OTÁZKA: Co se myslí pod odsouzeníhodnými věcmi a proč islám trvá na tom, že mají být ve společnosti zakazovány?
ODPOVĚĎ:
Změnit něco odsouzeníhodného (arab. المنكر al-munker) je v islámu velmi důležitou povinností, stejně jako je to povinnost ve všech zjevných náboženstvích.
Vznešený Alláh kritizoval následovníky židovství a křesťanství a ty z nich, kdo tuto povinnost neplinili, proklel od okamžiku, kdy ji odvrhli.
Vznešený Alláh praví:
لُعِنَ الَّذِينَ كَفَرُوا مِن بَنِي إِسْرَائِيلَ عَلَىٰ لِسَانِ دَاوُودَ وَعِيسَى ابْنِ مَرْيَمَ ۚ ذَٰلِكَ بِمَا عَصَوا وَّكَانُوا يَعْتَدُونَ ﴿٧٨﴾ كَانُوا لَا يَتَنَاهَوْنَ عَن مُّنكَرٍ فَعَلُوهُ ۚ لَبِئْسَ مَا كَانُوا يَفْعَلُونَ
“Byly proklety ty z dětí Izraele, které neuvěřily, jazykem Davida i Ježíše, syna Mariina. A to bylo za to, že neposlouchali a byli přestupníky a že si vzájemně nezakazovali konání zavrženíhodného. A jak hnusné bylo to, co dělali!” (Máida: 78-79)
Na jiném místě o nich říká:
لَوْلَا يَنْهَاهُمُ الرَّبَّانِيُّونَ وَالْأَحْبَارُ عَن قَوْلِهِمُ الْإِثْمَ وَأَكْلِهِمُ السُّحْتَ ۚ لَبِئْسَ مَا كَانُوا يَصْنَعُونَ
“Proč jim nezabrání rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.” (Máida: 63)
Co se týče této ummy, Alláh jí přikazuje:
وَلْتَكُن مِّنكُمْ أُمَّةٌ يَدْعُونَ إِلَى الْخَيْرِ وَيَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ ۚ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
“Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení.” (Áli ‘Imrán: 104)
Pod pojmem dobro se myslí víra v Jediného a Jedinečného Alláha a všechny ctnosti a morální hodnoty, k nimž islám vede. A pod pojmem zlo se myslí nevíra a všechny nectnosti a hříchy, které islám odsuzuje.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil v obecném smyslu:
مَن رَأى منكم مُنكَرًا فلْيُغيِّرْه بيَدِه، فإنْ لم يَستَطِعْ فبِلِسانِه، فإنْ لم يَستَطِعْ فبِقَلْبِه، وذاك أضْعَفُ الإيمانِ
“Kdokoli z vás uvidí nějaké zlo, nechť ho změní svou rukou, pokud nemůže rukou, tak ať se mu postaví alespoň svým jazykem a pokud nemůže ani to, pak nechť ho aspoň zavrhne ve svém srdci. A to je nejslabší víra.”1
Proto je přikazování a vybízení k dobru a k tomu, co se patří, stejně jako zakazovaní zla a odvracení od věcí odsouzeníhodných velmi důležitou islámskou povinností. Kdo tuto velikou povinnost neplní, ten vystavuje sebe a svou společnost trestu a zkáze, neboť Alláh předešlé národy zničil právě kvůli odvrhování a neplnění této povinnosti přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné.
Vznešený Alláh praví:
فَلَمَّا نَسُوا مَا ذُكِّرُوا بِهِ أَنجَيْنَا الَّذِينَ يَنْهَوْنَ عَنِ السُّوءِ وَأَخَذْنَا الَّذِينَ ظَلَمُوا بِعَذَابٍ بَئِيسٍ بِمَا كَانُوا يَفْسُقُونَ
“Když pak zapomněli to, co jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví byli, trest krutý za to, že hříšníky byli.” (A’ráf: 165)
Pojem منكر munker označuje věci, které mají být ve společnosti měněny k lepšímu, týká se hříchů verbálního i fyzického charakteru, z nichž nejzávažnějším je modloslužba, tj. vzývání a uctívání čehokoli či kohokoli mimo Jediného Pravého Boha, ve shodě s Jeho Slovy:
لَا تُشْرِكْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّ الشِّرْكَ لَظُلْمٌ عَظِيمٌ
“Nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná.” (Lukmán: 13)
Dále se jedná o veřejnou chlípnost, prostopášnost a nemravnost, jako je smilstvo, sodomie, alkoholizmus, zneužívání drog, úroky, lhostejnost a nedbalost vůči povinným modlitbám, hudební nástroje, filmový a obrazový materiál s lascivním obsahem a další podoby zakázaného jednání, které jsou rozšířené i v muslimských zemích. Je to převzetí iniciativy, aby k nápravě došlo přímo zevnitř muslimských komunit samotných.
Odpovídal: Sálih ibn Fewzán al-Fewzán
Zdroj: Muntaká Fetáwa š-šejchi l-Fewzán, 1/200-201
Přeložil: Alí Větrovec