Prosby napříč Koránem
Nejlepší prosbou dochovanou Koránem jsou slova:
وَمِنْهُم مَّن يَقُولُ رَبَّنَا آتِنَا فِي الدُّنْيَا حَسَنَةً وَفِي الْآخِرَةِ حَسَنَةً وَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého! (Bekara: 201)
Prosby napříč Koránem
Nejlepší prosbou dochovanou Koránem jsou slova:
وَمِنْهُم مَّن يَقُولُ رَبَّنَا آتِنَا فِي الدُّنْيَا حَسَنَةً وَفِي الْآخِرَةِ حَسَنَةً وَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
Pane náš, daruj nám dobré na tomto světě i dobré v životě budoucím a ušetří nás muk trestu ohnivého! (Bekara: 201)
Muhammed Sálih al-‘Usejmín pravil:
„Toto je jedna z nejobsáhlejších proseb, spojuje v sobě totiž dobro tohoto vezdejšího světa i světa onoho. Posel Boží صلى الله عليه و سلم takto prosíval velmi často. Proto by člověk měl následovat jeho příkladu. A měl by užívat i další od něj dochované prosby, aby přechovával Sunnu v každém ohledu.“ [1]
Celým Koránem se však jako červená niť vlečou konkrétní prosby jednotlivých proroků a zbožných lidí, což ukazuje na důležitost tohoto typu uctívání. Jednou z nich je i tato:
رَبَّنَا لَا تُؤَاخِذْنَآ إِن نَّسِينَآ أَوْ أَخْطَأْنَا ۚ رَبَّنَا وَلَا تَحْمِلْ عَلَيْنَآ إِصْرًا كَمَا حَمَلْتَهُۥ عَلَى ٱلَّذِينَ مِن قَبْلِنَا ۚ رَبَّنَا وَلَا تُحَمِّلْنَا مَا لَا طَاقَةَ لَنَا بِهِۦ ۖ وَٱعْفُ عَنَّا وَٱغْفِرْ لَنَا وَٱرْحَمْنَآ ۚ أَنتَ مَوْلَىٰنَا فَٱنصُرْنَا عَلَى ٱلْقَوْمِ ٱلْكَـٰفِرِينَ
„Pane náš, neměj nám za zlé, jestliže jsme zapomněli či chybili! Pane náš, nenakládej na nás břímě tíživé, podobné tomu, jež jsi naložil na ty, kdož byli před námi! Pane náš, nenakládej nám břemena, která nemůžeme unést, a vymaž nám chyby naše, smiluj se nad námi a odpusť nám! Tys ochráncem naším, pomoz nám k vítězství nad lidem nevěřícím!“ (Bekara: 286)
Jinou jsou prosby skutečných služebníků Milostiplného:
رَبَّنَا ٱصْرِفْ عَنَّا عَذَابَ جَهَنَّمَ ۖ إِنَّ عَذَابَهَا كَانَ غَرَامًا إِنَّهَا سَآءَتْ مُسْتَقَرًّا وَمُقَامًا
Pane náš, odvrať od nás trest pekla, vždyť jeho trest je trýznivý!- a ono je útočištěm i místem pobytu věru špatným (Furkán:65-66)
رَبَّنَا هَبْ لَنَا مِنْ أَزْوَٰجِنَا وَذُرِّيَّـٰتِنَا قُرَّةَ أَعْيُنٍ وَٱجْعَلْنَا لِلْمُتَّقِينَ إِمَامًا
Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným (Furkán: 74)
Prosbou těch, které Alláh Vznešený označil jako pevné ve svém vědění, je:
رَبَّنَا لَا تُزِغْ قُلُوبَنَا بَعْدَ إِذْ هَدَيْتَنَا وَهَبْ لَنَا مِن لَّدُنكَ رَحْمَةً ۚ إِنَّكَ أَنتَ ٱلْوَهَّابُ
Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší. (Áli ‘Imrán:8)
Z proseb proroka Ibráhíma/Abraháma, mír s ním, a jeho věrných Korán dochoval toto:
بَّنَآ إِنَّكَ تَعْلَمُ مَا نُخْفِى وَمَا نُعْلِنُ ۗ وَمَا يَخْفَىٰ عَلَى ٱللَّـهِ مِن شَىْءٍ فِى ٱلْأَرْضِ وَلَا فِى ٱلسَّمَآءِ
Pane náš, Ty dobře víš, co skrýváme i co najevo dáváme, a nic neskryje se před Bohem ani na nebi, ani na zemi. (Ibráhím:38)
رَبِّ هَبْ لِى حُكْمًا وَأَلْحِقْنِى بِٱلصَّـٰلِحِينَ وَٱجْعَل لِّى لِسَانَ صِدْقٍ فِى ٱلْـَٔاخِرِينَ وَٱجْعَلْنِى مِن وَرَثَةِ جَنَّةِ ٱلنَّعِيمِ
Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí (Šu’ará: 83-85)
وَلَا تُخْزِنِى يَوْمَ يُبْعَثُونَ يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنْ أَتَى ٱللَّـهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ
a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou (Šu’ará:87-89)
رَّبَّنَا عَلَيْكَ تَوَكَّلْنَا وَإِلَيْكَ أَنَبْنَا وَإِلَيْكَ ٱلْمَصِيرُ رَبَّنَا لَا تَجْعَلْنَا فِتْنَةً لِّلَّذِينَ كَفَرُوا۟ وَٱغْفِرْ لَنَا رَبَّنَآ ۖ إِنَّكَ أَنتَ ٱلْعَزِيزُ ٱلْحَكِيمُ
Pane náš, na Tebe spoléháme a k Tobě se kajícně obracíme a u Tebe je cíl konečný. Pane náš, neuveď nás v pokušení před těmi, kdož jsou nevěřící, ale odpusť nám, Pane náš, vždyť Tys mocný, moudrý! (Mumtehena: 4-5)
Z proseb proroka Lúta/Lota pak slova:
رَبِّ ٱنصُرْنِى عَلَى ٱلْقَوْمِ ٱلْمُفْسِدِينَ
Pane můj, pomoz mi proti lidem pohoršení šířícím! (‘Ankebút: 30)
Z proseb národa proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, Korán dochoval tuto:
رَبِّ نَجِّنِى مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلظَّـٰلِمِينَ
Pane můj, zachraň mne před tímto lidem nespravedlivým! (Kassas: 21)
عَلَى ٱللَّـهِ تَوَكَّلْنَا رَبَّنَا لَا تَجْعَلْنَا فِتْنَةً لِّلْقَوْمِ ٱلظَّـٰلِمِينَ وَنَجِّنَا بِرَحْمَتِكَ مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلْكَـٰفِرِينَ
Pane náš, nevydávej nás zkouškám národa tyranského, ale zachraň nás z milosrdenství Svého před národem nevěřícím! (Júnus: 85-86)
O faraonově ženě, která patřila k věřícím, Korán uvádí, ž
e před smrtí prosila:
رَبِّ ٱبْنِ لِى عِندَكَ بَيْتًا فِى ٱلْجَنَّةِ وَنَجِّنِى مِن فِرْعَوْنَ وَعَمَلِهِۦ وَنَجِّنِى مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلظَّـٰلِمِينَ
Pane můj, postav pro mne u Sebe v ráji příbytek a zachraň mne před Faraónem a jeho skutky a zachraň mne před lidem nespravedlivým! (Tahrím: 11)
Korán zaznamenává i prosbu proroka Zekeríjá/Zachariáše, mír s ním, když prosil o dědice:
رَبِّ لَا تَذَرْنِى فَرْدًا وَأَنتَ خَيْرُ ٱلْوَٰرِثِينَ
Pane můj, neponechávej mne samotného, Ty, jenž z dědiců jsi nejlepší! (Anbijá´: 89)
A Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم Alláh přikázal prosit:
رَّبِّ أَدْخِلْنِى مُدْخَلَ صِدْقٍ وَأَخْرِجْنِى مُخْرَجَ صِدْقٍ وَٱجْعَل لِّى مِن لَّدُنكَ سُلْطَـٰنًا نَّصِيرًا
Pane, dej mi vstoupit vstoupením spravedlivým a dej mi vyjít vyjitím spravedlivým. A dej mi od Sebe zplnomocnění jako pomoc! (Isrá´:80)
Prosby doporučované Sunnou
V Sunně nalezneme velké množství proseb – učenci psali několikasvazková ohromná díla, ve kterých se je snažili zachytit a systematicky zpracovat. Mezi ně patří prosby pronášené Prorokem صلى الله عليه و سلم během modliteb i mimo ně, během určitých časů či situací anebo mimo ně, obecné i se specifickým účelem, takové, které se Prorok صلى الله عليه و سلم prosíval sám i takové, které učil ostatní a přímo k nim nabádal. Tyto prosby se týkaly záležitostí tohoto i onoho světa. Častokrát jedna prosba obsahovala vícero prvků, jak duchovních tak světských, neboť obojí spolu souvisí, poněvadž tento svět je polem, na které se vysévá to, co se na onom světě sklízí.
Příkladem prosby pronášené během modlitby jsou slova, která podle ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه و سلم opakoval v sedě mezi dvěma sedždami:
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَارْحَمْنِي و باركني وَاجْبُرْنِي و عافني وَارْزُقْنِي وَارْفَعْنِي
„Rabbi ghfirlí we rhamní we džburní we rzukní we rfa’ní,“ tj. „Bože odpusť mi, smiluj se nade mnou, požehnej mi, podpoř mne, ochraňuj mne, obdař mne živobytím a pozvedni mne.“ [2]
Příkladem prosby užívané Prorokem صلى الله عليه و سلم v určeném čase je jeho pravidelná ranní a večerní prosba, dochovaná ‘Abdulláhem ibn Omarem رضي الله عنهما:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ الْعَفْوَ وَالْعَافِيَةَ فِي الدُّنْيَا وَالآخِرَةِ اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ الْعَفْوَ وَالْعَافِيَةَ فِي دِينِي وَدُنْيَاىَ وَأَهْلِي وَمَالِي اللَّهُمَّ اسْتُرْ عَوْرَاتِي وَآمِنْ رَوْعَاتِي وَاحْفَظْنِي مِنْ بَيْنِ يَدَىَّ وَمِنْ خَلْفِي وَعَنْ يَمِينِي وَعَنْ شِمَالِي وَمِنْ فَوْقِي وَأَعُوذُ بِكَ أَنْ أُغْتَالَ مِنْ تَحْتِي
„Alláhumme inní as´aluke l-‘afwe we l-‘áfíjete fi d-dunjá we fi l-áchira. Alláhumme inní as´eluke l-‘afwe we l-‘áfíjete fí díní we dunjáje we ahlí we málí. Alláhjumme stur ‘awratí we ámin rew’átí we hfazní min bejni jedejje we min chalfí we ‘an jemíní we ‘an šimálí we min fewkí we a’ázu bike an ughtále min tahtí,“ tj. „Ó Bože, prosím Tě o prominutí a blaho na tomto světě i na světě onom. Ó Bože, dopřej mi odpuštění i pohody co se týče mých náboženských i světských záležitostí. Ó Bože, přikryj to, za co se hanbím, uklidni mé obavy a chraň mne zepředu i zezadu, zprava i zleva, taktéž svrchu a utíkám se k tobě, aby mne znenadání nezasáhlo něco zespodu.“ [3]
Příkladem prosby v nějaké situaci jsou Prorokovaصلى الله عليه و سلم slova dochovaná Ibn Omarem رضي الله عنهما, která Prorokصلى الله عليه و سلم pronášel vždy, když usedal na svého velblouda a vyrážel na cestu. Třikrát oslavil Alláha, jednou Ho velebil a potom pravil:
سُبْحَانَ الَّذِي سَخَّرَ لَنَا هَذَا وَمَا كُنَّا لَهُ مُقْرِنِينَ وَإِنَّا إِلَى رَبِّنَا لَمُنْقَلِبُونَ اللَّهُمَّ إِنَّا نَسْأَلُكَ فِي سَفَرِنَا هَذَا الْبِرَّ وَالتَّقْوَى وَمِنْ الْعَمَلِ مَا تَرْضَى اللَّهُمَّ هَوِّنْ عَلَيْنَا سَفَرَنَا هَذَا وَاطْوِ عَنَّا بُعْدَهُ اللَّهُمَّ أَنْتَ الصَّاحِبُ فِي السَّفَرِ وَالْخَلِيفَةُ فِي الْأَهْلِ اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ وَعْثَاءِ السَّفَرِ وَكَآبَةِ الْمَنْظَرِ وَسُوءِ الْمُنْقَلَبِ فِي الْمَالِ وَالْأَهْلِ
„Subháne llezí sachcharená házá we má kunná lehu mukrinín we inná ilá rabbiná lemunkalibún. Alláhumme inní as´eluke fí seferiná háze l-birra we t-takwá we min ‘amelin má terdá. Alláhumme hewwin ‘alejná házá we twi ‘anná bu’dehu. Alláhumme ante sáhibu fi s-seferi we chalífetu fi l-ahli, Alláhumme a’úzu bike min weghsái s-seferi kábeti l-menzari we sú´i l-munkalebi fi l-máli we ahl,“ tj. „Sláva Tomu, který nám toto podřídil, sami bychom neměli nad tím žádnou sílu. A ke svému Pánu se zajisté navrátíme. Ó Bože, prosíme tě na této naší cestě o dobrotu, bohabojnost a skutky, které Tě těší. Ó Bože, usnadni nám tuto naši cestu a zkrať nám její délku. Ó Bože, utíkám se k Tobě před těžkostí cesty, nepříjemnými zážitky a nešťastným návratem k našemu jmění a rodině.“ A když se vracel, opakoval totéž, akorát dodal:
آيِبُونَ تَائِبُونَ عَابِدُونَ لِرَبِّنَا حَامِدُونَ
„Ájibúne, táibúne, ‘ábidúne, li-rabbiná hámidún,“ tj. „navracejíce se jsme těmi, kdož se kají, uctívají a svého Pána chválí.<
/span>“ [4]
Příkladem prosby spojené s konkrétní potřebou, je od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه dochovaná prosba Prorokaصلى الله عليه و سلم v případě dluhu:
اللَّهُمّٙ اكْفِنِي بِحَلاَلِكَ عَنْ حَرَامِكَ وَأَغْنِنِي بِفَضْلِكَ عَمَّنْ سِوَاكَ
„Alláhumme kfiní bi-halálike ‘an harámike we aghniní bi-fadlike ‘ammen siwáke,“ tj. „Ó Bože, dej mi vystačit si s tím, co jsi Ty dovolil, bez potřeby za tím, co jsi zakázal a dej mi být nezávislý na všech, kromě Tebe.“ Kdo takto bude prosit, ten splatí svůj dluh, i kdyby byl jako hora. [5]
Příkladem obecné prosby týkající se záležitostí tohoto světa, je Prorokova صلى الله عليه و سلم prosba dochovaná Abú Hurejrou رضي الله عنه:, popisující i jeho charakteristickou skromnost a jednoduchost:
اللَّهُمَّ ارْزُقْ آلَ مُحَمَّدٍ قُوتًا
„Alláhumme rzuk ále Muhammedin kúten,“ tj. „Ó Bože, dej rodu Muhammedovu obživy, co sotva stačí.“ [6]
Použití daného výrazu قوتا kúten – co sotva stačí, vysvětluje Ibn Báz takto:
„Znamená nejmenší dostatečné množství, protože takto je to blíže k pokoře (arab. الخشوع al-chušú’). A co se bohatství týče, pak čehokoli je přespříliš, rozdmýchá až přespříliš tužeb. A Alláh nám před tím pomáhej!“ [7]
Příkladem prosby týkající se onoho světa, jsou slova Proroka صلى الله عليه و سلم vyprávěná Abú Músou al-Aš’arímرضي الله عنه:
رَبِّ اغْفِرْ لِي خَطِيئَتِي وَجَهْلِي وَإِسْرَافِي فِي أَمْرِي كُلِّهِ، وَمَا أَنْتَ أَعْلَمُ بِهِ مِنِّي، اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي خَطَايَاىَ وَعَمْدِي وَجَهْلِي وَهَزْلِي، وَكُلُّ ذَلِكَ عِنْدِي، اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَمَا أَخَّرْتُ وَمَا أَسْرَرْتُ وَمَا أَعْلَنْتُ، أَنْتَ الْمُقَدِّمُ، وَأَنْتَ الْمُؤَخِّرُ، وَأَنْتَ عَلَى كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
„Rabbi ghfirlí chatájátí we džahlí we isráfí fí amrí kullihi, we má ante a’lemu bihi minní, Alláhumme ghfirlí chatájáje we ‘amdí we džehlí we hezlí we kullu zálike ‘indí, Alláhumme ghfirlí má kaddemtu we má achchartu we má asrertu we má a’lentu, ante l-mukaddemu we ante l-muachcharu we ante ‘alá kulli šej´in kadír,“ tj. „Pane můj, odpusť mi mé prohřešky, mou nevědomost a mé přehánění ve všech mých skutcích, neboť Ty Sám víš lépe, než já. Ó Bože odpusť mi mé chyby úmyslné i ty z neznalosti, vážné i nevážné, věru všechny takové mám. Ó Bože, odpusť mi mé předcházející i budoucí hříchy, veřejné i skryté. Ty jsi Jediný, Kdo dává věcem předcházet i následovat, Ty jsi Všemohoucí.“ [8]
Příkladem prosby, kdy Prorok صلى الله عليه و سلم obojí spojil, je tato prosba, uváděná od Abú Hurejryرضي الله عنه:
اللَّهُمَّ أَصْلِحْ لِي دِينِيَ الَّذِي هُوَ عِصْمَةُ أَمْرِي وَأَصْلِحْ لِي دُنْيَاىَ الَّتِي فِيهَا مَعَاشِي وَأَصْلِحْ لِي آخِرَتِي الَّتِي فِيهَا مَعَادِي وَاجْعَلِ الْحَيَاةَ زِيَادَةً لِي فِي كُلِّ خَيْرٍ وَاجْعَلِ الْمَوْتَ رَاحَةً لِي مِنْ كُلِّ شَرٍّ
„Alláhumme slih lí díní llezí huwe ‘ismetu amrí we slih lí dunjáje lletí fíhá me’áší we slih lí áchiretí lletí fíhá me’ádí we ´dž’ali l-hajáte zijádete lí fí kulli chajrin we dž’ali l-mewta ráhaten lí min kulli šerr,“ tj. „Ó Bože, naprav mi mé náboženství, které pečuje o mé záležitosti, naprav mi to, co se týká tohoto světa, neboť v něm žiji. A naprav mi to, co se týká světa onoho, na čemž závisí můj posmrtný život. Učiň mi můj život hojností všeho dobra a mou smrt úlevou od veškerého zla.“ [9]
Jak si lze povšimnout, Prorok صلى الله عليه و سلم své prosby nejčastěji začínal velebením a chválením Alláha a zdůrazňováním své lidské nepatrnosti a naprosté závislosti na Jediném, Všemohoucím a Absolutním Stvořiteli a Vládci všehomíra. Teprve potom pokorně a poníženě prosil o to, co měl na srdci.
Proseb, které Posel Boží صلى الله عليه و سلم učil jiné muslimy, se dochovala také celá řada.
Abú Bekr as-Siddík رضي الله عنه řekl Prorokoviصلى الله عليه و سلم: „Nauč mne prosbu, kterou mohu opakovat ve své modlitbě.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu řekl:
قُلِ اللَّهُمَّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي ظُلْمًا كَثِيرًا وَلاَ يَغْفِرُ الذُّنُوبَ إِلاَّ أَنْتَ، فَاغْفِرْ لِي مَغْفِرَةً مِنْ عِنْدِكَ، وَارْحَمْنِي إِنَّكَ أَنْتَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
„Řekni: „Alláhumme inní zalemtu n-nefsí zulmen kesíren we lá jaghfiru z-zunúbe illá ante fe-ghfirlí maghfireten min ‘indike we rhamní inneke ante l-ghafúru r-rahím,“ tj. „Ó Bože, věru jsem sobě samému hojnou křivdu způsobil a nikdo, kromě Tebe, neodpouští hříchy, dopřej mi tedy Svého odpuštění a Své milosti, neboť Ty jsi Odpouštějící, Smilovný.” [10]
Matka věřících ‘Áiša bint Abí Bekr رضي الله عنها vyprávěla: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم za mnou přišel, zatímco jsem se modlila. Trvalo mi to dost dlouho a proto mi řekl:
ياعائشة ؛ عليك بجُمَلِ الدعاء وجوامِعِه
„‘Áišo, raději pros obecnějšími a obsažnějšími prosbami.“
Když jsem skončila, řekla jsem: „Ó Posle Boží, jaká prosba je obecnější a obsažnější?“
Odpověděl:
قولي اللهم إني أسألك من الخير كله ، عاجله وآجله ، ما علمت منه وما لم أعلم ،وأعوذ بك من الشر كله ، عاجله وآجله ، ما علمت منه وما لم أعلم ، وأسألك الجنة وما قرّب إليها من قول أو عمل ، وأعوذ بك من النار وما قرب إليها من قول أو عمل ، وأسألك مما سألك به عبدك ونبيك محمد صلى الله عليه وسلم ، وأعوذ بك مما تعوذ منه عبدك ونبيك محمد صلى الله عليه وسلم ، وما قضيتَ لي من قضاء فاجعل عاقبته رشدا
„Řekni: „„Alláhumme inní as´eluke mine l-chajri kullih, ‘ádžilihi we ádžilihi, má ‘alemtu minhu we má lem a’lemu we a’úzu bike mine š-šerri kullih, ‘ádžilihi we ádžilih, má ‘alemte minhu we má lem a’lemu we s´eluke l-džennete we má karrebe ilejhá min kawlin aw ‘amelin we a’úzu bike mine n-nári we má karrebe ilejhá min kawlin aw ‘amelin we s´eluke mimmá sealeke bihi ‘abduke we nebíjjuke Muhammedun salla lláhu ‘alejhi we selleme we a’úzu bike mimmá te’úzu minhu ‘abduke we nebíjjuke Muhammedun salla lláhu ‘alejhi we selleme we má kadajte lí min kadá´i fe-dž’el ‘ákibetehu rušden,“ tj. „Ó Bože, prosím tě o veškeré dobro v přítomnosti i v budoucnosti, o kterém už vím i o kterém ještě nevím a utíkám se k Tobě před veškerým zlem, v přítomnosti i v budoucnosti, o kterém už vím i o kterém ještě nevím. Prosím Tě o Ráj a též o slova i činy, které mne k němu přiblíží a utíkám se k Tobě před Ohněm i slovy a činy, které by mne k němu přiblížily. Prosím tě o to, o co tě prosíval i Tvůj služebník a Prorok Muhammed, mír a požehnání s ním a utíkám se k Tobě před tím, před čím se utíkal i Tvůj služebník a Prorok Muhammed, mír a požehnání s ním. A nechť následky čehokoli, co pro mne předurčíš, spějí jen k dobrému.“ [11]
Abú Málik رضي الله عنه vypráví, že nějaký muž řekl Božímu Posluصلى الله عليه و سلم: “Co mám říkat, když prosím svého Pána?” Odpověděl:
قُلِ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي وَارْحَمْنِي وَعَافِنِي وَارْزُقْنِي
„Řekni: „Alláhumme ghfirlí we rhamní we ‘áfíní we rzukní,“ tj. „Ó Bože, odpusť mi, smiluj se nade mnou a obdař mne zdravím obživou.“ Spojil všechny prsty, nechávaje volné jen palce a dodal:
فَإِنَّ هَؤُلاَءِ تَجْمَعُ لَكَ دُنْيَاكَ وَآخِرَتَكَ
„Neboť věru tyto čtyři v sobě zahrnují vše (dobré) pro tebe na tomto i na onom světě.“ [12]
Podle Abú Hurejryرضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl:
ما من دعوة يدعو بها العبد أفضل من: اللهم إني أسألك المعافاة في الدنيا والآخرة .
„Není lepší prosby, kterou může někdo pronést, nežli: „Alláhumme inní as´eluke l-mu’áfete fi d-dunjá we fi l-áchira,“ tj. „ó Bože, prosím tě o soběstačnost na tomto i na onom světě.“ [13]
A المعافة al-mu’áfa znamená nepotřebovat nic od lidí a to, že lidé nepotřebují nic od tebe.
Přechylování proseb do jiného čísla či rodu
Nabízí se otázka, zda má prosící skupina muslimů či muslimka říkat Prorokem صلى الله عليه و سلم formulované prosby tak, jak je Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyřkl, tedy přirozeně v mužském rodě v jednotném čísle, anebo je má shodně své situaci přechýlit do čísla množného či rodu ženského.
Příkladem nám budiž vyprávění ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, v níž Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
ما أصاب أحدا قط هم ولا حزن، فقال: اللهم إني عبدك وابن عبدك وابن أمتك ناصيتي بيدك ماض في حكمك عدل في قضاؤك، أسألك بكل اسم هو لك سميت به نفسك، أو علمته أحدا من خلقك، أو أنزلته في كتابك، أو استأثرت به في علم الغيب عندك أن تجعل القرآن ربيع قلبي ونور صدري وجلاء حزني وذهاب همي. إلا أذهب الله همه وحزنه وأبدله مكانه فرجا
„Není žádného služebníka zasaženého úzkostí či smutkem, který odříká prosbu: „Alláhumme inní ‘abduke bnu ‘abdike we bnu ametike násijetí bi-jedike, mádun fí hukmike ‘adlun fí kadáike, as´eluke bi-kulli ismin huwe leke semmejte bihi nefsek aw ‘allemtehu ahaden min chalkike aw anzeltehu fí kitábike awi ste´serte bihi fí ‘limi l-ghajbi ‘indeke an tedž’ele l-kur´ána rabí’a kalbí we núra sadrí we džellá´e huzní we zehhábe hemmí,“ tj. „Ó Bože, já jsem tvůj služebník, syn tvého služebníka, syn tvé služebnice, má kštice je ve Tvé Ruce, Tvé rozhodnutí nade mnou je nezvratné a cokoli jsi pro mne rozhodl, je pro mne spravedlivé. Prosím Tě každým jménem, které Ti náleží, kterým jsi pojmenoval Sama Sebe, které jsi zjevil ve své Knize, naučil některé ze Svých stvoření, anebo ponechal pro Sebe ve Své znalosti nepoznatelného, abys učinil Korán jarem mého srdce, světlem mé hrudi, rozptýlením mého smutku a úlevou mé tíseň,“ aniž by mu Alláh nenahradil jeho tíseň a smutek radostí.“
Zeptali se: „Posle Boží, nemáme se ji naučit?“
Odpověděl:
بلى ينبغي لمن سمعها أن يتعلمها .
„Ovšemže ano. Každý, kdo ji uslyší, se ji má naučit.“ [14]
Ibn Tejmíjja v odpovědi na dotaz o ženě prosící tuto prosbu, odpověděl:
„Spíše má říci اللَّهُمَّ إنِّي أَمَتك بِنتُ عَبْدِك ابْنِ أَمَتِك Alláhumme inní ametuke bintu ‘abdike we bintu ‘ametike … tj. „Ó Bože, jsem tvá služebnice, dcera tvého služebníka a dcera tvé služebnice …“ Nemá tedy trvat na původní verzi a nahradit v prosbě slovo عبد ‘abdun – služebník, slovem أمة ametun – služebnice a slovo ابن ibnun – syn, slovem بنت bintun – dcera.
Toto je správnější i přesto, že slova služebník a syn lze v arabštině užít i v obecném smyslu a zahrnout v ně i ženský rod, podobně jako slovo زوج zewdžun – choť, užívané jak pro manžela, tak i manželku. A Alláh ví nejlépe. Zbytek prosby je potom stejný.“ [15]
Podobně lze i v případě prosící skupiny převést prosbu i do množného čísla, tedy užít slov عباد ‘ibádun – služebníci, بنون benún – synové, případně prosit أن تجعل القرآن ربيع قلوبنا „an tedž’ala l-Kur´ána rabí’a kulúbiná ...“ tj. „abys učinil Korán jarem našich srdcí …“
Prosba v jiném jazyce, než v arabštině
Boží Zákon byl zjeven v arabštině. Arabština je jazykem Koránu a Sunny, azán zaznívá v arabštině, nezbytná část kázání se odříkává v arabštině, promluva při uzavření manželství bývá pronášena v arabštině, dokonce v případě rozvodu z iniciativy manžela (arab. طلاق tallák) někteří islámsko-právní učenci pochybovali o legitimitě rozvodu, pokud není vyřčen danou arabskou formulací.
Korán byl zjeven v arabštině a přesně tak, v doslovném smyslu, jej Vznešený Alláh nadiktoval Džibrílovi a ten ho přesně takto v doslovném smyslu doručil Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Korán je tedy zázračný jak významem tak i doslovným zněním a nic jej nemůže nahradit, dokonce i kdyby to bylo v arabštině, natož v jiném jazyce. Pokud tedy chceme recitovat Korán a očekávat od této recitace nějaký specifický efekt či hodnotu, nebo získat odměnu spojenou s recitací určitých koránských proseb či súr, je nutno je recitovat v arabštině.
Pokud se jedná o prosby, které se recitují v modlitbě, v modlitbě je zakázán jakýkoli běžný lidský hovor, tedy i zde je nutno dané prosby recitovat tak, jak přišli ve Zjevení, tedy v Koránu a Sunně, tj. arabsky.
Totéž platí i pro prosby doložené Sunnou. Učenci hadísů dbali o to, aby se zachoval nejen význam Prorokových صلى الله عليه و سلم slov, ale i jejich přesné znění. Z Prorokova صلى الله عليه و سلم životopisu je patrné, že na formulaci proseb kladl velký důraz a jeho společníci, nechť je Alláh se všemi spokojen, se je učili zpaměti, jako se učili i Korán, slovo od slova. Proto je nutno odříkávat prosby v originálním arabském znění beze změny.
Výše uvedené platí pro ty, kteří mají jistou úroveň jazykových kompetencí v arabštině, či uvedené prosby znají nazpaměť. Pokud arabsky neumíme, tak, dokud se jazyk nenaučíme, můžeme číst jejich překlady a doufat v daný efekt. Ti, kteří arabsky neumějí, by se měli arabštinu začít učit.
Nezapomínej v prosbách ani na ostatní
Vznešený Alláh v Koránu čestně vzpomíná prosbu Ibráhíma, mír s ním a jeho věrných:
رَبَّنَا ٱغْفِرْ لِى وَلِوَٰلِدَىَّ وَلِلْمُؤْمِنِينَ يَوْمَ يَقُومُ ٱلْحِسَابُ
Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den, kdy nastane zúčtování! (Ibráhím: 41)
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín z toho vyvozuje:
„Sluší se, aby člověk při prosbě nejprve začal od sebe a potom nezapomněl ani na ostatní.“ [16]
‘Ubáda ibn Sámit رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عنه pravil:
من استغفر للمؤمنين وللمؤمنات كتب الله له بكل مؤمن ومؤمنة حسنة.
„Kdokoli prosí o odpuštění za věřící muže i věřící ženy, Alláh mu zapíše dobrý skutek za každého jednoho věřícího.“ [17]
Není daleko od pravdy tvrdit, že to, co se týká prosby o odpuštění, se týká i jakékoli jiné prosby, což potvrzuje i praxe selef.
Abú Hamdún míval svitek, na kterém měl zapsaná jména tří set jeho nejbližších přátel, kolegů a známých. Prosíval za ně výslovně a jmenovitě za jednoho po druhém a to každou jednu noc. [18]
___________________________________________________________
[1] Viz Fetáwá Núru ‘ala d-darb, č. 109.
[2] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, 1/231; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 898, at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2845. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-Tirmizí, 1/90 a v Sahíh Ibn Mádža, 1/148.
[3] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3871.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1342.
[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3563 od ‘Alího, nechť je s ním Alláh spokojen, jako hasan, viz al-Albáního Silsiletu s-sahíha, hadís č. 266.
[6] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6460; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1055.
[7] Viz al-Hulelu l-ibrízíja, 4/ 238 poznámka č. 1.
[8] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6398 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2819.
[9] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2720.
[10] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 834; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2705.
[11] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 639, jako sahíh doložil al-Albání.
[12] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2697
[13] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3851 a další. Jako hasan li ghajrihi jej doložil al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č. 1138.
[14] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 1/391 a další, jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 199.
[15] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 22/488.
[16] Viz Šerhu Alfíja Ibni Málik, str. 43.
[17] Zaznamenal al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/2101; jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi‘, hadís č. 6026.
[18] Uvádí Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 1/492.