Cháridžovci jsou první sekta, která se mezi muslimy objevila. Název pochází ze základu znamenajícího v arabském jazyce “odejít, odcházet, opustit.”
Jiný, méně obvyklý synonymní název pro ně je harúríjja, protože se jejich hnutí zformovalo pod vedením jistého ar-Rásibího v sídle zvaném Harúra v dnešním Iráku.
Cháridžovci jsou první sekta, která se mezi muslimy objevila. Název pochází ze základu znamenajícího v arabském jazyce “odejít, odcházet, opustit.”
Jiný, méně obvyklý synonymní název pro ně je harúríjja, protože se jejich hnutí zformovalo pod vedením jistého ar-Rásibího v sídle zvaném Harúra v dnešním Iráku.
Alternativním názvem je též termín muhákimíjje, protože se slovy “lá hukme illá lilláh” odmítli arbitráž během sporu při bitvě na Siffínu.
Jsou prvními těmi, kteří začali těžké hříšníky z muslimů nazývat nevěřícími a začali s proléváním krve muslimů a pokračují s tím dodnes. Proto jsou též někdy nazýváni tekfírovci, protože přehánějí v prohlašování druhých za nevěřící (ar. tekfír). Dovolovali zabíjení žen a dětí svých protivníků, prokazujíce vůči nim větší nenávist než vůči nepřátelům z řad nevěřících.
Někteří dokonce prohlásili, že Muhammed صلى اله عليه و سلم je Božím Poslem pouze pro Araby.
Též jsou nazýváni násibíja, neboť nenávidí Alího a jeho rodinu, stejně jako většinu sahába, nechť je s nimi Alláh spokojen, vyjma Abú Bekra a Omara.
Súru Júsuf nepovažují za část Koránu, neboť v ní jsou dle nich slova, která nejsou důstojna Alláha, hadísy přijímají jen od jiných cháridžovců.
Chalífou u cháridžovců může být vybrán kdokoli z muslimů, byť by byl ve vztahu otrockém a pak vyžaduje absolutní poslušnost, byl-li by zbožný, či hříšný.
Zakazují kamenování ženatých cizoložníků a vdaných cizoložnic, pomluvu trestají jen v případě, kdy jde o pomluvu vdané ženy, uplatňujíce tak princip doslovné interpretace koránských veršů bez ohledu na souvislosti, nebo nedostatek relevantních hadísů, které jim pro omezení zdrojů scházejí.
Nařizují svým ženám nahradit modlitby, které zmeškaly během menstruace.
Frakce:
1. Azárika
Následovníci Náfi’a ibn Azrekího, tvoří nejextrémnější frakci, která považuje všechny ostatní muslimy za nevěřící a proto zakazuje modlit se za nimi, jíst maso poražené jinými muslimy, či se ženit s muslimkami, které nepřísluší této sektě. Smýšlejí, že lze se souhlasem vládce uloupit majetek jiného muslima. Jsou toho názoru, že potomci jsou odpovědni za hříchy svých předků a i proroci se dopouštěli malých i větších hříchů. Neuznávají idžtihád, přidržují se striktně pouze vnějšího předpisu Koránu, či Sunny.
2. Ibadíjja
Nejumírněnější cháridžovci, kteří své oponenty obviňují “pouze” z pokrytectví. Protože se distancovali od násilných akcí ostatních cháridžovců, jako jediní z historických cháridžovců dodnes přežili coby náboženská sekta v Maskatu (Omán) a v některých oblastech Libye a Alžíru.
3. Sa’lebíjja
Popírají navíc víru v předurčení a Boží rozhodnutí.
4. Nedždatíjja
Následovníci Nedždy ibn Ibráhíma, přehánějí v idžtihádu a tvrdí, že podle něj se pozná polovina víry.
5. Házimíjja
Následovníci Házima ibn Ásim. Popírají existenci přesné znalosti o ímánu, věří v to, že každý má ospravedlnění pro své činy a tvrdí, že majetek ostatních je jim neomezeně dovolen jako válečná kořist.
6. Mukrimíjja
Následovníci Mukrima al-Idžlího. Zakazují dotýkat se někoho, neboť se neví, je-li věřícím, či nikoli.
7. Kenzíjja
Zakazují jakoukoli dobročinnost, ať již jde o zekát, či almužnu, neboť se neví, zda ten, komu je věnujeme, jich je ve skutečnosti hoden, nebo nikoli. Proto je dle nich lepší zakopat tento majetek a počkat, až jej najdou skuteční věřící.
8. Šemráhíjja
Věří, že láska k vůdcům frakce očišťuje od hříchu a snímá tíži náboženských povinností. Povolují pohlavní styk s cizinkami, protože jsou dle nich čisté, dokud se neprokáže opak.
9. Ahnesíjja
Popírají navíc život v hrobě a užitek mrtvých z dobrých činů, které započali a jejichž následky trvají i nadále.
10. Mejmúníjja
Podle nich nemůže být vůdcem nikdo, kdo nemá jejich náklonnost. Povolují sňatek s dcerou nebo vnučkou.