بسم الله الرحمن الرحيم
Jménem Alláha Milostiplného, Smilovného. Chvála Alláhu, Pánu všech světů, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodu, jeho společníkům a všem jeho následovníkům až do konce dní.
Dny plynou, svět se točí a každá otočka přichází, zdá se, čím dál rychleji. Pravdu děl Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu od Anase ibn Málika رضي الله عنه, když řekl:
لاَ تَقُومُ السَّاعَةُ حَتَّى يَتَقَارَبَ الزَّمَانُ فَتَكُونُ السَّنَةُ كَالشَّهْرِ وَالشَّهْرُ كَالْجُمُعَةِ وَتَكُونُ الْجُمُعَةُ كَالْيَوْمِ وَيَكُونُ الْيَوْمُ كَالسَّاعَةِ وَتَكُونُ السَّاعَةُ كَالضَّرْمَةِ بِالنَّارِ
“Nenastoupí Hodina, dokud se čas nesmrskne tolik, že rok bude jako měsíc, měsíc jako týden, týden jako den, den jako hodina a hodina jako mihnutí plamene.“1
Světové události se míhají okolo nás a ani nemáme čas na ně adekvátně reagovat všechny. Dokonce ani nestíháme odpovědět na ty nejdůležitější z nich a zachytit v nich to podstatné. Pokud už bych měl to nejstěžejnější shrnout jedinou větou, zněla by:
“Tak, jako je dnešní svět zásadně jiný, než včerejší, bude i svět zítřejší naprosto odlišný od světa dnešního.”
Utrpení a diskriminace muslimů v současné Indii a Číně je zameteno pod příslovečný mediální koberec, daleko mimo dosah pozornosti světové veřejnosti. Násilí proti muslimům v Palestině se stalo koloritem, šumem, který už nikoho nepobuřuje. Sýrie, Jemen a Irák z novin a zpráv, dá se říci, zmizely. Afghánistán je zmíněn v podstatě jen tehdy, když jeho vláda údajně, měřítky západních standardů, poruší nějaké to ženské právo, bez ohledu na to, že západní politika nejednou bezprostředně sáhla přímo na život desetitisícům obyčejných Afghánek, které měly těchto práv a “práv” požívat.
V uplynulých týdnech jsme ještě párkrát zažili přímé násilí proti Božímu Náboženství a jeho následovníkům, od bránění v uctívání na svatých místech v Palestině až po pálení Koránu ve Skandinávii. Kdo brání jinému ve výkonu jeho rituálu pod záminkou tolerance, není bojovníkem za náboženský smír, ale nepřítelem náboženského smíru. Kdo projevuje svůj názor pálením knihy, nestojí na straně svobody sebevyjádření, ale je přímým nepřítelem této svobody. A ať si uvědomí, že jeho názor o tom, že spálením textu spálí i jeho význam a myšlenku, není názorem, kterému je možno dopřávat sluchu. Jediný Pravý Bůh ručí za to, že jediné pravdivé Náboženství a jeho Písmo nebude zpochybněno a zbaveno mezi lidmi vlivu, lhostejno kolik bylo jeho kopií spáleno. A že bude na této zemi uctíván tam, kde On Jediný chce, aby byl uctíván a nikdo tomu nebude moci zabránit, byť by vystřílel všechny pogumované ocelové kulky, které dokáže vyrobit. Tuto planetu i celý vesmír stvořil Jediný Bůh. A měl by na ní proto platit výhradně Jeho Zákon. Nikoli stávající zákon chtíče, davu, síly a mocenského klacku.
Stálice dnešního zpravodajství – pokračující konflikt na Ukrajině – přináší pozoruhodný pohled na politiku zemí nejen tzv. třetího světa – a to již z dostatečného časového odstupu. Ať už to na východě Evropy dopadne jakkoli, monopol na světovou nadvládu a vynucování svých pravidel globálnímu Západu velmi pravděpodobně už dlouho nezůstane. A ještě dříve vezme za své ochota obyčejných států bojovat a nechat se nejprve popichovat jednou velmocí proti jiné a potom, když dojde k nejhoršímu, sami nést břímě vlastní zkázy v proxy-válkách vedených těmito velmocemi. Jediný morálně ospravedlnitelný postoj k této válce zní: Žádat všechny strany o okamžité ukončení bojů a mírová jednání ihned!
Stále více světových lídrů v zemích tzv. třetího světa se odvažuje čím dál razantněji a otevřeněji veřejně zpochybňovat hegemonii západního pohledu na řízení naší jediné společné planety a odmítají hrát jen pasivní roli využitelných a potom odhoditelných figurek na šachovnici plánu západních elit, které svůj nový světový pořádek na zemském povrchu doposud rýsovaly jako jediné. Tito světoví státníci prokoukli nejen onu “nezbytnou iluzi” liberální demo(n)kracie, ale i dnešní relativizaci pojmů a vykrádání slov o jejich obsah, stejně jako západní pokrytectví při selektivním odsudku pouze ruských zločinů, jehož jsme dnes svědky a který namnoze přerůstá ve fašizující rusofobii. Odmítají hru “kdo není s námi, je proti nám.” Budoucnost patří těm, kteří ji odmítnou spolu s nimi.
Všichni si přece pamatujeme Irák po roce 2003, nebo Afghánistán po roce 2001. Nehovoříce o apartheidu a násilí v Palestině tehdy i nyní. Avšak pamatuje si snad někdo z nás, že by se tehdy uvalovaly sankce a embarga i na USA a jeho nohsledy, drastické a masochistické do té míry, že poškozují i nás samé? Vzpomíná si někdo, že by se kvůli tehdejší americké imperiální agresi přepisovaly dějiny 2. světové války, nejmasovějšího a nejprůmyslovějšího zabíjení, které svět kdy zažil a jehož konec si v těchto dnech připomínáme? Nakonec, i tato epidemie vraždění se do světa rozšířila právě ze zemí globálního Západu. Vzpomíná si někdo, že by se před dvaceti lety paušálně bojkotoval americký sport či věda a kultura, že by soudce lynč v podání progresivistické inkvizice po obyčejných Američanech žádal explicitní a neprodlený odsudek vlády jejich vlasti, uplatňoval proti nim kolektivní vinu, nebo že by se za nedostatečný nesouhlas s agresivní americkou politikou či postmoderními antihodnotami psaly štvavé petice a vyhazovalo se ze zaměstnání?
Západní a prozápadní progresivistické elity si nepřejí žádnou diskusi, zřejmě proto, že jejich pomatené fabulace žádnou skutečně seriózní debatu neustojí. Jsou díky tomu čím dál tím odtrženější nejen od názorů světové, ale i své vlastní veřejnosti. A ještě jednou: Ne, tady opravdu nikdo nechce schvalovat a ani neschvaluje imperialistické manýry ruského velení. Máme s nimi vlastní zkušenosti i my, muslimové. V našich řadách se Syřané, Kavkazané a Balkánci se stali oběťmi drtící ocelové pěsti ruského imperializmu a mnohým z nich toto nebezpečí hrozí i dodnes. Tito naši bratři a sestry vědí o opilém velkoruském běsnění své. My, jakožto muslimové, pouze z morálních pohnutek důrazně odsuzujeme vedle ruské agrese i dosavadní světový řád diktovaný Západem v čele s USA a jeho spojenci.
Odmítáme kladení rovnítka mezi masakry civilistů na Ukrajině a programovou genocidu během agrese na nezávislou Republiku Bosnu a Hercegovinu, od jejíž poslední vlny letos uběhla tři desetiletí. Bosna byla napadena mimo jiné i proto, že se narozdíl od jiných režimů nechtěla podílet na násilí, chtěla zůstat nestranná a její mírumilovný národ neměl zájem spojovat se do vojenských paktů s jedněmi proti druhým. Národní ideologie Bosňáků byla v té době čistě introspektivní a bez ambic a územních požadavků mimo svou vlast. Nebyli mezi nimi v okamžiku agrese přítomny žádné extremistické bojůvky, jakkoli by byly marginální a jakkoli by se jejich úloha přeceňovala.
Neobjektivní srovnávání epického utrpení statisíců bosenských mužů a žen po dobu čtyř nekonečných let na území celé Bosny, které bylo poté na mezinárodním plénu zrelativizováno do srebrenické mediální zkratky (ne, Srebrenica opravdu není ani jediným, ani ojedinělým případem a dokonce ani případem s nejvíce obětmi) se znepokojujícími, odpudivými ale doposud objektivně plně neprošetřenými, následky několikaměsíční a v podstatě stále ještě lokální válečné operace chápeme jako plivnutí do tváře obětem soudně prokázané genocidy. Povede to pouze k ještě opovážlivějšímu historickému revizionizmu, ještě nepokrytějšímu zpochybňování a ospravedlňování mnohých zločinů a vyprázdnění samotného právnického pojmu zločinu genocidia, jenž nadobude těžce politických konotací. To není nebezpečné a děsivé jen pro Bosnu a její lid, ale i pro jakékoli další oběti minulých, současných i budoucích genocid.
Nelíbí se nám nátlak, který je na nás, nositele odvěkých a všelidských postojů, vyvíjen z mocenských center elit současného světa s cílem umlčet veškeré nepohodlné názory. Tato cenzura postihuje nejen nás a naše myšlenky, ale i celou většinovou populaci v bývalém tzv. Východním bloku, zejména tu, která je plným právem kritičtější k Západu a ty konzervativnější z nich, hájící své autochtonní a časem prověřené hodnoty. Středoevropané a Východoevropané nejsou žádnými nepřáteli muslimů. Mnohdy je ohrožují stejná globální nebezpečí a jejich zájmy se nejednou překrývají.
Naposledy se tato propagandistická mašinerie projevila vypínáním nepohodlných alternativních zpravodajských serverů a potom normalizační smrští novodobých Pavlíků Morozovů a inkvizitorů Bobligů, kteří se zoufale snažili rozporovat očividnou pravdu, že potratová pilulka, tzv. “tabletka po,” je proti válečnému sexuálnímu násilí zcela a naprosto zbytečným prostředkem. Tato samozřejmá pravda je terčem veřejné dehonestace ze strany těch, pro něž má život psa větší hodnotu, než život nenarozeného človíčka a kteří smýšlí a prosazují, že jedna lidká bytost zvaná matka má lidské právo zavraždit jinou lidskou bytost, degradovanou na věc, jen proto, že ještě nemůže mluvit a její tělo se nezkládá z dostatečně vysokého počtu buněk. Ne my, ale oni si uzurpují lůna žen, která vždy znamenala život, aby je proměnili na temné údolí smrti.
Jakožto muslimové máme povinnost konzistentně odsuzovat jakékoli invaze, čistky a okupace, ať je vede kdokoli. Stejně tak musíme nekompromisně odsuzovat jakoukoli formu křivdy a nespravedlnosti vůči komukoli, stejně jako všechny podoby morální zhýralosti a dekadence, ať už se dějí kdekoli ze strany kohokoli vůči komukoli.
Přidávat se dnes na stranu Západu, či Ruska, nechat současné, zfanatizované kulturní válečníky unášet a následně rozcupovat náš zdravý rozum a devalvovat naše etické hodnoty je však naprosto absurdní a vysoce nebezpečná hra. Posiluje naši závislost na velmocech, oslabuje naši národní, hospodářskou, politickou, kulturní i nábožensko-etickou suverenitu a ohrožuje naši svobodu a zájmy v lokálním i globálním měřítku. Pošlapává naše právo na sebeurčení a právo vzít naši vlastní budoucnost do našich vlastních rukou. Můžeme být samozřejmě partneři a spojenci kohokoli chceme. Ale partnerství dvou národů nikdy nesmí znamenat nekritickou podlézavost národa slabšího vůči silnějšímu.
Je v zájmu muslimských i nemuslimských, duchovních i světských vůdců i běžné populace přestat s politickou stupiditou a servilitou vůči té, anebo naopak oné velmoci, s fanatickou zaslepeností i s nadbíháním tomu či onomu ideologickému proudu v rámci současné myšlenkové scény. Je na čase bránit naše legitimní zájmy, přijmout komplikované pravdy namísto zjednodušujících zkreslení, započít kritickou debatu, postavit se za odvěké hodnoty lidskosti a prosazovat naši vlastní agendu v jejich duchu.
Prosím Všemohoucího Alláha o sílu nenechat se zlomit vichřicí a roztříštit turbulencemi zběsilé doby. Bože, nedej abychom ztratili orientaci a směr! Ukaž nám pravdu jako pravdu, abychom ji následovali! A ukaž nám lež jako lež, abychom se jí vyhli! Ámín!