Podle islámského učení je tou nejdůležitější znalostí poznání toho, kdo je Alláh, vedle Nějž není jiného božstva hodného uctívání, Pravého Skutečného Boha, Pána všeho, co existuje. Poznání Alláha je základem jakékoli další znalosti, protože kdokoli poznal Alláha, tomu se otevírají i brány poznání čehokoli dalšího. Kdo poznal Alláha, pozná i pravou skutečnost čehokoli mimo Něho. A obráceně – kdokoli Alláha nepoznal, není schopen proniknout ke skutečné podstatě stvořených věcí.
Vznešený Alláh praví:
Podle islámského učení je tou nejdůležitější znalostí poznání toho, kdo je Alláh, vedle Nějž není jiného božstva hodného uctívání, Pravého Skutečného Boha, Pána všeho, co existuje. Poznání Alláha je základem jakékoli další znalosti, protože kdokoli poznal Alláha, tomu se otevírají i brány poznání čehokoli dalšího. Kdo poznal Alláha, pozná i pravou skutečnost čehokoli mimo Něho. A obráceně – kdokoli Alláha nepoznal, není schopen proniknout ke skutečné podstatě stvořených věcí.
Vznešený Alláh praví:
وَلَاتَكُونُوا۟ كَٱلَّذِينَ نَسُوا۟ ٱللَّـهَ فَأَنسَىٰ هُمْ أَنفُسَهُمْ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْفَـٰسِقُونَ
Nebuďte jako ti, kdož zapomněli na Boha a jimž On dal zapomenout na sebe samé – a toto jsou věru hanebníci. (Hašr: 19)
Tedy nebuďte jako ti, co zapomněli na Alláha a proto se oddali neposlušnosti vůči Němu. Alláh jim za to dal zapomenout a nebude se k nim znát ani On. Proto oni už ani nejsou schopni vykonávat dobré skutky. Pokud porozmýšlíme nad tímto veršem, pochopíme jeho vznešené a nejniternější významy i jeho subtilní implikace – kdokoli zapomene na Alláha, Alláh mu dá zapomenout na sebe sama a on si nebude schopen uvědomit pravou podstatu věcí, ani to co mu ve skutečnosti škodí nebo prospívá. Bude ochuzený a omezený jako dobytek, dokonce i ten dobytek si bude v některých ohledech lépe vědom toho, co je pro něj prospěšné a co škodlivé.
Vznešený na adresu takových praví:
وَلَقَدْ ذَرَأْنَا لِجَهَنَّمَ كَثِيرًا مِّنَ ٱلْجِنِّ وَٱلْإِنسِ ۖ لَهُمْ قُلُوبٌ لَّا يَفْقَهُونَ بِهَا وَلَهُمْ أَعْيُنٌ لَّا يُبْصِرُونَ بِهَا وَلَهُمْ ءَاذَانٌ لَّا يَسْمَعُونَ بِهَآ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ كَٱلْأَنْعَـٰمِ بَلْ هُمْ أَضَلُّ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْغَـٰفِلُونَ
A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší – a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (A’ráf: 179)
A na onom světě mu bude řečeno:
كَذَٰلِكَ أَتَتْكَ ءَايَـٰتُنَا فَنَسِيتَهَا ۖ وَكَذَٰلِكَ ٱلْيَوْمَ تُنسَىٰ
Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl,stejně tak jsi ty dnes zapomenut! (Táhá: 126)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl,že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إنَّ اللهَ تعالى يُبغِضُ كلَّ عالِمٍ بالدنْيا، جاهِلٍ بالآخِرَةِ.
„Věru Alláh nemiluje nikoho znalého o tomto světě, avšak nevědomého o světě onom.“ [1]
Ibn Kudáma al-Makdisí pravil:
„I pokud by člověk poznal úplně všechno, avšak nepoznal by Alláha, je to stejné, jakoby nepoznal vůbec nic.“ [2]
Myslí se tím, že poznání Stvořitele je základem jakéhokoli dalšího poznání, včetně nezbytného poznání toho, co Božímu služebníkovi přináší štěstí, jakým způsobem konat co nejdokonaleji a nejlépe pro vlastní prospěch na onom světě. Pokud člověk skutečně pozná Alláha a Jeho důležitost, toto poznání ho povede k tomu, aby před Ním cítil stud skrze lásku k Němu a pocit nepatrnosti před Ním. Člověk takto začne toužit po svém Pánu, po Jeho blízkosti, po setkání s Ním, po tom, aby se k Němu obracel ve všech svých záležitostech, spoléhal se na Něho a prosil Ho o pomoc. Aby Ho uctíval s láskou vůči Němu, strachem z Jeho hněvu a touhou po Jeho spokojenosti. A lidé se v míře tohoto svého poznání Alláha a svého respektu vůči Němu navzájem mezi sebou odlišují.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzýval svého Pána slovy:
…لاَأُحْصِي ثَنَاءً عَلَيْكَ أَنْتَ كَمَا أَثْنَيْتَ عَلَى نَفْسِكَ …
„…Tobě náleží chvála taková, jakou ani nemohu pojmout, taková, jakou jsi schopen vyjádřit o Sobě jen Ty Sám…“ [3]
A to Posel Boží صلى الله عليه و سلم poznal Alláha ze všech lidí nejvíce a nejlépe!
Skutečné poznání Stvořitele je pak následováno dvěma svými nezbytnými důsledky – láskou k Alláhu a touhou po setkání s Ním. A právě díky tomu je znalost a poznání Stvořitele tou nejdůležitější znalostí a podstatou i korunou veškerého poznání, neboť vede k tomu, že si služebník začne svého Pána náležitě považovat,milovat Ho a prahnout po setkání s Ním. Čím lépe člověk svého Pána pozná, tím více, dokonaleji a hlouběji o i miluje. Proto kdokoli uvěří, pozná a pochopí Alláha skrze Jeho překrásné přívlastky a vznešené atributy, ten si Ho o to více zamiluje a bude Ho tím více respektovat, snažíce v sobě podnítit sladkost uctívání a když ji uvnitř svého srdce pocítí, dostane se do stavu, v němž si ze všeho nejvíce přeje se s Alláhem setkat a být Mu nablízku, pohlédnout do Jeho Tváře a naslouchat Jeho Řeči. Již toto poznání samotné přímo vede ke skutečnému pochopení místa, které má Stvořiteli náležet v srdci každého z nás.
Málik ibn Dínár pravil: „Lidé prahnoucí po tomto světě z něj odcházejí, aniž by v něm pocítili to, co je v něm nejlepší.“ Jeho společníci okolo něj se ho zeptali: „A co je to, Abú Jahjo?“
Odpověděl: „Poznání Alláha Všemohoucího Vznešeného.“ [4]
Ti, kteří poznali Vznešeného Alláha jsou těmi, kdo okusili skutečnou chuť toho nejlepšího, co tento svět nabízí – možnosti poznat a pochopit Alláha, tak jako o tom hovořil Málik ibn Dínár.
Vznešený Alláh pravil:
وَمَا قَدَرُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ قَدْرِهِۦٓإِذْ قَالُوا۟ مَآ أَنزَلَ ٱللَّـهُ عَلَىٰ بَشَرٍ مِّن شَىْءٍ
A neocenili Boha pravou hodnotou Jeho, když říkají: “Bůh vůbec nic neseslal smrtelníku nějakému!” (An’ám: 91)
Nevěřící nedokáží docenit Stvořitele Jeho skutečnou ho
dnotou, když popírají, že by Alláh kdy lidstvu vůbec něco seslal. Tedy skutečné docenění Boha v mysli věřícího je přímo spojeno s uctivým následováním Písma, které On seslal.
Kdykoli vzroste a prohloubí se poznání Alláha, vždy narůstá i touha po Něm.
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádějí slova: „Věřící nenalézá klidu, dokud se nesetká se svým Pánem. Proto kdokoli na tomto světě nachází klidu v pomyšlení na setkání se s Alláhem, jakoby tohoto cíle už dosáhl.“
Tedy věřící nenachází skutečného pokoje, aniž by stále neměl na paměti skutečnost, že se jednou setká se svým Pánem a aniž by neustále neprahl po tomto setkání a netoužil po Něm.
V této souvislosti Vznešený Alláh říká:
قُلْ إِنَّ ٱللَّـهَ يُضِلُّ مَن يَشَآءُ وَ يَهْدِىٓ إِلَيْهِ مَنْ أَنَابَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ ٱللَّـهِ ۗ أَلَابِذِكْرِ ٱللَّـهِ تَطْمَئِنُّ ٱلْقُلُوبُ
Rci: “Bůh dává zbloudit, komu chce, a vede k Sobě toho, kdo obrátil se s pokáním, a ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha – jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit? (Ra’d: 27-28)
A proto Ibn Mes’úd hovořil, že věřící nemůže skutečně spočinout v klidu, dokud se skutečně nesetká se svým Pánem. A tato skutečnost musí být přítomna a prožívána uvnitř mysli každého věřícího. Pokud je v ní zpřítomněna, vydává se věřící na cestu proroků a zakouší chuť toho, co bylo dáno v největší míře právě jim – při možnosti zvolit si mezi delším životem na této zemi a možností setkat se namísto toho s Alláhem Nejvyšším. A oni si vybírali setkání s Alláhem Nejvyšším.
Imám al-Buchárí nadepsal jednu z kapitol svého Sahíhu slovy O tom, že kdokoli si přeje setkat se s Alláhem, s tím si i Alláh přeje se setkat. V této kapitole popisuje Prorokova صلى الله عليه و سلم manželka, matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها,že Posel Boží صلى الله عليه و سلم říkával:
إِنَّهُ لَمْ يُقْبَضْ نَبِيٌّ قَطُّ حَتَّى يَرَى مَقْعَدَهُ مِنَ الْجَنَّةِ ثُمَّ يُخَيَّرُ.
„Alláh nikdy neodňal duši nikomu z proroků, aniž by mu předtím neukázal jeho místo v Ráji a nedal mu na výběr.“
Dále ‘Áiša vypráví, že když Posel Boží صلى الله عليه و سلم ochořela přiblížila se chvíle jeho smrti, jeho hlava spočívala na jejím klíně, střídavě upadal do mdlob a střídavě se probouzel. Nakonec ho viděla dívat se nahoru směrem na střechu a opakovat:
اللَّهُمَّ الرَّفِيقَ الأَعْلَى !
„Ó Bože, tu nejvznešenější společnost!“
‘Áiša řekla: „Vím proto, že si nevybral nás a vím, že to, co nám Posel Boží صلى الله عليه و سلم říkával, bylo nepochybně pravdou. A tím posledním, co řekl, bylo:
اللَّهُمَّ الرَّفِيقَ الأَعْلَى !
„Ó Bože, tu nejvznešenější společnost!“ [5]
Jeto narážka na koránský verš, v němž Alláh praví:
وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَٱلرَّسُولَ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ مَعَ ٱلَّذِينَ أَنْعَمَ للَّـهُ عَلَيْهِم مِّنَ ٱلنَّبِيِّـۧنَ وَٱلصِّدِّيقِينَ وَٱلشُّهَدَآءِ وَٱلصَّـٰلِحِينَ ۚ وَحَسُنَ أُو۟لَـٰٓئِكَ رَفِيقًا
Ti,kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými,mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. A jak překrásní to budou společníci! (Nisá: 69)
Proč potom máme srdce tak tvrdá, snad i tvrdší, nežli nejhrubší kameny a odvracíme se od poznání Alláha a dokonce občas i napadáme jiné muslimy, když hovoří o pravém a skutečném poznání Alláha tím správným způsobem, jak chce i Vznešený Alláh a jak On o Sobě sdělil, ať už přímo, či prostřednictvím Svého Proroka, Svého milovaného Muhammeda صلى الله عليه و سلم?
___________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 19119; jako sahíh ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1879.
[2] Viz Minhádžu l-kásidín, str. 155.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 486; a další od ‘Áiše رضي الله عنها.
[4] Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 2/167.
[5] Hadís je muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 4437, 4463, 6348 a 6509; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2444.