Mezi verši, v nichž hovoří Vznešený Alláh o povinném ramadánském půstu, se nachází také pasáž, kde spojuje Korán s Ramadánem:
شَهْرُ رَمَضَانَ ٱلَّذِىٓ أُنزِلَ فِيهِ ٱلْقُرْءَانُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَـٰتٍ مِّنَ ٱلْهُدَىٰ وَٱلْفُرْقَانِ
Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. (Bekara: 185)
Wásila ibn Aska’ رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně spojitosti tohoto měsíce a zjevených Písem pravil:
أنزلت صحف إبراهيم أول ليلة من رمضان، وأنزلت التوراة لست مضين من رمضان، وأنزل الإنجيل لثلاث عشرة ليلة خلت من رمضان، وأنزل الزبور لثمان عشرة خلت من رمضان، وأنزل القرآن لأربع وعشرين خلت من رمضان .
„Svitky Ibráhímovy (Abrahámovy) byly zjeveny první noci Ramadánu, Tewrát (Tóra) byl zjeven šestého dne Ramadánu. Indžíl (Evangelium) byl zjeven třinácté noci Ramadánu, Zebúr (Žalmy) osmnáctého Ramadánu a Korán dvacátého čtvrtého Ramadánu.“ [1]
Soudobý učenec Sálih al-Fewzán praví:
„Ramadánský čas má nesmírnou hodnotu právě proto, že byl vymezen na zjevení Koránu, největšího zjevení ze všech zjevení Božích. Z toho pro muslima plyne ponaučení, že recitace Koránu v tomto měsíci má větší hodnotu než v jiných měsících. A to i přesto, že hojná a častá recitace Koránu je muslimům předepsána ve všech měsících. Nicméně v měsíci, kdy byl Korán zjeven, v měsíci, kdy Džibríl, mír s ním, přicházel opakovat s Prorokem Muhammedem صلى الله عليه و سلم Korán, má tato recitace zvláštní, ohromnou hodnotu.“ [2]
V dalším hadíse, od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه و سلم spojuje Korán přímo s půstem:
الصيام والقرآن يشفعان للعبد يوم القيامة يقول الصيام: أي رب إني منعته الطعام والشهوات بالنهار فشفعني فيه يقول القرآن: رب منعته النوم بالليل فشفعني فيه فيشفعان.
„Půst a Korán se budou přimlouvat za služebníka v Den Zmrtvýchvstání. Řekne půst: „Pane, věru jsem mu přes den zamezil v jídle, pití a naplnění svých tužeb, dovol mi přimluvit se za něj.“ A řekne Korán: „Pane, zamezil jsem mu v noci ve spánku, dovol mi přimluvit se za něj.“ A tak se oba přimluví.“ [3]
Právě ramadánský čas, v němž podle Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه و سلم spolu s Džibrílem, mír s ním, opakovali a studovali Korán, [4] je skvělým časem k nápravě našeho vztahu k Božímu Slovu i dnes. Kdy jindy, než právě v Ramadánu, se může muslim napravit a očistit své srdce? A jak jinak očistit své srdce, nežli právě skrze Korán? Když právě Korán je k tomu klíčem. [5]
A podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
وَرَغِمَ أَنْفُ رَجُلٍ دَخَلَ عَلَيْهِ رَمَضَانُ ثُمَّ انْسَلَخَ قَبْلَ أَنْ يُغْفَرَ لَهُ .
„Budiž ponížen ten muž, který se dočká příchodu Ramadánu a kterému Ramadán uplyne, aniž by mu bylo odpuštěno.“ [6]
Hledejme proto nápravu sebe sama, zušlechtění duše a potěchu srdce hned teď a právě v Koránu.
Vznešený Alláh totiž popisuje pravé věřící takto:
تَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ ٱللَّـهِ ۗ أَلَا بِذِكْرِ ٱللَّـهِ تَطْمَئِنُّ ٱلْقُلُوبُ
ti, kterých srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha – jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit? (Ra’d: 28)
Sufján as-Sewrí upřesnil: „Slyšeli jsme, že nejlepším připomenutím je Korán, ovšem pokud se podle něho postupuje.“ [7]
Katáda pravil: „Věru tento Korán vám ukáže na vaše neduhy a nasměruje vás také k jejich léčbě. Těmi neduhy jsou vaše hříchy. A co se léčby týče, to je prosit za odpuštění.“ [8]
Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í pravil: „Pokud si přeješ napravit své srdce, nebo spatřit pokroky na svém dítěti nebo příteli, nebo na komkoli, na kom ti záleží, nasměruj ho do míst, kde se recituje a učí Korán. Veď ho k tomu, aby se družil s Koránem. Alláh pak dá, aby se dotyčný napravil, ať si to už bude přát, či nikoli.“ [9]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Klíči k oživení srdcí jsou rozjímání nad Koránem, pokora vůči Alláhu i o samotě a zanechání hříchů.“ [10]
Al-‘Usejmín dodal:
„Jedním z nejdůležitějších prostředků napravení srdce a získání vnitřního klidu je častá recitace Koránu.“ [11]
Korán: Objasnění věcí všech
Vznešený Alláh popisuje Svou Knihu takto:
وَنَزَّلْنَا عَلَيْكَ ٱلْكِتَـٰبَ تِبْيَـٰنًا لِّكُلِّ شَىْءٍ وَهُدًى وَرَحْمَةً وَبُشْرَىٰ لِلْمُسْلِمِينَ
A sesílali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali. (Nahl: 89)
كِتَـٰبٌ أُحْكِمَتْ ءَايَـٰتُهُۥ ثُمَّ فُصِّلَتْ مِن لَّدُنْ حَكِيمٍ خَبِيرٍ
Toto je Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom srozumitelnými učiněny od Moudrého, Vševědoucího (Húd:1)
كِتَـٰبٌ فُصِّلَتْ ءَايَـٰتُهُۥ قُرْءَانًا عَرَبِيًّا لِّقَوْمٍ يَعْلَمُونَ
Písmo, jehož verše byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v podobě Koránu arabského! (Fussilet: 3)
Ibn Tejmíja popsal, jakým způsobem Korán zahrnuje odpovědi na všechny otázky:
„Korán je slovem Božím. Neoddělitelnou součástí islámské věrouky je víra v Alláha a Jeho Knihy a obzvláště pak v Korán, jenž je přímým Božím Slovem, zjeveným a nikoli stvořeným. U Něho má svůj původ a k Němu se navrací. Alláh ho skutečně vyřkl a to přesně tak, jak bylo zjeveno Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Je to slovo Vznešeného Alláha a nikoho jiného. Není přípustné tvrdit, že je převyprávěním Slova Božího nebo jeho interpretací. To, že ho čtou nebo ve svých knihách citují i lidé, nic nemění na tom, že je to pravé Slovo Boží, protože Vznešený Alláh je tím, kdo ho první vyřkl. A slova se připisují tomu, kdo je první vyřkne a nikoli tomu, kdo je pouze cituje. Korán je Slovem Božím a to doslova, jak ve svém vyznění do posledního písmene, tak i svým významem. Slovo Boží nejsou jen slova bez významu a ani pouze významy beze slov.
Korán coby Zjevení je vysvětlen Zjevením, tedy Korán vysvětluje sám sebe. Dále může být vysvětlen skrze Prorokovu صلى الله عليه و سلم vysvětlivku, jako že křivda odkazuje na modloslužebnictví. Může být vysvětlen činem. Může být vysvětlen tak, že se někdo zeptal na vysvětlení něčeho, načež posléze bylo zjeveno něco, co poskytlo vysvětlení. Zjevení může i naopak podávat vysvětlení nějaké otázky, která nebyla původně jeho součástí a reagovat na ni, jako byl příklad poutníka, jenž se Proroka صلى الله عليه و سلم tázal na navoněný poutní oděv. Korán může poskytovat směrnice, které jsou dopodrobna vysvětleny Sunnou. Také může něco výslovně dovolovat, anebo něco dovolit implicitně na základě nepřítomnosti zjeveného textu, který by danou věc zakazoval. Může povolovat něco výslovnou zmínkou o tom, potvrzující povolenost. Může vysvětlit, že něco je dovoleno z milosti Boží, protože o tom Alláh ze Své Moudrosti v Koránu pomlčel. Korán také může stanovovat jisté věci jako povinnosti, shodně Prorokem صلى الله عليه و سلم vysvětleným podmínkám či preventivním opatřením.“ [12]
Vznešený Alláh z výše sedmero nebes seslal Svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم následující slova útěchy:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا عَلَيْكَ ٱلْقُرْءَانَ تَنزِيلًا فَٱصْبِرْ لِحُكْمِ رَبِّكَ وَلَا تُطِعْ مِنْهُمْ ءَاثِمًا أَوْ كَفُورًا
Zajisté jsme ti seslali Korán sesláním; vytrvej tedy do rozsudku Pána svého a neposlouchej mezi nimi toho, kdo hříšníkem je či nevěřícím! (Insán:23-24)
O Sobě a úloze Posla Božího صلى الله عليه و سلم pak Alláh hovoří takto:
هُوَ ٱلَّذِى بَعَثَ فِى ٱلْأُمِّيِّـۧنَ رَسُولًا مِّنْهُمْ يَتْلُوا۟ عَلَيْهِمْ ءَايَـٰتِهِۦ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ ٱلْكِتَـٰبَ وَٱلْحِكْمَةَ وَإِن كَانُوا۟ مِن قَبْلُ لَفِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ
On je ten, jenž poslal mezi národy nevědomé posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil, zatímco dříve žily v bludu zjevném. (Džumu’a: 4)
Z tohoto důvodu podle Ibn Mes’úda رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosil Alláha:
… أن تجعل القرآن ربيع قلبي ونور صدري
„(Ó Bože, prosím Tě) … abys učinil Korán jarem mého srdce a světlem mé hrudi.“ [13]
Ibn Tejmíja vysvětluje:
„Jaro je období, které obecně vzato přináší radost a nový dech, proro v této prosbě Prorok صلى الله عليه و سلم žádá, aby Korán přinesl do jeho srdce to, co přináší jaro do přírody.“ [14]
Ibnu l-Kajjim poskytl následující objasnění této prosby:
„Roční období jara přináší deště, které oživují zemi. Korán je zde připodobněn k jarní době, protože Korán přináší srdci život, podobně jako jaro přináší život přírodě.“ [15]
Proto Vznešený Alláh přikazuje Svému Proroku صلى الله عليه و سلم a služebníku Muhammedovi:
وَٱتْلُ مَآ أُوحِىَ إِلَيْكَ مِن كِتَابِ رَبِّكَ ۖ لَا مُبَدِّلَ لِكَلِمَـٰتِهِۦ وَلَن تَجِدَ مِن دُونِهِۦ مُلْتَحَدًا
Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného. (Kehf:27)
A všem ostatním lidem pak přikazuje následující:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تُقَدِّمُوا۟ بَيْنَ يَدَىِ ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ۖ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! (Hudžurát: 1)
Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما tato slova vysvětlil: „Neříkejte ani netvrďte cokoli, co oponuje nebo protiřečí Koránu a Sunně.“ [16]
A také řekl:
فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُم مِّنِّى هُدًى فَمَنِ ٱتَّبَعَ هُدَاىَ فَلَا يَضِلُّ وَلَا يَشْقَىٰ
A věru k vám přijde ode Mne správné vedení.” A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný (Táhá: 123)
Ibn Báz pravil:
„Kdokoli bude rozjímat nad Koránem a snažit se v něm pro sebe nalézt správné vedení, toho Alláh poctí, dá mu zdravý vhled do věcí a umožní mu dosáhnout svých cílů.“ [17]
Al-‘Usejmín doplnil:
„Kdykoli člověk rozmyslí nad poselstvím Vznešeného Koránu a kdykoli si z něj vezme ponaučení, obdrží požehnání pro svůj život ve svých skutcích a získá jistotu ve všech svých záležitostech.“ [18]
Jádro a těžiště veškerého zjevení
Vznešený Alláh praví:
وَإِلَـٰهُكُمْ إِلَـٰهٌ وَٰحِدٌ ۖ لَّآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ ٱلرَّحْمَـٰنُ ٱلرَّحِيمُ
Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného, slitovného. (Bekara: 163)
وَقَالَ ٱللَّـهُ لَا تَتَّخِذُوٓا۟ إِلَـٰهَيْنِ ٱثْنَيْنِ ۖ إِنَّمَا هُوَ إِلَـٰهٌ وَٰحِدٌ ۖ فَإِيَّـٰىَ فَٱرْهَبُونِ
I pravil Bůh: “Neberte si božstva dvě, vždyť jen Božstvo jediné je – Já, a Mne se obávejte!” (Nahl: 51) Tj. uctívejte pouze Jediného a žádného druhého a výše než to.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Traduje se, že Vznešený Alláh zjevil 104 knihy. Vědění ze všech těchto knih shrnul do pouhých 4 knih, jejich obsah zhustil do Koránu. Vědění, obsažené jinak v celém Koránu se pak nachází shrnuto v části zvané al-Mufassal (tj. od súry Káf, tj. 50. v pořadí, až do konce) a vědění z al-Mufassalu je koncentrováno do súry al-Fátiha (tj. 1. súry, Otvíratelky) a jádro, ve kterém Alláh koncentroval poselství a vědění celé al-Fátihy, představuje verš:
إِيَّاكَ نَعْبُدُ وَإِيَّاكَ نَسْتَعِينُ
(Jedině pouze) Tebe uctíváme a (jedině pouze) Tebe o pomoc žádáme (Fátiha: 5).“ [19]
Jádrem celého Koránu a tím i veškerého Zjevení od Stvořitele lidstvu je učení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží (arab. التوحيد tewhíd).
Ibn Tejmíja pravil:
„Tewhíd je věru samým základem víry, slovem oddělujícím obyvatele Ráje od obyvatel Ohně. Je cennou za Ráj. Ničí islám není správný bez tewhídu.“ [20]
Na jiném místě řekl:
„Je to právě tewhíd a víra (arab. إيمان ímán), díky čemu bývá srdce očištěno.“ [21]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Celý Korán je o tewhídu. Je tomu tak proto, že
Hovoří o Alláhu Nejvyššímu, o Jeho překrásných přívlastcích, vznešených atributech, Jeho činech a Jeho slovech. Toto je tewhíd týkající se znalosti a údajů.
Vyzývá k tomu, aby byl uctíván výlučně jen On Jediný a aby se lidstvo zřeklo uctívání čehokoli jiného, co bývá uctíváno mimo Něho. Toto uctívání Korán odvrhuje a ukazuje jako naprosto nesmyslné a falešné. Směřuje všechny uctívače k tomu, aby uctívali jen, pouze a výhradně Jediného Alláha. Toto je tewhíd týkající se úmyslu a snahy přiblížit se k Alláhu.
Obsahuje příkazy a zákazy, jejichž cílem je udržet člověka ve vztahu poslušnosti vůči Jedinému Stvořiteli. Toto patří k Jeho nárokům a je známkou Jeho dokonalosti. Dodržování těchto příkazů a zákazů patří k nárokům a právům Absolutního, Jediného Stvořitele u Jeho stvoření.
Hovoří o poctách následovníků tewhídu, které jim Alláh uštědřil, a o tom, čeho se jim dostane na tomto světě i o tom, čím budou poctěni na světě onom. A toto je odměna za tewhíd.
Hovoří o modloslužebnictví, přidružování k Alláhu (arab. الشرك aš-širk), tedy o tom, co je pravým opakem tewhídu a též hovoří o těch, kteří se ho dopouštějí a o tom, co se jim stane na tomto světě a co bude jejich trestem na světě onom. A toto je odplata pro ty, kteří poruší příkaz tewhídu.
Takto je celý Korán o tewhídu, jeho nárocích a odměnách za něj, podobně jako o širku, lidech, kteří se ho dopouštějí a trestu, kterého se jim dostane.“ [22]
O pár stran dále stejný autor říká:
„Každá koránská súra v sobě ztělesňuje dva typy tewhídu, zmíníme výstižné vyjádření: Věru každý verš v Koránu v jistém aspektu obsahuje tewhíd, jeho potvrzení a výzvu k němu.“ [23]
Což nyní nepřišel čas, aby Korán napravil i tvoje srdce?
Vznešený Alláh pravil:
أَلَمْ يَأْنِ لِلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَن تَخْشَعَ قُلُوبُهُمْ لِذِكْرِ ٱللَّـهِ وَمَا نَزَلَ مِنَ ٱلْحَقِّ وَلَا يَكُونُوا۟ كَٱلَّذِينَ أُوتُوا۟ ٱلْكِتَـٰبَ مِن قَبْلُ فَطَالَ عَلَيْهِمُ ٱلْأَمَدُ فَقَسَتْ قُلُوبُهُمْ ۖ وَكَثِيرٌ مِّنْهُمْ فَـٰسِقُونَ
Což nepřišel čas pro ty, kdož uvěřili, aby srdce jejich se pokořila před připomenutím Božím a před tím, co seslal z pravdy? Nechť nejsou jako ti, jimž zdál se – když dostalo se jim předtím Písma – čas příliš dlouhý; i zatvrdila se srdce jejich a většina z nich byli hanebníci. (Hadíd:16)
Ibnu l-Kajjim vysvětil:
„Tj. tehdy, když nadejde chvíle, že by jejich víra měla zapříčinit jejich pokornost a vyzývat je k ní, aby se přesunuli ze stupně víry na stupeň konání dobra, tedy aby tuto svou víru dokázali skrze svou pokornost vůči připomenutí Božímu (tedy Koránu) které jim Alláh seslal. Ibn Mes’úd pravil: „Mezi chvíli, kdy jsme přijali islám a sesláním tohoto verše uplynuly pouhé čtyři roky.“ [24]
As-Sa’dí pravil:
„Tj. nebuďte jako ti, kterým Alláh zjevil Písmo dříve, povinoval je pokorností a jejich srdce naprostým podřízením se, avšak oni nejenže toto písmo ani nezachovali beze změny, ale ani pevně nenásledovali jeho učení. Čas se pro ně stal dlouhou chvílí a oni jen pokračovali dále ve své lhostejnosti. Jejich víra poklesla a ztratili svou jistotu. Proto potom ve chvílích, kdy jejich srdce zoufale potřebují připomenutí toho, co Alláh zjevil a touží po moudré promluvě v souladu s tím, nejsou schopni ji pojmout. Proto není dovoleno být vůči tomu lhostejný, protože věru právě takto vzniká zatvrzelost srdce.“ [25]
Alláh v tomto verši tedy muslimy varuje před následováním stejné chyby, které se dopustili následovníci předcházejících zjevení, o nichž je řečeno:
وَإِذۡ أَخَذَ ٱللَّهُ مِيثَـٰقَ ٱلَّذِينَ أُوتُواْ ٱلۡكِتَـٰبَ لَتُبَيِّنُنَّهُ ۥ لِلنَّاسِ وَلَا تَكۡتُمُونَهُ ۥ فَنَبَذُوهُ وَرَآءَ ظُهُورِهِمۡ وَٱشۡتَرَوۡاْ بِهِۦ ثَمَنً۬ا قَلِيلاً۬ۖ فَبِئۡسَ مَا يَشۡتَرُونَ
A hle, přijal Bůh od těch, kdož dostali Písmo, úmluvu: “Vysvětlujte je lidem a nezatajujte je!” Avšak oni je zahodili za záda svá a koupili za ně věc ceny nepatrné. A jak hnusné je to, co koupili! (Áli ‘Imrán: 187)
إِنَّ ٱلَّذِينَ يَشۡتَرُونَ بِعَهۡدِ ٱللَّهِ وَأَيۡمَـٰنِہِمۡ ثَمَنً۬ا قَلِيلاً أُوْلَـٰٓٮِٕكَ لَا خَلَـٰقَ لَهُمۡ فِى ٱلۡأَخِرَةِ وَلَا يُڪَلِّمُهُمُ ٱللَّهُ وَلَا يَنظُرُ إِلَيۡہِمۡ يَوۡمَ ٱلۡقِيَـٰمَةِ وَلَا يُزَڪِّيهِمۡ وَلَهُمۡ عَذَابٌ أَلِيمٌ۬
Věru ti, kdož prodávají úmluvu s Bohem a přísahy své za nepatrnou cenu, ti nebudou mít podíl žádný v životě posmrtném a Bůh na ně v den zmrtvýchvstání nepromluví ani nepohlédne; a neočistí je a pro ně určen je trest bolestný. (Áli ‘Imrán: 77)
Ibn Kesír vysvětluje:
„Alláh vytýká následovníkům Písma to, že se odvrátili od svých zjevených písem a zavrhli je. Také jim vyčítá, že se oddali vezdejšímu světu a zaměstnávali se vším možným a jen ne tím, co jim bylo přikázáno přechovávat a následovat – Zjevením Božím.
Proto na nás – ó muslimové – tkví povinnost vyvarovat se této zničující chyby, kterou Alláh následovníkům Písma vyčítá.
Měli bychom oddaně plnit vše, co nám bylo nařízeno, dbát na to, co obsahuje Kniha Boží, studovat ji, vyučovat ji, snažit se ji pochopit a šířit její výklad mezi ostatní.“ [26]
Vznešený tak ponechává lidstvu memento:
أَفَلَمْ يَسِيرُوا۟ فِى ٱلْأَرْضِ فَتَكُونَ لَهُمْ قُلُوبٌ يَعْقِلُونَ بِهَآ أَوْ ءَاذَانٌ يَسْمَعُونَ بِهَا ۖ فَإِنَّهَا لَا تَعْمَى ٱلْأَبْصَـٰرُ وَلَـٰكِن تَعْمَى ٱلْقُلُوبُ ٱلَّتِى فِى ٱلصُّدُورِ
Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich. (Hadždž:46)
Korán je seslán, aby se o něm rozjímalo
Vznešený Alláh pokládá lidstvu vyčítavou otázku:
أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ
Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? (Nisá: 82)
أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ
Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed: 24)
Korán pak charakterizoval těmito slovy:
كِتَـٰبٌ أَنزَلْنَـٰهُ إِلَيْكَ مُبَـٰرَكٌ لِّيَدَّبَّرُوٓا۟ ءَايَـٰتِهِۦ وَلِيَتَذَكَّرَ أُو۟لُوا۟ ٱلْأَلْبَـٰبِ
Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali. (Sád: 29)
Na jiném místě pak praví:
أَفَلَمْ يَدَّبَّرُوا۟ ٱلْقَوْلَ أَمْ جَآءَهُم مَّا لَمْ يَأْتِ ءَابَآءَهُمُ ٱلْأَوَّلِينَ أَمْ لَمْ يَعْرِفُوا۟ رَسُولَهُمْ فَهُمْ لَهُۥ مُنكِرُونَ أَمْ يَقُولُونَ بِهِۦ جِنَّةٌۢ ۚ بَلْ جَآءَهُم بِٱلْحَقِّ وَأَكْثَرُهُمْ لِلْحَقِّ كَـٰرِهُونَ
Což neuvažovali o řeči této, když přišlo k nim to, čeho se jejich otcům dávným nedostalo, anebo snad nepoznali posla svého, takže ho zapírají, či řeknou snad, že džiny je posedlý? Nikoliv, přišel k nim s pravdou, však většina z nich si pravdu hnusí. (Mu´minún:68)
Všem těmto citovaným pasážím je společné, že se dotýkají konceptu známého jako تدبر tedebbur, tedy rozjímání či hloubání nad smyslem, obsahem i formou toho, co Stvořitel lidstvu zjevil. Soudobý učenec Muhammed Bázmúl definoval rozjímání nad Koránem jako „akt hloubání a rozvažování, snaha o pochopení a proniknutí do hloubi podstaty konečných závěrů o tom, co ve svém důsledku vede k tomu, co Vznešený Alláh zmiňuje ve Svatém Koránu, jakož i získávání prospěchu z toho pro víru daného služebníka a její působení, které se díky tomu odrazí na činech jednotlivých částí jeho těla.“ [27]
Šejtán se ovšem snaží člověka za pomocí jeho tužeb odlákat od toho, co je pro něj dobrem a co mu prospívá, aby ho svedl k pravému opaku – tomu, co mu škodí a co ho ničí. A pokud to nedokáže, potom se alespoň snaží, aby se tomu, co jim prospívá a co je pro ně dobré, nevěnovali.
Kádí Abú Bekr ibnu l-‘Arebí, významný málikovský učenec, proto pravil: „Věru pokud Iblís nemůže lidi držet daleko od Koránu, způsobí, aby se mu alespoň nevěnovali.“ [28]
Ibn Hubejra, významný hanbelovský učenec starého Bagdádu, pravil: „Jednou ze lstí šejtána je odvádět lidi od rozjímání nad Koránem, protože sám dobře ví, že kdo rozjímá nad Koránem, bude záhy uveden na správnou cestu.“ [29] Také dodal: „Proto šejtán lidi od tohoto rozjímání odrazuje a zastrašuje, že se v něm nachází nebezpečí. Do té míry, že lidé přestanou o Koránu hovořit a přestanou se mu věnovat.“ [30]
‘Abdulláh ibn ‘Abdil’azíz ibn Báz, významný učenec 20. století, pravil:
„Obecně vzato, učit se Korán zpaměti je částí znalosti. Porozumět naučenému je ještě důležitější. A hlavou, základem a jádrem veškeré znalosti je Korán. Proto kdokoli si přeje znalost, nechť rozmýšlí nad Koránem a klade na Korán největší důraz, co se týče jeho memorování, rozmýšlení nad ním, obnovování naučeného a jednání v souladu s ním. I znalost získaná Prorokovými společníky byla v prvé řadě čerpána z Koránu, hadísů si většina z nich, kromě malé skupinky, zapamatovala jen pár. Nicméně Alláh jim dal prospěchu z jejich znalosti a z pozornosti, kterou věnovali Knize Boží.“ [31]
Jeho kolega a současník Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:
„Rozumný člověk pronikavého úsudku čte Korán, rozjímá nad jeho významy a je si vědom nepatrné hodnoty tohoto světa. Ví, že je to jen pole, na které se vysévá úroda, která bude sklizena až na světě onom. Proto pohleď na to, co jsi zasel na tomto světě pro svůj posmrtný život. Pokud jsi zasel dobro, požneš to, co ti přinese radost. A pokud je situace opačná, potom jsi věru promrhal jak tento svůj vezdejší, tak i onen svůj posmrtný život!“ [32]
Vznešený Alláh srovnává toho, kdo nad zjevením hloubá s tím, kdo tak nečiní, když předkládá příklad zakončený řečnickou otázkou:
هَلْ يَسْتَوِى ٱلْأَعْمَىٰ وَٱلْبَصِيرُ ۚ أَفَلَا تَتَفَكَّرُونَ
Jsou si rovni slepý a vidoucí? Což o tom nechcete přemýšlet? (An’ám: 50)
Na dvou dalších místech pokládá otázku smíšenou s výtkou:
أَفَلَا تَتَذَكَّرُونَ
Což nebudete o tom uvažovat? (An’ám:80; Sedžda: 4)
Na celkem třinácti různých místech Alláh v závěru verše užívá otázku أَفَلَا تَعْقِلُونَ afelá ta’kilún – tj. „což to nepochopíte, což nebudete rozumní.“ Mezi těmito verši jsou i tento:
لَقَدْ أَنزَلْنَآ إِلَيْكُمْ كِتَـٰبًا فِيهِ ذِكْرُكُمْ ۖ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
A nyní jsme vám již Písmo seslali, v němž pro vás je připomenutí – což to nepochopíte? (Anbijá´: 10)
A také tento, kde Alláh přikazuje Prorokovi صلى الله عليه و سلم říci:
لَّوْ شَآءَ ٱللَّـهُ مَا تَلَوْتُهُۥ عَلَيْكُمْ وَلَآ أَدْرَىٰكُم بِهِۦ ۖ فَقَدْ لَبِثْتُ فِيكُمْ عُمُرًا مِّن قَبْلِهِۦٓ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
Kdyby Bůh chtěl, nebyl bych vám sdělil tento Korán a nebyl by vám dal o něm vědění. Vždyť strávil jsem mezi vámi život svůj celý již předtím. Což rozumnými nebudete? (Júnus: 16)
Koncepty pochopení, porozumění, přemýšlení a uvažování se v koránském textu často také pojí s částicí لعلى le’alá – snad, ‘Abdulláhem ibn ‘Abbásem رضي الله عنهما vykládané ve smyslu účelové konstrukce „proto, aby.“ Příkladem jsou tyto verše:
ٱنظُرْ كَيْفَ نُصَرِّفُ ٱلْـَٔايَـٰتِ لَعَلَّهُمْ يَفْقَهُونَ
Pohleď, jak činíme znamení Svá srozumitelnými – snad to pochopí. (An’ám: 65)
Na šesti místech v Koránu se objevuje konstrukce لَّعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ le’alekum tezekkerún, tj. „snad si to připomenete,“ či „snad se vzpamatujete.“ Mezi těmito verši je i úvodní verš súry an-Núr (Světlo, 24. v pořadí):
سُورَةٌ أَنزَلْنَـٰهَا وَفَرَضْنَـٰهَا وَأَنزَلْنَا فِيهَآ ءَايَـٰتٍۭ بَيِّنَـٰتٍ لَّعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ
Toto je súra, kterou jsme seslali a učinili závaznou; a seslali jsme v ní znamení jasná – snad se vzpamatujete. (Núr:1)
Na sedmi místech v Koránu se objevuje tatáž konstrukce ve 3. osobě: لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ le’alehum jetezekkerún, resp. na třech dalších místech v alternativní zkrácené formě لَعَلَّهُمْ يَذَّكَّرُونَ le’allehum jezzekkerún tj. „snad si oni připomenou,“ či „snad se oni vzpamatují.“ Příkladem jsou:
وَلَقَدْ وَصَّلْنَا لَهُمُ ٱلْقَوْلَ لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ
A přece jsme k nim dali dospět slovu Svému – snad se vzpamatují. (Kasas: 51)
وَلَقَدْ ضَرَبْنَا لِلنَّاسِ فِى هَـٰذَا ٱلْقُرْءَانِ مِن كُلِّ مَثَلٍ لَّعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ
My pak uvádíme lidem v Koránu tomto všemožné druhy podobenství – snad se vzpamatují! (Zumer: 27)
Na šestnácti místech je užito konstrukce لَعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ le’allekum te’kilún, tj. „snad tomu porozumíte“, či „snad budete rozumní.“ Příkladem jsou verše:
كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ ٱللَّـهُ لَكُمْ ءَايَـٰتِهِۦ لَعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
A takto vám Bůh objasňuje znamení Svá – snad budete rozumní! (Bekara: 242)
تِلْكَ ءَايَـٰتُ ٱلْكِتَـٰبِ ٱلْمُبِينِ إِنَّآ أَنزَلْنَـٰهُ قُرْءَٰنًا عَرَبِيًّا لَّعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
Toto jsou Písma zjevného znamení, seslali jsme je jako Korán arabský – snad budete rozumní! (Júsuf: 1-2)
وَٱلْكِتَـٰبِ ٱلْمُبِينِ إِنَّا جَعَلْنَـٰهُ قُرْءَٰنًا عَرَبِيًّا لَّعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
Při Písmu zjevném! Učinili jsme je věru Koránem arabským – snad budete rozumní! (Zuchruf: 2-3)
Konstrukce لَعَلَّكُمْ تَتَفَكَّرُونَ le’allekum tetefekkerún, tj. „snad budete přemýšlet,“ se v Koránu vyskytuje na dvou místech, kde je řečeno:
كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ ٱللَّـهُ لَكُمُ ٱلْـَٔايَـٰتِ لَعَلَّكُمْ تَتَفَكَّرُونَ
Takovým způsobem vám Bůh objasňuje znamení – snad budete o tom přemýšlet? (Bekara: 219 a 266)
Ve 3. osobě je tatáž konstrukce užita na třech místech ve tvaruلَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ le’allehum jetefekkerún tj. „snad o tom popřemýšlejí,“ či „snad o tom budou uvažovat,“ jako ve verši, kde se Alláh obrací ke Svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم:
بِٱلْبَيِّنَـٰتِ وَٱلزُّبُرِ ۗ وَأَنزَلْنَآ إِلَيْكَ ٱلذِّكْرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيْهِمْ وَلَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ
Vyslali jsme je s důkazy jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno – snad budou uvažovat! (Nahl: 44)
Samotný Ibn Tejmíja, jeden z největších a dodnes nejcitovanějších islámských učenců, který žil v mamlúkovské Sýrii, sám autor nesčetných pojednání a obšírných děl v takřka všech oblastech islámských nauk, na konci svého života přesto poznamenal: „Lituji toho, že jsem většinu svého času věnoval jiným věcem, nežli významům a vysvětlením Koránu.“ [33]
Jaký vztah máš ty ke Koránu, takový má Alláh vztah k tobě
Vznešený Alláh praví:
وَنُنَزِّلُ مِنَ ٱلْقُرْءَانِ مَا هُوَ شِفَآءٌ وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ ۙ وَلَا يَزِيدُ ٱلظَّـٰلِمِينَ إِلَّا خَسَارًا
A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje. (Isrá´:82)
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه s odvoláním na Proroka صلى الله عليه وسلم pravil:
من سره أن يحب الله ورسوله فليقرأ في (المصحف) .
„Kdokoli miluje Alláha a Jeho Posla, nechť čte (tj. z mushafu).“ [34]
Ibn Mes’úd dodal: „Kdokoli chce zjistit, zda skutečně miluje Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه وسلم , nechť se podívá – pokud miluje (recitovat, učit se a následovat) Korán, potom miluje i Alláha a Posla Jeho.“ [35]
Na námitku, že mushaf, tedy ucelený svazek Koránu, v Prorokově صلى الله عليه وسلم době neexistoval, odpovídá al-Albání komparací s jinými, silnějšími podáními:
„V obou sbírkách Sahíh stojí, že „Posel Boží صلى الله عليه وسلم zakázal cestovat s mushafem do nepřátelské země,“ [36] z obavy aby Korán nepadl do nepřátelských rukou a nebyl tak zhanoben. Jaký by pak byl smysl takového zákazu, pokud by v dané době žádný mushaf neexistoval?“ [37]
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:
„Znamením živého srdce je, že reaguje na připomínku Alláha. A znamením srdce zmrtvělého je, že není nijak pohnuto tím, co z veršů Vznešeného Alláha slyší.“ [38]
Podobné platí i šířeji na celá obydlí.
Abú Músá رضي الله عنه uvádí od Posla Božího صلى الله عليه و سلم slova:
مَثَلُ الْبَيْتِ الَّذِي يُذْكَرُ اللَّهُ فِيهِ وَالْبَيْتِ الَّذِي لَا يُذْكَرُ اللَّهُ فِيهِ مَثَلُ الْحَيِّ وَالْمَيِّتِ
„Příměr domu, kde se vzpomíná Alláh a domu, kde se Alláh vzpomíná, je jako rozdíl mezi živým a mrtvým.“ [39]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Nejprázdnějšími ze všech domů jsou ty, kde chybí recitace Koránu.“ [40]
Abú Hurejra رضي الله عنه říkával: „Věru dům, kde se recituje Korán, se stává pro své obyvatele útulnějším, jsou v něm přítomni andělé, prchají z něho šejtáni a jeho dobro je nezměrné. A věru se dům stává pro své obyvatele stísněným, andělé prchají, šejtáni jsou přítomni a nezměrné zlo tkví v domě, kde se Korán nerecituje.“ [41]
Ibn Báz vysvětluje:
„Čím více se v nějaké domácnosti studuje Korán a hadísy, čím více se v nich vzpomíná a oslavuje Alláh a vyjadřuje se Jeho jedinost, tím bezpečnější a nedostupnější pro šejtány daná domácnost bude. A čím více je naplněn lhostejností a vším, co k ní vede, jako je hudba, hudební nástroje či pomluvy, tím spíše do něj proniknou šejtáni svádějící k falši.“ [42]
______________________________________________________________
[1] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/107; an-Ne’álí v Hadísu, 2/131; ‘Abdulghaní al-Makdisí ve Fadáilu Ramadán, 1/53; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 1/167. Jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1575 a v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1497.
[2] Viz Medžálisu šehri Ramadáni l-mubárek, str. 8.
[3] Od Ahmeda, at-Taberáního a al-Hakíma uvádí at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 1963, jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3882.
[4] Podání o tom je mnoho a jsou muttefakun ‘alejhi, viz al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3554; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2308.
[5] Viz Hádíjju l-arwáh ilá biládi l-afráh, str. 45.
[6] Jako část delšího hadísu zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3545 jako hasan.
[7] Viz Fikhu l-ad’ijá´ we l-azkár, 1/50.
[8] Zaznamenal Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, podání č. 415.
[9] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 9/123.
[10] Viz Hádí al-arwáhi ilá biládi l-afráh, str. 45.
[11] Viz Núru ‘ale d-darb, 20/12.
[12] Viz ‘Akídetu l-wásitíja, odstavec 28 a 29.
[13] Jako část delšího hadísu uvádí Ibn Tejmíja v al-Kellimu t-tajjib, str. 72, s tahkíkem od al-Albáního.
[14] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 15/156.
[15] Viz al-Fewáid, str. 59.
[16] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám we ahlih, podání č. 266.
[17] Viz Fetáwá, 4/74.
[18] Viz at-Ta’líku ‘alá kawá’idi l-hisán, str. 16.
[19] Viz al-Fetáwa l-kubrá, 2/223.
[20] Viz Fetáwá, 23/24.
[21] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/97.
[22] Viz Medáridžu s-sálikín, 3/417-418.
[23] Viz Ibid., 3/450.
[24] Viz Bedái’u t-tefsíri l-džámi’, 3/129.
[25] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmáni fí Tefsíri Kelámi l-Mennán, komentář příslušného verše.
[26] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 1/5.
[27] Viz Tedebburu l-Kur´án we aseruhu fi n-nufús, str. 8.
[28] Viz ‘Abdul’azíz al-Harbí v Tahzíbu l-Kur´án, str. 42.
[29] Zaznamenal Ibn Redžeb v Zejlu tabakáti l-hanábila, 2/156.
[30] Viz Ibid., 3/273.
[31] Viz Šerhu Kitábi t-tewhíd min Sahíhi l-Buchárí, str. 410-411.
[32] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/358.
[33] Uvádí Ibn Redžeb v Zejlu Tabekáti l-hanábila, 2/402.
[34] Zaznamenal Ibn Šáhín v at-Terghíbu, 1/288; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/209; a Ibn Hadžer v Táríchu l-afkár, 1/231. Jako hasan ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2342.
[35] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1861.
[36] Muttefakun ‘alejhi. Od Ibn Omara رضي الله عنهما zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2990; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1896.
[37] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 5/452-453.
[38] Viz Fetáwá suálun ‘ale l-hátif, 2/596-597.
[39] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6044; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 779.
[40] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, podání č. 30024.
[41] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 3309.
[42] Viz ad-Durúsu l-bázíja, 1/124; Bedái’u l-fewáid, 2/199.