Obecné pravidlo je, že je podle konsensu všech muslimských učenců zakázáno hledat rozsudek mimo, nežli dle Koránu a Sunny Božího Posla صلى الله هليه و سلم. Neboť Alláh Nejvyšší pravil ohledně těch, kteří následovali zákon a soud faraona a nenásledovali zákon Boží:
Obecné pravidlo je, že je podle konsensu všech muslimských učenců zakázáno hledat rozsudek mimo, nežli dle Koránu a Sunny Božího Posla صلى الله هليه و سلم. Neboť Alláh Nejvyšší pravil ohledně těch, kteří následovali zákon a soud faraona a nenásledovali zákon Boží:
فَلا وَرَبِّكَ لا يُؤْمِنُونَ حَتَّى يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لا يَجِدُوا فِي أَنْفُسِهِمْ حَرَجًا مِمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
ti však následovali rozkazu Faraónova, ačkoliv rozkaz ten k správnému nemohl vésti. (Nisá´:65) Také řekl:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِينَ يَزْعُمُونَ أَنَّهُمْ آمَنُوا بِمَا أُنْزِلَ إِلَيْكَ وَمَا أُنْزِلَ مِنْ قَبْلِكَ يُرِيدُونَ أَنْ يَتَحَاكَمُوا إِلَى الطَّاغُوتِ وَقَدْ أُمِرُوا أَنْ يَكْفُرُوا بِهِ وَيُرِيدُ الشَّيْطَانُ أَنْ يُضِلَّهُمْ ضَلالا بَعِيدًا وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ تَعَالَوْا إِلَى مَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَإِلَى الرَّسُولِ رَأَيْتَ الْمُنَافِقِينَ يَصُدُّونَ عَنْكَ صُدُودًا
Což jsi neviděl ty, kdož tvrdí, že uvěřili v to, co ti bylo sesláno a co bylo sesláno před tebou? A přitom chtějí předkládat své spory k rozsouzení Tághútovi, ačkoliv jim bylo nařízeno, aby v něj nevěřili. A satan si přeje, aby zbloudili dalekým zblouděním. A když se jim řekne: „Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslu Jeho“, tu vidíš pokrytce, jak se snaží od tebe odvrátit lidi úplným odvratem. (Nisá´:60-61) Alláh přikázal:
وَأَنِ احْكُمْ بَيْنَهُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ وَاحْذَرْهُمْ أَنْ يَفْتِنُوكَ عَنْ بَعْضِ مَا أَنْزَلَ اللَّهُ إِلَيْكَ فَإِنْ تَوَلَّوْا فَاعْلَمْ أَنَّمَا يُرِيدُ اللَّهُ أَنْ يُصِيبَهُمْ بِبَعْضِ ذُنُوبِهِمْ وَإِنَّ كَثِيرًا مِنَ النَّاسِ لَفَاسِقُونَأَفَحُكْمَ الْجَاهِلِيَّةِ يَبْغُونَ وَمَنْ أَحْسَنُ مِنَ اللَّهِ حُكْمًا لِقَوْمٍ يُوقِنُونَ
A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti Bůh seslal. Obrátí-li se zády, pak věz, že Bůh je chce postihnout za některé z hříchů jejich, neboť většina z lidí jsou hanebníci. Což pak oni touží po rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro lid pevně přesvědčený lepším soudcem než Bůh? (Má´ida:49-50)
قُلْ إِنِّي عَلَى بَيِّنَةٍ مِنْ رَبِّي وَكَذَّبْتُمْ بِهِ مَا عِنْدِي مَا تَسْتَعْجِلُونَ بِهِ إِنِ الْحُكْمُ إِلا لِلَّهِ يَقُصُّ الْحَقَّ وَهُوَ خَيْرُ الْفَاصِلِينَ
Rci: „Opírám se o důkazy jasné od Pána svého, zatímco vy to prohlašujete za lež. Není v moci mé to, co chcete uspíšit, vždyť rozhodnutí jen Bohu náleží: On podle pravdy rozhoduje a On nejlepší je z rozhodčích.“ (An’ám: 57)
V případě, že dotyčný věří, že ne-šarí’atské soudnictví je lepší, spravedlivější, nebo stejně dobrý, případně, že je povoleno se před ním soudit namísto šarí’atského, je dotyčná osoba vinna nevírou, která z ní činí nemuslima. Je to velký širk a velké pokrytectví anulující islám. V případě, že dotyčný takto nesmýšlí a jde se soudit k ne-šarí’atské soudní instanci namísto k šarí’atskému proto, aby se někomu pomstil, aby někoho neprávem o nějaké právo připravil apod., je jeho čin malou nevírou, malým širkem a malým pokrytectvím a nevyvádí jej z lůna islámu, i když jej tomu notně přibližuje.
Pro nás směrodatný je případ, kdy šarí’atské soudnictví neexistuje. Zde je nutno pochopit, jaké je stanovisko šarí’y v daném případě, mírou nakolik je to jen možné – a poté, vybaveni takovou vědomostí, můžeme hledat naplnění svých práv i cestou civilní spravedlnosti. To je podmíněno třemi podmínkami: 1. Je známo stanovisko šarí’y. 2. Není jiná možnost jak se svého práva domoci, nežli civilním soudem. 3. Nepřevezme se něco, co si nemáme právo podle šarí‘y nárokovat.
Na toto ukazuje Korán, Sunna i prostý úsudek, neboť základním cílem šarí’y je spravedlnost. Důkazem tohoto jsou slova Júsufa, mír s ním:
وَقَالَ لِلَّذِي ظَنَّ أَنَّهُ نَاجٍ مِنْهُمَا اذْكُرْنِي عِنْدَ رَبِّكَ فَأَنْسَاهُ الشَّيْطَانُ ذِكْرَ رَبِّهِ فَلَبِثَ فِي السِّجْنِ بِضْعَ سِنِينَ
I řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: „Zmiň se o mně pánu svému!“ Však satan způsobil, že zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik let ve vězení. (Júsuf:42)
Podle Taberího je toto důkazem pro tento případ, nakolik smýšlíme, že se nám touto cestou podaří se spravedlivě domoci svých nároků. Ibn Tejmíjja ve svých fetwách také povoluje muslimům v případě nutnosti vymoci své šarí’ou garantované nároky i cestou pře v soudnici Jásiku, neislámského zákoníku Mongolů, který představoval směs vlivu šarí’y, zvykového práva, asijských tradic a zákona křesťanů.
Důkazem je také fakt, že Prorok poslal své věrné nejprve do křesťanské Abesýnie, aby je ochránil před útlakem mekkánských modloslužebníků.
Faktem je, že dotyčný vlastně následuje šarí’u, jen hledá existující cestu pro zrealizování jejího rozhodnutí v praxi.