Ibn Tejmíjja vysvětluje hadís o rozdělení ummy na frakce

Od Mu’áwíjji Ibn Abí Sufjána,nechť je s ním Alláh spokojen, se traduje:

„Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednoho dne mezi námi vstal a pak řekl: „Věru se ti, kteří byli před vámi, z Lidu Knihy, rozdělili jednotné vyznání na sedmdesát dvě skupiny. A věru se tato obec rozdělí na sedmdesát a tři skupiny. Sedmdesát dvě skupiny vejdou do Ohně a jen jedna jediná do Ráje, a to je džemá’a.“[1]

 

Učenec al-Hákim k hadísu dodává:

إنه حديث كبيرفي الأصول.

 „Toto je jeden z velkých a významných hadísů o základech (náboženství).“

 

Většina učenců tímto hadísem dokazovala rozdělení se ummy. Samo toto podání se nachází prakticky ve všech knihách Sunny a je zaznamenáno od velmi velké skupiny sahábů.  

 

Boží Posel صلى الله عليه و سلم tuto zachráněnou skupinu popsal jako džemá’a, tj. ty, kteří se drží konsensu věřících, potažmo islámských učenců. V jiném podání ji popisuje jako sewádu a’zám – převažující skupina.[2]

 

Tuto skupinu také dále popisují následující slova Proroka صلى الله عليه و سلم:

„Má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny a všechny vejdou do ohně kromě jedné jediné skupiny,“ načež se přítomní otázali: „A která je to, Posle Boží?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl: „To je ta skupina, která je na tom, na čem jsem já a moji společníci.“[3]

 

Ibn Tejmíjja praví:

 

Znakem inovátorů je, že zanechávají následování selef (tj. zbožných předků) a postupu podle jejich praxe. [4]

Znakem těchto sedmdesáti dvou skupin je, že odporují a nenásledují Boží Knihu, Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم a idžmá’ (tj. konsensus islámských učenců). Naopak ten, kdo následuje Boží Knihu, Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم a idžmá’, ten je věru z Ahl Sunna we l-Džemá’a[5]

 

Proto je nepřijatelné tvrzení některých, že zachráněnou skupinou jsou ší’ité, nebo že jí jsou zbloudilí súfíjové, nebo chawáridž, nebo nějaké jiné nově nastalé uskupení, či frakce, které svou víru zakládají na něčem jiném, na čem nebyli velikáni a předáci této ummy, jako byli Abú Bekr, Omar, Osmán, ‘Alí, Abú Hanífa, Málik, Šáfi’í, či Ahmed ibn Hanbel (…)Alláh s nimi budiž spokojen.

 

Tedy, smýšlím, že se již objevily nejvýznamnější frakce z těchto sedmdesáti dvou skupin a že se již jasně ukázal rozdíl mezi nimi a Ahl Sunna (tedy zachráněnou skupinou). 

 

Proto popisovaná „zachráněná skupina“ je Ahl Sunna we l-Džemá’a, oni jsou velkou skupinou, převažující, zatímco ostatní skupiny jsou inovátoři, kteří jsou na cestě bludu, zapadli do krajností a následování vlastních tužeb. Ani jedna jediná z těchto zbloudilých skupin nedosáhla počtu ani síly, jakou disponuje „zachráněná skupina,“ naopak, některé z těchto skupin jsou tak málo početné, že jsou zanedbatelné, nehodné vzpomenutí. Znakem všech těchto skupin je jejich nenásledování, nesoulad s Koránem, Sunnou a idžmá‘ a jejich odporování si vůči nim. Každý, kdo hovoří a praktikuje v souladu s Koránem, Sunnou a idžmá‘ spadá v Ahl Sunna we l-Džemá’a.[6]

 

Tyto sedmdesát  dvě supiny se taktéž mohou definovat, či rozdělit, podle vícero kritérií. Mezi nimi jsou ti, kteří jsou pokrytci – a tito ve svém nitru ani nejsou věřícími, i ti, kteří pokrytci nejsou, a i ti jsou věřícími v Allláha a v Jeho Posla صلى الله عليه و سلم, ve svém nitru nejsou nevěřícími, i když zchybili a zhřešili ve výkladu a pochopení určitých věcí. Existuje mezi nimi i skupina, která v srdci kryje část pokrytectví, ale ne tolik, aby je to uvrhlo do nejnižších stupňů Pekla. Ten, kdo říká, že všechy tyto skupiny (kterých je sedmdesát dva) jsou nevyhnutelně v ohni[7], se svým stanoviskem a slovy postavil proti Knize Boží, Sunně Posla Jeho صلى الله عليه و سلم a idžmá’ sahába, nechť je s nimi Alláh spokojen. Dokonce odporuje stanovisku čtyř imámů, protože mezi nimi neexistuje nikdo, kdo by všech těchto sedmdesát dva skupin prohlásil přímo nevěřícími, nýbrž někteří z nich některé za nevěřící prohlásili a jiné ne, přičemž některé z těchto sedmdesáti dvou skupin prohlásily za nevěřící skupiny jiné.  Příslušníci těchto sedmdesáti dvou odchýlených skupin se tedy prohlašovali za nevěřící navzájem mezi sebou, stejně jako se častokrát prohlašovali za nevěřící různé frakce v rámci jedné skupiny.[8]

---