Desatero Božích přikázání v Koránu

 

 

Korán je konečný Boží zákon seslaný, aby potvrdil to, co již bylo napsáno ve Starém i Novém Zákoně a zároveň uvedl na pravou míru Boží učení, stejně tak, jako se Ježíš snažil učit cestu Boží a vykládat význam toho, co bylo zachováno ze Starého Zákona, jako třeba desatero.

Příkladem verše z Koránu, kde najdeme shrnutí desatera jsou verše 6:151-153: Komentář v závorce je odkaz na desatero. 

قُلْ تَعَالَوْا أَتْلُ مَا حَرَّمَ رَبُّكُمْ عَلَيْكُمْ أَلا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا وَبِالْوَالِدَيْنِ إِحْسَانًا وَلا تَقْتُلُوا أَوْلادَكُمْ مِنْ إِمْلاقٍ نَحْنُ نَرْزُقُكُمْ وَإِيَّاهُمْ وَلا تَقْرَبُوا الْفَوَاحِشَ مَا ظَهَرَ مِنْهَا وَمَا بَطَنَ وَلا تَقْتُلُوا النَّفْسَ الَّتِي حَرَّمَ اللَّهُ إِلا بِالْحَقِّ ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَوَلا تَقْرَبُوا مَالَ الْيَتِيمِ إِلا بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ حَتَّى يَبْلُغَ أَشُدَّهُ وَأَوْفُوا الْكَيْلَ وَالْمِيزَانَ بِالْقِسْطِ لا نُكَلِّفُ نَفْسًا إِلا وُسْعَهَا وَإِذَا قُلْتُمْ فَاعْدِلُوا وَلَوْ كَانَ ذَا قُرْبَى وَبِعَهْدِ اللَّهِ أَوْفُوا ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ وَأَنَّ هَذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ وَلا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ

Rci: „Pojďte sem, abych vám sdělil to, co Pán váš vám zakázal! Nepřidružujte k Němu nic (1. Nebudeš mít jiné bohy mimo Mne.), buďte laskaví k rodičům(4. Cti otce svého i matku svou,), nezabíjejte z nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro ně! (5. Nezabiješ). Střežte se smilstva veřejného i tajného (6. Nesesmilníš), nezabíjejte nikoho, koho Bůh vám zakázal, leda podle práva! (5. Nezabiješ, viz komentář v článku dole) A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete rozumní! Nepřibližujte se k majetku sirotků jinak než s dobrými úmysly, dokud nedosáhnou dospělosti! Dávejte dobré míry i spravedlivé váhy! (7. Nepokradeš) My pak neukládáme duši břemeno žádné nad její síly. A když hovoříte, buďte spravedliví, i když se jedná o příbuzného, a dodržujte úmluvu s Bohem! A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete toho pamětlivi!

Každý, kdo se míní stát muslimem, musí prohlásit jako první “lá iláhe illelláh“ není žádného božstva krom jediného Boha. Žádný muslim není muslimem, pokud plně nevěří, že existuje jen jediný Bůh. V Koránu jasně stojí:

Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! (Korán 4:35)

(Korán 47:19)

On je Bůh a není božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála na tomto i onom světě a Jemu přísluší rozhodnutí a k Němu budete navráceni. (Korán 28:70)

Bůh – a není božstva kromě Něho a Jemu jména překrásná přísluší! (Korán 20:8)

قُلْ هُوَ اللَّهُ أَحَدٌاللَّهُ الصَّمَدُ لَمْ يَلِدْ وَلَمْ يُولَدْ وَلَمْ يَكُنْ لَهُ كُفُوًا أَحَدٌ

Rci: „On Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven.“ (Korán 112:1-4)

Bůh zmíněn v Koránu je stejný Bůh, který je zmíněn ve Starém i Novém Zákonu.

Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.(Korán 41:37)

Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: „Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.“ (Korán 29:46) Vlastníci písma odkazují na křesťany a židy.

 

 

Toto přikázání se vztahuje, k předešlému a zdůrazňuje, že nemáme vytvářet žádné modly, či zpodobnění Boha, která bychom poté uctívali. Jak Korán praví, neexistuje ani nic, co by se Mu podobalo a mohlo být samo o sobě popsáno a jen Jemu náleží chvála. Vytváření zpodobnění Boha je nad naše omezené schopnosti a z toho důvodu i zbytečné. Není nic, co by Mu podobné bylo.

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Korán 42:11)

Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (Korán 6:103)

A hle, pravil Abraham: „Pane můj, učiň město toto bezpečným a oddal od nás, ode mne i synů mých, model uctívání, (Korán 14:35)

 

 

 

Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují – ti budou odměněni za to, co činili. (Korán 7:180)

 

4) Pamatuj na den odpočinku (Sabat), že ti má být svatý. (Exodus 20:8)

Kromě křesťanských sekt adventistů sedmého dne a sabbatariánů, křesťané a muslimové považují toto přikázání za platné jen pro židy. Bible zmiňuje Sabat na sedmý den, což je sobota, ale křesťanská tradice stanovila den bohoslužby na první den, spadající na neděli. To se vyvinulo postupně již v prvních stoletích po narozeni Ježíše. Neděle je považována křesťany za den, kdy byl Ježíš vzkříšen, ale Nový Zákon nikde přímo nezmiňuje neděli jako den bohoslužby, podobný sobotnímu Sabatu[1]. Pro muslimy je v Koránu zmíněn jako den bohoslužby pátek, kdy jsou pobízeni, aby zanechali obchodování a pospíchali na bohoslužbu. Korán zmiňuje v několika verších jako příklad, že Židé porušovali nařízení od Boha ohledně sobotního Sabatu a tím porušili jeho nařízení.[2]

(Korán 16:124)

Kdož o něm jsou různého mínění: poukazuje na událost, kdy Židé se dohadovali o tom, jestli den bohoslužby by měl být v pátek nebo v sobotu a tak bůh nařídil lidu Izraele, aby měli sedmý den (sobota) jako den odpočinku, kdy práce je zakázaná.

Potom Bůh ustavil pro muslimy jako sváteční, bohoslužebný den pátek a poručil jim:

Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. (Korán 62:9)

 

5) Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Exodus 20:12)

Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! (Korán 17:23)

Uložili jsme člověku být dobrý vůči rodičům; jestliže však usilují přimět tě, abys ke Mě přidružoval to, o čem nemáš žádného vědění, pak je neposlouchej! A ke Mně budete navráceni a Já vás poučím o tom, co jste dělali. (Korán 29:8)

Tedy pokud rodiče nutí své děti odvrátit se od Boha, pak se jejich potomci stále musí k nim chovat s úctou, leč nesmí je v tomto uposlechnout.

Uložili jsme člověku laskavost vůči rodičům jeho; matka jeho jej ve strastech nosila a ve strastech jej porodila a jeho nošení a kojení trvalo třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti let, zvolal: „Pane můj, vnukni mi, abych byl vděčný za dobrodiní Tvé, jímž jsi zahrnul mne i rodiče mé! Nechť konám skutky zbožné, v nichž nalezneš zalíbení, a učiň pro mne dobrým potomstvo mé. Kajícně se k Tobě obracím a jsem jedním z těch, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni.“ (Korán 46:15)

A hle, uzavřeli jsme úmluvu s dítkami Izraele: „Nebudete uctívat nikoho kromě Boha jediného! Buďte dobří k rodičům, příbuzným, sirotkům a nuzným! Mluvte laskavě s lidmi, dodržujte modlitbu a dávejte almužnu!“ Potom jste se však odvrátili – kromě několika málo z vás – a vzdálili. (Korán 2:83)

 

 

A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo. (Korán 17:33)

A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi. (Korán 5:32)

Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon odplaty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného. (Korán 2:178)

Rodina zavražděného tak může udělit milost vrahovi a místo jeho popravy přijmout alespoň finanční odškodné, jako částečnou útěchu.

A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. (Korán 2:190)

A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty a spoléhej na Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí. (8:61)

 

 

7) Nesesmilníš (Exodus 20:14)

 

Bůh v Koránu nařídil:

A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. (Korán 17:32)

Korán popisuje, že mezi služebníky Milostiplného jsou:

i ti, kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal – leda podle práva, a nesmilní. A kdo toto činí, ten hříchu se dopouští, (Korán 25:68)

 

Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte-li v Boha a v den poslední. A nechť skupina věřících je svědkem trestu jejich. A cizoložník se smí oženit jedině s cizoložnicí nebo modloslužebnicí a cizoložnice se smí vdát jedině za cizoložníka nebo modloslužebníka – a takové sňatky jsou věřícím zakázány. Ty, kdo vrhají podezření na počestné ženy a pak nepřivedou čtyři svědky, zbičujte osmdesáti ranami a nepřijímejte od nich již nikdy žádné svědectví, neboť to jsou hanebníci, kromě těch, kdož se potom budou kát a napraví se. Bůh věru je odpouštějící, slitovný. (Korán 24:2-5)[9]

 

8) Nepokradeš (Exodus 20:15)

Příklady potrestání krádeže v biblickém Starém zákoně lze najít zde: Exodus 22:1 a Leviticus 6:1-5. Korán o krádeži praví:

Proroku, přijdou-li k tobě věřící ženy, přísahajíce ti věrnost, a že nebudou nic přidružovat k Bohu, že nebudou krást, nebudou cizoložit, že nebudou zabíjet své děti, že se nedopustí hanebnosti vymyšlené mezi svýma rukama a nohama (šíření pomluv) a že nebudou neposlušné tebe v tom, co bylo uznáno za vhodné – přijmi přísahu jejich a popros Boha za ně o odpuštění, vždyť Bůh odpouštějící je, slitovný. (Korán 60:12)

A o trestu za ni, přesáhne-li stanovenou mez:

يُرِيدُونَ أَنْ يَخْرُجُوا مِنَ النَّارِ وَمَا هُمْ بِخَارِجِينَ مِنْهَا وَلَهُمْ عَذَابٌ مُقِيمٌ وَالسَّارِقُ وَالسَّارِقَةُ فَاقْطَعُوا أَيْدِيَهُمَا جَزَاءً بِمَا كَسَبَا نَكَالا مِنَ اللَّهِ وَاللَّهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ فَمَنْ تَابَ مِنْ بَعْدِ ظُلْمِهِ وَأَصْلَحَ فَإِنَّ اللَّهَ يَتُوبُ عَلَيْهِ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَحِيمٌ

Zloději a zlodějce utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný příklad od Boha! A Bůh je mocný, moudrý.Však kdo se kajícně obrátí poté, co dopustil se nepravosti, a polepší se, tomu Bůh věru odpustí. A Bůh zajisté je odpouštějící, slitovný. (Korán 5:37-39)

I zde musí být splněny podmínky kladené na viníka, proces i skutek. Netrestá se krádež jídla v neřešitelné životní tísni, dle pravidla, že krajní nouze činí povoleným. Krádež pod zákonnou mez se trestá zcela jinak, mnohem mírněji a spadá do kompetence soudu.

 

9) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. (Exodus 20:16)

A kdo se dopustí chyby nebo hříchu a potom z toho obviní nevinného, dopouští se tím osočování a hříchu zjevného. (Korán 4:112)

Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé, vždyť Bůh je ochráncem obojích! Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte. (4:135)

A nezatajujte svědectví, neboť kdo svědectví zatajuje, je v srdci svém hříšníkem – a Bůh dobře ví, co děláte. (Korán 2:283)

Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje vás – snad toho pamětliví budete. (Korán 16:90)

Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře znáte! (Korán 2:42)

10) Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (Exodus 20:17)

A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání – to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (Korán 20:131)

Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační, (Korán 4:36)

 

V této souvislosti Bůh seslal:

Mužům dostane se části z toho, co si vysloužili, a ženám se také dostane části z toho, co si vysloužily. A proste Boha o část přízně Jeho, vždyť Bůh zná dobře všechny věci. (Korán 4.32)

neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími (Korán15:88)

Autor: Daut Loukotka

---