Ahmeda ibn ‘Ásima al-Antákího se nějací lidé zeptali: „Co je to upřímnost úmyslu?”
Odpověděl: „Konat dobré skutky, avšak nechtít, aby za to člověk byl zmiňován a chválen. Nežádat odměnu za svůj dobrý skutek od nikoho jiného, nežli od Alláha. To je upřímnost úmyslu.“1
Sufján as-Sewrí prohlásil:
„Dávejte si pozor na to, co vám kazí vaše skutky, neboť vskutku jediná věc, která kazí vaše skutky, je přetvářka (arab. الرياء ar-rijá´).
A pokud to není přetvářka, pak je to vaše vlastní zahleděnost do sebe samých (arab. العجب al-‘udžb), přerůstající do té míry, že vás nakonec odvede k tomu, že se začnete považovat za lepší, než jsou vaši bratři.
A je dokonce možné, že nekonáte zbožné skutky tak jako oni. A je možné, že oni jsou třeba bohabojnější než vy v pohledu toho, co Alláh zakázal, nebo že jejich skutky jsou zevnitř čistší nežli jsou ty vaše.
Nejste-li ohromeni sebou samými, pak se mějte na pozoru před tím, že milujete, když vás ostatní lidé chválí, tedy že milujete, když si vás považují a ctí si vás kvůli vašim skutkům a že vám díky tomu přenechávají zvláštní postavení ve svých srdcích, nebo vám prokazují laskavost, o kterou je žádáš v mnoha záležitostech.
To, co byste měli od svých skutků chtít, je posmrtný život a nic jiného. Dostatečná je připomínka smrti, která vás odvede od života na tomto světě k posmrtnému životu. A dostačující je prodlužování naděje na tomto světě v tom, že minimalizuje váš strach před Alláhem a povzbuzuje vás k praktikování hříchu.
A toto dostačuje jako trápení a lítost v Soudný den pro toho, kdo toto vše poznal, avšak nejednal podle toho.“2
Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja napsal:
„Upřímný úmysl není možno v jednom srdci spojit s láskou ke chvále a chamtivou touhou po tom, co mají ostatní, leda tak, jako lze spojit vodu s ohněm. Pokud ti tedy tvé svědomí říká, abys hledal upřímnost úmyslu a dosahoval jí, pak se nejprve obrať ke své vlastní chamtivosti a zařízni ji nožem askeze a marnosti naděje.
Pak se obrať ke své lásce k pochvalám lidí a opusť ji zrovna tak, jako opustili posmrtný život ti, kdo zbožňují život na tomto pomíjivém světě.
Pokud se ti vskutku podaří zabít chamtivost a opustit lásku ke chvále, pak se pro tebe stane dosažení upřímnosti ve tvých úmyslech věcí snadnou.
A kdyby ses náhodou zeptal: Co by mi usnadnilo zabití chamtivosti a zřeknutí se lásky k pochvalám lidí?
Pak ti odpovídám:
Co se týče zabití chamtivosti, pak to, co ti to usnadní, je tvé svědomí spolu s jistotou, že není nic žádoucího, kromě toho, že jen u Alláha se nalézají všechny jeho poklady. Nikdo je nevlastní kromě Něho a Boží služebník z nich nedostává nic jiného nežli to, čeho se mu dostane od Něho.
Co se týče zřeknutí se lásky k pochvalám lidí, pak to, co ti usnadní ji opustit, je tvé jisté poznání, že ničí chvála neprospívá a a ničí lichotky nezkrášlují, stejně jako ničí neschválení neškodí a ničí hana nepoškozuje, kromě chvály a nechvály jedině od Alláha.
Jeden beduín řekl Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم: „Věru má pochvala je ozdobou, a věru má hana je zohyzděním!”
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
ذاك اللهُ الَّذي لا إلهَ إلّا هو.
„Takový je pouze Alláh, není nikoho hodného uctívání, nežli Něho!” 3
Zanech tedy honby za pochvalou těch, jejichž chvála tě stejně neučiní krásnějším, a útěku před hanobením ze strany těch, jejichž nechvála tě stejně nezohyzdí. A usiluj naopak o chválu a pochvalu Toho, jehož chvála je veškerou ozdobou, a Toho, jehož nechvála je veškerou ošklivostí sama o sobě.
A tohoto nelze dosáhnout nijak jinak, nežli trpělivostí a silou přesvědčení. A kdykoli ztratíš trpělivost a oslabí tvé přesvědčení, staneš se stejným jako ten, kdo chce cestovat napříč oceány bez lodi.
Vznešený Alláh praví:
فَاصْبِرْ إِنَّ وَعْدَ اللَّهِ حَقٌّ ۖ وَلَا يَسْتَخِفَّنَّكَ الَّذِينَ لَا يُوقِنُونَ
„Buď však neochvějný, vždyť slib Boží pravdou jest. A nechť ti, kdož nejsou pevně přesvědčeni, tě ve víře tvé nezviklají!” (Rúm: 60)
A On, Všemohoucí, také říká:
وَجَعَلْنَا مِنْهُمْ أَئِمَّةً يَهْدُونَ بِأَمْرِنَا لَمَّا صَبَرُوا ۖ وَكَانُوا بِآيَاتِنَا يُوقِنُونَ
„A z nich pak učinili jsme vedoucí, aby podle rozkazu Našeho vedli za to, že byli neochvějní a o znameních Našich přesvědčeni.” (Sedžda: 2)“4
- Zaznamenal al-Asbahání v Síretu s-selef, 1/1073.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm al-Asbahání v Hiljetu l-awlijá, 6/391.
- Hadís uvádí Háfiz al-‘Irákí od al-Akra’a ibn Hábise v Techrídžu l-ihjá, 3/382 s poznámkou, že všichni jeho vypravěči jsou spolehliví, akorát mu není známo, zda vypravěč Abú Selema ibn ‘Abdirrahmán skutečně vyprávěl přímo od al-Akra’a.
- Viz al-Fewáid, str. 22.