Dva příklady od selef, jak se přiblížit k Alláhu péčí o matku

عَنِ ابْنِ عَبَّاسٍ، أَنَّهُ أَتَاهُ رَجُلٌ فَقَالَ‏:‏ إِنِّي خَطَبْتُ امْرَأَةً، فَأَبَتْ أَنْ تَنْكِحَنِي، وَخَطَبَهَا غَيْرِي، فَأَحَبَّتْ أَنْ تَنْكِحَهُ، فَغِرْتُ عَلَيْهَا فَقَتَلْتُهَا، فَهَلْ لِي مِنْ تَوْبَةٍ‏؟‏ قَالَ‏:‏ أُمُّكَ حَيَّةٌ‏؟‏ قَالَ‏:‏ لاَ، قَالَ‏:‏ تُبْ إِلَى اللهِ عَزَّ وَجَلَّ، وَتَقَرَّبْ إِلَيْهِ مَا اسْتَطَعْتَ‏.‏ فَذَهَبْتُ فَسَأَلْتُ ابْنَ عَبَّاسٍ‏:‏ لِمَ سَأَلْتَهُ عَنْ حَيَاةِ أُمِّهِ‏؟‏ فَقَالَ‏:‏ إِنِّي لاَ أَعْلَمُ عَمَلاً أَقْرَبَ إِلَى اللهِ عَزَّ وَجَ

‘Attá ibn Jesár vypráví, že k Ibn ‘Abbásovi رضي الله عنهما jednou přistoupil nějaký muž a zeptal se jej: „Nabídl jsem sňatek nějaké ženě, ale ona mne odmítla. Poté jí ho nabídl někdo jiný, kterého si chtěla vzít i ona. Propadl jsem žárlivosti a zabil jsem ji. Je pro mne nějaké pokání?“

Ibn ‘Abbás se dotyčného zeptal: „Je tvá matka ještě naživu?“

Dotyčný odpověděl: „Nikoli.“

Ibn ‘Abbás tedy řekl: „Učiň pokání k Alláhu Vznešenému a snaž se přoblížit se k Němu tak blízko, nakolik jen dovedeš.“

Vypravěč tohoto podání dodal: „Šel jsem se tedy Ibn ‘Abbáse zeptat, proč se ptal, zda je jeho matka ještě naživu. Odpověděl mi: „Protože věru neznám žádný čin, který člověka přibližuje k Alláhu více, nežli péče o jeho vlastní matku.”¹

V tomto smyslu vyznívá i další podání.

‘Abdulláh ibn Omar jednou uviděl jistého muže, jak obchází v Mekce Ka’bu a na svých zádech nosí svou matku. Dotyčný se ho otázal: „Splnil jsem svou povinnost vůči ní?“

Ibn Omar mu odpověděl: „Nevynahradil jsi jí ani bolest z jediného porodního stahu! Nicméně i přesto jsi vykonal dobro a Alláh tě i za toto málo, co jsi udělat mohl, hojně odmění.“²

1 Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 4. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, podání č. 2799.

2 Uvádí ho az-Zehebí v al-Kabáir, str. 42. Podobné vyprávění uvádí al-Buchárí v al-Adebu l-mufrad, podání č. 11.