OTÁZKA: Jak je to s vyhlášením tzv. fatwa “proti” osobě – jestli tomu dobře rozumím, jedná se o svolání násilí na nějakou osobu, výzva k jejímu zabití – http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_fatwas . Moc mi tento nástroj nejde dohromady s Islámem jako mírumilovným náboženstvím.
OTÁZKA: Jak je to s vyhlášením tzv. fatwa “proti” osobě – jestli tomu dobře rozumím, jedná se o svolání násilí na nějakou osobu, výzva k jejímu zabití – http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_fatwas . Moc mi tento nástroj nejde dohromady s Islámem jako mírumilovným náboženstvím. Kdo takovou výzvu může vyhlásit? Je to čin jednotlivce nebo nějakého sněmu představených Islámu? Pro koho je taková fatwa závazná? Není nebezpečné mít v náboženství takovou možnost právě kvůli jejímu zneužití? Jak poznat, zda je taková fatwa vůlí většiny Islámu? Chtěl bych se Vás zeptat, jestli je možné odhadnout na počet kolik věřících se kloní k Islámu jako k mírumilovnému náboženství a preferují nekonfliktní řešení situací, a kolik se kloní k radikálním hnutím? Existuje v Islámu něco jako je v katolické církvi Vatikán – centrum, kde by bylo možné nalézt oficiální a závazná (doporučená) stanoviska?
ODPOVĚĎ:
Fetwa (fatwa, fetva, fatva), je islámský nábožensko-právní posudek, nebo kvalifikovaná odpověď na danou otázku, s rozsudkem smrti, nebo s něčím, co zná křesťanská historie jako kaceřování, nebo interdikt (klatba) nemá instituce fetwy co do činění.
Vydávat fetwu není oprávněn nikdo, kromě muslima, který dosáhl vysokého stupně znalosti islámských nauk (Koránu, Sunny, islámské právní nauky a její metodologie) a arabského jazyka a je navíc důkladně obeznámen s tím, k čemu se vyjadřuje. Navíc by měl mít schválení, oprávnění (arab. ‘idžáza) od svého učitele, nebo instituce, k takové činnosti. Fetwu může vydávat takový člověk jako jedinec, nebo ještě lépe, jako kolégium znalců, těleso, ustavené k tomuto účelu (např. Stálá komise pro fetwy v Království Saúdské Arábie)..
Údaje, které vzpomínáte, se týkají případu jedinců typu Salman Rushdie, kteří nějakým způsobem uráželi islám, nebo odpadli od víry. Islámský stát, kde platí islámský zákon v celé své šíři a komplexitě (a žádný takový v současnosti de facto neexistuje, i když je Šarí’a součástí, někdy i jedinou, právního řádů mnoha zemí) si osobuje právo zasáhnout proti takovým lidem, shodně jejich nebezpečnosti, ovšem za předpokladu fundovaného a nezávislého soudního procesu, který odstraní veškeré myslitelné pochybnosti. Tomu, který odpadl od islámu, nebo uráží islám, může takový soud teoreticky uložit třeba i nejvyšší trest. Potom však jsou podmínky pro daný soud a odborníky v něm ještě daleko tvrdší, než podmínky pouze pro to, aby mohli vydávat fetwy. Pro úplnost dodávám, že však existuje i názor, který trest smrti za odpadlictví nepřipouští vůbec.
Případy, které se staly, byly na popud fetwy od lidí, jejichž oprávněnost k danému úkonu je minimálně sporná. Salman Rushdie utrpěl fatwu od Chomejního, který sice byl vysokým
představitelem sekty ší’itského islámu, jenže ta není 90% muslimů, hlásícími se k Sunně, brána jako správná, ší’itské koncepty víry tváří v tvář zdrojům islámu – Koránu a Sunny, neobstojí a tak proti Chomejnímu, osobujícímu si právo mluvit za všechny muslimy, lze ledacos namítat.
Podobně i fetwy proti dánským karikaturistům vyšli z úst pochybných individuí a nikoli z klasických center islámské vzdělanosti, jakými jsou univerzity v Medíně, Mekce, Rijádu nebo nejproslulejší, al-Azhar v Káhiře.
Lidé, kteří je vydali jsou mezi muslimy známí tím, že sami rozhodují, kdo je muslim a kdo není a proto, že ty, kteří s nimi nesouhlasí, označují tito extremisté za káfiry (nevěřící), získali přídomek tekfírovci. Tekfírovci tvoří mezi muslimy naprosto zanedbatelnou menšinu a zcela okrajový proud, o jehož názorech mnoho muslimů ani nemá ponětí.Tedy ani Chomejní, ani tekfírovci, nejsou kvalifikováni k tomu, aby oficiálně a platně vydávali jakékoli fetwy, byť i jen o drobných detailech modlitby v islámu (co má dopad jen na jednotlivce), natož ohledně trestního práva a justice, které mohou mít dopad na mnoho lidí.
A Alláh ví nejlépe..
Fetwa jako rozsudek smrti
