OTÁZKA: Mohou se ženy v islámu vzdělávat? Jak vyhovět předpisům vybízejícím ke vzdělanosti i předpisům zakazujícím mísení žen a mužů na veřejnosti? Je možno vyhradit zvláštní čas či místo pro vzdělávání žen?
ODPOVĚĎ:
Každá žena má podle islámu povinnost se vzdělávat v nezbytné znalosti (arab. المعلوم بالضرورة al-ma’lúmu bid-darúra), tj. v tom, co je nevyhnutelně nutné pro každého muslima vědět a ovládat. V tom se její předpis neliší od muže.
Její předpis se od předpisu muže neliší ani v tom, že je pro ni chvályhodné vzdělávat se dál, zejména ve svém náboženství, aby se stala o to lepší muslimkou a služebnicí Vznešeného Alláha a to tak dlouho, dokud tato její honba za poznáním nepřekračuje meze zakázaného, např. v přílišném vycházení z domu, přílišném mísení se s muži nad rámec toho, co je obvyklé, odhalování nahoty, zanedbávání domácnosti či v cestování na větší vzdálenost bez mahrema.
Žena se může vzdělávat i ve světských naukách a oborech, které jsou pro ni užitečné a jejichž vykonávání neznamená porušení šarí’y, neodporuje její ženskosti, neumrtvuje v ní její přirozenou odlišnost a neodvrací jí od její prvotní úlohy matky a vychovatelky v domě svého manžela. Obzvláště to platí pro ty obory, v nichž je nenahraditelná.
Důkazem této dovolenosti je vedle principu, že co není výslovně zakázáno, je dovoleno, také hadís od Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه, podle nějž jednou přišla za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم jistá žena a vznesla dotaz: “Posle Boží, muži každý den mohou naslouchat tvým slovům a výrokům, prosím, ze své dobrotivosti vyčleň i pro nás jeden den, kdy bychom mohly přijít za tebou i my a ty bys nás naučil tomu, čemu tě naučil Alláh.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
اجْتَمِعْنَ يَوْمَ كَذَا وَكَذَا
“Shromážděte se ten a ten den.“
Abú Sa’íd pokračuje: “Ony se ten a ten den shromáždily a on je vyučoval tomu, čemu ho naučil Vznešený Alláh …“1
Z hadísu vidíme, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم zcela jednoznačně dovolil ženám vzdělávat se a dokonce pro ně vyhradil speciální den. Navíc při tom dbal i na to, aby se při tom nedopustily ničeho zakázaného, jako např. přílišného vycházení z domu a mísení se s muži, kvůli čemuž zřejmě i tazatelka žádala zvláštní termín výlučně pro ženy.
Podle toho, kam a do jakých kapitol ve svém Sahíhu tento hadís umístil al-Buchárí, vidíme, že z něj vyplývá, že pokud ženy nemají možnost naučit se o svém náboženství a získat šarí’atskou nauku, mohou se k ní dostat i tak, že si určí zvláštní čistě ženský termín a místo, kde k nim může promluvit nějaká učená a vzdělaná osoba, ať už muž či žena, a bude jim vykládat víru. Vykonat něco takového je na základě tohoto hadísu oblíbený a bohulibý dobrý skutek.
Tvrdit, že islám zakazuje ženám vzdělávat se, je tedy odporná lež na Alláha, Jeho Posla صلى الله عليه وسلم, vznešené náboženství islámu i jeho bezchybné zákonodárství.
Něco takového protiřečí i praxi našich zbožných předků, mezi nimiž bychom mohli, ale z důvodů času a prostoru nebudeme, jmenovat celou řadu žen s naprosto bezprecedentně encyklopedickými znalostmi.
Za všechny můžeme zmínit matku věřících ‘Áišu bint Abí Bekr رضي الله عنهما, jednu ze sedmi tzv. المكثرون لرواية الحديث al-mukessirún li-riwájeti l-hadís, tedy Prorokových společníků, kteří od něj dochovali největší počet jednotlivých hadísů. ‘Áiša, tato Prorokova manželka, přenesla dalším generacím muslimů rovnou 2210 jednotlivých hadísů. To je více, než dochovali třeba Ibn ‘Abbás nebo Džábir. Ať je s nimi všemi Alláh spokojen. Kromě znalosti hadísů vynikala i ve výkladu Koránu, v islámsko-právní vědě byla jednou z těch, s nimiž se radili správně vedení chalífové a kdo byl jimi žádán o fetwu, dále znala arabský jazyk a ovládala staroarabské básnické umění. Méně je ovšem známo, že měla nesmírně rozsáhlé znalosti i např. v oboru medicíny.
Pokud si přejeme, aby naši společnost vychovávaly vzdělané matky, aby zanechaly stopu na dětech, které vychovávají, aby vedly naše muslimské domácnosti způsobem, který se líbí Alláhu a který následuje odkaz Božího Posla صلى الله عليه وسلم a zbožných předků, pak si musíme uvědomit, že to není možné bez adekvátních k tomu potřebných znalostí, jejich správného pochopení a vhodné aplikace.
Nejlepší cestou, jak získat jakékoli potřebné znalosti, je přímá výuka za přítomnosti vyučujícího. To si uvědomovala i tazatelka, která o zvláštní termín Posla Božího صلى الله عليه وسلم žádala. Pokud by tomu tak nebylo, byla by se spokojila s poznatky z druhé ruky tak, jak by jí její manžel převyprávěl to, co od Posla Božího صلى الله عليه وسلم slyšel.
Proto není stejné učit se přímo na místě a učit se dálkově například přes internet či jakkoli jinak. A učit se prostřednictvím sledování záznamů přednášek je ještě nižší stupeň. Není to totéž jak z hlediska odměny u Alláha, tak i z hlediska stupně porozumění tomu, co se člověk, ať už muž, anebo žena, učí. Kdo někoho poslouchá přímo, může se okamžitě vyučujícího přeptat na to, čemu nerozumí. A ten, kdo se naučil, se ihned snadno může odkazovat, že se od svého učitele tehdy a tehdy tam a tam naučil tak a tak.
Obzvláště dnes je důležité pracovat na tom, aby zanikly rozdíly v náboženské vzdělanosti mužů a žen, které nemají tolik možností účastnit se přednášek a přebírat nauku přímo od učenců a studentů nauky. A přímou komunikaci, jak jsem již uvedl, v tomto procesu není možné ničím nahradit.
Nepřátelé islámu prostřednictvím svých bludů a lží útočí především na ženy, předpisy týkající se žen a problematizují v prvé řadě ženské otázky. Proto, že tak jako skrze nápravu a osvětu žen vede cesta k nápravě a osvětě celé ummy, skrze rozšíření zkaženosti a ignorance mezi ženy vede cesta k pádu a stagnaci celé ummy islámu.
Svým sestrám v islámu vzkazuji: Učte se, hledejte náboženskou nauku, naučte se správně chovat jako muslimky a správně chápat islám, svou víru, ještě předtím, než začnete řídit chod něčí domácnosti a vychovávat a usměrňovat něčí děti.
Ať nám všem Alláh pomáhá a rozšíří obzory našich znalostí. Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec