš ty?“
„V mé ruce je můj štít,“ odpověděl žid.
Šurejh se znovu zeptal: „A máš důkaz, vládce věřících?“
„Ano,“ opáčil Alí. „Kunbur a Hasan mi mohou dosvědčit, že štít je můj.“
Šurejh oponoval: „Ale svědectví synů pro svého otce není povoleno.“
Alí řekl: „Což člověk, který bude obyvatelem ráje, nemůže svědčit? Slyšel jsem Posla Božího, mír a požehnání Boží s ním, říci: „Hasan a Husejn jsou předáky mladíků v ráji.“
Žid na to řekl: „Jeho soudce rozsoudil v můj prospěch! Jeho vlastní soudce rozsoudil proti němu! Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha a že Muhammed je Boží Posel. A dosvědčuji, že je to skutečně tvůj štít. V noci ti vypadl a já jsem jej vzal.“
Později tento žid bojoval v Alího vojsku proti cháridžovcům v Nehrewánu a tam také padl.
(Podle Abú Nu’ejm v al-Hilja a Sujútího v Džámi’u s-saghír.)