Dokázat říci “já nevím,” díl 3.

June 26, 2022 October 8, 2022
low angle of white clouds

Odborná skromnost zbožných předků

Naši zbožní předkové se drželi pravidla vyřčeného jedním z nich: „Vědění mám jen tolik, nakolik jsem si sám vědom, že sám nejsem nejznalejší.“1

Se’íd ibn Džubejr pravil: “Člověk zůstává učeným, dokud pátrá po znalostech a učí se. Když tuto cestu opustí a pomyslí si, že už na nikom nezávisí a všechno zná, stává se největším ignorantem.“2

Sufján ibn Ujejna řekl: „Nejrychleji odpovídají ti lidé, kteří vědí nejméně.“3

‘Abdulláh ibn Hurmuz řekl: „Rád bych, aby se od skutečného učence tradovala i slova „já nevím“ a aby je po nich převzal jejich učedník.“4

Ajjúb as-Sichtijání vypráví, že jednoho dne se v údolí Miná shromáždili okolo al-Kásima ibn Muhammeda lidé a tázali se ho na spoustu věcí. „Nevím,“ zněla mnohdy jeho odpověď. Potom al-Kásim pravil: „Věru, při Alláhu, neznáme odpovědi na všechny vaše otázky. Pokud bychom je znali, neukrývali bychom je před vámi a ani by nám nebylo dovoleno je tajit.“5

Al-Kásim také řekl Iráčanům: „Obyvatelé Iráku! Věru my mnoho odpovědí na to, nač se nás ptáte, neznáme. Aby člověk žil jako laik a neznal nic moc více, nežli jen to, co mu Alláh přikázal, bylo by pro něj lepší, než aby o Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم říkal to, o čem nic neví.“6

Ibn ‘Awn vypráví, že k al-Kásimovi jednou přišel jistý muž a na něco se ho ptal. „Toto je z oboru, který až tak dobře neznám,“ odpověděl mu al-Kásim.

„Jenže já neznám nikoho, než tebe. Nasměrovali mne na tebe,“ naléhal tazatel.

Al-Kásim mu řekl: „Nehleď na můj dlouhý plnovous, ani na to, kolik je okolo mě lidí. Při Alláhu, tyto věci já až tak dobře neznám!“

Jeden starší muž z kmene Kurejš, který mezi lidmi seděl, se na al-Kásima obrátil a řekl mu: „Synovče, zkus se prosím rozpomenout, neviděl jsem nikdy, že bys měl úsudek ostřejší, nežli dnes!“

Al-Kásim mu odvětil: „Při Alláhu, radši bych si dal vytrhnnout jazyk, nežli bych hovořil o něčem, o čem nemám potuchy!“7

Abú Dáwúd as-Sidžistání řekl: „Slova „já nevím“ představují celou polovinu opravdové nauky.“8

Ibn ‘Adžlán varoval před nebezpečím chytračení pro islám: „Když bude učenec nedbalý či pochybí a neřekne „já nevím,“ jeho odpůrce nad ním získá navrch.“9

Tatáž slova se uvádí i od Mu’áwíji ibn Sáliha.10

 

Znej své hranice

Přísloví říká: „Kdo získá vědění, nechť nepřemýšlí, jak velké množství je těch, kdo nic nevědí, nýbrž jak velké množství je těch, kteří vědí ještě více.“11

Zbožní předkové říkávali: „Kdokoli se bude holedbat a nad jiné povyšovat svou učeností, Alláh ho toutéž učeností poníží. Kdo však bude díky své znalosti skromným, Alláh ho za jeho znalosti pozdvihne nad jiné.“12

Jeden z mudrců ummy řekl: „Z celé nauky mám jen jeden jediný užitek – vědomí, kolik toho já sám neznám.“13

Říkávalo se též: „Poučíš-li učeného, bude ti velmi vděčný. A poučíš-li ignoranta, bude tě hanit a bude ti odporovat. Vědění nikdy nezíská ani člověk přespříliš stydlivý, ani člověk zpupný a namyšlený.“14

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما pravil: „Jedním z požehnání vědění a z jeho pravidel je i uměřenost, střídmost a skromnost v něm. Kdo tato pravidla nebude následovat, nauku nepochopí a nebude ji schopen předat jiným tak, aby ji pochopili.“

Málik ibn Anas dodal: „V dnešní době není ničeho méně, nežli právě tohoto.“15

Mahmúd al-Werrák pravil: „Nejdokonalejší jsou ti lidé, kteří nejlépe znají vlastní nedostatky a nejvíce bojují proti vlastním tužbám.“16

Ibn Hurmuz řekl: „Nepídili jsme se po této nauce tolik, kolik ona zasluhuje!“17

Hammáda ibn Zejda se zeptali na nějakou věc a on odpověděl: „O tom mi nebylo nic vyprávěno.“

„Tak odpověz aspoň podle toho, co si myslíš,“ naléhali tazatelé.

On však řekl: „Nedospěl k tomu ani můj úsudek.“18

Al-Chalíl ibn Ahmed pravil: „Moje dny jsou čtyřech druhů. Den, kdy potkám někoho učenějšího, než jsem sám, to se od něj učím a ten den je pro mne obohacením. Den, kdy potkám někoho, kdo je méně učený, nežli já, to ho přiučím něčemu já a v ten den tak získám od Alláha odměnu. Den, kdy potkám někoho obdobně učeného, jako jsem sám, to spolu diskutujeme a ten den je pro nás výměnou názorů. A den, kdy potkám někoho méně učeného ode mne, který mi odporuje. Takový den je pro mne odpočinkem.“19

Se’ída ibn Džubejra se jednou ptali na něco, o čem nic nevěděl a on odpověděl: „Nevím,“ načež dodal: „Běda tomu, kdo o něčem, o čem nic neví, řekne: „Já vím.“20

‘Abdulláh ibn Náfi’ se jednou zeptal Ajjúba as-Sichtijáního na nějakou věc, ale on mu neodpověděl. „Vidím, žes nerozuměl, na co jsem se tě ptal,“ řekl ‘Abdulláh.

„Ale rozuměl,“ odpověděl Ajjúb.

„Proč jsi mi potom neodpověděl?“ zeptal se ho ‘Abdulláh.

„Protože odpověď neznám,“ řekl Ajjúb.21

Chalíl ibn Ahmed pravil: „Snaž se vyučováním druhých také sám učit. Učiň, aby tvá diskuse s učeným byla pro tebe připomínkou, kolik toho ještě nevíš. Hledej více nauky proto, abys učil sám sebe a nikoli proto, abys pomocí ní poučoval druhé.“22

Aš-Ša’bí řekl: „Kdo je jako já? Vždy dokážu uvidět či najít někoho, kdo toho ví více, než já sám!“ Tím se nechtěl chvástat, jen chtěl upozornit na hranice svého vlastního vědění.23

Také řekl: „Nauka má tři části. Kdo si osvojí tu první, zpychne a pomyslí si, kolik se toho už nenaučil. Kdo si osvojí i tu druhou, začne sebe sama považovat za bezvýznamného a pochopí, že nic z nauky si neosvojil. A co se týče té třetí části – ta se nachází tak daleko od všech, že si ji nikdy nikdo nedokáže osvojit!“12

Al-Máwerdí toto vysvětluje:

„Získanými vědomostmi se chvástají a kochají ve velké většině pouze ti, kteří se učili jen velmi nedůsledně a mnoho se toho nenaučili, poněvadž takoví nemají nejmenší představu o celkovém objemu vědění a domnívají se, že se většinu toho již naučili. Kdo se však nauce věnuje naplno, ten dokáže dohlédnout, jak moc je nauka obšírná a nedostižná, což ho odvrací od sebechvály a kochání se vlastními vědomostmi.“12

  1. Dokázat říci “já nevím,” díl 1.
  2. Dokázat říci “já nevím,” díl 2.
  3. Dokázat říci “já nevím,” díl 3.
  4. Dokázat říci “já nevím,” díl 4.
  5. Dokázat říci “já nevím,” díl 5.
  1. Uvádí Ibn ‘Abdilberr Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 498.
  2. Viz Muzejjen, Ajmen Ahmed. Skejić, Sabahudin (překl.) 2015. Enciklopedija islamskog ponašanja, Novi Pazar: El-Kelimeh str. 95.
  3. Zaznamenal Ibn ‘Abdilber v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1046.
  4. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1023.
  5. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1025.
  6. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1028.
  7. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1029.
  8. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1041.
  9. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1038.
  10. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1039.
  11. Zaznamenal ‘Alí al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 58.
  12. Viz Ibidum.
  13. Viz Ibid., str. 60.
  14. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 512.
  15. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 500.
  16. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 499.
  17. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 502.
  18. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 509.
  19. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 511.
  20. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1026.
  21. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 1030.
  22. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, podání č. 487.
  23. Zaznamenal al-Máwerdí v Adebu d-dunjá we d-dín, str. 58.
Tags: