Vznešený Alláh pravil:
أَلَمْ تَرَوْا أَنَّ اللَّـهَ سَخَّرَ لَكُم مَّا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ وَأَسْبَغَ عَلَيْكُمْ نِعَمَهُ ظَاهِرَةً وَبَاطِنَةً
Což nevidíte, že Bůh vám podmanil vše, co je na nebesích a na zemi, a že zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým? (Lukmán: 20)
Vznešený Alláh pravil:
أَلَمْ تَرَوْا أَنَّ اللَّـهَ سَخَّرَ لَكُم مَّا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ وَأَسْبَغَ عَلَيْكُمْ نِعَمَهُ ظَاهِرَةً وَبَاطِنَةً
Což nevidíte, že Bůh vám podmanil vše, co je na nebesích a na zemi, a že zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým? (Lukmán: 20)
Imám al-Beghawí o těchto zjevných a skrytých dobrodiních pravil:
„Ohledně zjevného a skrytého dobrodiní vypráví ‘Ikrima od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنه , že „zjevným dobrodiním je islám a Korán, zatímco skrytým je, že Alláh skryl tvé hříchy a neuspíšil nad tebou trest.“
Ad-Dahhák pravil: „Zjevné dobrodiní znamená tvá vnější podoba, krása a souměrnost všech částí tvého těla, zatímco skrytým dobrodiním je znalost.“
Mukátil pravil: „Zjevné dobrodiní je souladná podoba, v jaké jsi byl stvořen, tvá obživa a islám. A skrytým dobrodiním je to, co Alláh ukryl z tvých hříchů.“
Ar-Rabí’ uvádí, že zjevným dobrodiním je zdraví těla a skrytým dobrodiním zdraví srdce.
Také bylo řečeno, že zjevným dobrodiním je to, co z víry potvrzuje jazyk a skrytým to, co z ní dlí v srdci. A také bylo řečeno, že zjevné dobrodiní je úplnost a dostatek obživy a skrytým je vznešená mravnost.
A ‘Atá pravil: „Zjevným dobrodiním je vykonávání stanovených povinností a skrytým je přímluva (arab. الشفاعة aš-šefá’a) v Soudný Den.“ [1]
Setrvávání na cestě víry je dobrodiním proto, že není možné bez přímé Boží podpory (arab. توفيق tewfík), jako ve slovech, kterými v Koránu promlouvá prorok Šu’ajb, mír s ním:
وَمَا تَوْفِيقِي إِلَّا بِاللَّـهِ ۚ عَلَيْهِ تَوَكَّلْتُ وَإِلَيْهِ أُنِيبُ
A úspěch můj jen od Boha závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím. (Húd:88)
‘Awn ibn ‘Abdilláh proto pravil: „Zůstaň s kajícníky, neboť jejich srdce jsou zatvrzelá nejméně!“ [2]
Tento ve verši zmíněný tewfík definuje al-Beghawí takto:
„Tewfík od Alláha znamená, že Alláh stvoří v služebníkovi schopnost poslouchat Ho a usnadní mu cestu dobra, v opozici k pojmu خذلان chizlán, tj. opuštění.“ [3]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja ho vysvětluje takto:
„Tewfík je to, co Alláh posílá tomu Svému služebníkovi, kterému chce, aby ho to napravilo a zušlechtilo tím, že si díky tomu služebník následně ze všeho, co se mu nabízí, zvolí to, co Alláha těší, co Alláh miluje co preferuje a co si On vybírá, přičemž díky tomu služebník začne současně nenávidět a odvrhovat vše, co se Alláhu nelíbí a co Alláh nemá rád. A seslat toto je čistě věcí Boží, které je služebník pouze příjemcem.“ [4]
Na jiném místě Všemohoucí řekl:
وَإِن تَعُدُّوا نِعْمَةَ اللَّـهِ لَا تُحْصُوهَا ۗ إِنَّ اللَّـهَ لَغَفُورٌ رَّحِيمٌ
Kdybyste chtěli spočítat všechnu laskavost Boží, nikdy ji nespočtete – a Bůh věru odpouštějící je i slitovný. (Nahl: 18)
Talk ibn Habíb pravil: „Boží nároky jsou tak veliké a pro Jeho stvoření natolik obtížně splnitelné, zatímco Boží dary a dobrodiní jsou tak četná a hojná, že je nelze ani sečíst. Proto třeba zůstat kajícníkem zrána i zvečera.“ [5]
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Věru Alláh dopřeje člověku užívat si Jeho dobrodiní, dokud Mu za ně děkuje. Ale pokud Mu děkovat přestane, promění toto požehnání v trest.“ [6]
V arabském jazyce se slovo pro prokletí, النعمة an-ni’ma a slovo pro trest či prokletí, النقمة an-nikma, liší v jediném písmenu.
Al-Hasan také upozornil: „Věřící koná nejlepší skutky, ale zároveň se nejvíce obává. Pokud by rozdal celou horu bohatství, nebyl by si jist odměnou, dokud by ji neuzřel. Čím více je bohabojným a dobro konajícím, tím více se obává. Zatímco pokrytec si říká: „Lidí je tolik, určitě mi bude odpuštěno,“ načež i nadále pokračuje v páchání špatných a zlých činů, zatímco bláhově doufá v Boží odpuštění.“ [7]
___________________________________________________________________________
[1] Viz Tefsír al-Beghawí, komentář k příslušnému verši.
[2] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/192.< /p>
[3] Viz Ghadáu l-albáb fí Šerhi Menzúmeti l-ádáb, 2/472.
[4] Viz Ibidum.
[5] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v at-Tewba, pod. č. 62.
[6] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Kitábu š-šukr, pod. č. 17.
[7]Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 4/586.