Básník Abú Kilába recitoval:
„Neptej se na dotyčného, ale na jeho společníka,
neboť za svým souputníkem každý se ubírá.“
Básník Abú Kilába recitoval:
„Neptej se na dotyčného, ale na jeho společníka,
neboť za svým souputníkem každý se ubírá.“
Sa‘íd al-A’meš říká: „Selef se neptali o někom více, než na tři – na člověka, se kterým se prochází, ke kterému vchází a s kým z lidí se druží nejvíce.“[1]
Abú Hurejra říká: „Posel Boží صل الله عليه و سلمřekl: „Každý je sklon víře svého přítele. Nechť si tedy každý z vás dává pozor, koho si drží přítelem.“[2] Abú Sa’íd al-Chudrí vyprávěl, že slyšel Posla Božího صل الله عليه و سلم říci: „Nedruž se s nikým, nežli s věřícím a nechť tvé jídlo nejí jiný, než zbožný.“[3]
Al-Chattábí říká: „Neber si za důvěrníka nikoho, s jehož praktikováním náboženství a opravdovostí nejsi spokojen, protože tě povede svým náboženstvím a svým směrem. Proto netriskuj ztrátu svého praktikování náboženství a vzití si za důvěrníka někoho, čí praktikování náboženství a čí opravdovost se ti nezamlouvá.“[4]
Ibn ‘Abdulberr říká: „To znamená – a Alláh ví nejlépe – že si člověk postupně zvykne na to, co vidí z činů svých přátel. Proto je mu přikázáno brát si za přátele jen ty, jejichž činy jsou jen dobré a přípustné. To znamená, že osoba se nemá míchat s těmi, kteří ji přimějí dělat něco, či uvěřit v něco, co není chvályodné. Pro toho, u koho takové nebezpečí nehrozí, není nic, co by mu bránilo přátelit se s nimi.“[5]
Ibn Mes’úd poznamenává: „Poznávejte lidi podle jejich přátel. Muslim následuje muslima a neposlušný neposlušného.“[6] A také říká. „Věru, nikdo neprovází nikoho a nevychází s někým, koho nemiluje a kdo není jako on.“[7] A též: „Poznávejte lidi podle jejich přátel. Nikdo se nepřáteli kromě s někým, koho si váží a kdo je jako on.“[8]
Abú Dardá říká: „Z porozumění dotyčnému je vědět s kým se tento prochází, ke komu vchází a s kým sedává.“[9]
Abú Hátim vzpomíná, že když Músá bin ‘Ukba as-Súrí přišel do Baghdádu, imám Ahmed prověřil, u koho se zdržuje a u koho je ubytován.[10]
Řekl Katáda: „Věru, neviděl jsem nikoho, aby se někoho provázel, a nebyl by jako on a nepřipomínal by ho. Proto provázejte ty správné ze služebníků Božích mezi vámi, abyste byli s nimi a abyste byli jako oni.“[11]
Řekl Šu’ba: „Najdete u mne psáno, že člověk provází jen ty, které miluje.“[12]
Řekl al-Awzá’í: „Kdokoli je schopen schovat svou inovaci před námi, není schopen schovat ji před tím, se kterým se přátelí.“[13]
Muhammed ibn ‘Ubejdulláh al-Ghulábí řekl: „Lidé tužeb mohou skrývat vše, ale nikdy neskryjí přátelství a společnictví.“[14]
Mu’áz bin Mu’áz řekl Jahjáu ibn Sa’ídovi: „Abú Sa’íde, jestli někdo může skrýt svůj názor před námi, pak jej věru nemůže skrýt před svými syny, ani přáteli, ani před těmi, s nimiž sedává.“[15]
Řekl ‘Amr ibnu l-Kajs al-Mulá’í: „Vidíte-li mladíka odrůstat ve společnosti Lidu Sunny, měj pro něj naději. Ale uvidíš-li jej vyrůstat mezi lidmi bid’a, boj se o něj, protože mládí je určeno pro začáteční směřování člověka. Když člověk odrůstá, ovlivněn sezeními s lidmi znalosti, je to pro něj bezpečné. Ale inklinuje-li k někomu jinému než k nim, bude zničen.“[16]
Sa’íd ibn ‘Awn říká: „Kdokoli sedí s lidmi bid’a je vůči nám ještě krutější, než lidé bid’a jako takoví.“[17]
Ibn Batta říká: „Alláh nechť se smiluje nad Sufjánem ibn Sewrím. Vskutku, mluvil jen moudře a pravdivě. A mluvil znalostí, která souhlasila s Knihou a Sunnou a se vším, co ony povinovaly z moudrosti. Oči to mohou vidět a je to patrné lidem, kteří mají vhled. Alláh řekl“ Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní. (Álu ‘Imrán:118)“[18]
Abú Daúd as-Sidžistání vypráví: „Zeptal jsem se Abú Abdulláha Ahmeda ibn Hanbel: „Viděl jsem člověka z Lidí Sunny jak hovoří s člověkem z lidí inovace. Mám odvrhnout jeho slova?“ Odpověděl: „Nikoli. Informuj jej o tom, že jde o inovátora. Pokud svou řeč odvrhne, nezříkej se jej, ale pokud bude pokračovat, odřízni ho. Ibn Mes’úd říká, že člověk je jako jeho přátelé.“[19]
Ibn Mes’úd říká: „Kdyby do mešity, kde je tisíc lidí a jen jediný věřící, vešel jiný věřící, nesedl by si jinam než vedle věřícího. A kdyby do mešity s tisíci lidmi a jedním pokrytcem vešel další pokrytec, nesedl by si jinam než k tomu pokrytci.“[20]
Říká Demára ibn Rabí’a: „Od Ibn Šewzeba, že řekl: „Věru je z přízně Boží nad mladíkem, že našel správného člověka z Lidu Sunny, aby jej učil.“[21]
Abdulláh ibn Šewzeb říká: „Od Ajjúba, řekl: „Věru je z přízně Boží nad mladíkem, nebo cizincem, že jej Alláh zavede k učenci z Lidu Sunny.“[22]
Zdroj: Džemál ibn Faríhán al-Hárisí, časopis al-Asála, č. 28, str. 45 – 47.
Muhammed Sálih al-Munedždžid, fetwa č. 82287, www.islamqa.com
Upraveno.Poznámky dodány překladatelem.
přeložil: Alí Větrovec
[1] Viz al-Ibána, 2/148
[2] Hadís je hasan, zaznamenal Ahmed (č. 2/303), Abú Daúd (č. 4812), Tirmízí (č. 2484). Prokázán autentickým šejchem Mešhúr Hasan Selmánem v kontrole knihy Bedruddína al-Ghazzálího Ádábu l-išrah (str. 10) a šejchem al-Albáním v Silsilatu ahádísi s-sahíha jako hadís č. 927.
[3] Zaznamenal Tirmízí, hadís č. 2395, Abú Daúd, hadís č. 4832. Al-Albání ocenil jako sahíh.
[4] Viz al-‘Azla, str. 141.
[5] Viz Behdžetu l-medžális 2/751.
[6] Viz Ibn Battá, al-Ibánetu l-kubrá, 2/477; al-Begháwí, Šerhu s-sunna, 13/70.
[7] Viz al-Ibána, 2/476.
[8] Viz al-Ibána, 2/477.
[9]Viz al-Ibána, 2/464.
[10] Viz al-Ibána, 2/480.
[11] Viz al-Ibána, 2/477.
[12] Viz al-Ibána, 2/452.
[13] Viz al-Ibána, 2/476.
[14] Viz al-ibána, 1/205.
[15] Viz al-Ibána, č. 518.
[16] Imám al-Berbehárí říká ve Vysvětlení Sunny: „Kdokoli si uvědomí, že lidé inovace odvrhli něco ze Sunny a on je opustí a přilne k Sunně, pak on je z Ahl Sunna we l-Džema’a. Má být jako takový následován, ochraňován a má mu být pomáháno. Je z těch, kterým Posel صل الله عليه و سلم přislíbil, aby o ně bylo pečováno.“ Abú Hátim řekl svému synovi: „Když uvidíš někoho, že miluje Ahmeda (ibn Hanbela), věz, že je z Lidí Sunny.“ Viz Sijar a’lámu n-nubelá, 11/198. Dža’fer bin Muhammed říká: „Uvidš-li někoho milovat Lid Hadísu, jako byli Jahjá ibn Sa’íd, Abdurrahmán ibn Mehdí, Ahmed ibn Hanbel, Ishák ibn Reháwejh a další, pak je na cestě Sunny. A kdo jim odporuje je člověkem bid’a.“ Viz Ši’ar ashábu l-hadís od al-Hákima, str. 7. ‘Alí ibn Medení říká: „Slyšel jsem Abdurrahmána ibn Mehdího říci: „Ibn ‘Awn je zkouškou pro lidy Basry. Kohokoli uvidíš milovat jej, tak k tomu se přimkni a drž se ho. Pro Kúfany jsou zkouškou Málik ibn Mighwal a Zá’ida ibn Kudáma. Kohokoli uvidíš milovat je, žádej jeho dobrotu. Pro Šám jsou to al-Awzá’í a Abú Ishák al-Ferází. A pro Hidžázany je jí Málik ibn Anas.“ Podle al-Lálikáího 1/62. Ibn Mehdí říká: „Uvidíš-li někoho ze Šámu, že miluje al-Awzá’ího a Abú Isháka al-Ferázího, pak je tento z Lidí Sunny.“ Podle al-Hákima v Džerh we t-te’díl 1/217. Ahmed ibn júnus vypráví od Sufjána as-Sewrího: „Vyzkoušej Mosulské Mu’afím ibn ‘Imránem.“ Viz Ibn Hadžar Tehzíbu t-tehzíb 10/180.
[17] Viz al-Ibána, 2/273.
[18] Viz al-Ibána, str.421.
[19] Tabekátu l-Hanábila, 1/160.
[20] Al-Adabu š-šarí’a, 3/77.
[21] Viz al-Ibána 1/205; as-Sughrá, str. 91; al-Lálikáí, 1/60.
[22] Al-Lálikáí: Šarh usúlu l-i’tikád, str. 30.