Prezentace k příspěvku Formulace zlatého pravidla etiky v koránském textu, přednesenému na plzeňské konferenci Orientalia antiqua nova.
Koránský text jako takový neobsahuje explicitní verbální příkaz zlatého pravidla etiky “chovej se k druhému tak, jako bys chtěl, aby se on choval k tobě.” Tím se liší od Bible, kde je toto přímo vyřčeno (viz např. Mt, 7:12).
Korán však o tomto pravidlu hovoří na mnoha místech v mnoha podobách implicitně a velmi sugestivně. Toto etické maximum je učiněno leitmotivem prolínajícím se celým koránským textem v pasážích nejen o etice, ale i v těch o věrouce a náboženské praxi. Často se vyskytuje i v koránských poučných příbězích.
To proto, že koránský text svými nařízeními systematicky ruší předchozí etický pořádek totální loajality k vlastnímu klanu a kmenu, v němž platilo zlaté pravidlo pouze v rámci takových uskupení. Koránský text tedy nepotřebuje zlaté pravidlo, chápané jako přirozený a obecně lidský sklon k dobru, nijak ukotvovat ještě jednou, ale rovnou ho rozšiřuje také na jedince mimo vlastní společenství těch, k nimž promlouvá.
Ba co více, Korán činí zlaté etické pravidlo měřítkem a kritériem vlastního morálního hodnocení. Dále ho přenáší jak do právní roviny šarí’atských předpisů, tak i do teologické, eschatologické roviny posmrtné odměny a trestu.