Co je to uctívání (arab. العبادة al-‘ibáda) v kontextu tohoto a dalších hadísů
Patří sem konání jakýchkoli skutků s upřímným úmyslem pouze a jen pro potěchu Alláha Jediného, výhradně tak, jak stanovil Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم co do druhu, způsobu provedení, kvantity, intenzity, důvodu a frekvence daného zbožného činu, přičemž všemi těmito činy poctít výhradně Alláha jediného tak, jak bylo uloženo za povinnost Alláhem a jak bylo stanoveno všemi Jeho proroky, mír s nimi všemi.
Slovo العبادة al-‘ibáda, tedy uctívání znamená v arabském jazyce spojení poslušnosti (arab. الطاعة tá’a) a podřízení se něčemu (arab. لخضوع al-chudú’). [1] Toto se uvádí od az-Zudždžádže. [2]
Ibn Tejmíja poskytl tuto definici a popis obsahu pojmu uctívání z hlediska islámských nauk:
„Uctívání (arab. العبادة al-‘ibáda) je všeobecný pojem pro cokoli, co Alláh miluje a s čím je spokojen ze slov, skrytých činů, které člověk vykonává svým srdcem, nebo zjevných činů, které vykonává svým tělem, jako je modlitba (arab. الصلاةas-salát), povinný milodar (arab. الزكاة az-zekát), půst (arab. الصيام as-sijám), pouť (arab. الحج al-hadždž), pravdomluvnost, zodpovědnost vůči tomu, co mi bylo svěřeno, dobro vůči rodičům, udržování příbuzenských vztahů, dodržování daného slova a plnění uzavřených závazků, nabádání ke vhodnému, odvracení od zavrženíhodného, boj proti nevěřícím a pokrytcům, dobro vůči sousedům, sirotkům, chudobným, pocestným, otrokům, lidem všeobecně, jakož i zvířatům, dále prosba k Alláhu, vzpomínání Alláha a četba Koránu. Toto vše jsou příklady uctívání. Rovněž jsou jimi i láska k Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم, posvátná bázeň vůči Alláhu, snaha upřímně se k Němu navracet, mít upřímné úmysly při Jeho uctívání, trpělivě se podrobovat Jeho rozhodnutím a děkovat Mu za Jeho dary, být spokojen s tím, čím nás obdařil, spoléhat se na Něho, doufat v Jeho milost a bát se Jeho trestu. Toto vše jsou příklady skutků uctívání Alláha. Uctívat Alláha tak je oblíbeným a kýženým cílem, kvůli kterému byli stvořeni lidé i džinové, v souladu se slovy Božími:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالإِنسَ إِلا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (Záriját: 56)
Uctívat Alláha jediného byla také výzva všech proroků vyslaných od Alláha, jak se uvádí jazykem Núha/Noema, když řekl svému lidu:
اعْبُدُواْ اللَّهَ مَا لَكُم مِّنْ إِلَهٍ غَيْرُهُ
Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho! (A’ráf: 59)
Totéž pravili i Húd, Sálih, Šu’ajb a další mezi nimi, když se obraceli ke svým národům, jak Alláh uvádí:
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِي كُلِّ أُمَّةٍ رَّسُولاً أَنِ اعْبُدُواْ اللّهَ وَاجْتَنِبُواْ الطَّاغُوتَ فَمِنْهُم مَّنْ هَدَى اللّهُ وَمِنْهُم مَّنْ حَقَّتْ عَلَيْهِ الضَّلالَةُ
A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!” A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. (Nahl: 36)
Také řekl:
وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لا إِلَهَ إِلا أَنَا فَاعْبُدُونِ
A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: “Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!” (Anbijá´: 25)
A také:
إِنَّ هَذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy! (Anbijá´:92)
Anebo jak říká v jiném verši:
وَإِنَّ هَـٰذِهِۦٓ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَٰحِدَةً وَأَنَا۠ رَبُّكُمْ فَٱتَّقُونِ
Tato vaše obec je vskutku obcí jedinou a Já vaším jsem Pánem. Buďte tedy vůči Mně bohabojní! (Mu´minún: 52)
Toto předepsal jako povinnost také Svému Poslu صلى الله عليه و سلم:
وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّى يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě smrt jistojistě přijde! (Hidžr: 99)
Uctívání je také něčím, čím se vyznačují kromě proroků i andělé:
وَلَهُ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالأَرْضِ وَمَنْ عِندَهُ لا يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِهِ وَلا يَسْتَحْسِرُونَ يُسَبِّحُونَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ لا يَفْتُرُونَ
Jemu náleží všichni, kdož na nebesích jsou a na zemi; a ti, kdož u Něho dlí, nejsou tak hrdopyšní, aby Mu nesloužili, a nikdy neumdlí (Anbijá´:19)
Vznešený také pravil ohledně pravých zbožných:
إِنَّ الَّذِينَ عِندَ رَبِّكَ لاَ يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِهِ وَيُسَبِّحُونَهُ وَلَهُ يَسْجُدُونَ
Vždyť i ti, kdož blízko jsou u Pána tvého, se necítí povzneseni nad to, aby Jej uctívali a slavili a před ním na tváře své padali. (A’ráf: 206)
Vznešený taktéž kárá ty, kteří se nad uctívání povyšují:
وَقَالَ رَبُّكُمُ ادْعُونِي أَسْتَجِبْ لَكُمْ إِنَّ الَّذِينَ يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِي سَيَدْخُلُونَ جَهَنَّمَ دَاخِرِينَ
Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi. (Gháfir: 60)
Naopak těm, kteří Ho nejoddaněji uctívají, přislíbil to nejlepší a nejkrásnější, co kdy stvořil:
عَيْنًا يَشْرَبُ بِهَا عِبَادُ اللَّهِ يُفَجِّرُونَهَا تَفْجِيرًا
z pramene, z něhož služebníci Boží pijí jen, a v hojnosti tryskajícím ven. (Insán: 6)
Takové Své oddané služebníky popisuje slovy:
وَعِبَادُ الرَّحْمَنِ الَّذِينَ يَمْشُونَ عَلَى الأَرْضِ هَوْنًا …
Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi … (Furkán: 63)
Sám šejtán dosvědčuje, že nad těmi nejoddanějšími Božími služebníky nebude mít pražádnou moc:
قَالَ رَبِّ بِمَآ أَغْوَيْتَنِي لأُزَيِّنَنَّ لَهُمْ فِي الأَرْضِ وَلأُغْوِيَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ إِلاَّ عِبَادَكَ مِنْهُمُ الْمُخْلَصِينَ
Odpověděl: “Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění, kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!” (Hidžr: 39-40)
Totéž potvrzuje i Sám Alláh:
إِنَّ عِبَادِي لَيْسَ لَكَ عَلَيْهِمْ سُلْطَانٌ إِلاَّ مَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ الْغَاوِينَ
a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni (Hidžr: 42)
V popisu andělů Vznešený dále uvádí:
وَقَالُوا اتَّخَذَ الرَّحْمَنُ وَلَدًا سُبْحَانَهُ بَلْ عِبَادٌ مُّكْرَمُونَ لا يَسْبِقُونَهُ بِالْقَوْلِ وَهُم بِأَمْرِهِ يَعْمَلُونَ
Hovoří: “Milosrdný si vzal děti!” Sláva Mu! Ba nikoliv, to služebníci jsou jen Jeho ctihodní, kteří se dříve než On promluvit neodvažují a jen podle rozkazu Jeho jednají. (Anbijá´: 26-27)
وَهُم مِّنْ خَشْيَتِهِ مُشْفِقُونَ
a oni se před Ním třesou bázní. (Anbijá: 28)
Vznešený také řekl:
وَقَالُوا اتَّخَذَ الرَّحْمَنُ وَلَدًا لَقَدْ جِئْتُمْ شَيْئًا إِدًّا تَكَادُ السَّمَاوَاتُ يَتَفَطَّرْنَ مِنْهُ وَتَنشَقُّ الأَرْضُ وَتَخِرُّ الْجِبَالُ هَدًّا أَن دَعَوْا لِلرَّحْمَنِ وَلَدًا وَمَا يَنبَغِي لِلرَّحْمَنِ أَن يَتَّخِذَ وَلَدًا إِن كُلُّ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالأَرْضِ إِلاَّ آتِي الرَّحْمَنِ عَبْدًا لَقَدْ أَحْصَاهُمْ وَعَدَّهُمْ عَدًّا وَكُلُّهُمْ آتِيهِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فَرْدًا
Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti, vy spáchali jste věc hnusnou, že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly, že Milosrdnému děti lživě připsali. A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral, vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci. (Merjem: 88-95)
A o těch, které si vzali za božstva vedle Alláha, jako byli ‘Ísá/Ježíš nebo Merjem/Marie, mír s nimi, Alláh hovoří:
إِنْ هُوَ إِلا عَبْدٌ أَنْعَمْنَا عَلَيْهِ
On není leč služebníkem Naším, jemuž jsme přízeň svou uštědřili, a příkladem pro dítka Izraele jsme jej učinili.(Zuchruf: 59)“ [3]
Takové uctívání bude odměněno stejnou odměnou, jako ty největší důkazy zbožnosti vykonané v době Posla Božího صلى الله عليه و سلم a to ze dvou důvodů – jednak protože většina lidí opustí zbožnost a uctívání a žádné bohulibé činy konat nebude a jednak proto, že většina lidí bude namísto Boží Knihy a Sunny Jeho Posla صلى الله عليه و سلم následovat své choré tužby a pusté výmysly a pokušení všeho, co se bude kolem člověka dít, se jeho srdce bude tolik dotýkat a bude ho natolik ovlivňovat, že těmto svodům bude jen velmi těžké oddělat. Dny na konci věků budou nápadně připomínat dobu nevědomosti (arab. الجاهلية al-džáhilíja), většina lidí v nich vůbec nebude konat dobro a to, s čím je Alláh spokojen, avšak naopak zlo a to, co Alláh nenávidí. V této době bude ten, kdo koná dobro, jako bílá vrána, napadán a odstrkován ostatními, nenacházeje pro to, co koná, žádnou pomoc, ani podporu, ani pochopení.
Co je to přesídlení (arab. الهجرة al-hidžra) v kontextu tohoto hadísu
Na samém začátku historie islámu se muslimové vysídlovali a utíkali z oblastí ovládaných nevěřícími do města Medíny, kde žil a působil Posel Boží صلى الله عليه و سلم v čele prvotní komunity věřících. To bylo chvályhodným činem, o kterém se Alláh vyjádřil v Koránu následujícími slovy:
وَٱلسَّـٰبِقُونَ ٱلْأَوَّلُونَ مِنَ ٱلْمُهَـٰجِرِينَ وَٱلْأَنصَارِ وَٱلَّذِينَ ٱتَّبَعُوهُم بِإِحْسَـٰنٍ رَّضِىَ ٱللَّـهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا۟ عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى تَحْتَهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَآ أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ
A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba: 100)
Když se objeví taková pokušení, je muslimovi předepsáno, aby před takovými pokušeními utíkal se svou vírou v přeneseném smyslu slova, aby se zřekl veřejného prostoru, který je zmítán tímto chaosem a uchýlil se k uctívání. Aby se zřekl všech, kteří tomuto chaosu propadli. I toto patří k podstatě hidžry. A takováto obrazná hidžra je pak srovnatelná s tou hidžrou, kterou podstoupili první muslimové z řad Prorokových společníků رضي الله عنهم أجمعين.
V jiném hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلم podle ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما říká:
الْمُسْلِمُ مَنْ سَلِمَ الْمُسْلِمُونَ مِنْ لِسَانِهِ وَيَدِهِ، وَالْمُهَاجِرُ مَنْ هَجَرَ مَا نَهَى اللَّهُ عَنْهُ.
„Pravým muslimem je ten, před jehož jazykem i rukou jsou v bezpečí i ostatní muslimové. A pravým vysídlencem je ten, kdo uprchne před tím, co Alláh zapověděl.“ [4]
Fudála ibn ‘Ubejd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم během pouti na rozloučenou pravil:
ألَا أُخْبِرُكم بالمُؤمِنِ؟ مَن أمِنَه الناسُ علىأمْوالِهِم وأنْفُسِهم، والمُسلِمُ مَن سَلِمَ الناسُ مِن لِسانِه ويَدِه، والمُجاهِدُ مَن جاهَدَ نَفْسَه في طاعةِ اللهِ، والمُهاجِرُ مَن هَجَرَ الخَطايا والذُّنوبَ.
„Mám vás zpravit o tom, kdo je pravý věřící? Ten, před kterým jsou v bezpečí majetky i životy ostatních lidí. A pravý muslim je ten, kdo neohrožuje svým jazykem, ani svýma rukama ostatní lidi. Pravý mudžáhid je ten, kdo bojuje sám se sebou, aby byl poslušný vůči Alláhu. A pravý muhádžir je ten, kdo zanechá poklesků i hříchů.“ [5]
Tedy pokud někdo opustí třeba zakázané zaměstnání ve prospěch dovoleného, nebo společnost zlých lidí ve prospěch společnosti dobrých, anebo hřích, neposlušnost vůči Alláhu a konání zla v nejširším smyslu slova ve prospěch pokání, poslušnosti vůči Němu a konání dobra v nejširším jeho významu, lze o něm říci, že je muhádžirem. Hidžra tedy neznamená jen fyzickou emigraci, tedy opuštění jednoho místa, které není z hlediska víry bezpečné, ve prospěch jiného, které je v tomto ohledu lepší, ale nepochybně také duchovní cestu ve smyslu opuštění neposlušnosti vůči Alláhu ve prospěch poslušnosti vůči němu.
ِA takoví jsou pod příslibem Božím i co se týče záležitostí tohoto vezdejšího života:
وَمَن يُهَاجِرْ فِى سَبِيلِ ٱللَّـهِ يَجِدْ فِى ٱلْأَرْضِ مُرَٰغَمًا كَثِيرًا وَسَعَةً
Kdokoliv se vystěhuje kvůli cestě Boží, ten nalezne na zemi četné jiné možnosti i prostor. (Nisá´: 100)
A co se týče jejich údělu v životě posmrtném, Alláh pravil:
إِنَّ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَٱلَّذِينَ هَاجَرُوا۟ وَجَـٰهَدُوا۟ فِى سَبِيلِ ٱللَّـهِ أُو۟لَـٰٓئِكَ يَرْجُونَ رَحْمَتَ ٱللَّـهِ ۚ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Věru ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti mohou doufat v milost Boží – a Bůh věru je odpouštějící, slitovný. (Bekara: 218)
Naopak ohledně těch, kteří se k tomuto kroku opuštění zla ve prospěch dobra neodhodlají, je řečeno:
وَٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَلَمْ يُهَاجِرُوا۟ مَا لَكُم مِّن وَلَـٰيَتِهِم مِّن شَىْءٍ حَتَّىٰ يُهَاجِرُوا۟
Avšak s těmi, kdož uvěřili, a přesto nepřesídlili, nepěstujte přátelství v ničem, dokud nepřesídlí. (Anfál: 72)
Podoby uctívání v dobách zmatků, chaosu a pokušení
Skutků uctívání, které mají obzvláštní smysl v těžkých a zmatečných dobách je mnoho, obecný pojem al-‘ibáda – uctívání, implikuje že může jít o jakýkoli dobrý skutek. Nicméně na základě určitých dalších podání a indícií můžeme přiřknout zvláštní význam například těmto:
1. Doktrína tewhídu
Arabské slovo التوحيد at-tewhíd označuje přesvědčení, že neexistuje jiné božstvo, nežli Jediný Stvořitel, Vládce a Vlastník, že On je Jedinečný ve Svých vlastnostech a že pouze toliko On musí být uctíván, bez jakéhokoli společníka nebo prostředníka. Tewhíd je samotné jádro celého poselství islámu a jen ten, jehož tewhíd je naprosto bezchybný a v pořádku, je skutečně hoden označení muslim.
Vznešený Alláh přikázal Svému Prorokovi صلى الله عليه وسلم říci:
قُلْ إِنَّمَآ أَنَا۠ بَشَرٌ مِّثْلُكُمْ يُوحَىٰٓ إِلَىَّ أَنَّمَآ إِلَـٰهُكُمْ إِلَـٰهٌ وَٰحِدٌ ۖ فَمَن كَانَ يَرْجُوا۟ لِقَآءَ رَبِّهِۦ فَلْيَعْمَلْ عَمَلًا صَـٰلِحًا وَلَا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِۦٓ أَحَدًۢا
Rci: “Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!” (Kehf: 110)
Taková vytrvalost na víře v Jedinost a Jedinečnost Boží a v uplatňování Jeho výhradního a výsostného nároku být Jediný uctíván s sebou přináší i spásné rozlišení, bezpečné vnitřní útočiště a hrdé odhodlání, se kterým lze čelit i náhlým zvratům a komplikovaným okamžikům běhu dějin. Důkazem toho jsou slova proroka Húda, mír s ním, zachovaná pro všechny časy Koránem, když odpovídal svému lidu, kteří ho nařkli z toho, že z něho jejich vymyšlení bohové učinili blázna. Toto byla Húdova odpověď:
قَالَ إِنِّىٓ أُشْهِدُ ٱللَّـهَ وَٱشْهَدُوٓا۟ أَنِّى بَرِىٓءٌ مِّمَّا تُشْرِكُونَ مِن دُونِهِۦ ۖ فَكِيدُونِى جَمِيعًا ثُمَّ لَا تُنظِرُونِ
Pravil: “Odvolávám se k Bohu co svědku a též vy buďtež svědky, že odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechte!“(Húd: 54-55)
2. Následování Koránu a Sunny
Pokušením lze čelit jen věrným následováním předpisů Koránu a Sunny. Vznešený Alláh pravil:
فَإِن تَنَـٰزَعْتُمْ فِى شَىْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى ٱللَّـهِ وَٱلرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِٱللَّـهِ وَٱلْيَوْمِ ٱلْـَٔاخِرِ ۚ ذَٰلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلًا
A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (Nisá: 59)
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تُقَدِّمُوا۟ بَيْنَ يَدَىِ ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَرْفَعُوٓا۟ أَصْوَٰتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ ٱلنَّبِىِّ وَلَا تَجْهَرُوا۟ لَهُۥ بِٱلْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَـٰلُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát:1-2)
Na jiném místě se nachází varování před následováním jiných cest, než je ta vytyčená Alláhem a Jeho Poslem صلى الله عليه وسلم:
وَأَنَّ هَـٰذَا صِرَٰطِى مُسْتَقِيمًا فَٱتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا۟ ٱلسُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَن سَبِيلِهِۦ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّىٰكُم بِهِۦ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
„A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní!“ (An’ám:153)
3. Soudržnost s ostatními muslimy, pokornost vůči vládcům a odmítnutí rebelie či vzpoury proti nim
Vznešený Alláh pravil:
وَٱعْتَصِمُوا۟ بِحَبْلِ ٱللَّـهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا۟
Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! (Áli ‘Imrán: 103)
Mi’dán ibn Abí Talha al-Ja’murí vypráví, že mu Abu d-Derdá řekl رضي الله عنه: „Kde bydlíš?“ „V jednom městečku nedaleko Himsu,“ odpověděl Mi’dán. Abu d-Derdána to podotkl, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَا مِنْ ثَلاَثَةٍ فِي قَرْيَةٍ وَلاَ بَدْوٍ لاَ تُقَامُ فِيهِمُ الصَّلاَةُ إِلاَّ قَدِ اسْتَحْوَذَ عَلَيْهِمُ الشَّيْطَانُ فَعَلَيْكُمْ بِالْجَمَاعَةِ فَإِنَّمَا يَأْكُلُ الذِّئْبُ الْقَاصِيَةَ .
„Není třech lidí v nějakém městě či osadě, kteří mezi sebou neustanoví společnou modlitbu, aniž by nad nimi šejtán nezískal kontrolu. Proto se držte společenství, protože i vlk sežere ovci, která se odchýlí od stáda.“ As-Sáib, jeden z vypravěčů tohoto hadísu, dovysvětlil, že společenství odkazuje na společnou modlitbu. [6]
Ohledně poslušnosti vůči vládcům a vůdcům, světským i duchovním, Vznešený Alláh zjevil:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَطِيعُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُوا۟ ٱلرَّسُولَ وَأُو۟لِى ٱلْأَمْرِ مِنكُمْ
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! (Nisá: 59)
Suwejd ibn Ghafla vyprávěl, že mu Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: „Nevím, leč možná už po mé smrti propadnete rozkolům. Proto poslouchej vůdce, byť by ti rozkazoval třeba i zmrzačený habešský otrok. Pokud by ti tvůj vůdce ukřivdil, ty to trpělivě snášej. Pokud by ti něco neprávem upřel, ty to trpělivě snášej. Pokud by tě vyzval k něčemu, co by tě mělo zbavit života na tomto světě, ty řekni: „Slyšel jsem a uposlechl jsem, tu máš mou krev, jen mou víru mi nech.“ [7]
Učenci se shodují, že je přikázána poslušnost vládci muslimů a není dovolena rebelie vůči němu, byť by byl tyranem. V takovém případě je povinností trpělivě snášet jeho tyranii, byť je krutý a nespravedlivý a není dovoleno se proti němu bouřit, dokud nebrání ve vykonávání společných modliteb. Tato poslušnost má však svou hranici, která vede situací, kdy vládce svým poddaným přikáže něco, co je zakázáno. Tehdy ho mají povinnost neuposlechnout, aniž však proti němu povstanou se zbraní v ruce.
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
لاَ طَاعَةَ فِي مَعْصِيَةٍ، إِنَّمَا الطَّاعَةُ فِي الْمَعْرُوفِ .
„Není poslušnosti v tom, co je neposlušností vůči Alláhu. Věru poslušnost je jedině v tom, co je dobré.“ [8]
4. Přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného
Vznešený Alláh přikázal:
وَلْتَكُن مِّنكُمْ أُمَّةٌ يَدْعُونَ إِلَى ٱلْخَيْرِ وَيَأْمُرُونَ بِٱلْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ ٱلْمُنكَرِ ۚ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُفْلِحُونَ
Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou úspěšní. (Áli ‘Imrán: 104)
Huzejfa ibnu l-Jemán رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه وسلم říci:
وَالَّذِي نَفْسِي بِيَدِهِ لَتَأْمُرُنَّ بِالْمَعْرُوفِ وَلَتَنْهَوُنَّ عَنِ الْمُنْكَرِ أَوْ لَيُوشِكَنَّ اللَّهُ أَنْ يَبْعَثَ عَلَيْكُمْ عِقَابًا مِنْهُ ثُمَّ تَدْعُونَهُ فَلاَ يُسْتَجَابُ لَكُمْ .
„Při Tom, v Jehož je Ruce má duše, buď budete nabádat k dobru a odvracet od zla, anebo na vás Alláh záhy sešle Svůj trest. Budete Ho prosit, ale vaše prosby zůstanou nevyslyšené.“ [9]
Ohledně důsledků opačného jednání Posel Boží صلى الله عليه و سلم podle Abú Umámy رضي الله عنه pravil:
كيف أنتم إذا لم تأمروا بمعروفٍ ولم تنهَوْا عن منكرٍ!
„… Co s vámi bude, pokud přestanete nabádat k dobru a odvracet od zla!“
„A to se stane, ó Posle Boží?“ podivili se přítomní.
Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
نعم والَّذي نفسي بيدِه وأشدُّ منه سيكونُ .
„Ano, při Tom, v Jehož Ruce je má duše. A bude ještě hůř.“
„A co může být ještě horší?“ podivili se přítomní.
Prorok صلى الله عليه و سلم pravil:
كيف أنتم إذا رأيتم المعروفَ منكرًا والمنكرَ معروفًا!
„Co s vámi bude, až budete dobro vnímat jako zlo a zlo jako dobro!“
„A to se stane, ó Posle Boží?“ podivili se přítomní.
Prorok صلى الله عليه و سلم jim odvětil:
نعم والَّذي نفسي بيدِه وأشدُّ منه سيكونُ .
„Ano, při Tom, v Jehož Ruce je má duše. A bude ještě hůř.“
„A co může být ještě horší?“ podivili se přítomní.
Prorok صلى الله عليه و سلم pravil:
والَّذي نفسي بيدِه وأشدُّ منه سيكونُ ، يقولُ الله تعالَى: بي حلفتُ لأُتيحنَّ لهم فتنةً يصيرُ الحليمُ فيها حيرانَ .
„Při Tom, v Jehož Ruce je má duše, ještě hůř potom bude, neboť Vznešený Alláh říká: „Přísahám Sám na Sebe, že je budu věru stíhat takovými pokušeními, která i jinak mírného učiní zmateným.“ [10]
_________________________________________________________________
[1] Viz Mufrádátu alfázi l-Kur´án, str. 542.
[2] Viz Lisánu l-‘arab, 3/273.
[3] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/149.
[4] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6484.
[5] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 23958; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4862. Jako sahíh doložil i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 549.
[6] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 847. Jako hasan jej doložil an-Newewí v Rijádu s-sálihín, hadís č. 379.
[7] Zaznamenal al-Ádžurrí v Kitábu š-šer’íja, 1/373.
[8] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7257; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1840.
[9] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2169, jako hasan. Jako sahíh ho doložil Ahmed Šákir v ‘Umdetu t-tefsír, 1/715; a jako hasan al-Albání v Sahíhu t-Teghíb, hadís č. 2313.
[10] Zaznamenali ho Ibn Abi d-Dunjá v al-Amru bil-ma’rúf, hadís č. 33; a od Abú Hurejry رضي الله عنه Abú Ja’lá v Musnedu, 14/304; a at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 9479. Al-‘Irákí ho ovšem oceňuje jako neautentický v Techrídžu l-ihjá, 2/380. Al-Hajsemí uvádí, že v senedu u Abú Ja’lá se nachází Músá ibn ‘Ubejda, jehož hadísy se odvrhují a v senedu u at-Taberáního jistý Džerír ibnu l-Muslim, který je neznámým vypravěčem, jehož at-Taberáního šejch Hammám ibn Jahjá nikde jako svého šejcha neuvádí, viz Medžme’u z-zewáid, 7/280-281. Al-Albání považuje hadís v této formě za slabý, Músá ibn ‘Ubejda je dle něj většinou učenců brán jako slabý vypravěč, viz Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 5204. Džeríra ibnu l-Muslima uvádí at-Taberání jako vypravěče tohoto hadísu v as-Saghíru, str. 206. Hadís uvádí také Ibn Abí Hátim v al-‘Ilal, 2/417-418; a ‘Abdulghaní al-Makdisí v al-Amru bil-ma’rúf, str. 91-92, ovšem i v jejich isnádu se objevuje slabý vypravěč Hammád ibn ‘Abdirrahmán al-Kilbí, který vypráví od Chálida ibn Zuberkána, jenž je sporným vypravěčem. Ve zkrácené formě bez poslední věty ho uvádí i Ibn Weddáh od Dammáma ibn Sulejmána al-Mu’áfirího (žil v letech 97-185 hidžry) s odvoláním na „vícero učenců.“ Dammám je žák Ibn Kubejla, hodnověrný (arab. صدوق sadúk) vypravěč a zbožný uctívač, který zemřel v mešitě, kam se uchýlil poté, co se kál za to, že nestihl jednu jedinou společnou modlitbu, nicméně neuvádí své podání od nikoho ze sahábů. Viz Táríchu l-misríjín, vypravěč č. 673. Někteří, jako al-Mizzí či Jahjá ibn Ma’ín ho dokonce označují za spolehlivého vypravěče (arab. ثقة sikka), ale ad-Dárekutní jeho podání odvrhuje, viz Ikmálu Tehzíbi l-kemál, 7/35. Podobný hadís uvádí Ibn Mubárek v az-Zuhd, hadís č. 1376, přes Músa ibn Abí ‘Ísá al-Medíního, který je spolehlivý vypravěč z řad následovníků tábi’ínů, jak uvádí Ibn Hibbán v as-Sikkát, 7/454. To ovšem znamená, že mezi ním a Abú Hurejrou je chybějící článek a řetězec vypravěčů je přerušen. Možným kandidátem na tuto pozici je jeho otec Omar ibn Hárún, jenž je spolehlivým vypravěčem a žákem Abú Hurejry, jak uvádí Ibn Hibbán v as-Sikkát, 5/153. Nicméně neexistuje žádný důkaz, který by to potvrzoval a tuto mezeru v senedu by definitivně zaplnil.