5. Hidžra ve fyzickém smyslu tohoto slova
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ ٱلَّذِينَ تَوَفَّىٰهُمُ ٱلْمَلَـٰٓئِكَةُ ظَالِمِىٓ أَنفُسِهِمْ قَالُوا۟ فِيمَ كُنتُمْ ۖ قَالُوا۟ كُنَّا مُسْتَضْعَفِينَ فِى ٱلْأَرْضِ ۚ قَالُوٓا۟ أَلَمْ تَكُنْ أَرْضُ ٱللَّـهِ وَٰسِعَةً فَتُهَاجِرُوا۟ فِيهَا
5. Hidžra ve fyzickém smyslu tohoto slova
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ ٱلَّذِينَ تَوَفَّىٰهُمُ ٱلْمَلَـٰٓئِكَةُ ظَالِمِىٓ أَنفُسِهِمْ قَالُوا۟ فِيمَ كُنتُمْ ۖ قَالُوا۟ كُنَّا مُسْتَضْعَفِينَ فِى ٱلْأَرْضِ ۚ قَالُوٓا۟ أَلَمْ تَكُنْ أَرْضُ ٱللَّـهِ وَٰسِعَةً فَتُهَاجِرُوا۟ فِيهَا
Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se zeptají: “V jakém stavu jste byli?” I odvětí: “Byli jsme poníženými na zemi.” I řeknou jim andělé: “Což nebyla země Boží dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?” (Nisá: 97)
V dobách pokušení je také předepsáno uchýlit se do těch krajů země, o nichž je známo, že v nich bude i nadále převládat víra. Napříč hadísy se zmiňuje zejména oblast Medíny či obecně Hidžázu a aš-Šámu (Levanty).
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
إِنَّ الإِيمَانَ لَيَأْرِزُ إِلَى الْمَدِينَةِ كَمَا تَأْرِزُ الْحَيَّةُ إِلَى جُحْرِهَا .
„Věru se víra stáhne do Medíny zrovna tak, jako se i had utíká schovat do své díry.“ [1]
Mnoho dalších podání uváděných Muslimem, Abú ‘Awánou, Ibn Hibbánem, Ahmedem a dalšími uvádí od Proroka صلى الله عليه وسلم údaj, že víra zůstane mezi obyvateli Hidžázu. [2]
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما řekl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl o svém snovém vnuknutí a nakonec pravil:
… فَالْأَمْنُ بِالشَّامِ!
„…Bezpečí je tedy v aš-Šámu!“ [3]
Aš-Šám je historické území ve východním středomoří, tzv. Levanta, neboli Velká či Přírodní Sýrie, tj. území jihu dnešního Turecka, celé Sýrie, Libanonu, Palestiny a Jordánska.
6. Trpělivé snášení všech zvratů, neochvějnost v následování islámu a vytrvalost v konání dobra
Abú Umejja aš-Šejbání se tázal Abú Se’leby al-Chušáního رضي الله عنه ohledně verše:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ عَلَيْكُمْ أَنفُسَكُمْ ۖ لَا يَضُرُّكُم مَّن ضَلَّ إِذَا ٱهْتَدَيْتُمْ ۚ إِلَى ٱللَّـهِ مَرْجِعُكُمْ جَمِيعًا فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a On vám již oznámí, co jste dělali. (Máida:105), tj. zda přikazuje starat se pouze sám o sebe.
Abú Se’leba odpověděl: „Ptal jsem se na to někoho, kdo o tom věděl nejvíce. Ptal jsem se Božího Posla صلى الله عليه و سلم a on mi řekl:
بَلِ ائْتَمِرُوا بِالْمَعْرُوفِ وَتَنَاهَوْا عَنِ الْمُنْكَرِ حَتَّى إِذَا رَأَيْتَ شُحًّا مُطَاعًا وَهَوًى مُتَّبَعًا وَدُنْيَا مُؤْثَرَةً وَإِعْجَابَ كُلِّ ذِي رَأْىٍ بِرَأْيِهِ فَعَلَيْكَ – يَعْنِي بِنَفْسِكَ – وَدَعْ عَنْكَ الْعَوَامَّ فَإِنَّ مِنْ وَرَائِكُمْ أَيَّامَ الصَّبْرِ الصَّبْرُ فِيهِ مِثْلُ قَبْضٍ عَلَى الْجَمْرِ لِلْعَامِلِ فِيهِمْ مِثْلُ أَجْرِ خَمْسِينَ رَجُلاً يَعْمَلُونَ مِثْلَ عَمَلِهِ .
„Nikoli, stále nabádejte k dobru a odvracejte od zla, až dokud neuvidíte, jak je lakota poslouchána, tužby následovány, jak jsou upřednostňovány světské zájmy, jak se každý kochá výhradně svým názorem. Potom se starejte jen sami o sebe a nechte lidi dělat to, co dělávají, protože před vámi jsou dny, které budou vyžadovat vytrvalost a neochvějnost, kterou prokázat bude jako držet v hrsti žhavé uhlíky. Kdo se v těch dobách zachová správně, ten bude mít odměnu padesáti mužů, konajících to, co koná on.“
Podle některých dalších verzích se Proroka tázali, zda tím myslí padesát z generace té doby, anebo z jejich generace a on odpověděl:
أَجْرُ خَمْسِينَ مِنْكُمْ .
„Odměnu padesáti z vás.“ [4]
Al-Mikdád ibnu l-Aswed رضي الله عنه přísahal, že slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
“ إِنَّ السَّعِيدَ لَمَنْ جُنِّبَ الْفِتَنَ إِنَّ السَّعِيدَ لَمَنْ جُنِّبَ الْفِتَنَ إِنَّ السَّعِيدَ لَمَنْ جُنِّبَ الْفِتَنَ وَلَمَنِ ابْتُلِيَ فَصَبَرَ فَوَاهًا !
„Věru je šťasten ten, kdo se vyhne pokušením! Věru je šťasten ten, kdo se vyhne pokušením! Věru je šťasten ten, kdo se vyhne pokušením. Nicméně jak skvělý je ten, kdo jimi bude zasažen, avšak vydrží je snášet!“ [5]
7. Modlitba, kromě povinných zejména dobrovolná noční
Vznešený Alláh poručil:
وَأَقِمِ ٱلصَّلَوٰةَ ۖ إِنَّ ٱلصَّلَوٰةَ تَنْهَىٰ عَنِ ٱلْفَحْشَآءِ وَٱلْمُنكَرِ ۗ وَلَذِكْرُ ٱللَّـهِ أَكْبَرُ ۗ وَٱللَّـهُ يَعْلَمُ مَا تَصْنَعُونَ
Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! Vzpomínání pak Boha je povinností největší a Bůh dobře ví, co děláte. (‘Ankebút: 45)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لا تقوم الساعة؛ حتى تكون السجدة ا
لواحدة خيراً من الدنيا وما فيها.
„Hodina nenastane, dokud nenadejde čas, kdy bude jediná sedžda lepší, než celý tento svět a vše, co je v něm.“ [6]
Sálim ibn Abi l-Dža’da vyprávěl, že jistý muž, podle Mis’ara, jednoho z vypravěčů tohoto hadísu, byl tento muž z kmene Chuzá’a, se modlíval, kdykoli se potřeboval uklidnit a vyprázdnit si hlavu. Lidem okolo něho se to nelíbilo a on jim opáčil slovy: „Slyšel jsem Posla Božího, jak říká ohledně modlitby:
يَا بِلاَلُ أَقِمِ الصَّلاَةَ أَرِحْنَا بِهَا!
„Bilále, dej nám si v ní odpočinout!“ [7]
8. Obětavost ve prospěch ostatních a prokazování dobra všem okolo
Vznešený Alláh pravil:
وَتَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْبِرِّ وَٱلتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْإِثْمِ وَٱلْعُدْوَٰنِ ۚ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۖ إِنَّ ٱللَّـهَ شَدِيدُ ٱلْعِقَابِ
Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém. (Máida:2)
Také řekl:
إِنَّ ٱللَّـهَ يَأْمُرُ بِٱلْعَدْلِ وَٱلْإِحْسَـٰنِ وَإِيتَآئِ ذِى ٱلْقُرْبَىٰ وَيَنْهَىٰ عَنِ ٱلْفَحْشَآءِ وَٱلْمُنكَرِ وَٱلْبَغْىِ ۚ يَعِظُكُمْ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ
Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje necudnost, zavrženíhodné skutky a vzdornost a varuje vás – snad toho pamětliví budete. (Nahl: 90)
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه vyprávěl, že jednou za Poslem Božím صلى الله عليه و سلم přišel jistý muž a řekl: „Posle Boží, jaké lidi má Alláh nejradši? A jaké činy má Alláh nejradši?” Posel Božíصلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
أَحَبُّ النَّاسِ إِلَى اللَّهِ تَعَالَى: أَنْفَعُهُمْ لِلنَّاسِ، وَأَحَبُّ الْأَعْمَالِ إِلَى اللَّهِ تَعَالَى سُرُورٌ تُدْخِلُهُ عَلَى مُسْلِمٍ، أَوْ تَكْشِفُ عَنْهُ كُرْبَةً، أَوْ تَقْضِي عَنْهُ دَيْنًا، أَوْ تَطْرُدُ عَنْهُ جُوعًا، وَلَأَنْ أَمْشِيَ مَعَ أَخٍ لِي فِي حَاجَةٍ أَحَبُّ إِلَيَّ مِنْ أَنْ أَعْتَكِفَ فِي هَذَا الْمَسْجِدِ – يَعْنِي مَسْجِدَ الْمَدِينَةِ – شَهْرًا، وَمَنْ كَفَّ غَضَبَهُ سَتَرَ اللَّهُ عَوْرَتَهُ، وَمَنْ كَظَمَ غَيْظَهُ وَلَوْ شَاءَ أَنْ يُمْضِيَهُ أَمْضَاهُ: مَلَأَ اللَّهُ قَلْبَهُ رَجَاءً يَوْمَ الْقِيَامَةِ، وَمَنْ مَشَى مَعَ أَخِيهِ فِي حَاجَةٍ حَتَّى تَتَهَيَّأَ لَهُ: أَثْبَتَ اللَّهُ قَدَمَهُ يَوْمَ تَزُولُ الْأَقْدَامُ.
„Nejoblíbenějšími lidmi u Alláha jsou takoví, jež jsou ostatním nejvíce ku prospěchu. A nejoblíbenějšími činy u Alláha jsou učinit jiného muslima veselým, rozptýlit jeho tíseň, uhradit za něj jeho dluh a utišit jeho hlad. A vskutku doprovázet bratra, který něco potřebuje a snažit se mu pomoci je mi milejší, nežli setrvat v i’tikáfu v této mešitě“ – tedy mešitě Božího Posla صلى الله عليه و سلم – „celý měsíc. Kdo spolkne svou zlobu, toho hanbu Alláh přikryje v Soudný Den. Kdo ovládne svůj hněv, byť by mu mohl dát volný průchod, toho srdce Alláh v Den Zmrtvýchvstání naplní nadějí. A kdo vyrazí na pomoc svému potřebnému bratru, dokud mu nevyhoví, toho nohy Alláh upevní v den, kdy se nohy roztřesou.“ [8]
Nejdůležitějším uctíváním je však získávání nauky
V kontextu pokušení chaosu, kdy se situace lidu zhorší natolik, že už si nikdo nebude ničím jist, nikdo nebude vědět, co je pravda a co lež, co je dobro a co je zlo, co dělat a co nedělat, kdo je přítel a kdo nepřítel či koho se držet, je nejdůležitějším uctíváním získávání znalosti. Protože právě ta poskytuje v takových okamžicích příslovečné světlo na konci tunelu, východisko a cestu ven. A právě jedině skrze aplikování předem naučených znalostí, jejich uvedení do života a jejich šíření mezi ostatní lze správným způsobem realizovat všechny zmíněné činy a skutky uctívání – tewhíd, dodržování předpisů Božího Zákona, nabádání k dobru a odvracení od zla, loajalitu, hidžru, trpělivost i modlitbu a pomoc ostatním. Beze znalosti a činů podle ní není možno vykonávat nic z toho a bez tohoto se není možno zachránit před pokušeními ani na tomto, ani na onom světě.
Šejch Sálih al-Fewzán pravil:
„Toto náboženství bude díky slibu Božímu zachováno. Nebojíme se, že by snad zaniklo, díky slovům Božím:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا ٱلذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُۥ لَحَـٰفِظُونَ
My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit. (Hidžr:9)
Nicméně obáváme se o sebe.“ [9]
Tento strach o sebe samé může být rozptýlen pouze vytrvalým následováním Koránu, Sunny a toho, na čem byly první generace této ummy. A toto není možné bez jejich studia a důkladné znalosti, kterou není možno získat nijak jinak, nežli přímo od zbožných a upřímných učenců ummy Božího miláčka Muhammeda صلى الله عليه و سلم, trpělivým učením a dlouhým klečením na kolenou před nimi.
Proto Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í pravil: „Četba a studium hadísů je lepší, než nepovinná modlitba.“ [10]
As-Safáríní v této souvislosti varoval před šesti věcmi mařícími skutečné a poctivé studium nauky, před
kterými se má každý její hledač mít na pozoru: 1. Nepokládat ty správné otázky. 2. Neposlouchat výklad učenců pozorně. 3. Neporozumět tomu, co nám sdělují. 4. Nezapamatovat si jejich slova. 5. Nešířit znalost dále mezi ostatní a 6. podle takto získané znalosti nekonat. [11]
O nebezpečí zmíněných pokušení a o tom, jak je bez újmy přestát
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
يُوشِكُ أَنْ يَكُونَ خَيْرَ مَالِ الْمُسْلِمِ غَنَمٌ يَتْبَعُ بِهَا شَعَفَ الْجِبَالِ وَمَوَاقِعَ الْقَطْرِ، يَفِرُّ بِدِينِهِ مِنَ الْفِتَنِ .
„Nadejde čas, kdy nejlepším majetkem muslima budou ovce, které požene na vrcholky hor a do vláhou oplývajících dolin, aby se svou vírou utekl před pokušeními.“ [12]
‘Abdulláh ibn ‘Abdilláh ibn Džábir ibn ‘Atík vypráví, že za ním do Benú Mu’áwíja, jedné z osad ansárů, přišel ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما a řekl: „Víš, kde se v této vaší mešitě modlil Posel Boží صلى الله عليه و سلم?“ „Ano, vím,“ odpověděl Ibn ‘Atík a ukázal na jedno místo v mešitě nedaleko místa, kde stál Ibn Omar. „A víš, za jaké tři věci zde on prosil Alláha?“ „Ano, vím,“ řekl Ibn ‘Atík. „Tak mi je pověz,“ řekl Ibn Omar. Ibn ‘Atík řekl: „Prosil Alláha, aby nenechal žádného nepřítele z řad nevěřících triumfovat nad věřícími a prosil Ho, aby nezničil věřící katastrofální neúrodou. Obě tyto prosby mu byly vyslyšeny. A prosil Ho, aby nenechal věřící bojovat sami mezi sebou. A tuto prosbu mu nevyslyšel.“ Ibn Omar pravil: „Pravdu díž,“ a dodal: „a ten chaos už nepomine, až do Dne Zmrtvýchvstání.“ [13]
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí i tato Prorokova صلى الله عليه و سلم slova:
تكون فتنة: النائم فيها خير من المضطَجِع، والمضطَجِعُ فيها خير من القاعد، والقاعد فيها خير من القائم، والقائم فيها خير من الماشي، والماشي خير من الراكب، والراكب خير من المُجْرِي، قتلاها كلها في النار.
„Bude pokušení, kdy spící bude lepší, než v leže bdící, v leže bdící lepší, než sedící, sedící lepší, než stojící, stojící lepší, než pěšky jdoucí, pěšky jdoucí lepší, než jedoucí a jedoucí lepší, než cválající. A všichni, kdo tehdy budou zabiti, vstoupí do Ohně.“
‘Abdulláh se zeptal: „A Posle Boží, kdy to nastane?“
Prorok صلى الله عليه وسلم odpověděl:
ذلك أيامَ الهَرْج.
„To budou dny chaosu.“
‘Abdulláh se zeptal: „A kdy tyto dny chaosu nastanou?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
حين لا يَأمَنُ الرجلُ جليسَه.
„Tehdy, kdy člověk už nebude moci věřit ani příteli, co s ním sedával.“
‘Abdulláh se ho zeptal: „A co mi přikazuješ, pokud se toho dožiju?“
Prorok صلى الله عليه وسلم odpověděl:
اكْفُفْ نفسَك ويدك، وَادْخُلْ دارَك.
„Zdrž se poryvů svého ega, nenechej svou ruku udeřit a zůstaň v místě, kde žiješ.“
‘Abdulláh se zeptal: „A pokud to za mnou přijde i do místa, kde žiju?“
Prorok صلى الله عليه وسلم odpověděl:
فَادْخُلْ بيتَك.
„Tak se zavři do svého domu.“
„A pokud to vejde i do mého domu?“ zeptal se dál ‘Abdulláh a Prorok صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
فَادْخُلْ مسجدَك، واصنع هكذا.
„Tak odejdi do své mešity a udělej toto“ a chytil se svou pravicí za své levé zápěstí a dodal:
وقل: ربي الله، حتى تموت على ذلك.
„A opakuj: „Pánem mým je Alláh,“ dokud na tom neumřeš.“ [14]
Naše každodenní žitá a reálná zkušenost současnosti je nejlepším důkazem pravdivosti slov Božího Posla صلى الله عليه وسلم a cennosti jeho rad. Vždyť jde o toho, o němž bylo řečeno:
مَا ضَلَّ صَاحِبُكُمْ وَمَا غَوَى وَمَا يَنْطِقُ عَنِ الْهَوَى إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْيٌ يُوحَى عَلَّمَهُ شَدِيدُ الْقُوَى
Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto, jemuž naučil jej silný mocí, silou vládnoucí (Nedžm: 2-6)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم, přísahám, nemluvil sám ze sebe, nebyla to jeho duše, která z něj promlouvala, nýbrž zjevení od jeho Pána. A toto zjevení se manifestuje stejně tak v Koránu, jako i v Sunně.
A není pochyb, že se dnes nacházíme v jednom z takových předpovídaných období. Vidíme okolo sebe pokušení a křivdy různého druhu, od nespravedlnosti vládců a rebelie poddaných, přes masakry a bratrovražedné boje o moc mezi samotnými muslimy a tím spíše i těmi, kteří se šikují pod korouhví islámské myšlenky, přes všeobjímající zkázu a morální marasmus, bludná přesvědčení, inovace a lživé ideologie, až po opouštění Božích příkazů, rituálů a hodnot prověřených věky.
To, co jsme zažívali a zažíváme za boje mezi muslimy, zkázu a pustošení v Sýrii, Jemenu, Afghánistánu, Iráku, Somálsku, nebo před nedávnem v Libyi či ještě předtím v Alžírsku či Súdánu, patří právě k takovým zmatkům a pokuše
ním.
A patří sem také to, co jsme zažívali a zažíváme jako muslimské menšiny v nemuslimských zemích Evropy a Ameriky, počínaje rozmanitými podobami bludů a nevíry, nátlakem většiny a projevy její nedůvěry či zášti, přes vše pohlcující konzum a materializmus až po nejistotu ohledně vlastní identity, východisek, principů a hodnot.
Při Alláhu, nebudeme s to překonat krizi, v níž jsme se ocitli, jinak, nežli přijetím skutečnosti, že není ani čas, ani prostor diskutovat či prosazovat politické požadavky směrem k našim nemuslimským sousedům, ale čas nadešel pouze pro pokorné mlčení, bezvýhradné respektování daných pravidel a tvrdou dřinu především sami na sobě, na našich rodinách a naší komunitě. Nemáme na nic žádné nároky, dokud si nebudeme řádně plnit všechny své povinnosti a nemáme právo cokoli žádat, dokud nejprve nebudeme schopni něco poskytnout svému okolí. Je od nás bohapustou a nebetyčnou drzostí vyžadovat od všech ostatních, aby nás přijímali, respektovali a chtěli nám naslouchat, dokud nejsme schopni jim jednoznačně dokázat, že pro ně nejsme nebezpečím, že si jejich respekt zasloužíme a že i pro ně má smysl vyslechnout nás. Jedině naše vlastní bohabojnost nás může zachránit z bažiny našich vlastních hříchů, do které se propadáme.
Vznešený Alláh pravil:
مَآ أَصَابَ مِن مُّصِيبَةٍ إِلَّا بِإِذْنِ ٱللَّـهِ ۗ وَمَن يُؤْمِنۢ بِٱللَّـهِ يَهْدِ قَلْبَهُۥ ۚ وَٱللَّـهُ بِكُلِّ شَىْءٍ عَلِيمٌ
Pohroma žádná nepropukne jinak než s dovolením Božím. A kdo věří v Boha, toho srdce On na správnou cestu uvede a Bůh je v každé věci vševědoucí. (Taghábun: 11)
وَمَن يَتَّقِ ٱللَّـهَ يَجْعَل لَّهُۥ مَخْرَجًا
A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko. (Talák: 2)
V případě chaosu a pokušení je vždy třeba se obracet na učence a autority, které vedou ostatní
Vznešený Alláh v kontextu vztahu mezi znalostí a pokušeními pravil:
وَإِذَا جَاءَهُمْ أَمْرٌ مِّنَ الْأَمْنِ أَوِ الْخَوْفِ أَذَاعُوا بِهِ ۖ وَلَوْ رَدُّوهُ إِلَى الرَّسُولِ وَإِلَىٰ أُولِي الْأَمْرِ مِنْهُمْ لَعَلِمَهُ الَّذِينَ يَسْتَنبِطُونَهُ مِنْهُمْ ۗ وَلَوْلَا فَضْلُ اللَّهِ عَلَيْكُمْ وَرَحْمَتُهُ لَاتَّبَعْتُمُ الشَّيْطَانَ إِلَّا قَلِيلًا
A když k nim dojde nějaká zpráva týkající se bezpečnosti či strach vzbuzující, tu ji hned rozhlásí. Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její. A kdyby nebylo dobrodiní a milosrdenství Božího vůči vám, věru byste byli všichni následovali satana, kromě několika málo. (Nisá´: 83)
Vysvětlení tohoto verše v našem kontextu uvádí Muhammed ‘Akíl:
„Podle Ibn Kesíra tento verš odsuzuje každého, kdo se žene za každou záležitostí, o které se doslechne, bez toho, aby si danou zprávu ověřil, zda je pravdivá či nikoli. Pouští ji dále do oběhu i navzdory tomu, že je třeba úplně smyšlená. Tento verš proto klade každému za povinnost prověřovat si všechny zprávy, které uslyší, jak Ibn Kesír zmiňuje. Verš také odsuzuje každého, kdo vše rozhlašuje dále, aniž si ověří, zda je to pravda.
Tento verš nás také vede k další záležitosti důležité pro veřejnou bezpečnost. Ti, kteří mají autoritu, jak jsou zmíněni ve verši, zahrnují pouze učence a vládce a nikoli širokou veřejnost, běžné lidi, neboť není žádného užitku, pokud by byla o takových záležitostech informována veřejnost. Naopak, užitek plyne z toho, že se o dané věci dozví autority, protože právě takoví lidé jsou obdařeny správným chápáním a vhledem do věcí, přičemž dokáží ze situace vyvodit to, co prospěje obecně každému. Právě oni mají schopnosti, jak vyvést sebe i ostatní ze škodlivých situací.
Ibn Kesír následně zmiňuje množství podání nabádajících k opatrnosti a k tomu, abychom nespěchali a stále si ověřovali vše, o čem se doslechneme. Mezi nimi je i podání od Abú Hurejry رضي الله عنه v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
كفى بالمرءِ كذبًا أن يُحَدِّثَ بكلِّ ما سمِع.
„Na to, aby byl prohlášen za lháře, stačí člověku už jen to, aby vyprávěl dál cokoli, co slyší.“ [15]
Mughíra ibn Šu’ba رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal rozšiřování zkazek ve stylu „jedna paní povídala.“ [16]
Toto vysvětlil Ibn Kesír jako „když někdo vypráví velkou část z toho, co říkají ostatní lidé, aniž si to ověří, popřemýšlí o tom a vyjasní si to.“
Ibn Kesír uvádí, že důvodem seslání tohoto verše byla příhoda zaznamenaná al-Buchárím i Muslimem, [17] kdy kdosi řekl Omaru ibnu l-Chattábovi رضي الله عنه, že se Posel Boží صلى الله عليه و سلم rozvedl se všemi svými ženami. Vyrazil proto do mešity a tam spatřil lidi, jak se o tom baví. Nemohl vyčkat, až ho k sobě přijme Posel Boží صلى الله عليه و سلم a promluví si s ním o tom a proto ho požádal o svolení vstoupit sám. Hned se také Proroka صلى الله عليه و سلم zeptal: „Rozvedl ses se svými ženami?“ Když mu Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl záporně, Omar se velmi podivil a velebil Alláha. Podle Muslimovy verze si pak stoupl k branám mešity a volal na přítomné, že se Prorok صلى الله عليه و سلم s nikým nerozvedl.
Podle as-Si’dího tento verš přikazuje morální jednání, tj. nešíření podobných neověřených zpráv. Pokud vyvstane nějaký spor ohledně důležitých záležitostí, které mají obecný dopad na všechny vrstvy obyvatelstva, které přináš
ejí obecný prospěch, týkají se bezpečnosti všech, nebo čehokoli, na čem závisí štěstí nebo neštěstí věřících, anebo čehokoli, co přináší obecně strach a nejistotu či co znamená potenciální hrozbu pro všechny, pak je povinností vždy si důkladně ověřovat jakékoli zvěsti a noviny a nikoli zbrkle šířit dále cokoli, co člověk zaslechne. Naopak, člověk má povinnost vše toto vracet Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a těm, kteří mají mezi lidmi autoritu, což jsou lidé zdravého úsudku, učenci, ti, kteří jsou schopni pomoci svými cennými radami, moudří a rozvážní lidé, kteří k záležitostem přistupují s klidnou hlavou a kteří mají schopnost zvažovat, v čem je více prospěchu a v čem více škody. Pokud takoví uvidí, že dále šířit informace přináší pro muslimy užitek, podpoří ty, kteří je šíří, aby jim zaručili štěstí a převahu nad jejich nepřáteli. Pokud ovšem seznají, že v tomto žádný takový prospěch není, anebo že je omnoho menší, než potenciální škody, které tím vznikají, potom mohou šíření takových informací zamezit. Proto Alláh říká:
وَلَوْ رَدُّوهُ إِلَى الرَّسُولِ وَإِلَىٰ أُولِي الْأَمْرِ مِنْهُمْ لَعَلِمَهُ الَّذِينَ يَسْتَنبِطُونَهُ مِنْهُمْ
Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její. (Nisá´: 83)
Tj. vyvodili by z ní správné závěry a podle nich by také postupovali ve svých činech, aby byli správně vedení.
Tento verš je proto důkazem pro jistý morální princip – kdykoli stojíme před nějakou náhle vzniklou důležitou záležitostí, je naší povinností ohlásit ji kompetentním lidem a nepředbíhat je, protože takové jednání je bližší správnosti a je bezpečnější z hlediska možných chyb. V tom je i zákaz unáhlenosti a šíření všelijakých zpráv, jakož i příkaz rozmýšlet předtím, než cokoli vypustíme z úst. Nejprve rozvažme, zda daná záležitost přináší více užitku, nežli škody, zda se do něčeho takového vůbec pouštět, anebo to raději nechat být.
Boží slova:
وَلَوۡلَا فَضۡلُ ٱللَّهِ عَلَيۡڪُمۡ وَرَحۡمَتُهُ
A kdyby nebylo dobrodiní a milosrdenství Božího vůči vám (Nisá´: 83)
znamenají, že vám On daroval schopnost správně postupovat, vybavil vás morálností a naučil vás to, co jste doposud neznali.“ [18]
‘Ubejd ibn ‘Abdilláh al-Džábirí řekl:
„Když zbožní a šlechetní lidé čelili nějaké nepříjemnosti či zapeklitosti, obraceli se vždy na starší učence mezi nimi. U nich hledali rady a od nich očekávali konečnou, uspokojivou odpověď (arab. الجواب الشافي الكافي al-džewábu š-šáfíju l-káfí), která danou záležitost uvede na pravou míru.
Toto je cesta hodná následování, která začala již v dobách společníků Božího Posla صلى الله عليه و سلم a pokračovala v dobách imámů z řad jejich následovníků a poté i mezi učenci, zbožnými lidmi a velikány. Jak krásná slova vyřkl Ibn Mes’úd رضي الله عنه: „Lidé nepřestanou následovat správnou cestu, dokud budou své znalosti čerpat od společníků Muhammeda صلى الله عليه و سلم a od svých starších. Avšak jakmile začnou svou znalost přejímat od svých mladších a méně zkušených, budou zničeni.“ [19]
___________________________________________________________________
[1] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1876; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 147.
[2] Tato podání viz u al-Albáního v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3436.
[3] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 17775; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č.14514 a v al-Awsatu, hadís č. 2689. Jako sahíh jej uvádí al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 8554.
[4] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4341; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4014; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3335 jako hasan gharíb. Jako hasan ho doložil i al-Albání v Silsilatu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 494.
[5] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4263. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 975.
[6] Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1583.
[7] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4985. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7892.
[8] Zaznamenali at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 6026; ad-Dejlemí v al-Muchtasaru r-rábih, hadís č. 263; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 14/124. Jako hasan ho ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 176.
[9] Viz Kelimetu t-tewhídíjeti lid-du’áti Ifríkíja, str. 6.
[10] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 10/23.
[11] Viz Ghadáu l-albáb, str. 33.
[12] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 19.
[13] Zaznamenal Málik v al-Muwetta´u, hadísy č. 35 a 507.
[14] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 4286. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3254. Ve zkrácené verzi ho uvádí i Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4208. Podle al-Hajsemího je hadís znám dvěma cestami a jedna z nich obsahuje samé spolehlivé vypravěče, viz Medžme’u z-zewáid, 7/305.
[15] Zaznamenal Muslim v předmluvě ke svému Sahíhu, hadís č. 5.
[16] Hadís o tom je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 591 a 1477; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 593.
[17] Muttefakun ‘alejhi. Od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 89; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1479.
[18] Viz al-Fitnetu we mewkifu l-muslimi minhá, str. 78-83, redakčně kráceno a parafrázováno.
[19] Viz at-Tíbu l-dženní ‘alá Šerhi s-sunneti li-imámi l-Muzení, str. 19, mírně parafrázováno.