Hadís o slabosti vržené do srdcí

"Národy se spojí navzájem, aby se na vás vrhli, jako jsou stolovníci pozváni na chod jídla." Bylo řečno: „Snad pro náš malý počet v ten den?" On صلى الله عليه وسلم odvětil: „Ba ne, spíše vás toho dne bude mnoho, leč budete jako zvířená pěna unášená potokem. Alláh vyjme z hrudí vašich nepřátel obavu z vás a vrhne do vašich hrudí al-wehn." I bylo řečeno: „Posle Boží, a co je to al-wehn?" Pravil Prorok صلى الله عليه وسلم: „Láska k vezdejšku (arab. dunjá) a odpor ke smrti."[1]

 

Z hadísu o slabosti vržené do srdcí muslimů lze dále vyvodit několik poučení:

1. Když stolovníci zasednou na slavnostní chod, nevezmou si obyčejně jen jedno sousto, spíše okusí vícero pokrmů, které jsou jim nabídnuty a dojí svůj talíř. A to je přesně to, co lze nalézt dnes, kamkoli se podíváme na Ummu Islámu, všude jsou podnikány pokusy jak rozvrátit a podkopat Islám a muslimy, jak rozbít úsilí islámské osvěty a zahladit jakékoli známky náboženské obrody muslimů, ať se jedná o komunity většinové, nebo menšinové.

2. Sahábové si nedokázali představit, že by se jejich podmínky změnily a oni se z někoho silného, dominujícího, stali někým slabým a ujařmeným, jedině snad proto, že by byl přečíslen počtem. Proot se ptali, jestli ona převaha nepřítele bude spočívat v jeho větším počtu a v jejich malém počtu. A Prorok صلى الله عليه وسلم je zpravil o tom, že právě opak toho je pravdou.

3. Muslimové jsou, jak se zdá, falešně hrdí na své rostoucí počty ve světě, navzdory své slabosti jako ummy a své neschopnosti spojit se a bránit nejen své hranice, ale ani své vlastní zájmy, dokonce ani svůj vliv v klíčových oblastech života, které je zasahují.

4. Podle slovníku Lisánu l-‘Arab znamená termín وهن – wehn „jakýkoli typ slabosti“. Může zahrnovat slabost v činu, neschopnost přikazovat dobro a zakazovat zlo, tedy, jinými slovy, slabost fyzickou i mentální. Slovo wehn se také používá pro označení slabosti kostí, které, když se naruší, je pak snadné je zlámat. Je také vysvětlováno jako malátnost při nastupující nemoci, nebo sebeútlak. Vše to se vztahuje na toho, kdo miluje vezdejšek, protože velmi rychle zeslábne, když se za ním bude honit. A láska k Alláhu spolu s láskou k vezdejšku nemůže v srdci jedince spolužít.

5. Největší slabostí popisovanou v hadíse je pak právě „láska k vezdejšku a odpor ke smrti“ To proto, že láska k vezdejšku oslabuje člověku ímán, vede ho k zanedbávání onoho světa a toho, co je po něm požadováno z hlediska náboženských povinností, jen tím, že se mu stane sebeuspokojením. Odpor ke smrti obyčejně vyrůstá z pocitů přehnané vázanosti na tento svět a také z hromadění hříchů  a následné ztráty naděje v odpuštění a milost od Alláha سبحانه و تعالى – obojí je hanebné a vede k nevyhnutelné ztrátě a k zoufalství.

 

Tento hadís je dalším mezi mnoha jinými důkazy z Koránu a Sunny, které shodně potvrzují fakt, že lásk k tomuto světu oslabuje sílu muslimů.

 

Alláh سبحانه و تعالى praví v Koránu:

Tento život pozemský není leč zábava a hra, zatímco pobyt v životě budoucím je tím životem pravým – kéž by to jen věděli! (‘Ankebút: 64)

Namísto toho, abychom vezdejšek využili jako prostředek pro dosažení života posmrtného, učinili jsme jej prostředkem i konečným cílem sám pro sebe.

Alláh سبحانه و تعالى o lidstvu praví:

Vy však přednost životu pozemskému dáváte, ač život budoucí lepší a trvalejší máte. (A’lá:16-17)[2]

Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil:

"Hodina se přiblížila a lidé ohledně vezdejška nezvětšili nic, nežli své pachtění za ním a ohledně Alláha nezvětšili nic, nežli svou vzdálenost od Něj."[3]

Ve svém velkolepém komentáři k Rijádu s-Sálihín[4], kapitole 10. s názvem „Spěch za dobrými činy“ napsal šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín رحمه الله تعالى:

"Čím více lidé užívají v luxusu a čím více se jím honosí na veřejnosti, tím více otvírají před sebou zel. Je to komfort a luxus, co člověka zkazí, protože pokud se dotyčný bude starat o vlastní komfort a luxus, o obstarání si zábavy pro vlastní tělo, tím méně se bude starat o kultivování vlastního srdce a jeho největší starostí bude zabavit své tělo, které je odsouzeno shnít jako potrava pro červy. (…) Proto říkáme, že čím více se před lidmi otevírá vezdejšek, tím více končí lidé v přehnaném zájmu o něj a čím více získávají ze světa tohoto, tím více ztrácejí ze světa onoho. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl: „Při Alláhu, nebojím se o vás kvůli chudobě.” Tedy nebojím se o vás, když budete chudí, ale bojím se o vás, když se před vámi otevře vezdejší svět, jak pokračuje hadís: „ale bojím se, že propadnete životu v luxusu, jak učinily i předešlé národy, ve kterém budete jedni druhé předhánět, jako se i oni navzájem přeháněli. A to vás zničí stejně tak, jako to zničilo i je."[5]

Alláh سبحانه و تعالى též řekl:

A život pozemský není leč užívání klamavé.  (Hadíd:20)

Poté, co vysvětlil tento verš, cituje imám at-Tabarí následující hadís Božího Proroka صلى الله عليه وسلم aby vykreslil bezcennost vezdejšího světa:

"Na šíři biče v ráji je lepší, nežli celý vezdejší svět a vše, co je v něm."[6] 

Posel Boží صلى الله عليه وسلم o hodnotě tohoto světa také řekl:

„Pokud by u Alláha cena tohoto světa byla alespoň za křídlo komáří, nebyl by z něj dán nevěřícímu podíl ani doušku vody."[7] 

Leč muslimové prodali svou věčnou budoucnost (na světě onom) za zábavu tohoto dočasného příbytku. To je vskutku věc, která překvapí. Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl:

„Vezdejšek je prokletý, i vše v něm též, kromě vzpomínání Alláha a všeho, co se k němu přimyká (tj. uctívání a znalost), znalce a učícího se znalost (zde náboženskou)."[8]

Posel Boží také صلى الله عليه وسلم pravil:

„A buď na tomto světě jako cizinec, nebo poutník na cestě."[9]

Mnoho lidí si vzalo svůj život na tomto světě za svůj cíl a přitom podvědomě vytěsňují myšlenky na nevyhnutelnost smrti a Dne Zúčtování, jako velmi vzdálené. To je mnohdy vidět zejména dnes, v moderní uspěchané době.

Přitom Alláh سبحانه و تعالى shrnul nevyhnutelnost smrti, zúčtování a vezdejška v jednom jediném verši:

Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užíváni. (Ál ‘Imrán:185)

Důvodem slabosti muslimů je jejich opuštění čistého a pravého Náboženství Islámu a jejich vytrvalost v hříchu a neposlušnosti.  Neporozuměli omamnému účinku vezdejška a onen svět je jim lhostejný.

Alláha Jediného prosíme o nápravu Ummy, neboť On Jediný je zdrojem síly a pomoci. A On je nejlépe připravuje Svůj postup.

---