Na světě není nic lepšího, nežli vědění. Obzvláště pak v oblasti víry a náboženství. Takové vědění, taková nauka zůstává s člověkem i poté, co ho na onom světě opustí vše ostatní, je-li ovšem provázena zbožnými činy a vznešenými mravy. Pokud jimi provázena není, stává se jen dalším důkazem proti lidskému jedinci.
Vznešený Alláh ohledně Proroka Júsufa/Josefa, mír s ním, jenž byl ztělesněním takové plodné znalosti, pravil:
وَإِنَّهُ لَذُو عِلْمٍ لِّمَا عَلَّمْنَاهُ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
„ A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění.“ (Júsuf: 68)
Z tohoto důvodu se úroveň efektivní a plodné znalosti mezi jednotlivými lidmi liší, jak také poznamemnává Vznešený Alláh v súře Júsuf:
نَرْفَعُ دَرَجَاتٍ مَّن نَّشَاءُ ۗ وَفَوْقَ كُلِّ ذِي عِلْمٍ عَلِيمٌ
„My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.“ (Júsuf: 76)
Tj. každý, kdo něco zná, může nalézt někoho ještě znalejšího. A nad všemi bdí všeznající Alláh.
Největší zhouba nauky – nepřiznat si meze svého vědění
Není větší zhouby pro vědění, nežli je předstírání znalostí podvodníkem, který žádné znalosti ve skutečnosti nemá. Skutečná znalost nezbytně vyžaduje skromnost a skutečný učenec nikdy není daleko od toho, aby přiznal, že jeho vědění má své hranice. A nejdále od skutečné znalosti je naopak ten, kdo se nejvíce stydí přiznat si, že něco neví.
Velcí islámští učenci, dávní mudrcové muslimské ummy, kladli veliký důraz na vědomí vlastní omezenosti v poznání víry. Všichni usvědčovali z ignorantství všechny ty samozvané chytrolíny a všeználky, jejichž ústa nikdy nedokázala vyslovit ani tato dvě prostá a jednoduchá slova: „Já nevím.“
Jen Alláh totiž pojímá a objímá Svou Všeznajícností naprosto vše, jak Sám o Sobě říká:
يَعْلَمُ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ ۖ وَلَا يُحِيطُونَ بِشَيْءٍ مِّنْ عِلْمِهِ إِلَّا بِمَا شَاءَ
„On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce.“ (Bekara: 255)
وَمَا أُوتِيتُم مِّنَ الْعِلْمِ إِلَّا قَلِيلًا
„A bylo vám dáno z vědění jen nemnoho.“ (Isrá´: 83)
Vznešený Alláh proto odsoudil takové zpupné drzouny, kteří hovoří o víře bez znalosti a bez jakéhokoli důkazu hovoří o víře a Božím Zákonu, povolují, zakazují a odpovídají lidem:
قُلْ أَرَأَيْتُم مَّا أَنزَلَ اللَّهُ لَكُم مِّن رِّزْقٍ فَجَعَلْتُم مِّنْهُ حَرَامًا وَحَلَالًا قُلْ آللَّهُ أَذِنَ لَكُمْ ۖ أَمْ عَلَى اللَّهِ تَفْتَرُونَ ﴿٥٩﴾ وَمَا ظَنُّ الَّذِينَ يَفْتَرُونَ عَلَى اللَّهِ الْكَذِبَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ ۗ إِنَّ اللَّهَ لَذُو فَضْلٍ عَلَى النَّاسِ وَلَٰكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لَا يَشْكُرُونَ ﴿٦٠﴾
„Zeptej se: “Co soudíte? Z toho, co Bůh seslal jako obživu, jste si učinili věci dovolené a zakázané.” Rci: “Dovolil vám to Bůh; anebo jste si sami vymyslili lež proti Bohu?” A co si budou myslit v den zmrtvýchvstání ti, kdož proti Bohu lži si vymýšleli? Bůh zajisté je pln laskavosti vůči lidem, ale většina z nich jsou nevděčníci.“ (Júnus: 59-60)
Ani ty nejvznešenější stvořené bytosti se nestydí říci, že neví
V koránském příběhu o stvoření Ádema/Adama, mír s ním, praotce veškerého lidstva, čteme:
وَإِذْ قَالَ رَبُّكَ لِلْمَلَائِكَةِ إِنِّي جَاعِلٌ فِي الْأَرْضِ خَلِيفَةً ۖ قَالُوا أَتَجْعَلُ فِيهَا مَن يُفْسِدُ فِيهَا وَيَسْفِكُ الدِّمَاءَ وَنَحْنُ نُسَبِّحُ بِحَمْدِكَ وَنُقَدِّسُ لَكَ ۖ قَالَ إِنِّي أَعْلَمُ مَا لَا تَعْلَمُونَ ﴿٣٠﴾ وَعَلَّمَ آدَمَ الْأَسْمَاءَ كُلَّهَا ثُمَّ عَرَضَهُمْ عَلَى الْمَلَائِكَةِ فَقَالَ أَنبِئُونِي بِأَسْمَاءِ هَٰؤُلَاءِ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ ﴿٣١﴾ قَالُوا سُبْحَانَكَ لَا عِلْمَ لَنَا إِلَّا مَا عَلَّمْتَنَا ۖ إِنَّكَ أَنتَ الْعَلِيمُ الْحَكِيمُ ﴿٣٢﴾
„Hle, Pán tvůj k andělům pravil: “Umístím na zemi náměstka!” I řekli: “Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?” Pravil: “Já věru znám to, co vy neznáte!” A naučil Adama jména všechna, potom je předvedl andělům a řekl: “Sdělte mi jména těchto, jste-li pravdomluvní!” “Sláva Tobě,” řekli, “my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!“ (Bekara: 30-32)
Andělé v tomto příběhu měli jistou úroveň znalosti, díky níž pochopili, že člověk může mít i svou stinnou, temnější stránku. Jejich touha po službě Bohu a moudrosti je vedla k tomu, aby se svého Pána tázali, jakáže moudrost se skrývá ve stvoření tak rozporuplné, komplikované a dvojaké bytosti, jakou člověk bezesporu je.
Alláh následně andělům předvádí velkolepost svého nového stvoření – člověka – praktickým příměrem. Ukazuje, že to, co člověka vyvyšuje nad všechny ostatní tvory, jsou naprosto výjimečné a bezprecedentní schopnosti jeho mysli.
Ohromení andělé už chápou, čeho byli právě svědky a svému Pánu odpovídají:
سُبْحَانَكَ لَا عِلْمَ لَنَا إِلَّا مَا عَلَّمْتَنَا ۖ إِنَّكَ أَنتَ الْعَلِيمُ الْحَكِيمُ
„Sláva Tobě, my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil, neboť Tys jediný vševědoucí, moudrý!“ (Bekara: 32)
Aš-Ša’bího se jednou ptali na nějakou otázku, o níž toho mnoho nevěděl, načež tázajícím odpověděl: „Nemám příliš znalostí o této věci.“ „Uvádíš nás do rozpaků,“ odpověděli jeho přátelé. Tj. víš toho tolik, jak můžeš najednou tvrdit, že právě o tomto nevíš skoro nic? Aš-Ša’bí jim odvětil: „Vždyť ani andělé nebyli v rozpacích a nijak se nezdráhali říci: „Sláva Tobě, my máme vědění jen o tom, čemus nás Ty naučil!“1
Ani ten nejlepší a nejmoudřejší z lidí se nestyděl říci, že neví
Mezi syny Adamovými není nikoho, kdo by byl ve věcech víry znalejší a moudřejší, nežli Posel Boží Muhammed صلى الله عليه وسلم.
Jeho přímo vedl Vševědoucí Jediný Pravý Bůh. Jeho si vybral za učitele celého lidstva. Jeho vyvolil, aby se naučil poslednímu Zjevení a zprostředkoval ho celému lidskému pokolení. Sunna však překypuje mnoha důkazy jeho podivuhodné skromnosti, kdy Posel Boží صلى الله عليه وسلم dlouze mlčel a na jemu předložené dotazy neodpovídal, tak dlouho, dokud Alláh v dané věci neseslal odpověď, již nám zůstala navěky dochována přímo ve Zjevení.
Následující podání však přímo zmiňuje Prorokovo doznání hranic jeho vlastních vědomostí.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vypráví, že jednou Posla Božího صلى الله عليه وسلم navštívil jistý muž, který se otázal: „Posle Boží, která místa jsou u Alláha nejlepší?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
لا أدري
„Netuším.“
Poté se dotyčný zeptal ještě jednou: „A Posle Boží, která místa jsou u Alláha nejhorší?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu znovu odpověděl:
لا أدري
„To netuším.“
„Tak se ptej svého Pána,“ řekl dotyčný.
Když pak k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم sestoupil Džibríl, mír s ním, Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu položil otázku:
يا جبريلُ، أيُّ البقاعِ خيرٌ؟
„Džibríle, jaká místa jsou nejlepší?“
„Netuším,“ odpověděl anděl zjevení.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se pak znovu zeptal:
أيُّ البقاعِ شَرٌّ؟
„A která místa jsou nejhorší?“
„Netuším,“ odpověděl znovu anděl zjevení.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم Džibrílovi řekl:
سَل ربَّكَ.
„Tak se ptej svého Pána.“
Džibríl se tolik zachvěl bázní, až Prorok Muhammed صلى الله عليه وسلم takřka spadl. Řekl: „Ne, na nic se Ho ptát nebudu.“
Poté Vznešený Alláh Džibrílovi odpověděl:
سألَكَ محمَّدٌ أىُّ البقاعِ خيرٌ؟ فقلتَ لا أدرى. فأخبرهُ أنَّ خيرَ البقاعِ المساجدُ وأنَّ شرَّ البقاعِ الأسواقُ.
„Muhammed se tě ptal, která místa jsou nejlepší? A ty jsi řekl, že netušíš? Zprav ho tedy, že těmi nejlepšími místy jsou mešity a těmi nejhoršími místy jsou tržnice.“2
An-Newewí zdůvodňuje tento výběr nejlepších a nejhorších míst tím, že mešity bývají místy uctívání a pokornosti vůči Alláhu, zatímco tržnice bývají místy podvodů, nečestných transakcí, klamu, lži, úroku, zpronevěry, zapomínání na Alláha a zaneprázdněnosti majetkem a světskými pozlátky. V mešitách se lidé snaží o Boží Milost, zatímco na tržnicích si koledují o Boží Hněv. Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 5/240.
Od Posla Božího صلى الله عليه وسلم se také uvádí, že používal odpověď „netuším“ také na jiné otázky, jako když například řekl:
لا أدري أَعُزَيْرٌ كان نبيًّا أم لا، ولا أدري أَلَعَنَ تُبَّعًا أم لا
„Netuším, zda byl Uzejr prorokem, či nikoli. A netuším, zda byl Tubba’ proklet, či nikoli.“3
Posel Boží صلى الله عليه وسلم takto odpovídal na každou otázku, na kterou neznal odpověď. Některé mu posléze byly buď v Sunně, anebo v samotném Koránu, objasněny a některé nikoli. Jen přímo v Koránu nacházíme hned na 14 místech výraz يسألونك عن jes´elúneke ‘an … tj. „ptají se tě na …,“ v němž Alláh sesílá Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم rozřešení nějaké problematiky či otázky položené lidmi okolo něho, na kterou Posel Boží صلى الله عليه وسلم neznal odpověď a čekal, až mu věc bude bezprostředně objasněna Božím Zjevením, jak se také uvádí od Málika ibn Anas.4
Posel Boží صلى الله عليه وسلم i v tomto následoval stopy dřívějších proroků.
Od ‘Ísá/Ježíše, mír s ním, se dochovalo: „Hledači nauky! Uč se tomu, co ještě neznáš. A vyučuj ostatní to, co už znáš.“5
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما řekl: „Pokud by se kdo dokázal zasytit naukou, byl by to Músá/Mojžíš, mír s ním, avšak i on požádal Chidra:
هَلْ أَتَّبِعُكَ عَلَىٰ أَن تُعَلِّمَنِ مِمَّا عُلِّمْتَ رُشْدًا
„Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“ (Kehf: 66)“6
- Uvádí Ibnu l-Kajjim v I’lámu l-muwekki’ín, str. 218.
- Zaznamenali ho s odchylkami Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1599; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 13798; a al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 206. Jako bezchybný uvádí jeho isnád az-Zehebí v al-Muhezzebu, 2/995. Podobnou otázku z úst Džubejra ibn Mut’im رضي الله عنه zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 2193 beze zmínky o nejlepších místech, ale jen o nejhorších. Jako hasan ocenil toto podání al-Albání v Sifetu l-fetwá, hadís č. 9.
- Od vícero sahábů, ať je s nimi všemi Alláh spokojen, zaznamenali s drobnými odchylkami al-Buchárí v at-Táríchu l-kebír, 1/153; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 4/283; Jako da’íf ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 3433. V obrácené formě ho uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4673 a al-Albání ji ve svém tahkíku ocenil jako sahíh, avšak mursel, tj. nedoložený až přímo jako slova Proroka صلى الله عليه وسلم; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 8541; a v delší podobě pak al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 2183.
- Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1036.
- Uvádí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 60.
- Uvádí ‘Alí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 60.