OTÁZKA: Jaký je přesný smysl slov Božího Posla صلى الله عليه وسلم, že zemřelý je trestán kvůli nářkům svých pozůstalých? Rozumím zákazu přehnaného oplakávání mrtvých, ale proč by měl být zemřelý trestán za to, co dělá jeho rodina po jeho smrti, když přece islám učí, že nikdo neponese vinu za hříchy jiných.
ODPOVĚĎ:
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
يُعذَّبُ الميِّتُ ببُكاءِ أَهْلِهِ عليهِ
“Zemřelý cítí utrpení kvůli tomu, že za ním jeho rodina naříká.“1
Tento hadís znamená, že pokud někdo zemře a jeho rodina ho oplakává nad rámec toho, co je dovoleno, se o tomto dozví a toto jejich konání mu bude působit velikou bolest. Hadís nehovoří o tom, že by ho Alláh snad měl trestat za to, co nemůže ovlivnit, protože Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَزِرُ وَازِرَةٌ وِزْرَ أُخْرَىٰ
“Žádná duše hříchy obtížená neponese břemeno duše jiné” (Fátir: 18)
Arabské slovo عذاب ‘azáb znamená jak utrpení, tak i trest. Tedy ne každé utrpení je zároveň i trest.
V jiném hadísu připsal Posel Boží صلى الله عليه وسلم jistý aspekt utrpení také cestování. A cestování přece není trestem, byť při cestování se člověk nevyhne jisté formě útrap, námahy, nepohody a vysílení.
Stejně tak i rodina zesnulého, která nad svou ztrátou přespříliš hořekuje, běduje a pláče, příliš mnoho smutní, působí nebožtíkovi nějakým způsobem jistou bolest a zármutek, byť ho Alláh tímto nikterak netrestá. Tato bolest není způsobena Božím trestem.
Takový výklad tohoto hadísu je naprosto jasný a nedvojsmyslný, přičemž nepůsobí žádný zmatek, pochyby či nejasnost. Není třeba doplňovat, že se to vztahuje například na toho, kdo ve své závěti zanechal instrukce, že za ním mají pozůstalí plakat a truchlit, anebo že se tak vztahuje na rodiny, kde je něco takového zvykem a zesnulý svou rodinu před takovým nepřístojným jednáním dostatečně nevaroval apod.
Naopak, říkáme, že dotyčný v záhrobí cítí utrpení kvůli takovému jednání svých pozůstalých, byť mu jejich jednání nepůsobí žádnou hmatatelnou škodu.
Odpovídal: Muhammed Sálih al-‘Usejmín
Zdroj: Medžmú’u l-fetáwá wer-resáil, 17/407-408.
Překlad: Alí Větrovec