Chvála patří Alláhu, Jeho chválíme a Jeho o pomoc a odpuštění žádáme. Pane, ochraň nás před zlem nás samých a před našimi špatnými skutky. Koho Alláh vede po správné cestě, tomu nikdo nedá zbloudit; a komu Alláh dá zbloudit, toho nikdo na správnou cestu neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha, který nemá společníka a že Mohammed صلى الله عليه و سلم je Jeho služebník a posel.
Chvála patří Alláhu, Jeho chválíme a Jeho o pomoc a odpuštění žádáme. Pane, ochraň nás před zlem nás samých a před našimi špatnými skutky. Koho Alláh vede po správné cestě, tomu nikdo nedá zbloudit; a komu Alláh dá zbloudit, toho nikdo na správnou cestu neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha, který nemá společníka a že Mohammed صلى الله عليه و سلم je Jeho služebník a posel. "Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před Bohem tak, jak mu to přísluší, a neumírejte jinak než jako muslimové." (3:102) "Lidé, chraňte se před Pánem svým, který vás stvořil z jedné duše a stvořil z ní jejího druha, a z nich dvou rozšířil mnoho mužů a žen, a chraňte se před Bohem, při kterém se vzájemně ptáte a před zpřetrháním příbuzenských styků. Bůh je nad vámi pozorovatelem." (4:1) "Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před Bohem a říkejte slova správná. On vám za to napraví vaše skutky a odpustí vaše hříchy – a kdo poslechne Boha a Jeho posla, ten dosáhne velkolepého vítězství." (33:70,71).
Bratři a sestry v islámu, assalamu alajkum wa rahmatullahi wa barakatuh. Vítejte na přednášce o jednom z nejvznešenějších činů, ke kterým islám vyzává. Korán i sunna jsou plné chvály vědy, učenců a učňů. Vědou jsou zde myšleny islámské nauky. Pojďme si říci něco o důležitosti a postavení vědy a učenců v islámu, o typech islámských nauk, způsobu a podmínkách jejich studia, překážkách, kterých je třeba se vyvarovat, o odměně, která čeká učence a učně, o jejích důsledcích apod.
Každý muslim dobře ví, že nejdůležitějším základem islámu je jedinečnost Boha. Když Alláh tuto skutečnost v Koránu potvrdil, vybral si učence jako jedny ze svědků, což svědčí o jejich vysokém postavení u Boha. Alláh říká ve významu: "Bůh dosvědčil, že není božstva kromě Něho, a dosvědčují to andělé a ti, jimž bylo dáno vědění." (3:18). V jiném verši je tento fakt zmíněn ještě jasněji. Alláh říká ve významu: "pozvedne Bůh ty z vás, kteří uvěřili a ty, kterým se dostalo vědění o stupně" (58:11) – tedy skutečné věřící obecně a učence obvzlášť do těch nejvyšších stupňů v ráji – a také řekl ve významu: "Řekni: Jsou si rovni ti, kteří vědí s těmi, kteří nevědí?" (39:9). Samozřejmě, že ne. Učenci jsou díky tomu, co poznali o svém Stvořiteli těmi nejbohabojnějšími z věřících. Alláh říká ve váznamu: "Boha se obávají z Jeho služebníků právě učenci." (35:28).
Po smrti proroka صلى الله عليه و سلم se jeho společníci rozšířili po celém islámském území a učili lidi Korán a sunnu. K jednomu z nich jménem Abú ad-Dardá’, Boží spokojenost s ním, se vydal jeden muž až do Damašku jen, aby od něj slyšel jeden výrok, který tento spolčník proroka صلى الله عليه و سلم vyprávěl. Když k němu přišel, Abú Addarda’ se ho zeptal: "Co tě přivádí, bratře?" Odpověděl: "Slyšel jsem, že vyprávíš o prorokovi صلى الله عليه و سلم výrok, který jsi od něj slyšel." Řekl mu: "Nepřišel jsi kvůli nějaké jiné věci?" Řekl: "Ne." Zeptal se: "Nepřišel jsi kvůli obchodu?" Odpověděl: "Ne, přišel jsem jen kvůli tomu, abych slyšel tento výrok." Po té Abú ad-Dardá’ řekl: "Slyšel jsem proroka صلى الله عليه و سلم jak řekl: "Ten, kdo se vydá nějakou cestou za účelem se naučit vědě, toho Alláh povede po cestě vedoucí do ráje. Andělé obklopují svými křídly toho, kdo se učí vědě ze spokojenosti s ním. Všichni, kdož jsou v nebesích i na zemi žádají o odpuštění pro učence, dokonce i ryby ve vodě. Rozdíl mezi učencem a nevzdělaným muslimem, který hodně uctívá je jako rozdíl mezi měsícem a ostatními tělesy na nebi. Učenci jsou dědicové proroků. Proroci nezanechali dirham ani dínár – zanechali vědu. Kdo si z ní vezme, ten si vzal bohatý podíl." (výrok ve sbírce at-Tirmízího a je sahíh). Ve sbírkách al-Buchárí a Muslim je jiný, podobný výrok, ve kterém Mu’áwija ibnu Abí Sufján, Boží spokojenost s ním, vypráví o Prorokovi صلى الله عليه و سلم že řekl: "Ten, pro koho Alláh chce dobro, toho vzdělá ve víře." A také řekl: " V Soudný den bude řečeno tomu, kdo se učil Koránu a recitoval ho: recituj a stoupej a recituj tak, jak jsi recitoval v pozemském životě. Tvůj stupeň bude u posledního verše, který zarecituješ."
Z těchto veršů a výroků jasně vidíme, jakou důležitost má vzdělvání se v islámu a jaké vznešené postavení mají u Alláha učenci v Soudný den. Každý člověk má v tomto životě přikázáno putovat po jasně vyznačené cestě vedoucí do ráje. Abychom však mohli na tuto cestu vidět, musíme si rozsvítit. Tímto světlem je právě věda – tedy ta islámská, což je Korán a sunna a z nich vycházející nauky. Čím je muslim vzdělanější ve své víře, tím cestu vidí jasněji, a tím bezpečněji dojde do cíle. Proto Alláh označil v Koránu Tóru, Evangelium a Korán za světlo. To proto, že každá z těchto knih ukázala svému lidu správnou cestu.
Vzdělávání se v islámu má však své podmky, které, pokud nebudou splněny, nepřinese tato věda člověku, který se jí učí, ony zmíněné výsledky – ani na tomto, ani na onom světě. Těmito podmínkami jsou:
1.Upřímnost:
Každý muslim musí vědět, že žádný dobrý skutek nebude nikdy přijat, dokud v něm nebudou splněny dvě podmínky: upřímnost úmyslu a následování proroka صلى الله عليه و سلم v konání skutku. Upřímnost ve víře je ve svém širším pojetí podstata islámu. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: "Skutky závisí na úmyslech a každý člověk má to, co měl za úmysl. Proto, kdo emigroval k Bohu a Jeho poslu, pak je jeho emigrace (arab. hidžra) k Bohu a Jeho poslu; a kdo emigroval k něčemu z pozemského života nebo k ženě, kterou si chce vzít, pak je jeho emigrace k tomu, k čemu emigroval." (Sahíh Muslim). A také řekl: "Kdo se učí pro jiný cíl než pro Alláha vědě, která by měla být studována jen pro Alláha, ten neucítí vůni ráje." Někteří lidé se učí vědě, aby se stali známými uznávanými učenci, mohli vydávat fatwy a měli spoustu následovníků. Jiní se učí vědě proto, aby mohli získat dobré zaměstnání a další z lásky k samotné vědě. Všechny tyto úmysly jsou špatné a těmto lidem hrozí přísný trest od Alláha v Soudný den, protože se učili Korán a Sunnu pro něco jiného než pro Alláha. Jaký úmysl bychom tedy měli mít? Vzdělávání se v islámu je povinností každého muslima, a to v takové míře, kterou potřebuje pro svou cestu tímto životem. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: "Učení se vědě je povinnost pro každého muslima." Vzdělávání se v islámu je tedy samo o sobě jedním z nelepších dobrých skutků, pokud má člověk přitom správný úmysl. Zároveň tím více poznává pravdu a správnou cestu. Pokud to, co pozná praktikuje, pak ho to více přiblíží k Alláhu a naopak – pokud pozná něco nového z islámu a ignoruje to a nepraktikuje, pak tyto získané znalosti budou důkazem svědčícím proti němu v Soudný den a oddálí ho to od Alláha. Správný úmysl je tedy následující:
– vyslyšení Božího příkazu
– praktikování
– přiblížit se k Alláhu
– získat štědrou odměnu, kteou Alláh připravil učencům v Soudný den
– očištění srdce
– oživení šarí’y
V dosažení tohoto upřímného úmyslu však brání několik překážek, kterých je třeba se nejprve zbavit. Teprve poté můžeme začít učit naše srdce upřímnosti. Těmito překážkami jsou:
– Touha po tom, co je v rukou lidí, ať už to jsou peníze, zaměstnání, přízeň apod.
– Touha po chvále lidí.
– malé pokrytectví (arab. ar-rijá’)
– namyšlenost
– povyšování se na ostatní
První tři překážky vyléčíme vírou, že jediný, kdo může prospět a uškodit a jediný, jehož chvála a přízeň nebo odsouzení má ve skutečnosti nějaký vliv, je jen Alláh. Stejnětak peníze a ostatní materiální věci – vše je v rukou Alláha. On všechny obdaroval. Ptej se tedy Jeho a nedoufej v to, co je v rukou lidí. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: "Člověk, který je upřímný a pravdomluvný a neustále na toto dbá je u Alláha zapsán jako siddík (tj. Pevně věřící, upřímný a pravdomluvný); a ten, kdo lže a neustále tak činí je zapsán u Alláh jako lhář." Kdyby o tobě všichni lidé říkali, že jsi zbožný a upřímný muslim, ale u Alláh bys byl zapsán jako lhář, jako váhu má pak jejich chvála? A naopak – pokud jsi skutečně zbožný a upřímný a lidé říkají opak nebo to potvrzují, jakou váhu má jejich odsuzování nebo chvála? Kdyby se každý z nás – bez výjimky – zamyslel nad sebou a nad tím, co špatné za celý svůj život udělal za špatné věci, byl by si jist, že si chválu nezaslouží. Lidé však tyto špatné věci, které jsme za celá ta léta spáchali nevidí, vidí jen tu dobrou stránku. Proto, pokud tě někdo pochválí, pak si buď jistý, že jsou oklamáni. Kdo si toto uvědomí, nemá radost z chvály lidí, ale naopak poděkuje Alláhu, že skryl před nimi jeho špatnou stránku. Pokud tak člověk neučiní, dostane se do jeho srdce pýcha a namyšlenost, což je jedna z nejhorších nemocí srdce, která vede do pekla. Takový člověk je na tom stejně jako muž, který drží v ruce kozí bobek a prochází s ním mezi lidmi. Každý, kdo ho vidí, mu říká: "Máš v ruce borůvku." Říkají mu to tak dlouho, až tomu nakonec sám uvěří a ten bobek sní. Ve spoustě arabských zemí mají lidé špatný zvyk říkat každému vousatému muži šejch. Hloupý nevzdělaný člověk, který od lidí neustále slyší slovo šejch, tomu nakonec uvěří a myslí si, že je opravdu šejch. Začne vydávat fetwy, a tím zbloudí sám a dá svede ostatní z cesty. Lékem této, čtvrté nemoci je uvědomit si, že vše, co máme včetně toho, co se ostatním lídí a chválí to, je dar od Alláha. Kdyby Alláh chtěl, zbavil by nás ho – ať už je to vzdělání ve víře nebo cokoliv jiného. Poslední, pátou překážku – povyšování se nad ostatní – vyléčíme uvědoměním si, že nejlepší u Alláha je ten nejzbožnější a že zbožnost lidí zná jistě jen Alláh, jelikož víra a zbožnost jsou v srdci a do toho vidí jen Alláh. Možná, že ten, nad koho se povyšuješ je u Alláha lepší než ty a já. Jak víme ze sunny, důležité je, jak člověk zemře. Může se stát, že člověk, který žil celý svůj život špatně bude uveden na poslední chvíli a bude mu zakončeno dobrým koncem, a skončí tak v ráji – a naopak.
Poté, co očistíme naše srdce od těchto nemocí je třeba se naučit několika věcem, které nám pomohou upřímnosti dosáhnout. Těmito věcmi jsou:
– pozorování darů a laskavosti Alláha a zároveň nedostatků našich činů
– upřímnost v následování Proroka صلى الله عليه و سلم
– upřímnost v touze po upřímnosti
– trpělivost a žádání Alláha o pomoc
Co to znamená a jak toho dosáhnout?
Pozorování darů a laskavosti Alláha a zároveň nedostatků našich činů: Je nezbytné si uvědomit, že všechny dobré skutky, které kdokoliv z nás udělal jsou s pomocí Alláha. Kdyby nám k tomu nenapomohl, nebyli bychom to učinili. Místo pýchy a namyšlenosti by proto měl každý muslim naopak děkovat Alláhu za to, že mu k tomtu dobrému skutku napomohl. Poté by se měl zamyslet nad tím, zda tento čin je tak kvalitní, aby mohl být předložen Alláhu. Kdybychom si uvědomili velkolepost Alláha, pochopili bychom, že naše činy nejsou tak dobré a nezaslouží si být předloženy Alláhu. Výsledek by měl být takový, že muslim udělá právě proto čin co nejkvalitněji, je skromný a doufá, že Alláh přijme Svou milosrdností jeho čin plný nedostatků. Pokud tak člověk učiní, Alláh jeho čin přijme a odpustí mu jeho nedostatky.
2.Upřímnost v následování Proroka صلى الله عليه و سلم:
Položím vám jednu otázku a ať si každý z nás na ni odpoví sám – upřímně: "Proč jsi se dal nebo dala k islámu?" Nebo – pokud jsi rodilý muslim nebo muslimka: "Proč jsi muslim?" Snad nejdůležitejší a nejnebezpečnější chvíle v životě muslima je chvíle, kdy se dal k islámu nebo si uvědomil, že je muslim. Pokud má v této chvíli ten správný, upřímný úmysl, pak je celý jeho život dobrý – a pokud ne, tak ne. V tento nejdůležitejší okamžik je jen jeden jediný úmysl, který je správný a který dovede muslima bezpečně po steezce Alláha až do ráje: "Dávám se k islámu a odevzdávám se Alláhu právě a jen proto, abych získal Jeho spokojenost a zachránil se v Soudný den před peklem a vstoupil do ráje; a plně se odevzdávám Koránu a sunně. Pane, vše, cos mi v nich zakázal Ty nebo Tvůj Prorok, tomu se vyhnu, vše cos mi v nich přikázal Ty nebo Tvůj Prorok se budu snažit všemi silami splnit a vše, co jsi v nich Ty nebo Tvůj Prorok řekl, tomu věřím a je to pravda. Toto je můj úmysl ze vstupu do islámu a nic jiného nechci." Pokud byl tvůj úmysl při vstupu do islámu právě tento, pak jsi začal dobře. Ten, který měl jiný úmysl se pozná mj. Tím, že nepřijal z islámu vše, ale pouze to, co se mu zalíbilo. Pokud mu jistá část islámu nevyhovuje nebo se mu zdá obtížná, pak ji vynechá – jako např. zahalování a nošení šátku pro ženy. Když byl seslán na proroka صلى الله عليه و سلم předposlední verš ze súry al-Bekara, ve kterém je, že Alláh bude soudit lidi i za myšlenky, které je napadají, zděsili se a řekli Prorokovi صلى الله عليه و سلم: "Byl ti seslán verš, který nesneseme!" Prorok صلى الله عليه و سلم se rozhněval a odpověděl: "Chcete říci to samé, co řekli židé: Slyšíme a neposloucháme!? Řekněte: Slyšíme a posloucháme!" Když toto slyšeli, odevzdali se Alláhu a neustále opakovali: "Slyšíme a posloucháme! Tvé odpuštění, Pane! K tobě budeme navráceni." Opakovali tato slova dokola tak dlouho, že je říkali automaticky. Když se takto plně odevzdali Alláhu a úplně se podřídili, přišla záchrana a pomoc od Alláha: poslední verš ze súry Albakara. V něm Alláh zrušil toto přikázání a řekl, že nechce po lidech více, než snesou a že je nebude soudit za omyly a zapomínání. Takto Alláh naučil společníky Svého posla skutečnému islámu, který znamená úplné odevzdání a podřízení Alláhu. Takto má jednat ten, komu se zdá něco z islámu nesnesitelné: úplně se odevzdat a podřídit Alláhu, žádat ho o pomoc a být při tom trpělivý a říkat: "Slyšíme a posloucháme! Tvé odpuštění, Pane! K tobě budeme navráceni." Pokud tak učiní žena, která nemá odvahu na našení šátku nebo kdokoliv jiný s podobným problémem a bude trpělivě čekat na vyslyšení – po té, co se podřídí – Alláh tomuto vyslyší a pomůže a učiní tuto věc pro něj snadnou. Pokud mě slyší někdo, kdo má takovýto problém a nečiní tak, pak by měl vědět, že má nemocné srdce, které je třeba léčit. Jednou z příčin toho, že se mezi muslimy objevují tzv. moderní muslimové, kteří přijímají z islámu to, co chtějí a zavrhují to ostatní, je špatný způsob vyzývání k islámu. Kdyby ten, kdo vyzývá k islámu ze začátku seznámil člověka s tím správným úmyslem a nevyzýval ho k něčemu jinému, tj. k nějaké druhotné části islámu, buď by islám přijal celý nebo vůbec.
3. Upřímnost v touze po upřímnosti
Každý z nás kdyby byl tázán, zda chce, aby mu Alláh daroval upřímnost, jistě bychom všichni odpověděli: "smozřejmě, že ano". Je však toto tvrzení upřímné? Jsou lidé, kteří nechtějí mít upřímnou víru; nechtějí se např. vzdát chvály lidí. Kolik lidí se naučilo celý Korán zpaměti bez toho, aby se to jejich okolí nevědělo a oni si přáli, aby o tom ostatní věděli? Co chtěl tento člověk ve skutečnosti? Chtěl opravdu spokojenost Alláha a Jeho štědrou odměnu nebo chválu lidí? Aby nám Alláh dal dar upřímnosti ve víře, musíme ho zkutečně, od srdce chtít.
4.Trpělivost a žádání Alláha o pomoc:
Jak jsme právě všichni poznali, upřímnost je velkolepý dar, který člověka zachrání před peklem a dostane ho do těch nejvyšších stupňů ráje – komu ho Alláh daroval, ten má veškeré dobro. Nejde tedy zdaleka o jednoduchou věc. Proto je třeba při snažení o získání upřímnosti mít obrovskou trpělivost – třeba celé roky – a neztrácet naději. Zároveň je nezbytné si uvědomit, že my, sami – bez pomoci Alláha – ničeho nedosáhneme. Pokud nám Alláh nepomůže, pak nikdy upřímnosti nedosáhneme. Posledním krokem pro dosažení upřímnosti ve víře je proto si uvědomit tento fakt a bez přestání prosit Alláha až do smrti o tento obrovský dar. Pokud uděláme vše, co jsme si od začátku řekli, pak nám Alláh pomůže upřímnosti dosáhnout.
Asi se vám to zdá příliš složité, až nemožné. Můžete být klidní, není důvod ztrácet naději. Prorok صلى الله عليه و سلم nám přinesl od Alláha dobrou zprávu: Alláh říká ve významu: "a ti, kteří vynakládají úsilí pro Nás, ty věru uvedeme na naše cesty". Pokud se tedy člověk snaží, je trpělivý a je přitom upřímný, Alláh mu pomůže a vše ostatní, co jsme řekli, přijde samo.
Po tomto všem je na místě se zeptat: "Co je vlastně upřímnost? A jak poznám, že jsem upřímný?" Odpověď: Upřímný člověk je takový, který nevidí své dobré skutky, není s nimi spokojen a nespoléhá na ně, ale na milosrdenství Alláha. Upřímný muslim si proto nikdy nemyslí, že je upřímný. Pokud si to myslí, pak není upřímný.
Další podmínky vzdělávání se v islámu:
1. Čerpání ze správných zdrojů a správným způsobem:
Zdrojem všech islámských nauk je Korán a sunna. Právě na nich musí být studium založené. To neznamená, aby byly opomenuty knihy učenců a čerpalo se přímo z Koránu a sunny – kdo takto začne, zbloudí. Přímo z Koránu a sunny jsou schopni čerpat jen učenci. Ti po dlouhém studiu vyšli s výsledky, které zapsali do svých knih, ze kterých ostatní čerpají. Korán i sunna jsou ve velice bohatém arabském jazyce a vzájemně se doplňují. Většina skupin, které zbloudily, zbloudily buď proto, že spoléhaly na jiné zdroje než Korán a sunna, konkrétně na logiku a omezený lidský rozum, nebo proto, že se držely jistého textu z Koránu nebo sunny bez ohledu na ostatní texty. Každý učenec nebo učeň, když chce prostudovat nějakou otázku z islámu, musí shromáždit veškeré verše a výroky, které se týkají studované otázky a z tohoto celku vyjít s výsledkem, který neopomene žádný z jednotlivých textů. Učenec přitom musí dbát mj. na věci zvané: nasch, tachsís, takjíd.
Nesch: Nesch je zrušení verše nebo výroku jiným, pozdějším veršem nebo výrokem. Zrušený verš se nazývá "mansúch" a rušící "násich". Příkladem jsou verše 234 a 240 ze súry al-Bekara, ve kterých Alláh určil lhůtu, po kterou musí zůstat vdova bez dalšího sňatku. Ve verši č. 240, který byl seslán dříve (přesto, že je v súře umístěn později) je, že vdova má čekat jeden rok. Tento verš byl pak zrušen později seslaným veršem č. 234, ve kterém Alláh snížil tuto dobu na čtyři měsíce a deset dní.
Techsís: Techsís je vyjmutí konkrétního verše nebo výroku z obecné působnosti jiného verše nebo výroku. Ten obecný verš nebo výrok se nazývá "’ámm" a vyjmutý "cháss". Příklad ámm je verš č. 221 také ze súry Albaqara, ve kterém Alláh zakázal věřícím mužům se ženit s ženami, které přidružují a naopak. Tento verš je obecný, a tak zahrnuje i křesťany a židy, jelikož ti také přidružují. Obě skupiny směřují uctívání k někomu jinému než ke Stvořiteli, co je širk – přidružování. Verš č. 5 ze súry Almáida však vyjmul z obecné platnosti tohoto verše křesťanky a židovky, které si mohou díky tomuto verši věřící muži vzít za manželky, pokud jsou tyto ženy muhsany, tedy nedopustily se cizoložství.
Tekjíd: Tekjíd je omezení obecné působnosti verše nebo výroku na jistou část. Příkladem je výrok, ve kterém Prorok صلى الله عليه و سلم řekl, že modlitba v jeho mešitě se vyrovná tisíci modliteb v jiné mešitě kromě svaté mešity v Mekce. Tento výrok je obecný a zahrnuje všechny modlitby – povinné i nepovinné. V jiném výroku však Prorok صلى الله عليه و سلم řekl, že modlitba je pro muže lepší doma kromě povinné modlitba, která je pro něj lepší v mešitě. Z toho jsme pochopili, že prvním výrok, ačkoliv je obecný o všech modlitbách, mluví pouze o těch povinných, nikoliv dobrovolných, protože ty jsou lepší doma.
Důležitou podmínkou je také, aby studium bylo u nějakého učence nebo alespoň učedníka, ne pouze z knih. Ten, který se učí pouze z knih se nevyhne špatnému pochopení některých textů a velice často takového člověka ovládne pýcha a namyšlenost. To protože neviděl žádného učence. Myslí si, že to málo, co si přečetl je veškerá věda a že on je ten nejvzdělanější pod sluncem, zatímco kdyby viděl nějakého učence a jeho velice bohaté znalosti založené na dlouholetém, systematickém studiu a poznal by, jak široká věda je a že to, co si přečetl je jen nepatrný zlomek toho, co musel tento učenec přečíst a naučit se, nikdy by ho neovládla ta hloupá namyšlenost. Stejnětak by se vyhnul špatnému chápání textů, protože je mu vše vysvětleno.
Typy islámských nauk:
Islámských nauk je velice mnoho a všechny vycházejí z Koránu a sunny.
Např. Koránské nauky jsou skupina nauk, které všechny studují Korán, ale každá z nich se zabývá jinou stránkou. Mezi věci, které tyto nauky studují patří např. an-násich we l-mensúch, příčiny seslání některých veršů, sběr a řazení Koránu, mekkánské a medínské súry, al-muhkemu we l-mutešábih (pevně stanovené a víceznačné verše) a další. Tefsír je pak samostatná nauka zabývající se vykládáním Koránu. S tou souvisí nauka o zásadách tefsíru. Další samostatnou naukou o Koránu je nauka o recitacích a nauka o způsobu recitace Koránu.
Sunnu studuje také mnoho nauk. Zabývají se např. posuzováním správnosti výroků, jejich vykládáním, posuzováním vypravěčů výroků, životem proroka صلى الله عليه و سلم, terminologií používanou ve zmíněných naukách a dalšími oblastmi sunny.
K islámským naukám se také často počítá i arabský jazyk, a to z pochopitelného důvodu. Korán i sunna jsou v arabštině a nelze je přeložit a zároveň zachovat všechny významy. Překlady jsou proto pouze pro přiblížení, nelze však z nich islám studovat. Bez hluboké znalosti arabského jazyka se nemůže nikdo hlouběji vzdělat v islámu.
Dalšími z islámských nauk je nauka zvaná usúlu l-fikh, což znamená základy fikhu. To je nauka, která člověka učí, jak z Koránu a sunny vyvozovat právní posudky. Je vlastně takovým nástrojem, bez kterého nelze dojít k výsledku. Někteří však ve studiu této vědy přehánějí a stávají se z nich spíše silozofové, neboť tato nauka má blízko k filozofii, pokud je studována do hloubky.
Každý, kdo chce studovat islám by si měl uvědomit, že islámské nauky jsou dvojího typu: nauky, které jsou cílem studia a nauky, které slouží pouze jako nástroj k dosažení jiných nauk. Těmi cílenými jsou např. fikh, tefsír, vykládání výroků. Těmi nástroji je většina, jako např. usúlu l-fikh, základy tefsíru, posuzování vypravěčů apod.
Ten, kdo má upřímný úmysl a učí se proto, aby praktikoval si musí si uvědomuje, že tento druhý typ nauk by neměl být cílem studia, ale pouze nástrojem. Jakmile se tato nauka studuje jako cíl, pak je studium bezúčelné. Všechny nauky, které jsme zmínili – nauky studující Korán, sunnu, arabský jazyk, usúlu l-fikh – jsou nezbytnými nástroji k dosažení té nejbohatší a nejobsáhlejší islámské vědy – fikhu. Učenec, který se specializuje na fikh musí mít prostudované všechny zmíněné nauky. Když toto vidíme, můžeme pochopit, jaké úsilí vynaložili učenci, aby došli k tomu, k čemu došli.
Jednoznačně nejdůležitější vědou je však ‘akída. Ta je bez diskuse na prvním místě. Tato věda je podstatou celého islámu a podstatou všech poselství. Je to věda zabývající se vírou v samotného Stvořitele.
Po tom všem, co jsme slyšeli si představte člověka, který nejen nestudoval žádnou z těchto nauk, ale ani neví, že takové nauky existují, se opovažuje vydávat fetwy. Toto je vidět, bohužel, velice často. Jsou lidé, kteří jsou v hříchu až "po uši" a někteří z nich se ani nemodlí nebo jsou to ženy, které se odmítají zahalit a vydávají přitom bez nejmenšího váhání fetwy v tak závažných otázkách, ve kterých by se ti nejznalejší imámové zdrželi fetwy, a tím svádějí lidi z cesty.
Před těmito nevzdělanými a namyšlenými lidmi, kteří si neváží vědy a učenců je třeba varovat. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: "Ten nejodvážnější ve fatwě je nejodvážnější ve vstupu do pekla!" V jedné bitvě v nepřítomnosti proroka صلى الله عليه و سلم přišel muž s vážným zraněním na hlavě k několika mužům z muslimů a zeptal se jich: "Potřebuji si udělat velkou očistu – ghusl – ale mám rozbitou hlavu, mám nějakou úlevu?" Ti, kteří byli tázáni byli nevzdělaní, ale přesto odpověděli a řekli mu: "Nevidíme pro tebe žádnou úlevu." Muž tedy poslechl, umyl se a umřel. Když se to dostalo k Prorokovi صلى الله عليه و سلم, rozhněval se a řekl: "Zabili ho, ať je Alláh zabije! Copak se nemohli zeptat, když nevěděli?! Lékem neznalosti je otázka!" A pak řekl, co měl muž dělat, aby mu to něublížilo.
autor: Samer Shehadeh
autor je bakalářem islámské univerzity v Medíně.