Jménem Alláha Milostiplného, Smilovného, chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Čím více těžkostí zažíváme, čím více zkoušek podstupujeme a čím více pohrom jsme nuceni přečkat, tím větší odměna na nás čeká. Čím těžší je zkouška, tím větší je odměna za její splnění pro mne i pro tebe u Alláha.
Pokud Alláh miluje nějaký lid, podrobí ho zkouškám a nechá jej projít obtížnými obdobími. Vznešený Alláh pravil:
Jménem Alláha Milostiplného, Smilovného, chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Čím více těžkostí zažíváme, čím více zkoušek podstupujeme a čím více pohrom jsme nuceni přečkat, tím větší odměna na nás čeká. Čím těžší je zkouška, tím větší je odměna za její splnění pro mne i pro tebe u Alláha.
Pokud Alláh miluje nějaký lid, podrobí ho zkouškám a nechá jej projít obtížnými obdobími. Vznešený Alláh pravil:
وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَىْءٍ مِّنَ ٱلْخَوْفِ وَٱلْجُوعِ وَنَقْصٍ مِّنَ ٱلْأَمْوَٰلِ وَٱلْأَنفُسِ وَٱلثَّمَرَٰتِ ۗ وَبَشِّرِ ٱلصَّـٰبِرِينَ ٱلَّذِينَ إِذَآ أَصَـٰبَتْهُم مُّصِيبَةٌ قَالُوٓا۟ إِنَّا لِلَّـهِ وَإِنَّآ إِلَيْهِ رَٰجِعُونَ أُو۟لَـٰٓئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَٰتٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌ ۖ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُهْتَدُونَ
Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým, kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: “My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!” A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni. (Bekara: 155-157)
Výše odměny je úměrná míře obtížnosti podstoupené zkoušky. Čím větší zkouška, tím větší odměna. Každý si musí projít svými zkouškami. Každý bude muset zažít problémy. Každému se bude občas žít obtížně. Každý občas bude muset zažít smutek, nebo chvíle, kdy se věci nebudou odvíjet podle jeho představ a přání.
Rozdíl je jen v tom, že věřící je trpělivý, je přesvědčený o moudrosti Božího předurčení (arab. قدر الله kadaru lláh) a usiluje o Boží odměnu. Věřící chválí Alláha a doufá v Boží úlevu a odměnu. Trpí všichni lidé, jak věřící, tak i nevěřící. Choroby a zranění vyžadující lékařské zákroky sužují věřící i nevěřící bez rozdílu. Rodiče umírají věřícím i nevěřícím. Jak věřící, tak i nevěřící mohou ovdovět. Toto jsou rány osudu, které si nevybírají podle náboženského přesvědčení. Zažíváme je všichni. Avšak věřící díky Božímu daru víry a spokojenosti s tím, co Alláh předurčil, ve snaze o Boží odměnu a v naději pramenící z přesvědčení o Boží moudrosti, která se za danou pohromou skrývá, pozvedá hlavu a čeká na svou odměnu.
Od Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أُمَّتِي هَذِهِ أُمَّةٌ مَرْحُومَةٌ لَيْسَ عَلَيْهَا عَذَابٌ فِي الآخِرَةِ عَذَابُهَا فِي الدُّنْيَا الْفِتَنُ وَالزَّلاَزِلُ وَالْقَتْلُ .
„Tato má umma je z Milosti Boží uchráněna trestu na onom světě. Její trest přijde už na tomto světě v podobě pokušení, zemětřesení a zabíjení.“ [1]
Tj. Alláh nebude muslimy na onom světě trestat za ty hříchy, které z nich smyl prostřednictvím takových pohrom. A bude je pohromami a nepohodou stíhat tak dlouho, dokud jich hříchů nezbaví.
Podle autentického hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:
مَن يُرِدِ اللَّهُ به خَيْرًا يُصِبْ منه.
„Komukoli Alláh přeje dobro, toho podrobí zkoušce osudem.“ [2]
Tak jako se drahý kámen či kov zušlechťuje a čistí ve výhni, která ho zbavuje příměsí a strusky, čistí se i věřící od špatností svého nitra žárem ran osudu a životních pohrom.
V hadísu od Anase رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِنَّ عِظَمَ الْجَزَاءِ مَعَ عِظَمِ الْبَلاَءِ وَإِنَّ اللَّهَ إِذَا أَحَبَّ قَوْمًا ابْتَلاَهُمْ فَمَنْ رَضِيَ فَلَهُ الرِّضَا وَمَنْ سَخِطَ فَلَهُ السَّخَطُ.
„Věru větší odměna přichází s větší zkouškou. A věru Alláh, když si oblíbí nějaký lid, podrobí ho zkouškám. Kdo z nich pak vyjádří spokojenost, dostane se mu spokojenosti. A kdo vyjádří nevoli, dostane se mu nevole.“ [3]
Dokud se lidé mají dobře, nic o nich a o jejich skutečném charakteru nelze říci. Nicméně jakmile se objeví jakákoli těžkost, jakákoli obtíž, potom sám dobře a zřetelně uvidíš, jací ve skutečnosti jsou. Věřící uteče ke své víře a bude se jí držet, zatímco pokrytec poběží za svým pokrytectvím a bude odhalen. Dokud nenastane otřes, nedozvíš se, kdo stoupá vzhůru a kdo padá na samé dno. Dokud nenastane otřes, nerozpoznáš skutečného muslima a skutečnou muslimku od těch, kteří si na muslima či muslimku jenom hrají. Nerozpoznáš, kdo skutečně upřímně věří a pro svou víru je schopen obětovat i sebe sama – a kdo nikoli, kdo svou víru jen vystavuje na odiv svým jazykem, ale na jeho srdci a jeho vnějších činech se tato nijak neodráží. Toto se pozná až v nejhorších chvílích.
Suhajb ibn Sinán رضي الله عنه vyprávěl, jak jednou seděli s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, když se Posel Boží صلى الله عليه و سلم z ničeho nic pousmál. Otázal se svých společníků:
ألا تسألوني مم أضحك؟
„To se mne ani nezeptáte, co mne rozesmálo?“
Zeptali se ho tedy: „A co tě tedy rozesmálo?“
Odpověděl:
عَجِبْتُ لأمرِ المؤمنِ، إنَّ أمرَهُ كُلَّهُ خيرٌ، إن أصابَهُ ما يحبُّ حمدَ اللَّهَ وَكانَ لَهُ خيرٌ، وإن أصابَهُ ما يَكْرَهُ فصبرَ كانَ لَهُ خيرٌ، وليسَ كلُّ أحدٍ أمرُهُ كلُّهُ خيرٌ إلّا المؤمنُ
„Kochám se stavem věřícího. Věru pro něj vždy vše dopadá dobře, když se stane něco, co má rád, děkuje a chválí za to Alláha a to je pro něj dobré. A když se mu stane něco zlého, trpělivě to vydrží a to je pro něj dobré. A to, že každá situace je pro něj dobrou, se neděje u nikoho jiného, nežli jen věřícího.“ [4]
Ti, kteří museli ve svém životě přestát ty největší zkoušky a muka byli také ti nejlepší ze všech – proroci, mír s nimi všemi. Alláh je také miloval více, než všechny ostatní lidi. A zkoušel je, podroboval těžkostem a ranám osudu.
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vypráví, že vešel za Prorokem صلى الله عليه و سلم, když už ležel na smrtelné posteli a zmítal se v horečce. Položil mu ruku na čelo a i nad dekou, kterou byl přikrytý, cítil horkost. Řekl: „Posle Boží, musí ti být asi hodně zle …“
إِنَّا كَذَلِكَ يُضَعَّفُ لَنَا الْبَلاَءُ وَيُضَعَّفُ لَنَا الأَجْرُ.
„Věru že tak. Útrapy nám byly znásobeny. Ale byla nám znásobena i odměna.“
Abú Sa’íd se zeptal: „Posle Boží, kdo z lidí je zkoušen nejvíce? Kdo je podrobován nejtěžším zkouškám?“
Odpověděl:
الأَنْبِيَاءُ .
„Proroci.“
„A potom kdo?“ otázal se Abú Sa’íd.
Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl:
ثُمَّ الصَّالِحُونَ إِنْ كَانَ أَحَدُهُمْ لَيُبْتَلَى بِالْفَقْرِ حَتَّى مَا يَجِدُ أَحَدُهُمْ إِلاَّ الْعَبَاءَةَ يُحَوِّيهَا وَإِنْ كَانَ أَحَدُهُمْ لَيَفْرَحُ بِالْبَلاَءِ كَمَا يَفْرَحُ أَحَدُكُمْ بِالرَّخَاءِ
„Potom bezúhonní, do té míry, že někteří z nich jsou tolik zkoušeni chudobou, že nenajdou na sebe nic, kromě pouhého pláště. Někteří z nich se radují vstříc pohromám tolik, jako se vy radujete z blahobytu.“ [5]
Někteří jsou tak chudí, že nemají nic na sebe, jen jediný kus oděvu na celé své tělo. Avšak i přesto snášejí rány osudu se stoickým klidem a jsou šťastní ze života tak, jako si užíváte života vy, když jste zahrnuti přepychem a luxusem.
Vznešený Alláh pravil:
قُلْ يَـٰعِبَادِ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ رَبَّكُمْ ۚ لِلَّذِينَ أَحْسَنُوا۟ فِى هَـٰذِهِ ٱلدُّنْيَا حَسَنَةٌ ۗ وَأَرْضُ ٱللَّـهِ وَٰسِعَةٌ ۗ إِنَّمَا يُوَفَّى ٱلصَّـٰبِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ
Rci: „Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ (Zumer: 10)
Trpělivost (arab. الصبر as-sabr), mí bratři, v tom, že když jste podrobeni zkoušce, smutku, životní pohromě, ráně osudu, nebo nějaké těžké, obtížné a zdrcující situaci a vydržíte to, ukazuje, že jste na dobré cestě. Že kráčíte po cestách dobra. Je to výlučná charakteristika pravých Božích služebníků, něco, co je pro ně specifické a čím se odlišují od ostatních. Komu se rány osudu vyhýbají, nechť je šťastný, že ho nepotkává nic z toho, co by ho mohlo odvrátit od přímé cesty víry. Ale kdo nějaké obtíže zažívá, nechť je trpělivě snáší. Bude mít za to větší, neporovnatelně větší odměnu na onom světě.
Tak jako ona habešská služebná trpící padoucnicí z hadísu, který ‘Abdulláh ibn ‘Abbás vyprávěl Ibn Abí Rebbáhovi, která žádala Proroka, aby za ni prosil, aby se při záchvatu neodhalovala, i když ho mohla žádat, aby se u Něho modlil za její úplné uzdravení. Vybrala si trpělivé snášení své choroby, namísto uzdravení. [6] Toto byla cesta zbožných předků a takto oni přistupovali k nejtěžším chvílím v životě.
Pokud ses setkal s něčím obtížným, uvědom si, že pokud zůstaneš trpělivý, tak tě potkala jen a pouze jedna jediná nesnáz a těžkost. Máš jen jeden jediný problém. Ale pokud si budeš zoufat a propadat beznaději, potom věz, že budeš mít problémy rovnou dva. Hned dvě těžkosti současně. A to obzvláště v situaci, kdy – Alláh ať to nedopustí – bys třeba přišel o někoho, koho miluješ. Potom, pokud nebudeš trpělivý, přicházíš nejen o něho, ale i o odměnu za trpělivost tváří v tvář takové ohromné ztrátě.
Trpělivě snášet rány, které nám život dává, je druhem uctívání a činem zbožnosti, kterým ctíme Alláha. Z činů zbožnosti mnoho z nás zná jen modlitbu, zekát, předklony a padání na tvář, anebo recitaci Koránu. Ale vydržet těžkosti, smutek, pohromy a zkoušky je také uctíváním Alláha.
Vznešený Alláh praví:
وَمِنَ ٱلنَّاسِ مَن يَعْبُدُ ٱللَّـهَ عَلَىٰ حَرْفٍ ۖ فَإِنْ أَصَابَهُۥ خَيْرٌ ٱطْمَأَنَّ بِهِۦ ۖ وَإِنْ أَصَابَتْهُ فِتْنَةٌ ٱنقَلَبَ عَلَىٰ وَجْهِهِۦ خَسِرَ ٱلدُّنْيَا وَٱلْـَٔاخِرَةَ ۚ ذَٰلِكَ هُوَ ٱلْخُسْرَانُ ٱلْمُبِينُ
A mezi lidmi je i ten, jenž Bohu slouží jen na okraji; když dostane se mu dobrého, je s tím spokojen, jestliže však je postižen pokušením, tu obrátí se tváří zpět, ztráceje tak tento i onen svět – a to věru je ztráta zjevná. (Hadždž: 11)
Chvála Alláhu. Čím těžší rána, tím větší odměna od Alláha Vznešeného. A naši zbožní předkové to chápali dokonale.
‘Urwa ibn Zubejr utrpěl hnisavou ránu na noze a lékař nařídil amputaci. Když mu nohu odřízl, ‘Urwa nevydal ani hlásku, kromě slov: „Chvála Tobě, ó Bože, vždy, když mi něco vezmeš, něco jiného mi ponecháš. Podrobuješ zkouškám a obtížím, ale dal jsi také, abych žil v blahobytu. Pokud mne něčím budeš zkoušet, také jsi mi dal pevné zdraví a snadné žití.“
Následujícího dne spadl jeho syn při jízdě na koni na zem a na místě zemřel. Když ‘Urwovi řekli, že jeho syn měl smrtelnou nehodu, neřekl nic jiné, nežli jen: „Chvála Tobě, ó Bože, vždy, když jsi mi něco vzal, něco jiného jsi mi nechal. Podrobil jsi mne zkoušce, ale také jsi mi dal snadné žití.“
Když se ho na to ptali, řekl: „Měl jsem čtyři končetiny. Alláh mi jednu vzal a zbylé tři mi ponechal. A měl jsem sedm synů. Alláh mi jednoho vzal, ale šest zbývajících mi ponechal. A dal mi také snadné žití v blahobytu, celý život jsem si žil krásně, až doteď. Potom mne podrobil zkoušce. To bych neměl být Alláhu vděčný? Neměl bych mu snad za to děkovat?“ [7]
Zkoušky, životní pohromy, rány osudu a těžkosti žití, smutek, bolest a zármutek, to vše zoceluje věřícího a pozvedá jej na vyšší úrovně u Alláha. Tyto věci zbavují věřícího hříchů a umožňují mu dosáhnout u Alláha takového postavení, kterého by bez nich nikdy nebyl schopen dosáhnout, pokud by takové zatěžkávací zkoušce nebyl vystaven. A díky tomu také největší zkoušky podstupují ti nejlepší věřící. Jejich hodnota, postavení a odměna tím o to více narůstá. Proto jsou nejvíce zkoušeni proroci, mír s nimi všemi, potom ti, kteří se jim podobají nejvíce a potom ti, kteří se nejvíce podobají jim. Každý bude pokoušen podle síly své víry. Každý bude muset snášet těžkosti úměrně síle své víry. Nakolik silnou má člověk víru, tolik bude muset vydržet smutku a zármutku. Pokud je jeho víra silná, obdrží i za přetěžké rány ohromnou odměnu. Pokud má jeho víra nějaká slabá místa, Milostiplný Alláh ho nebude zkoušet takovou zkouškou, která by ho zlomila a vybere mu raději nějakou lehčí zkoušku. Člověk bude zkoušen a pokoušen tak dlouho, dokud nebude zcela očištěn od svých hříchů. Jinak bude zkoušen tak dlouho, dokud nezůstane kráčet po zemi zcela prost jakýchkoli hříchů.
Bratře, sestro, pokud máš ve svém životě, ve svém osobním životě, či pokud zažíváš třeba ve své rodině či domácnosti nějaké těžkosti, smutky, pokud tě něco trápí, pokud se ti nedaří, pokud se ti zraní dítě, nebo onemocní, či dokonce – Bože chraň – zemře, pokud máte v rodině někoho těžce nemocného, pokud zápasíte s jakoukoli ranou osudu či problémem, poslechni si tato slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم, která upokojí tvé srdce a nasměrují tě k tomu, co je správné, dodají ti na víře a podnítí v tobě výdrž a trpělivost:
مَا مِنْ مُصِيبَةٍ يُصَابُ بِهَا الْمُسْلِمُ إِلاَّ كُفِّرَ بِهَا عَنْهُ حَتَّى الشَّوْكَةِ يُشَاكُهَا
„Není žádná nesnáz, která by postihla muslima, aniž by mu za ni Alláh neodpustil nějaký hřích, dokonce ani trn ho nebodne.” [8]
Alláh odpustí člověku za jakoukoli podstoupenou těžkost, zažívaný zármutek, prodělanou ztrátu či podstoupenou zkoušku života hřích přímo úměrný míře takové nesnáze či pohromy.
Toto by nás mělo naučit trpělivosti a poznání, že život není procházka růžovou zahradou, že se náš život neodvíjí podle našich přání a ani podle představ o tom, co bychom si asi tak zasloužili. V životě se stávají věci, které jsou neskutečně smutné a hluboce zarmucující, přicházejí nesmírné těžkosti a obtíže. Jenže právě v takových chvílích máme šanci ukázat, jací ve skutečnosti jsme, jaký je náš charakter a zda opravdu dokážeme pevně jako vzrostlé stromy přestát nepřízeň osudu a trpělivě snášet úděl, který nám Alláh přiřkl v naději, že nás On za to odmění. A pro toho, kdo je trpělivý, neochvějný a oplývá nezlomnou a nezdolnou výdrží, přece Alláh připravil odměnu nespočítatelnou. Zaručí mu něco, co si nedokážeme představit, spočítat nebo třeba jen matně vytušit. Cokoli nepříjemného se nám tedy přihodí, se nakonec v dobré obrátí, pokud zůstaneme věřícími a vděčnými vůči Alláhu. Pokud se k tomu postavíme čelem jako k příležitosti jak se vykoupit ze svých hříchů a dosáhnout ještě lepšího a vyššího postavení v Ráji, které bychom si vlastními činy nikdy nebyli s to zasloužit.
_________________________________________________________________
[1] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4278; Ahmed v Musnedu, 4/410 a 418; a al-Hákim v Mustedreku, 4/444. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 959.
[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5645.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu jako hasan gharíb, hadís č. 2396. Jako hasan jej doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 3407.
[4] Zaznamenali ad-Dárimí v Sunenu, 2/318; a Ahmed v Musnedu, 6/16. Jako sahíh podle podmínek Muslima ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 147.
[5] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4024. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 144.
[6] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5652; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2576. Vysvětlení tohoto hadísu viz zde: <http://e-islam.cz/content/vysv%C4%9Btlen%C3%AD-had%C3%ADsu-o-%C5%BEen%C4%9B-kter%C3%A1-ve%C5%A1la-do-r%C3%A1je-d%C3%ADky-trp%C4%9Blivosti-ve-sv%C3%A9-nemoci-d%C3%ADl-i> a zde: <http://e-islam.cz/content/vysv%C4%9Btlen%C3%AD-had%C3%Adsu-o-%C5%Been%C4%9B-kter%C3%A1-ve%C5%A1la-do-r%C3%A1je-d%C3%Adky-trp%C4%9Blivosti-ve-sv%C3%A9-nemoci-d%C3%Adl-ii>.
[7] Toto je zkrácená verze celého příběhu, v plnosti viz Ibn Challikán ve Wefájátu l-a’ján, 2/418-421; a Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, 9/101-103.
[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2572 od ‘Áiše رضي الله عنها.