Uvádíme několik citátů nejznámnějších a nejautoritativnějších učenců islámské historie, kteří se ve svých pracech zmiňovali o džihádu – boji. A to o takových typech džihádu, které nemají nic společného s žádným typem zbraně, ani s žádným jiným násilím a proléváním krve.
Uvádíme několik citátů nejznámnějších a nejautoritativnějších učenců islámské historie, kteří se ve svých pracech zmiňovali o džihádu – boji. A to o takových typech džihádu, které nemají nic společného s žádným typem zbraně, ani s žádným jiným násilím a proléváním krve.
DŽIHÁD PROTI INOVÁTORU:
Imám ’Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí (zemřel 1376H), Alláh mu budiž Milostiv, pravil:
“Džihád jest dvou druhů: džihád, jehož smyslem je náprava muslimů, a jejich opravování ve víře, způsobech a všech náboženských i světských záležitostech, v jejich vědomostech a ve skutcích spojených se vzděláváním. Tento druh je pak podstatou džihádu a jeho základem. Na něm je založen druhý typ džihádu. To je džihád, jehož smyslem je obrana islámu proti přestupníkům, jako jsou nevěřící, pokrytci, ateisté a všichni nepřátelé náboženství a jejich podporovatelé.”[1]
Nasr ibn Jahjá pravil:
„Slyšel jsem, kterak Muhammed ibn Jahjá az-Zuhalí (zemřel 258H), Alláh mu budiž Milostiv, pravil: „Slyšel jsem Jahjá ibn Jahjá říci: „Obrana Sunny je ctnostnější než džihád na stezce Alláha.” Muhammed pravil: Otázal jsem se Jahji: „Člověk vynakládá svůj majetek, strádá a bojuje, ale toto je ctnostnější?” A on pravil: „Ano, je to mnohem lepší!”[2]
Na základě tohoto vyprávění šejch Abú Anas Hammád ibn Ibráhím al-Osmán pravil:
„A podle toho postup našich imámů byl, že pokládali džihád proti inovátoru za základ a že džihád proti nevěřícím pro ně byl odvětvím tohoto základu.”[3]
DŽIHÁD PROTI VLASTNÍMU JÁ:
Imám Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja (zemřel 756H), Alláh mu budiž Milostiv, pravil:
„Tedy džihád proti vnějším nepřátelům Alláha je odnoží džihádu služebníka proti sobě samému s ohledem na Alláha, jak Prorok صل الله عليه وسلم pravil: „Mudžáhid je ten, kdo vede džihád proti vlastní duši v poslušnosti k Alláhu. A muhádžir je ten, kdo opouští to, co Alláh zakázal.”[4] Džihád proti sobě samému má přednost a je to předpodklad džihádu proti vnějšímu nepříteli. Takže ten, kdo nejprve nevede džihád proti vlastní duši, prováděním toho, co mu bylo přikázáno a opouštěním toho, co mu bylo zakázáno, pevným usilováním v tomto kvůli Alláhu, pro toho není možné, aby vedl džihád proti vnějšímu nepříteli. Jak by potom mohl vést džihád proti vnějšímu nepříteli a být k němu spravedlivý, zatímco nepřítel, který je v něm, se ho zmocňuje a ovládá ho. Přesto on nepovede džihád proti tomuto nepříteli, ani s ním nezápasí kvůli Alláhu!? Naopak, není možné, aby se vydával pryč, do boje proti vnějšímu nepříteli, dokud nevybojoval džihád proti vlastní duši. Tak je služebník zkoušen vedením džihádu proti těmto dvěma nepřátelům, avšak mezi nimi je třetí nepřítel.“
“Není možno vést džihád proti těmto dvěma, pokud se nevede džihád s tímto jedním – a to je ten, který stojí mezi dvěma dříve uvedenými nepřáteli a služebníkem, bráníce mu ve vedení džihádu proti nim oběma, zrazujíce ho a držíce ho dál od džihádu. Nepřestane, dokud ho nepřiměje si myslet, že džihád proti těmto dvěma nepřátelům bude znamenat vzdát se bohatství, radostí a tužeb. Proto není možné vést džihád se dvěma, dokud ho nepovede proti tomuto jednomu. Takže džihád proti tomuto jednomu je podkladem džihádu proti druhým dvěma – a to je Šejtán. Alláh Vznešený praví:
إِنَّ الشَّيْطَانَ لَكُمَا عَدُوٌّ مُبِينٌ
“Satan je vaším nepřítelem zjevným.” (A’ráf:22)
Tudíž příkaz mít ho za nepřítele je varováním před nedostatkem schopnosti vedení války a vedení džihádu proti němu, neboť on nikdy neochabuje, ani nezaostává ve svém boji proti Božímu služebníku.”[5]
DŽIHÁD ZNALOSTMI:
Imám Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja, Alláh mu budiž Milostiv, pravil:
“Tedy podpůrnými pilíři náboženství jsou znalost (ar. ’ilm) a džihád. Kvůli tomu existuje džihád dvou typů: džihád rukou a oštěpem, a v tomto je účast hojná. A druhým je džihád důkazem a objasněním. Tento druhý džihád je vyhrazen pro přívržence poslů, je to džihád imámů a je to nejvýtečnější ze dvou džihádů, pro svůj znamenitý prospěch, obrovské břemeno a početné nepřátele. Alláh Povznesený pravil v súře al-Furkán:
وَلَوْ شِئْنَا لَبَعَثْنَا فِي كُلِّ قَرْيَةٍ نَذِيرًا فَلا تُطِعِ الْكَافِرِينَ وَجَاهِدْهُمْ بِهِ جِهَادًا كَبِيرًا
“Kdybychom chtěli, věru bychom byli vyslali varovatele do města každého. Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jím [Koránem] proti nim do boje úporného.” (Furqán:51-52)
Tedy tento džihád proti nim za pomocí Koránu je větší ze dvou džihádů a je také, mimo jiné, džihádem proti pokrytcům. Je tomu tak proto, že pokrytci s muslimy nebojují, spíše jsou navenek s nimi, ale bojují s nimi skrze oponování jim. Proto Alláh Povznesený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ جَاهِدِ الْكُفَّارَ وَالْمُنَافِقِينَ وَاغْلُظْ عَلَيْهِمْ وَمَأْوَاهُمْ جَهَنَّمُ وَبِئْسَ الْمَصِيرُ
„Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!” (Tewba:73)
A je známo, že džihád proti pokrytcům musí být veden skrze ustavování důkazu a Korán.”[6]
Ibn ’Abdulberr recitoval následující verše:
“A inkoust vycházející z jejich per
Je čistší a ctnostnější než krev mučedníků.
Ó hledači vědění Proroka Muhammada
Vám není rovno.”[7]
[1] Wudžúbu t-Ta’á´ún bejne l-Muslimín, str. 7-8.
[2] Sijer A’lámu n-Nubelá´, 10/518.
[3] Zedžeru l-Mutehá´ún, str. 105.
[4] Sahíh. Vypravoval Ahmed (hadís č. 3/21). Ověřeno šejchem al-Albáním v Sahíhu t-Targhíb 2/150.
[5] Zádu l-Me’ád 3/6.
[6] Miftáhu d-Dári s-Sa’áda, 1/70.
[7] Džámiu’ Bajáni l-’Ilm, 1/31.