Co obnáší následování Božího Posla صلى الله عليه و سلم

Následovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم v islámské nauce znamená důsledně ho následovat, kráčet v jeho šlépějích a vždy si ho brát za vzor.

 

Následovat Božího Posla صلى الله عليه و سلم je povinností každého jednotlivého muslima (arab. فرض عين fardu ‘ajn) v každé situaci, za okolností normálních i mimořádných, v aktivitě i neaktivitě. Muslim nemůže být správným muslimem, dokud nenásleduje Božího Posla صلى الله عليه و سلم ve všech jeho slovech i činech.

 

Koncept ittibá’ je také jedním z významů druhé poloviny šehády, tedy slov محمد رسول الله Muhammedun resúlu ´lláh, tj. Muhammed صلى الله عليه و سلم je Poslem Božím. Ta znamenají, že každý čin uctívání musí být proveden v souladu s tím, s čím Posel Božíصلى الله عليه و سلم přišel.

 

Každá forma uctívání, která je vnesená a vytvořená lidmi a se kterou Posel Božíصلى الله عليه و سلم nepřišel, je lživá a odmítnutá, i kdyby byla prováděna s vírou (arab. إيمان ímán) a upřímností (arab. إخلاص ichlás).

 

Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil: „Při Tom, v Jehož Rukou je má duše, nevynechal jsem jedinou věc, která vás přivede blíže k Ráji a vzdálí vás před Ohněm, aniž bych vám ji nepřikázal a nevynechal jsem jedinou věc, která vás přivádí blíže k Ohni a vzdaluje vás od Ráje, aniž bych vám ji nezakázal.“¹

 

Podle ‘Áiše رضي الله عنها Posel Božíصلى الله عليه و سلم také pravil: „Kdokoli do této naší záležitosti vnese něco, co do ní nepatří, toto je odmítnuto.“² Podle jiné verze také uvedla, že Poselصلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli vykoná nějaký čin, který jsme nepředepsali, ten bude odmítnut.“³

 

Proto jsou součástí tzv. nezbytného kázání, kterým začínají všechna kázání a promluvy, slova, jenž Prorokصلى الله عليه و سلم podle Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه vždy při těchto příležitostech pronášel: „Nejlepším vedením je vedením Muhammeda a nejhorší věcí jsou záležitosti nově vnesené, protože každá novota je inovace a každá inovace je v Ohni.“⁴

 

Každý čin uctívání navíc musí být proveden v úplném souladu s tím, jak jej prováděl Boží Poselصلى الله عليه و سلم podle autentické Sunny. Ibn ‘Ísá pravil: „Kdokoli vykoná nějaký čin jiným způsobem, než my, pak tento čin je odmítnut.“⁵

 

Fudajl ibn ‘Ijjád okomentoval koránský verš:

 لِيَبْلُوَكُمْ أَيُّكُمْ أَحْسَنُ عَمَلًا

aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude ve skutcích. (Húd:7), slovy: „Nejupřímnější a nejsprávnější.“ Přítomní se jej otázali, co znamená nejúpřímněji a nejsprávněji. Odpověděl: „Pokud čin bude vykonán nejsprávněji, ale nebude upřímný, pak nebude přijat. Pokud bude upřímný, ale vykonaný nesprávně, rovněž nebude přijat, dokud nebude jak upřímný, tak i správně provedený. Upřímný znamená, že jím není zamýšleno nic vyjma Tváře Boží a správný znamená, že je v souladu se Sunnou.“

 

Sufján as-Sewrí pravil: „Žádné slovo není přijato bez činu a žádné slovo i čin není přijat bez úmyslu. A žádné slovo, čin a úmysl není správný, dokud není v souladu se Sunnou.“

 

Na základě výše uvedených hadísů a ásárů věz, že vedení Božího Poslaصلى الله عليه و سلم je úplné a dokonalé, že nevynechává a neopomíjí nic.

 

Abú Zerr pravil: „Posel Božíصلى الله عليه و سلم neopomenul dokonce ani ptáka na obloze mávajícího svými křídly, aniž by nám o něm nepředal nějakou znalost.“⁶

 

Cokoli dodatečně vneseného do náboženství, co nebylo jeho součástí v době Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, je odmítnuto.

Imám Málik pravil: „Kdokoli něco vnese do islámu a považuje to za něco dobrého, tím tvrdí, že Muhammedصلى الله عليه و سلم zradil svůj závazek poselství.“⁷

 

Jakýkoli čin, který nemá oporu v praxi Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم nebo je vykonán způsobem jiným, než jej vykonával Boží Poselصلى الله عليه و سلم, je odmítnut.

 

Alláh nám nařídil následovat Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a vykonávat jeho nařízení ve všech otázkách v každé situaci:

 ۚ وَمَا آتَاكُمُ الرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَاكُمْ عَنْهُ فَانتَهُوا ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ

To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr: 7)

 

Ibn Kesír říká:

„…tj. cokoli vám nařídí, to vykonejte, a cokoli vám zakáže, toho se vystříhejte, protože on přikazuje poze dobro a zakazuje pouze zlo.”⁸

 

Toto nařízení má všeobecnou platnost a netýká se jen situace, při které bylo zjeveno, neboť podobná nařízení se nacházejí napříč celým Koránem.

 

Mezi pokorností vůči Alláhu a pokorností vůči Posluصلى الله عليه و سلم Alláh neučinil rozdíl:

مَّن يُطِعِ الرَّسُولَ فَقَدْ أَطَاعَ اللَّهَ

Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha (Nisá´: 80)

 

Ba právě naopak. Většina veršů přikazujících pokornost vůči Alláhu ji spojuje s pokorností vůči Posluصلى الله عليه و سلم, protože Poselصلى الله عليه و سلم uvádí Korán do praxe svou Sunnou, jíž zavádí pravidla, která koránský text přímo nezmiňuje.

 

Imám aš-Šáfi’í říká:

Posel Boží صلى الله عليه و سلم vedle Boží Knihy zaváděl i pravidla, která sám koránský text nezmiňuje přímo. Jenže Alláh nás přímo povinoval následovat Prorokaصلى الله عليه و سلم ve všem, co nám stanoví. Následování Prorokaصلى الله عليه و سلم Alláh učinil způsobem, jak se k Němu přiblížit a nepokornost vůči němu Alláh označil za vzpurnost vůči Němu, pro kterou nedal Svým stvořením oprávnění. Proto není jiného východiska, nežli následovat Sunnu Jeho Posla صلى الله عليه و سلم následovat.” ⁹

 

Povinnost následovat Sunnu zmiňují i četné hadísy. Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Příklad mne a toho, s čím mne Alláh poslal je jako příklad muže, který přišel k nějakému lidu a řekl: „Lidé, viděl jsem vojsko, na vlastní oči. Varuji vás a přeji vám záchranu. Část lidu, která ho bude následovat, vyrazí v noci pryč a tak se zachrání. Druhou skupinu, která ho popře, a zůstane sedět na svých místech, zrána překvapí vojsko, zničí je a pobije. To je příklad toho, kdo mne uposlechne a následuje to, s čím jsem přišel, jakož i příklad toho, kdo se mi vzepře a to z pravdy, s čím jsem přišel, prohlásí za lež.“¹⁰

 

Ibn Hadžer uvádí od at-Tíbího následující vysvětlení tohoto hadísu:

„Posel Boží صلى الله عليه و سلم se přirovnal k člověku, který varoval svůj národ před nepřátelským vojskem, které k nim mělo ráno dorazit. Toho z jeho ummy, kdo ho uposlechne a toho, kdo se mu vzepře, připodobnil k těm, kteří onoho člověka považovali za lháře, nebo k těm, kteří mu věřili.“¹¹

 

Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Božího Poslaصلى الله عليه و سلم říci: „Všichni mí následovníci vejdou do Ráje, kromě těch, kteří to odmítnou.“ Zeptali se: „A kdo to odmítne?“ Odpověděl: „Kdo mne uposlechne, vejde do Ráje, kdo se však vzepře, ten to odmítne.”¹²

 

Odmítnutím myslel Ibn Hadžer vyhýbání se dodržování Sunny Božího Poslaصلى الله عليه و سلم a neposlušnost vůči jeho nařízení. Kdo Proroka صلى الله عليه و سلم neuposlechne a je nevěřící, nikdy nevstoupí do Ráje. Pokud je muslim, tomu bude do něj zakázáno vejít mezi prvními, kromě pokud tomu bude chtít Alláh jinak.¹³

 

Abú Hurejra رضي الله عنه také slyšel od Posla Božího صلى الله عليه و سلم následující: „Kdo mi bude poslušný, ten je poslušným vůči Alláhu, a kdo mi bude neposlušný, ten je neposlušný vůči Alláhu. Kdo se podřídí mnou jmenovanému veliteli, ten je poslušný vůči mně. A kdo se mnou jmenovanému veliteli nepodřídí, ten není poslušný ani vůči mně!”¹⁴

 

Tento hadís potvrzuje také nutnost poslouchat nadřízené, jako učence, velitele, vůdce, dokud oni sami nepřikáží něco, co je v rozporu s principem poslušnosti vůči Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم. Potom již poslušnost končí.

 

Al-‘Irbád ibn Sárija رضي الله عنه vyprávěl: „Jednoho dne nás Prorokصلى الله عليه و سلم vedl při modlitbě fadžr, poté k nám pronesl jímavá slova, ze kterých se oči zalily slzami a srdce zachvěla. Někdo řekl: „Posle Boží, jako by to byl vzkaz někoho, kdo nás opouští, co ná, tedy odkazuješ?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم tedy pravil: „Odkazuji vám bohabojnost, poslušnost a pokornost, i kdyby to mělo být vůči habešskému otrokovi. Kdokoli z vás bude žít po mě, uvidí mnoho neshod. Proto se držte mé Sunny a sunny pravověrných a správně vedených chalífů. Držte se ji jako zakousnutí špičáky. A vyvarujte se každé nově vymyšlené věci, protože každá novota je inovace a každá inovace je bludem.“¹⁵

 

Ibn Redžeb vysvětluje:

„Toto je odkaz od Božího Posla صلى الله عليه و سلم a předpověď, co se po něm odehraje s jeho ummou v pohledu velkého množství neshod v základních i vedlejších otázkách víry i v činech, slovech či bodech věrouky. Toto je v souladu s tím, co se uvádí ohledně rozdělení se ummy na více než sedmdesát frakcí, které všechny vejdou do ohně, kromě jediné, což bude ta, která zůstane na tom, na čem byli i Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci رضي الله عنهم أجمعين rovněž.¹⁶ Proto nám v tomto hadísu nařídil vždy v případě jakékoli neshody následovat Sunnu jeho i jeho správně vedených chalífů. Pod Sunnou se zde myslí směr, kterým se člověk ubírá, zahrnuje dodržování toho, na čem byli Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci ve víře, činech i slovech. Toto je úplné dodržování Sunny. Pravověrní chalífové, které jsme povinni následovat, jsou Abú Bekr, Omar, Osmán a ‘Alí رضي الله عنهم أجمعين.“¹⁷

 

Abú Hurejra a Anas رضي الله عنهما uvádějí, že Prorok صلى الله عليه و سلم v tomto smyslu pravil: „Kdo odvrhne mou Sunnu, ten není ode mne.“¹⁸