Definice pojmu džemá'a

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.

 

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.

 

V pojmenování nejlepšího společenství muslimů, zachráněné skupiny, Ahl Sunna we l-Džemá’a, se objevuje výraz džemá’a – společenství. V arabském jazyce je termín džemá’atun جَمَاعَةٌ odvozen od slovesa džeme’a جَمَعَ s významem shromáždit, sesbírat, sjednotit atd.[1]

 

Ibn Tejmíjja uvádí: „Džemá’a znamená jednotu v protikladu k roztříštěnosti, ale toto slovo se stalo synonymem pro skupinu lidí, shromážděnou okolo jednotného cíle.“[2]

 

Hadísů vztahujících se k tématice džemá’a a povinnosti držet se jej a neodchýlit se od nich, je mnoho.

 

Ibn Omar, budiž s oběma Alláh spokojen, vypráví, že jeho otec kázal na místě zvaném al-Džábíjja[3] a řekl: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم seděl mezi námi a vstal zrovna tak, jako jsem vstal já, abych vám kázal, a řekl:

عليكم بالجماعة وإياكم والفرقة،  فإن الشيطان مع الواحد وهو من الاثنين أبعد، من أراد بحبوحة الجنة فليلزم الجماعة

 „Kdo si přeje prostřední, nejlepší díl Ráje, nechť se drží džemá’a a vystříhá se rozdělení, protože šejtán je blízko jedince a od dvojice je dále…“[4]

 

V některých podáních o rozdělení ummy na frakce a sekty (arab. iftirákun إِفْتِرَاقٌ) stojí, že zachráněná skupina (arab. al-firkatu n-nádžihatu الفِرْقََةُ النََّاجِحَةُ) je ve skutečnosti právě džemá’a.[5]

 

Od Abú Hurejry se uvádí, že citoval slova Proroka صلى الله عليه و سلم:

 الصَّلاةُ الْمَكْتُوبَةُ إِلَى الصَّلاةِ الْمَكْتُوبَةِ الَّتِي بَعْدَهَا كَفَّارَةٌ لِمَا بَيْنَهُمَا ، وَالْجُمُعَةُ إِلَى الْجُمُعَةِ ، وَالشَّهْرُ إِلَى الشَّهْرِ يَعْنِي مِنْ شَهْرِ رَمَضَانَ إِلَى شَهْرِ رَمَضَانَ كَفَّارَةٌ لِمَا بَيْنَهُمَا " , ثُمَّ قَالَ بَعْدَ ذَلِكَ : " إِلا مِنْ ثَلاثٍ " فَعَرَفْتُ أَنَّ ذَلِكَ مِنْ أَمْرٍ حَدَثَ ، فَقَالَ : " إِلا مِنَ الإِشْرَاكِ بِاللَّهِ وَنَكْثِ الصَّفْقَةِ وَتَرْكِ السُّنَّةِ " , قُلْتُ : يَا رَسُولَ اللَّهِ : أَمَّا الإِشْرَاكُ بِاللَّهِ فَقَدْ عَرَفْنَاهُ ، فَمَا نَكْثُ الصَّفْقَةِ وَتَرْكُ السُّنَّةِ ؟ , قَالَ : " أَمَّا نَكْثُ الصَّفْقَةِ : أَنْ تَبَايَعَ رَجُلا بِيَمِينِكَ ، ثُمَّ تَخْتَلِفَ إِلَيْهِ فُتَقَابِلَهُ بِسَيْفِكَ ، وَأَمَّا تَرْكُ السُّنَّةِ : فَالْخُرُوجُ مِنَ الْجَمَاعَةِ 

„Povinná modlitba do další povinné modlitby je vykoupením ze hříchů, které se udály mezi nimi, jakož i pátek od předcházejícího pátku, měsíc Ramadán do dalšího měsíce Ramadánu, jsou vykoupením za to, co se událo mezi nimi.“ Poté, jak říká Abú Hurejra, Posel Boží صلى الله عليه و سلم dodal: „Kromě tří věcí,“ Abú Hurejra doplňuje, že již znal, co bude mít Prorok صلى الله عليه و سلم na mysli, „kromě přidružování k Alláhu, prolévání krve a odvrhování Sunny.“ Abú Hurejra to vysvětlil: „Prolévání krve zde spočívá v přísaze jinému člověku (vládci nebo vůdci) a následnou ozbrojenou rebelii proti němu. Odvržení Sunny znamená její zanechání a vystoupení z džemá’a.“[6]

 

Na autoritu Ibn Abbáse je zaznamenáno, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

 „Kdo u svého vůdce shledá něco, s čím není spokojen, nechť se strpí, protože kdo se oddálí od džemá’a na více než jeden krok a zemře, umírá smrtí doby nevědomosti.“[7]

 

Co se týče významu termínu džemá’a, učenci uvádějí vícero definic. Nejvýznamnější názory jsou tyto:

 

1.       Džemá’a je de facto společenství sahábů, nechť je Alláh s nimi spokojen.

 

Džemá’a jsou sahábové Božího Proroka صلى الله عليه و سلم . Jsou to ti, kteří pozdvihli toto náboženství, ti, kteří se nikdy nesjednotí na omylu.[8]

 

Tohoto názoru byl Omar ibn ‘Abdul’azíz, který též řekl: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم  jakož i jeho chalífové po jeho smrti ustavili Sunnu a následování a dodržování Sunny je vlastně uznáním a potvrzením Knihy Boží. Toto je plné dosažení pokornosti Alláhu Vznešenému, toto je síla na cestě Božího náboženství. Kdo bude podle toho jednat, správně je veden, kdo v tomto bude pomoc hledat, dostane mu se pomoci a kdo se tomu bude protivit, následuje pak ve skutečnosti cestu, která není cestou věřících. Takového Alláh ponechá dělat si, co chce a poté jej uvrhne do Pekla, jak hrozný je to cíl konečný."[9] Imám Málik pravil: „Velmi se mi pozdává Omarova rozhodnost v této otázce.“[10]

 

Podle této interpretace pojem džemá’a odpovídá významu jednoho z podání hadísu o rozdělení ummy, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:

إَنَّ مَنْ قَبْلَكُمْ مِنْ أَهْلِ الْكِتَابِ افْتَرَقُوا عَلَى ثِنْتَيْنِ وَ سَبْعِينَ مِلَّةً، وَ إِنَّ هَذِهِ الْمِلَّةَ سَتَفْتَرِقُ عَلَى ثَلَاثٍ وَسَبْعِينَ، ثِنْتَانِ وَ سَبْعُونَ فِي النَّارِ، وَ وَاحِدَةٌ فِي الْجَنَّةِ، وَهِيَ الْجَمَاعَة.

„Má umma se rozdělí na sedmdesát tři frakce. Všechny vejdou do ohně kromě jediné.“ Přítomní se zeptali: „A která je to skupina, ó Posle Boží?“ Boží Posel صلى الله عليه و سلم jim na to odpověděl: „To je ta skupina, která je na témž, na čem jsem já a moji společníci.“[11]

 

Společníci Božího Posla صلى الله عليه و سلم oplývají mnoha výsadami. Jsou těmi, kdo byli přítomni a dívali se, jak bylo sesíláno Zjevení, Korán, přímo jej slyšeli od Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, mají přednost a znalost, kterou nemají ti, kteří přišli po nich.

 

2.       Džemá’a jsou Lidé Hadísu (arab. Ahlu l-Hadís أََََهْلُ الحَدِيثِ) nebo Lidé Nauky (arab. Ahlu l-‘ilm أَهْلُ العِلْمِ).

 

Tzn. učenci, imámové mudžtehidové, protože tyto Alláh učinil důkazem pro všechna stvoření, lidé jim naslouchají a následují je v otázkách náboženství.[12] Tohoto názoru byl imám al-Buchárí, který ve svém Sahíhu věnoval celou kapitolu výkladu Koránského verše

A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný. (Bekara:134)

A toho, co Prorok Boží صلى الله عليه و سلم nařídil ohledně povinnosti následovat a držet se džemá’a. Poté al-Buchárí vysvětlil: „A to jsou Lidé Nauky.“[13]

 

Toto je též stanovisko imáma Ahmeda, který o džemá’a pravil: „Pokud džemá’a nejsou Lid Hadísu, pak neznám, kdo jiný by jím mohl být."[14]

 

Za toto se přimlouval i imám at-Tirmízí: „Výklad pojmu džemá’a podle učenců je, že se jedná o učence (arab. ulemá´ عُلََمَاءٌ) fikhu a hadísu.“[15]

 

Stejné tvrdili i Ibn Mubárek, Ibn Medíní a Ahmed ibn Sinán, který řekl: „Džemá’a je tvořena Lidmi Nauky a Lidmi Podání (arab. Ahlu l-Ásár أَهْلُ الآَثَارِ).“[16]

 

Podle tohoto názoru představuje džemá’a jiné pojmenování pro Ahlu s-Sunna, tedy imámy mudžtehidy této ummy. Do této skupiny nespadají inovátoři a obyčejné, prosté masy následovníků imámů mudžáhidů (arab. mukallidún مُقَلِدُونَ) protože ti následují své imámy mudžtehidy.

 

3.       Džemá’a představuje většinu lidí, či skupinu.

 

Toto nalézáme v jednom z podání hadísu o rozdělení ummy na frakce. Zachráněná skupina je tam popsána jako směrodatná skupina či většina (arab. as-sewádu l-a’zam السَّوَادُ الأَعْظَمُ).[17]

 

Ibn Kesír v an-Nihája uvádí podání: „Držte se as-Sewádu l-A’zam"[18] Ibn Kesír vysvětluje: „Držte se skupiny, většiny lidí, která se shodla na poslušnosti jednomu vládci a držte se správného menhedže, (přístupu).“[19]

 

Abdulláh ibn Mes’úd v jednom ze svých kázání uvedl: „Lidé! Vaší povinností je prokazovat poslušnost a držet se džemá’a, protože toto je cesta, která vede ke svému cíli, čili je to cesta, která vede k Provazu Božímu, kterého vám bylo nařízeno se držet. A vězte že to, co nenávidíte na džemá’a je vpravdě lepší, než to, co milujete na partajnictví!“[20]

 

Abú Ghálib pravil: „Věru as-Sewádu l-A’zam jsou ti, kteří se zachránili před sektářstvím a rozdělováním se. To, na čem z náboženství jsou, je pravda a ten, kdo se s nimi rozejde a na tom i zemře, umírá smrtí džáhilíjje, jedno jestli se s nimi rozešel v něčem, co se týče Šarí’y, nebo co se týče imáma a vládce, kterému jsou oni poslušni. Vše uvedené je bráno jako protivení se a útěk od pravdy."[21]

 

Abú Mensúr al-Ansárí když vyrazil na cestu do Kadísíjje poté, co se jej jeho druhové otázali: „Odkaž nám něco, protože lidé věru zapadli v rozvrat a my nevíme, jestli tě po dnešku ještě kdy uvidíme.“ Odvětil: „Buďte bohabojní a vytrvejte, dokud si dobrý od nich neodpočine, nebo dokud si zlý neodpočine od vás. Jste povinni držet se džemá’a, protože Alláh neshromáždí ummu na bludu."[22]

 

Imám aš-Šátibí přiřazuje do džemá’a i imámy mudžtehidy, učence této ummy, nositele šarí’y  a všechny, kdo podle ní postupují, tj. Lid Šarí‘y (arab. Ahlu š-Šarí’a أَهْلُ الشَّرِيعَةِ). Všichni jejich následovníci se do sem počítají také, neboť je ve věcech  náboženských následují, tj. následují své učené.

Všichni, kteří z jejich společenství, z jejich džemá’a vyjdou, opustí ji, jsou ti, kteří se jim postavili a kteří se s nimi rozešli. Oni jsou skupinou šejtánovou. Mezi ně se počítají inovátoři, tedy lidé inovace (arab. Ahlu Bid’a أَهْلُ بِدْعَةٍ ). Jsou tak nazváni, protože se neshodují s prvními generacemi ummy a proto se také nijak neuvažují jako součást as-Sawádu l-A’zam.[23]

 

Al-Ádžúrrí pravil: „Komu Vznešený Alláh přeje dobro, tomu otevře dveře prosby (tj. jeho prosby budou přijaty) a takový se obrátí k Alláhu, ke svému Záštitníku, bojíce se o svou víru, střežíce svůj jazyk, poznávajíce čas, ve kterém žije a držíce se jasných (nedvojsmyslných) důkazů, na kterých je vybraná většina, tedy as-Sewádu l-A‘zam."[24]

 

4. Džemá’a je společenství muslimů, kteří se ujednotí na jednom bodě Šarí’y, lhostejno je-li z domény předpisů (arab. ahkám أَحْكَامٌ) nebo věrouky (arab. ‘akídaعَقِيدَةٌ ).

 

Al-Kermání pravil: „Povinností právně způsobilého muslima (arab. mukellef مُكَلَّفٌ) je následovat předpisy džemá’a. A džemá’a představují imámové mudžtehidové, kteří se v jistém čase shodují ohledně nějaké věci z náboženství.“[25]

 

Podle tohoto názoru tak džemá’a vlastně odpovídá konsensu (arab. idžmá‘ إِجْمَاعٌ) a je to názor blízký předešlému.

 

5.       Džemá‘a označuje společenství muslimů sjednocených okolo jednoho vůdce (arab. emír أَمِيرٌ).

 

Toto je stanovisko imáma at-Taberího, jenž poté, co uvedl zbývající stanoviska, pravil: „Nejsprávnější názor ohledně výkladu „následování džemá‘a“ je poslušnost vůči těm, kteří se sjednotili na poslušnosti jednomu vládci a každý, kdo poruší svůj slib věrnosti (arab. bej’a َبَيْعَةٌ) jemu daný, opouští džemá’a.“[26]

 

Proto Posel Boží صلى الله عليه و سلم nařídil následovat džemá’a a zakázal jej opouštět a protivit se mu, stejně jako zakázal odporovat něčemu, na čem se umma shodla, včetně pokornosti vybranému a ustavenému vládci, v protikladu ke vzpouře vůči němu.[27]

 

 

Představili jsme nejdůležitější definice pojmu džemá’a, jak je formulovali různí učenci. Jejich jádro tkví v následujícím:

 

i. Džemá’a je společenství lidí shromážděných okolo jediného šarí’atsky vybraného vůdce. Lidé jsou povinni držet se tohoto džemá’a a následovat jej, včetně jeho vůdce a je jim striktně zakázáno džemá’a opouštět a proti takto ustavenému vládci podnikat vzpouru.

 

ii. Džemá’a je to, na čem je Ahlu s-Sunna, kteří následují a nevnášejí do náboženství inovace. Toto je správný mezheb, který jsme povinni následovat a podle kterého musíme postupovat. Takto se dá shrnout názor, ztotožňující džemá’a se saháby, s idžmá‘, s mudžtehidy, učenci a učenci Hadísu obzvláště, nebo se směrodatnou většinou. Džemá’a je to, na čem byli Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci. To jsme povinni následovat a ti, kteří tak činí, i kdyby jich bylo sebeméně, pak tvoří džermá’a.

 

Proto ‘Abdulláh ibn Mes’úd pravil: „Džemá’a je to, co je v souladu s pokorností vůči Alláhu Vznešenému, dokonce i kdybys byl sám!"[28] Podle jiného podání řekl: „Džemá’a je to, co je v souladu s pravdou, i kdybys byl sám.“[29]

 

Abú Šáma pravil: „Když přišlo nařízení následovat džemá’a a držet se ho, představuje vlastně příkaz následovat pravdu a držet se jí, i kdyby jejích lidí bylo jakkoli málo a těch, kteří jim odporují, bylo jakkoli mnoho, protože pravda je jen to, na čem byli Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho druhové, aniž bychom se ohlíželi na množství těch, kteří přišli po nich a odporovali jim."[30]

 

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil: „Znakem cesty Ahlu s-Sunna we l-Džemá’a je následování podání (arab. ásár َآَثارٌ) od Božího Posla صلى الله عليه و سلم a sahábů – muhádžirů i ansárů a jejich poselství zjevných i skrytých a dodržení odkazu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, když řekl: „Nařizuje se vám bohabojnost a abyste byli pokorní a poslušní, dokonce i černému otroku. Věru ten, kdo bude žít po mně, uvidí mnoho neshod. Proto se držte mé Sunny a sunny správně vedených chalífů po mě. Držte se toho pevně a nikdy se toho nepusťte. Střežte se inovací, každá nově vymyšlená věc je inovace a každá inovace je bludem.“[31] Také vězte, že nejlepším slovem je Kniha Alláhova, nejlepším vedením je vedení Muhammeda صلى الله عليه و سلم a tato skupina drží Boží Slovo nad všechny ostatní důkazy, stavějíc vedení Božího Posla صلى الله عليه و سلم nad jakékoli jiné vedení. Proto také získali pojmenování Ahlu l-Kitábi we s-Sunna, nebo Ahlu s-Sunna we l-Džemá’a, neboť džem’a je ve skutečnosti seskupování (arab. idžtimá’ إِجْتِمَاعٌُ) a to, co stojí v protikladu k rozdělování se, sektářství a partajnictví.“[32]

 

Džemá’a může být také jedinec, nejčastěji učenec, na kterém se odráží stopy následování pravdy a poslušnosti vůči ní.

 

Proto, když byl jednou Abdulláh ibn Mubárek tázán na džemá’a, odpověděl: „Džemá’a jsou Abú Bekr a Omar.“ Bylo mu řečeno, že jsou již přece po smrti. Pravil Abdulláh ibn Mubárek: „Džemá’a je ten a ten,“ načež mu bylo namítnuto, že i tento dotyčný je mrtev.  Poté řekl Ibn Mubárek: „Džemá’a je Abú Hamza as-Sukerí!“ Abú Hamza žil za jeho života a byl znám jako člověk silně se držící Koránu a Sunny.[33] Tím chtěl Ibn Mubarek ukázat na fakt, že džemá’a jsou konkrétní lidé, na kterých jsou zřejmé vzpomenuté kvality následování Boží Knihy a Sunny Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.

 

Zdroj: přednáška šejcha Safeta Suljiće, redakčně kráceno.

---