Cíl naší životní cesty
Musíme proto s důrazem ukazovat na nutnost vertikálního přesahu v našem životě a na nepřerušené naše spojení s Nejvyšším skrze naše uctívání (arab. العبادة al-‘ibáda) a skutky pokornosti věnované Jemu Jedinému. Ona je pilířem, středobodem a nejniternějším a nejzazším důvodem jak pro naši existenci, tak i pro příchod Božího Zjevení a Jeho proroků, mír s nimi všemi. Právě k tomuto účelu jsme hovořili o rozumových i tradovaných důkazech Boží existence a pravdivosti Muhammedova صلى الله عليه وسلم proroctví.
Důvodem tohoto všeho je, že lidé budou navráceni zpět ke Stvořiteli a hnáni k zodpovědnosti za své činy. To, že jsme stvořeni a existujeme, je samo o sobě důkazem, že budeme vzkříšeni. To, že existuje Zákon, který je pro nás závazný, je samo o sobě důkazem, že bude existovat i odměna za jeho respektování a sankce za jeho překračování. Na to ukazuje jak instinktivní intuice a Zjevení, tak i zdravý rozum a nepokřivená logika.
Naopak, navzdory pochybám mnohých, bylo by nelogické, kdyby vše skončilo smrtí jen tak. Posmrtné vyústění a rozuzlení celého dramatu lidské existence je proto ta nejlogičtější a nejočekávatelnější věc, jakkoli nevšední a nadpozemské se nám mohou výjevy posmrtného života zdát.
Alláh taktéž říká:
أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ فَتَعَالَى اللَّهُ الْمَلِكُ الْحَقُّ لَا إِلَهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْكَرِيمِ
„Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni? Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho, Pána trůnu vznešeného!“ (Mu´minún: 115-116)
Toto všechno jsou důkazy pro skutečnost, že je nutné, aby Alláh sesílal Svá Zjevení a volil si Své Proroky, mír s nimi všemi. A pokud tomu tak je, potom je zcela nezbytné se jejich pokyny řídit, pro dosažení Božího vedení. Dokazuje to, že není přijatelné se nad toto povyšovat, popírat to a odvrhovat jen na základě rozumových argumentů.
Proroci a lžiproroci
Další nezbytnou problematikou, podloženou zjevením, je nutná schopnost rozeznat skutečného proroka od šarlatána, shodně slovům Ibn Abi l-‘Izz al-Hanefího:
„Věru proroctví si pro sebe nárokují buť ti nejpravdymilovnější z pravdymilovných, anebo ti nejprolhanější z prolhaných. A jen ti nejvíce ignorantští ze všech ignorantů dopustí, aby si jedny popletli s druhými. Protože je mnoho cest, skrze které je možno ty první spolehlivě odlišit od těch druhých a rozeznat toho z nich, kdo je ten pravý od toho, kdo z nich je šarlatánem a lhářem. Mnoho z nich není spojeno s proroctvím samotným. A co potom teprve ty důkazní cesty, které s proroctvím spojeny jsou! Jak krásné je to, co pravil Hassán ibn Sábit رضي الله عنه:
لَوْ لَمْ يَكُنْ فِيهِ آيَاتٌ مُبَيِّنَةٌ … كَانَتْ بَدِيهَتُهُ تَأْتِيكَ بِالْخَبَرِ
„I kdyby k němu znamení jasná nepřicházela
Jeho intuice by ho jistě ke zvěstem dovedla.“1
Nezměněnost Božího Zjevení
Korán a Sunna jako Zjevení samo překypuje bezpočtem důkazů pravdivosti prorocké mise Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه وسلم – detailní popisy nepoznatelného, spravedlivé zákonodárství, které lidstvu zvěstoval, čistota jeho věrouky a vznešenost jeho mravů. Vedle něj existuje další přehršel důkazů Muhammedova صلى الله عليه وسلم proroctví mimo samo Zjevení v jeho životě.
Z toho plyne i ten důsledek, že Boží Zjevení ve své ultimátní podobě, tedy v Koránu a v Sunně, je dochované beze změny přesně tak, jak bylo vyřčeno Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a jak ho byli svědky ti nejlepší svědkové – jeho společníci, nechť s nimi všemi Alláh spokojen. To proto, že kdyby existovala sebemenší pochybnost o cestě, jíž se toto Zjevení dochovalo k nám, nemohlo by být pro nás vedením zrovna tak, jako bylo vedením i pro ně. A po tom všem, co víme o Bohu a o tom, jaký je, může se snad někdo z nás domnívat, že by On dopustil, aby se Jeho Zjevení v průběhu dějin jen tak ztratilo? Abychom mi dnes byli odkázáni jen na nějaké jeho mlhavé interpretace a libovolné, subjektivní dojmy z četby pradávných textů? Proto je nezbytnou tematikou islámské mysli a vyzývání k této víře také odpověď na všechny pochybnosti, které se týkají této otázky.
Kontinuita pochopení a výkladu náboženských pravd
Pokud jsme dokázali toto proroctví jako pravdivé a spolehlivě dochované, a pokud jsme si uvědomili, že služba Bohu je středobodem naší existence, potom musíme přijmout úplně vše, na co Zjevení ukazuje svými důkazy a argumenty, ať už se to týká Božích příkazů předurčujících a řídících osud všehomíra, anebo těch, které ustavují zákonné normy. Ty musí být z principu věci dokonalé a nejsprávnější, řízené nejvyšším možným dobrem, protože jsou božské a Bůh je, jak velí intuice, logika i zjevení, Nejdokonalejší, Nejmoudřejší, Nejlepší a Nejspravedlivější. Poté, co bezvýhradně přijímáme tento Boží popis, odvrhujeme to, co je s ním v rozporu. V Božím rozhodnutí proto nikdy nemůže být nic nedokonalého, nemoudrého, nespravedlivého či zlého, ať už se týká běhu věcí, anebo formulací zákonných norem.
Každý Boží skutek je absolutní dokonalostí a moudrostí, ať už rozhodnutí a předurčení, zásah do běhu věcí, anebo příkaz či zákaz nějakého jednání lidem. Vždy se v něm promítá Boží Láska a Milost. Proto je Zjevení bezprostředním a názorným zdrojem norem shodně jeho doslovnému čtení, protože to je metoda, jakou intuitivně chápeme vyřčené i psané slovo.
Proto Zjevení musí ukazovat na ty normy, na které ukazovalo po celá staletí a proto není myslitelné, aby se v jeho výkladu mýlili ti, kteří byli svědky jeho zjevování. Vždyť jaký by to byl Bůh, kdyby s lidstvem komunikoval způsobem, jehož pravý význam bude odhalen až po čtrnácti staletích? Kde byla Boží Milost a Péče ve vztahu k uplynulým generacím po celou tu dobu?
Má-li ve Zjevení být obsaženo správné vedení, potom logicky musí být správným vedením pro nás pro všechny, i pro ty tehdejší, i pro nás dnešní. Anebo nemůže být správným vedením od Stvořitele. Jak by mohl Stvořitel zachovat znění tohoto Zjevení a přitom dopustit, aby se ztratilo jeho správné vysvětlení? A jak by toto správné vysvětlení mohlo být jakékoli jiné, nežli právě to, které z něj vyrozuměli právě ti, mezi něž sestoupilo? Právě z tohoto důvodu je jejich tehdejší pochopení závazné i pro nás dnes.2
Výchova stabilní muslimské osobnosti
Zodpovědné budování víry a stabilní, zdravě sebevědomé muslimské osobnosti s sebou nese také nutnost posledního diskursu soudobého vyzývání k islámu, jímž je boj proti specifickým pochybám a křivým porozuměním, která v dnešních časech zasahují zejména muslimskou mládež. Naším úkolem je podchytit tyto bludy, analyzovat je a vyvracet, čímž navrátíme myšlení odcizených generací zpět na světonázor Koránu a Sunny v pojetí a chápání prvních a nejzbožnějších generací této ummy.3
Cílem je vytvořit a kultivovat hrdý islámský duch, zdravě skeptický a nikoli chorobně pochybovačný. Naším úkolem je také pátrat po příčinách pochybností nad danými prvky islámu a zkoumat je. Mohou být vnější, v podobě myšlenkového nájezdu (arab. الغزو الفكري al-ghazwu l-fikrí) Západem tažené globalizace, ale také vnitřní, dané nevyhovujícími způsoby, jakým svou víru předáváme dalším generacím.
Posledním krokem je hledání cesty z těchto pochybností podporou pozitivního přístupu k víře namísto toho negativistického. Výstupem takového snažení by mělo být fundované a solidní vyvrácení (arab. ar-radd) těchto pochybností a formování konstruktivních přístupů k diskusi a zkoumání příslušných fenoménů dneška, které pomohou zamezit vzniku těchto pochybností a budou schopny odstraňovat je, když se někde u někoho objeví. Jedná se zejména o otázky, o nichž jsme doposud hovořili, týkající se Boží existence, Moudrosti v Jeho nastavení běhu světa i v Jím stanovených zákonech, pochybnosti okolo Koránu, jeho smyslu, významu a zachování dodnes, pochybnosti okolo Sunny, jejího smyslu, významu a zachování do dnešních dní, islámského zákonodárství a jeho závaznosti i pro dnešní dobu, otázka závaznosti konsenzu učenců (arab. الإجماع al-idžmá’) pro všechny následující generace či některé dnes napadané aspekty islámu, jako otázky týkající se žen, džihádu či neměnných trestních sazeb (arab. الحدود al-hudúd) apod.
(…)
Prosím Alláha Vznešeného, aby nám pomohl v dosažení našich cílů, neboť jen Božím dobrodiním jsou zbožné skutky dokončeny a jen s pomocí Boží nachází bohulibá snaha svého vyústění …
- Viz Šerhu l-‘Akídeti t-Taháwíja, 1/141.
- Více v arabštině např. v knize ‘Abdulláha ibn Omar ad-Dumejdžího Fehmu s-selefi s-sálihi lin-nusúsi š-šer’íja, hakíkatuhu we ahemmíjetuhu we hudždžíjetuh. (vyd. Merkezu l-buhúsi we d-dirását, b.m. b.d.). K dispozici online např. zde: https://archive.org/details/fssns.
- Pro další četbu v arabštině pro tuto problematiku doporučuji knihu Fahda ibn Sáliha al-‘Adžlána nazvaná at-Teslímu lin-nassi š-šer’í we l-mu’áradátu l-fikríjeti l-mu’ásara (vyd. 2015, Džidda: Merkezu t-te´síli lid-dirásáti we l-buhús). K dispozici je online např. zde: https://ar.islamway.net/book/18259/%D8%A7%D9%84%D8%AA%D8%B3%D9%84%D9%8A%D9%85-%D9%84%D9%84%D9%86%D8%B5-%D8%A7%D9%84%D8%B4%D8%B1%D8%B9%D9%8A-%D9%88%D8%A7%D9%84%D9%85%D8%B9%D8%A7%D8%B1%D8%B6%D8%A7%D8%AA-%D8%A7%D9%84%D9%81%D9%83%D8%B1%D9%8A%D8%A9-%D8%A7%D9%84%D9%85%D8%B9%D8%A7%D8%B5%D8%B1%D8%A9.