Hadís o domě v ráji pro toho, kdo zanechá hádek

„Jsem držitelem domu v Ráji, pro každého toho, který se vzdá pře, ač je sám v právu, domu ve středu ráje každému tomu, kdo zanechá lži, i kdyby to bylo v žertu a dobu ve výšinách ráje každému tomu, kdo je nejkrásnějších mravů.“[1]

 

Navzdory své konciznosti obsahuje tento hadís velmi mnoho ze správného vedení a dobra, co se týče nabádání lidí k budování skvělých charakterových vlastností a k nejlepším vztahům mezi lidmi, vedle perspektivy odměny, kterou lze takto získat.

 

Co se týče hádek, které jsou zde zmíněny, jde o kritizovaný a odsouzeníhodný typ pří, který je urážlivý, jehož jediným cílem je vítězství jednoho a naprosté rozdrcení jeho oponenta, když jde o hádku jen pro samu hádku a pro ukázání převahy.

 

Přít se za účelem prokázání toho, kde leží pravda a za účelem jasného odhalení a odmítnutí lži, je naproti tomu v šarí’y přikázaným činem, dokud jsou ovšem respektována jasná omezení a i sám rozum. O tom hovoří následující koránské verše:

 

a veď s nimi spor slovy nejlepšími! (Nahl: 125)

 

Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším (‘Ankebút: 46)

 

Nevstupuj s námi do sporu ve prospěch těch, kdož sami sebe podvádějí (Nisá’: 107)

 

Co se týče vysvětlování Sunny, imám Ahmed رحمه الله تعالى byl tázán: „Někdy se ocitnu na sezení, kde je vzpomenuta Sunna a mám o ní více znalost. Mám promluvit a něco říci?“ Imám Ahmed odpověděl: „Stanov, co jest Sunnou, ale nehádej se o tom.“ Muž poté zopakoval to, co pravil imám Ahmed a proto imám Ahmed ještě dodal: „Vidím, že jsi hádavičný člověk.“

 

Právě to měl na mysli imám Málik رحمه الله تعالى, když (poté, co zpravil lidi o Sunně) řekl: „A pokud to od vás lidé nepřijmou, pak mlčte.“[2]

 

Ma’n ibn ‘Ísá vyprávěl o imámu Málikovi:

Málik ibn Anas se jednou vracel z mešity, opíraje se o mou paži, když muž zvaný Abú l-Huwejríjja, obviněný z irdžá, s ním chtěl držet krok. Řekl: „Služebníče Boží, poslouchej mne, musím ti říci, debatuj se mnou a nech mne říci ti můj názor.“ Málik pravil: „A co když mne ty v rozepři porazíš?“ Dotyčný muž odpověděl: „Pokud tě porazím, budeš ty následovat mne.“ Málik opáčil: „Služebníče Boží, Alláh seslal Muhammeda صلى الله عليه وسلم s jediným Náboženstvím, ale tebe já vidím, jak přecházíš z jednoho náboženství do druhého.“

Omar ibn Abdul’azíz pravil: „Kdokoli učiní svou víru předmětem argumentace, ji často měnívá."[3]

 

Měli bychom, nakolik to je jen možné, lidem radit ohledem toho, co je správná a autentická Sunna, věrouka a vzorné chování apod. Nesmíme lidi dohánět až k bodu hněvu a hádce. To je kontraproduktivní.

 

Mu’temir ibn Sulejmán pravil: „Slyšel jsem svého otce říci: „Nikdy nepřinutíš někoho, aby ti naslouchal, když jsi ho právě předtím rozhněval.“[4]

 

Zrovna tak je důležité neupadnout do oblastí, kde člověk nemá znalosti, abychom neriskovali pro pouhé domněnky to, že sami upadneme do bludu. Jak pravil Alláh سبحانه و تعالى:

 

A nenásleduj to, o čem vědění nemáš. (Isrá’: 36)

 

Nechť nám Alláh سبحانه و تعالى pomůže zdokonalit naši mravnost.

---