7. Pospěš s jakýmkoli bohulibým činem!
Vznešený Alláh přikázal Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم:
وَقُلِ اعْمَلُوا فَسَيَرَى اللَّهُ عَمَلَكُمْ وَرَسُولُهُ وَالْمُؤْمِنُونَ ۖ وَسَتُرَدُّونَ إِلَىٰ عَالِمِ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
“Rci: “Jednejte, a Bůh uvidí činy vaše stejně jako Jeho posel a věřící! A pak budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vám oznámí, co jste vlastně dělali.” (Tewba: 105)
A již předtím přikázal rodu Dáúdovu/Davidovu, mír s ním:
وَاعْمَلُوا صَالِحًا ۖ إِنِّي بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
“A konejte zbožné skutky, neboť Já jasně vidím, co činíte.” (Sebe´: 11)
Alláh nenechá jediný dobrý skutek neodměněný:
وَمَا تُنفِقُوا مِنْ خَيْرٍ فَإِنَّ اللَّهَ بِهِ عَلِيمٌ
“A cokoli dobrého druhým udělíte, Bůh si je toho věru vědom.” (Bekara: 273)
وَمَا تَفْعَلُوا مِنْ خَيْرٍ يَعْلَمْهُ اللَّهُ
“Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh o tom určitě ví” (Bekara: 297)
إِنَّ اللَّهَ لَا يَظْلِمُ مِثْقَالَ ذَرَّةٍ ۖ وَإِن تَكُ حَسَنَةً يُضَاعِفْهَا وَيُؤْتِ مِن لَّدُنْهُ أَجْرًا عَظِيمًا
“Bůh věru neošidí nikoho ani o váhu prášku jediného, a jde-li o skutek dobrý, oplatí jej dvojnásobně a sám od Sebe dá odměnu nesmírnou.” (Nisá: 40)
O této odměně dobro konajících Alláh říká:
لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا الْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ ۖ وَلَا يَرْهَقُ وُجُوهَهُمْ قَتَرٌ وَلَا ذِلَّةٌ ۚ أُولَٰئِكَ أَصْحَابُ الْجَنَّةِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
“Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.” (Júnus: 26)
Zbožní předkové a vykladači Koránu vysvětlili pojem الحسنا al-husná, tj. odměna nejkrásnější v tomto verši jako Ráj, blaženost a věčná užívání v něm a onen přídavek, الزيادة az-zijáda, vysvětlili jako možnost pohlédnout v Ráji přímo do Tváře Vznešeného Alláha.
A není pochyb, že tím nejlepším dobrým skutkem je nalézt v dané chvíli ten nejlepší způsob, jak být k dispozici jinému člověku, muslimovi i nemuslimovi.
Důkazem je hadís, v němž Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
خيرُ الناسَ أنفعُهُمْ لِلناسِ
“Nejlepšími lidmi jsou ti z nich, kteří jsou jiným lidem nejpřínosnější.“1
Osobně nevím o ničem jiném, co by dokázalo pozvednout jak víru, tak i rozpoložení člověka ubíjeného útrapami zběsilé doby i jeho vlastním každodenním pachtěním, jako je obyčejná dávka dobra, nesobeckosti a lidskosti věnovaná někomu v jeho okolí, nebo třeba jen zvířeti, přírodě anebo jen tak pro dobro samo.
Proto Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
لا تَحْقِرَنَّ مِنَ المَعروفِ شيئًا، ولو أنْ تَلْقى أخاكَ بوَجْهٍ طَلْقٍ
“Nikdy nepodceňuj žádný dobrý skutek, byť by to měl být jen úsměv na tváři, když potkáš svého bratra.“2
Chce-li někdo probudit své zatvrzelé srdce a ulehčit své duši, nechť pohlédne na ty, kteří jsou na tom ve věcech světských v jakémkoli ohledu hůře, než je on sám, byť by nesnáze, kterým dotyčný čelí, byly jakkoli zoufalé. Vždy se najde mnoho takových, jejichž osud je ještě smutnější a situace bezútěšnější.
V tomto smyslu třeba chápat rady Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
أطعِمِ المِسكينَ وامسَحْ رأسَ اليتيمِ
“Nakrm chudobného a pohlaď sirotka po hlavě.“3
Anebo jeho slov:
عُودوا المريضَ، واتَّبِعوا الجِنازةَ تُذكِّرْكمُ الآخِرةَ
“Navštivte nemocného a následujte pohřební průvody, připomenete si tak onen svět.“4
Věz, že nic na tomto světě ti nepřinese útěchu větší, nežli pocit, který získáš tím, že poskytneš útěchu někomu dalšímu, kdo je na tom ještě hůř a koho pozemský úděl je ještě těžší.
Pospěš si, abys dokázal stihnout takových dobrých skutků co nejvíce, neboť Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:
خيرُ الناسِ من طال عمُرُه وحسُن عملُه
“Nejlepší z lidí jsou ti, kteří nejdéle žijí a nejlépe konají.“5
Pospěš tedy s jakýmkoli dobrým činem, než k tobě znenadání přijde smrt. A pamatuj na smrt, protože při srovnání s ní se stane každá nesnáz z obtíží tohoto světa jako naprosto malicherná.
Ka’b al-Ahbár pravil: “Kdokoli často přemýšlí o své smrti, toho potíže a starosti na tomto světě se pro něj stanou ve srovnání s ní nepatrnými.“6
8. Zvažuj důsledky i toho nejnepatrnějšího svého skutku
Alláh popisuje Sama Sebe takto:
عَالِمِ الْغَيْبِ ۖ لَا يَعْزُبُ عَنْهُ مِثْقَالُ ذَرَّةٍ فِي السَّمَاوَاتِ وَلَا فِي الْأَرْضِ وَلَا أَصْغَرُ مِن ذَٰلِكَ وَلَا أَكْبَرُ
“On zná nepoznatelné a neunikne Mu ani váha zrnka prachu na nebesích a na zemi.” (Sebe´: 3)
A o tomto pak v Den Zúčtování Alláh zpraví každého jednoho Svého služebníka.
Na jiném místě Všemohoucí říká:
فَمَن يَعْمَلْ مِثْقَالَ ذَرَّةٍ خَيْرًا يَرَهُ وَمَن يَعْمَلْ مِثْقَالَ ذَرَّةٍ شَرًّا يَرَهُ
“A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je.” (Zelzela: 7-8)
Tak se stane ve chvíli, kdy se před každým rozevřou záznamy jeho činů a člověk, v okamžiku, kdy s nimi bude konfrontován, vyjekne hrůzou:
يَا وَيْلَتَنَا مَالِ هَٰذَا الْكِتَابِ لَا يُغَادِرُ صَغِيرَةً وَلَا كَبِيرَةً إِلَّا أَحْصَاهَا
“Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?” (Kehf:49)
Na jiném místě Alláh tento moment popisuje slovy:
وَكُلَّ إِنسَانٍ أَلْزَمْنَاهُ طَائِرَهُ فِي عُنُقِهِ ۖ وَنُخْرِجُ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ كِتَابًا يَلْقَاهُ مَنشُورًا اقْرَأْ كِتَابَكَ كَفَىٰ بِنَفْسِكَ الْيَوْمَ عَلَيْكَ حَسِيبًا
“Každému člověku jsme připevnili spis jeho činů jeho na šíji a v den zmrtvýchvstání vyjmeme pak každému knihu jeho a setká se s ní otevřenou. “Čti knihu svou! Dnes sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!” (Isrá´: 13-14)
‘Adí ibn Abí Hátim رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
ما منكم من أحدٍ إلا سَيُكَلِّمُهُ اللهُ يومَ القيامةِ ليس بينَه وبينَه تُرْجُمانٌ
“Není mezi vámi nikdo, aniž by s ním Alláh v den zmrtvýchvstání nepromluvil přímo, bez jakéhokoli tlumočníka.“7
Dobře přemýšlej nad každým svým slovem a každým svým činem. Jak se bude vyjímat v záznamech tvých skutků? Co v Soudný Den povíš svému Stvořiteli? Bude daný skutek hovořit pro tebe, anebo proti tobě? Kam se umístí na váze skutků? Přivede tě k blaženosti Ráje, nebo k utrpení Pekla? A o to více přemýšlej nad svými činy v dobách nelehkých. Přemýšlej nad jejich následky a důsledky na tomto i na onom světě.
Co se týče přemýšlení o tom, co řekneš, pak Šumejt ibn ‘Ajlán pravil: “Synu Adamův, jsi v bezpečí, jen dokud mlčíš! Pokud promluvíš, dej si pozor, protože cokoli řekneš, bude buď ve tvůj prospěch, anebo ve tvůj neprospěch!“8
A co se týče přemýšlení o tom, co činíš, pak Málik ibn Anas na otázku, jak se ráno probudil, jednou odpověděl: “Do života ještě o něco kratšího, s o něco větším počtem hříchů.“9
Vem si příklad z Ahmeda ibn Hanbel, jehož prosba k Alláhu zněla:
اللَّهُمَّ أعِزَّنا بِعِزَّ الطَاعَة ولا تُذِلَّنا بِذِلَّ مَعْصِيَّة
“Ó Bože, dopřej nám důstojnosti v tom, že budeme vůči Tobě poslušní a nenechej nás ponížit samé sebe tím, že budeme vůči Tobě hřešit.“10
Zapamatuj si také, že hříchy přinášejí také zkázu ještě na tomto světě, neboť Alláh praví:
ظَهَرَ الْفَسَادُ فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ بِمَا كَسَبَتْ أَيْدِي النَّاسِ لِيُذِيقَهُم بَعْضَ الَّذِي عَمِلُوا لَعَلَّهُمْ يَرْجِعُونَ
“A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si vysloužili – snad se obrátí.” (Rúm: 41)
‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí pravil:
“Neposlušnost vůči Alláhu kazí charakter, brání v dobrých činech a obírá o obživu.“11
Ohlídej si sedmero částí svého těla, které šejtán nejčastěji zneužívá k tomu, aby tě svedl z poslušnosti vůči tvému Stvořiteli – oči, uši, ústa, jazyk, pohlaví, ruce a nohy.
Ibnu l-Kajjim o nich říká:
“Tyto mohou být prostředky zkázy stejně tak, jako dovedou být i prostředky spásy. Střežit je jest prazákladem čehokoli dobrého a nedbat o ně jest prazákladem čehokoli špatného.“12
9. Lidi spojuj a nerozděluj!
Alláh přikázal urovnávat nepřátelství a naopak zakázal spory prohlubovat:
وَأَصْلِحُوا ذَاتَ بَيْنِكُمْ
“Dohodněte se mezi sebou!” (Anfál: 1)
وَأَطِيعُوا اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَلَا تَنَازَعُوا فَتَفْشَلُوا وَتَذْهَبَ رِيحُكُمْ
“Poslouchejte Boha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý!” (Anfál: 46)
Vznešený Alláh praví:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا عَلَى الْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ
“Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.” (Máida:2)
Tento příkaz je vyřčen kolektivně, jako kolektiv mají muslimové povinnost vzájemně si dopomáhat k dobru a bránit zlu. To není myslitelné bez struktury a hierarche ve společnosti, i za cenu toho, že někteří budou nuceni poslouchat jiné a plnit jejich rozkazy, byť se s nimi ne vždy zcela ztotožňují.
To se předvídá i pro běžné situace, neboť Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه slyšel a předal nám tento Prorokův صلى الله عليه وسلم rozkaz:
إذا خرَج ثلاثةٌ في سَفَرٍ فليُؤمِّروا أحَدَهم
“Vyrazí-li na cestu tři lidé, nechť si mezi sebou vyberou svého vůdce.“13
Co je doporučeno ve standardních situacích, stává se nezbytností v časech krizí. Když byli věřící z řad následovníků tradice Proroka Músá/Mojžíše, mír sním, napadáni, první, o co prosili svého tehdejšího proroka, bylo:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الْمَلَإِ مِن بَنِي إِسْرَائِيلَ مِن بَعْدِ مُوسَىٰ إِذْ قَالُوا لِنَبِيٍّ لَّهُمُ ابْعَثْ لَنَا مَلِكًا نُّقَاتِلْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ
“Cožpak jsi neviděl velmože z dítek Izraele, když po Mojžíšově smrti pravili jednomu z proroků svých: “Ustanov mezi námi krále, abychom mohli bojovat na stezce Boží!” (Bekara: 246)
Do pozice autority se nehodí každý. Vznešený Alláh popisuje charakter skutečného lídra, zosobněného Poslem Božím صلى الله عليه وسلم takto:
فَبِمَا رَحْمَةٍ مِّنَ اللَّهِ لِنتَ لَهُمْ ۖ وَلَوْ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ الْقَلْبِ لَانفَضُّوا مِنْ حَوْلِكَ ۖ فَاعْفُ عَنْهُمْ وَاسْتَغْفِرْ لَهُمْ وَشَاوِرْهُمْ فِي الْأَمْرِ ۖ فَإِذَا عَزَمْتَ فَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُتَوَكِّلِينَ
“Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají.” (Áli ‘Imrán: 159)
Skutečný vůdce je první mezi rovnými, jde ostatním příkladem a to, k čemu vede, potvrzuje ve svém osobním životě svými činy. Ostatní nemusí nijak zvlášť nutit do toho, aby ho poslouchali, protože oni tak činí z vlastní vůle, spontánně a s láskou. Skutečný, inspirující vůdce je vždy symbolem a ztělesněním toho, co vede.
Fudajl ibn Ijjád pravil: “Měj se na pozoru před tí, abys ostatní vedl k Alláhu, ale sám sobě následování přímé a správné cesty upřel. Vždy se utíkej k Alláhu před tím, abys byl jen mostem, který ostatní přejdou a který je dovede do Ráje, zatímco se pak sám propadne do hlubin pekelných.“14
Vedeš-li jiné, miluj je a nespatřuj v nich konkurenty chtivě čekající na to, aby tě mohli připravit o tvou funkci. Nebuď samovládce a nechej ostatní, aby spoluutvářeli tvá rozhodnutí, než je nakonec vyneseš. Starej se o dobro kolektivu, kterému předsedáš a neztrácej čas tím, co o tobě soudí opozice. Kritiku ostatní přijímej jako návod na sebezdokonalení spíše, nežli abys ji odmítal jako podlou snahu podkopat tvé úsilí. Buď plně k dispozici těm, které vedeš, neopovrhuj jimi a nebuď elitářský. Mysli na to, že z úhlu pohledu těch pod tebou se věci mohou jevit také zcela jinak.
Jsi-li jiným podřízen, spatřuj ve svém nadřízeném nejprve skutečného lídra a nikoli kariéristu, co jen prahne po postavení. Zamýšlej se nad kritikou, kterou k tobě tvůj nadřízený směřuje, jako nad dobře míněnou radou a nikoli zneužitím moci s cílem deptat tě a šikanovat. Máš právo hnát své nadřízené ke zodpovědnosti, ale tento svůj nárok využívej rozumně ku prospěchu všech a nikoli ke svrhávání těch nad tebou z populistických, sobeckých a mocichtivých pohnutek.
A za všech okolností ve všech ostatních spatřuj své bližní, své braty, rovnocenné lidské bytosti. Nenechej nikoho, aby mezi tebou a kýmkoli dalším podnítil malicherné nepřátelství. To, co se k tobě nedostalo, jakoby ani nikdo nevyřkl. Nedopusť, aby ti jiní lidé převypravovávali vše, co někdo třetí řekl o tobě, anebo o někom jiném. Posel Boží صلى الله عليه وسلم toto nemiloval. Chraň si svou čistotu a pocit vnitřního klidu. Posel Boží صلى الله عليه وسلم totiž řekl:
لا يُبَلِّغُنِي أحدٌ من أصحابي عن أحدٍ شيئًا، فإنِّي أحبُّ أن أخرج إليكم وأنا سَلِيم الصَّدر
“Nechť mi nikdo z mých společníků o nikom nic nevykládá, protože já si přeji před vás předstoupit a být uvnitř zcela čistý.“15
Neuzavírej se do sebe. Neboj se opustit bezpečný kruh podobně smýšlejících. Běž s kůží na trh a komunikuj se všemi bez ohledu na to, kolik tvé názory konvenují těm jejich a nehleď na to, co si oni myslí o tobě. Nikoho nesuď, jen zvěstuj pravdu a postav se pevně za ni.
Pokud už se musíš proti někomu vymezit a ohradit, pamatuj, že jakkoli jsi možná dobrý, určitě nemůžeš být lepší, nežli proroci Músá/Mojžíš a Hárún/Árón, mír s nimi oběma. A ten, kdo stojí proti tobě, určitě nemůže být horší než jejich protivník Faraon. Jim dvěma pak Alláh přikázal, aby se odebrali za Faraonem a seznámili i jeho s pravdami víry.
Přikázal jim:
فَقُولَا لَهُۥ قَوْلًا لَّيِّنًا لَّعَلَّهُۥ يَتَذَكَّرُ أَوْ يَخْشَىٰ
“A řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne.” (TáHá: 44)
I když není skupiny lidí, která by byla lepší, nežli ta, do níž patřili Músá a Hárún a i když není lidské sorty horší, nežli ta, do níž spadal i Faraon, opět jim bylo nařízeno užívat vůči němu nikoli hrubých, ale smířlivých slov.
Za Jahjou ibn Mu’ázem přišel jistý muž a recitvoal mu právě tato Boží slova. Jahjá se rozplakal a pravil: “Pane můj! Je-li toto Tvá Milost a Dobrota vůči někomu, kdo o sobě tvrdí, že je sám nejvyšším božstvem, jaká pak bude Tvá Milost a Dobrota vůči někomu, kdo Tě přeci jen vyhlašuje za úplně prostého a zcela dalekého jakékoli nedokonalosti!“16
- Zaznamenal Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 1/2; al-Kadá’í v Musnedu š-Šiháb, hadís č. 1234; a v delší verzi také at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, hadís č. 5787. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3289.
- Od Abú Zerra al-Ghifárího رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2626.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 2/263; ‘Abd ibn Hamíd v al-Muntechab, 2/336; a at-Taberání v Mekárimu l-achlák, str. 350 v lehce odlišných verzích. Jako hasan li-ghajrihi je doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1410.
- Od Abú Se’ída al-Chudrího zaznamenali s drobnými odchylkami Ahmed v Musnedu, hadís č. 11270; ‘Abd ibn Hamíd v al-Muntechabu, hadís č. 999 a toto je jeho znění; a at-Tajálisí v Musnedu, hadís č. 2355. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4109.
- Od ‘Abdulláha ibn Busra رضي الله عنه zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2329; a v delší verzi Ahmed v Musnedu, hadís č. 17734. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 3364.
- Zaznamenal as-Sáfúrí v Nuzhetu l-medžális, str. 58.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7443
- Zaznamenal Ibn Redžeb al-Hanbelí v Džámi’u l-‘ulúmi wel-hikem, str. 249.
- Uvádí az-Zarkání v Šerhu ‘ala l-Muwatta´, 1/54.
- Zaznamenal Ibn Redžeb v Medžmú’u r-resáil, 1/243.
- Viz Tejsíru kelámi l-Mennán, str. 318.
- Viz Ighásetu l-lehfán, str. 1/80.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č.2608; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsatu, hadís č. 8093; a al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 10651. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1322.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-ubelá´, 6/291.
- Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه zaznamenal Abú Dáwúd v Musnedu, hadís č. 4860. V trochu odlišné verzi ho vyprávěli at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3896; a v delší verzi Ahmed v Musnedu, hadís č. 3759. Abú Dáwúdova verze je slabá kvůli přítomnosti neznámého vypravěče Zejda ibn Záida, viz al-Albání v Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 4780. Na základě podpůrných podání je podle Ahmeda Šákira tento hadís hasan, viz Techrídžu Musnedi Ahmed, 5/286.
- Zaznamenal al-Beghawí ve svém Tefsíru, 1/274.