الـديـن النصيحة
الـديـن النصيحة
قلنا : لمن ؟
قال : الله ولـكـتـابـه ولـرسـولـه ولأ ئـمـة الـمـسـلـمـيـن وعــامـتهم
قال : الله ولـكـتـابـه ولـرسـولـه ولأ ئـمـة الـمـسـلـمـيـن وعــامـتهم
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil: „Víra je upřímná rada.“ „Ke komu?“ otázali jsme se jej. Odvětil: „Vůči Alláhu, Jeho Knize, Jeho Poslu, předákům muslimů i jejich prostému lidu.“[1]
V arabštině znamená pojem „an-nasíhatu“ cokoli, co přináší očištění (nejčastěji skrze vysvětlení, objasnění). V díle Lisán al-‘Arab je tohoto pojmu také použito pro čistý med (poté co byl pročištěn a zpracován). Z toho lze vyvodit vazbu na radu, objasnění, výuku a pomoc ostatním, jakož i další významy. Zahrnuje v sobě radu, upřímnost, čestnost i nejvybranější chování.[2]
Nasíha vůči muslimskému předákovi a vůči obecnému lidu obnáší vést je k tomu, co je nejsprávnější, co upravuje jejich záležitosti jak v tomto, tak i v posmrtném životě a pomoci jim, aby toho dosáhli. Zahrnuje v sobě také jejich ochranu před vším, co jim škodí a pomoc jim kdykoli to potřebují. Znamená získávat pro ně, co je pro ně užitečné, přikazovat jim vhodné a zakazovat zavrženíhodné způsobem nejupřímnějším a nejlaskavějším.
Zahrnuje milost vůči nim, znamená respektovat je a ctít, jakož i jejich starší a znamená i být laskavý k jejich mladším, podporovat je dobrou radou a láskou. Přát jim, co přeji i sobě z dobrého a nenávidět pro ně, cokoli nenávidím pro sebe ze špatného. Také zahrnuje ochranu jejich bohatství, cti atd. před zlým slovem i činem. Nasíha také znamená odvržení všeho, co se se vším výše jmenovaným neslučuje A Alláh ví nejlépe.
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil:
رحم الله من أهدى إلي عيوبي
„Alláh se smiluj tomu, kdo mne navede na mé nedostatky."[3]
To proto, že jedině ten, kdo má v srdci nejlepší úmysl (vůči ostatním) to také učiní, aniž by se bál hanby hanících a chvály vychvalujících.
‘Abbád ibn ‘Abbád al-Chawwás رحمه الله تعالى pravil:
فليكن أمركم فيما تنكرون على إخوانكم نظرا منكم لأنفسكم ونصيحة منكم لربكم وشفقة منكم على إخوانكم وأن تكونوا مع ذلك بعيوب أنفسكم أعنى منكم بعيوب غيركم وأن يستطعم بعضكم بعضا النصيحة وأن يحظى عندكم من بذلها لكم وقبلها منكم
"Nechť je tvůj přístup takový, že když u svých bratří shledáš něco (co se ti nelíbí), že pevně poskytneš svou pomoc sám sobě (před sebou samým) a nabídneš upřímnost sebe sama svému Pánu a nabídneš soucit ze sebe sama svým bratřím. Pokud tak učiníš, začneš se o vlastní chyby zajímat omnoho více, nežli o chyby ostatních a pak (každý z vás) budete hledat upřímnou radu jeden od druhého. A kdokoli ti poskytne takovou upřímnou radu, nechť zažije tvůj uctivý vděk."[4]
Imám Abú Hátim (Ibn Hibbán) رحمه الله تعالى zmiňuje, že nasít je povinností pro všechny lidi a musí být poskytována upřímně veřejně i skrytě, shodně podmínkám situace. Nemá být omezena jen na ty, kteří ji pravděpodobně přijmou, ale i na ty, kteří ji pravděpodobně nepřijmou.[5]