Vznešený Alláh pravil:
وَجَعَلْنَا بَعْضَكُمْ لِبَعْضٍ فِتْنَةً أَتَصْبِرُونَ
A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. (Furkán: 20)
Mezi veškerým stvořením jest všeobecně platné, že jedni jsou zkoušeni druhými.
Ti, ke kterým jsou vysláni Poslové, mír s nimi všemi, jsou pro tyto Posly zkouškou, když je volají k pravdě, uplatňujíce trpělivosti tváří v tvář jejich ústrkům a snášejíce těžkosti při zvěstování Alláhova poselství. A Poslové jsou zkouškou pro ty, ke kterým byli posláni v tom smyslu, zda tito lidé Posly uposlechnou, podpoří a dosvědčí pravdivost toho, s čím byli Poslové vysláni, nebo zda neuvěří, odmítnou a budou s nimi zápasit.
Nevědomí lidé jsou zkouškou pro učence ohledně toho, zda budou lid učit a radit mu, uplatňujíce při výuce, radách i vedení neochvějnou trpělivost. A učenci jsou zkouškou pro nevědomý lid ohledně toho, zda je uposlechnou a budou následovat jejich příkladu.
Poddaní jsou zkouškou pro vladaře a vladaři jsou zkouškou pro poddané. Chudí lidé jsou zkouškou pro bohaté a boháči jsou zkouškou pro chudáky. Slabí jsou zkouškou pro silné a silní jsou zkouškou pro slabé. Vůdcové jsou vystaveni zkouškám od těch, co je následují a ti co následují, jsou zkoušeni vůdci. Vlastník otroků je zkoušen skrze své otroky a otroci jsou zkoušeni skrze své vlastníky. Muž je zkoušen od své manželky a manželka od něj. Muži jsou zkoušeni skrze ženy a ženy jsou zkoušeny skrze muže. Věřící jsou zkoušeni prostřednictvím nevěřících a nevěřící jsou zkoušeni prostřednictvím věřících. Ti, kdož vyzývají k dobrému a zakazují špatné, jsou vystaveni zkouškám od těch, jimž přikazují dobré a zakazují špatné a ti, vyzýváni k dobrému a odrazováni od zlého, jsou vystaveni zkouškám od těch, jež jim ono dobré přikazují a zlé zakazují. A kvůli tomu byli chudí a slabí muslimové mezi následovníky Poslů zkouškou pro boháče a předáky. Jim (tedy těmto bohatým a mocným) nebylo dáno přijmout víru ani po rozpoznání pravdivosti Poslů.
Jejich odpovědí, jak nám Alláh sdělil, bylo:
لَوْ كَانَ خَيْرًا مَا سَبَقُونَا إِلَيْهِ
Kdyby toto Písmo bylo vskutku dobré, nebyli by nás tihle v tom předešli! (Ahkáf: 11)
Takoví lidé řekli Núhovi/Noemu, mír s ním:
أَنُؤْمِنُ لَكَ وَاتَّبَعَكَ الْأَرْذَلُونَ
Což máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší? (Šu’ará: 111) – tj. ti bez bohatství a postavení ve společnosti.
Vznešený Alláh pravil:
وَكَذَٰلِكَ فَتَنَّا بَعْضَهُمْ بِبَعْضٍ لِيَقُولُوا أَهَٰؤُلَاءِ مَنَّ اللَّهُ عَلَيْهِمْ مِنْ بَيْنِنَا
A takto jsme je zkoušeli jedny druhými, aby řekli: „Zdaž tito jsou ti z nás, jimž Bůh milost uštědřil?“(An’ám: 53)
Takže když vysoce postavený předák viděl, že chudý člověk nízkého postavení ho předešel ve víře a následování Posla صلى الله عليه و سلم, začal zuřit a opovrhovat přijetím islámu, jelikož se nechtěl podobat onomu chudákovi bez postavení. A řekl si: „Já a vstoupit do islámu, abych byl na stejné úrovni s tímto nuzákem?“
Az-Zudžádž pravil: „Možná, že vysoce postavený člověk zpočátku chtěl přijmout islám, ale zabránilo mu v tom to, aby se neříkalo, že někdo níže postavený než on ho v tom už předběhl. Proto setrval v nevíře, nechtěje, aby ho onen níže postavený muslim předešel ve ctnosti.“
A důvod, proč jsou jedni lidé zkouškou pro druhé, tkví v tom, že chudý člověk zase může říci: „Proč nejsem jako ten boháč“ či slabý člověk může říci: „Proč nejsem jako ten silný?“ A utrápený může říci: „Proč nejsem jako ten, jemuž se dobře daří?“
Vznešený Alláh dále pravil, že nevěřící řekli:
لَنْ نُؤْمِنَ حَتَّىٰ نُؤْتَىٰ مِثْلَ مَا أُوتِيَ رُسُلُ اللَّهِ
Neuvěříme, dokud se nám nedostane toho, čeho se dostalo poslům Božím. (An’ám: 124)
Tento verš byl zjeven ohledně zkoušky, jež potkala modloslužebníky kvůli chudým vystěhovalcům, jako byli Bilál, Chabbáb, Suhajb, Abú Zerr, Ibn Mes’úd či ‘Ammár رضي الله عنهم أجمعين, kdy modloslužebníci říkali: „Podívejte se na ty, kdož následují Muhammeda, jsou to ti nejnižší mezi námi a ti, kteří nám slouží.“
Vznešený Alláh pak zjevil:
إِنَّهُ كَانَ فَرِيقٌ مِنْ عِبَادِي يَقُولُونَ رَبَّنَا آمَنَّا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا وَأَنْتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ فَاتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰ أَنْسَوْكُمْ ذِكْرِي وَكُنْتُمْ مِنْهُمْ تَضْحَكُونَ إِنِّي جَزَيْتُهُمُ الْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوا أَنَّهُمْ هُمُ الْفَائِزُونَ
Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: „Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!?“ A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli. (Mu´minún: 109-111)
Alláh nás tedy zpravuje, že je odměnil za jejich trpělivost, přesně shodně slovům Nejvznešenějšího:
وَجَعَلْنَا بَعْضَكُمْ لِبَعْضٍ فِتْنَةً أَتَصْبِرُونَ
A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. (Furkán: 20)
Az-Zudžádž vysvětlil: „Tzn. Což nebudete trpěliví, když postihne váš neštěstí, když vskutku již víte, co trpěliví obdrží.“
Já (tj. Ibnu l-Kajjim – pozn. překladu) pak pravím: Alláh Oslavovaný, prostý všech nedokonalostí, provázal strasti s trpělivostí v tomto verši a rovněž i ve Svých slovech:
ثُمَّ إِنَّ رَبَّكَ لِلَّذِينَ هَاجَرُوا۟ مِنۢ بَعْدِ مَا فُتِنُوا۟ ثُمَّ جَـٰهَدُوا۟ وَصَبَرُوٓا۟ إِنَّ رَبَّكَ مِنۢ بَعْدِهَا لَغَفُورٌ رَّحِيمٌ
Pán tvůj však bude k těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk zakusili, a poté, co bojovali a neochvějní byli – k těm zajisté bude Pán tvůj po tom všem odpouštějící a slitovný (Nahl: 110)
Není léku, jako je trpělivost, pro toho, jenž je vystaven těžkostem! Když prokáže trpělivost, pak se pro něj těžkosti stanou zdrojem očištění a záchranou před hříchy, tak jako dmýchací měchy očišťují zlato a stříbro. Těžkosti jsou měchem srdcí a zkouškou víry a skrze ně je pravdomluvný rozlišen od lháře.
Vznešený Alláh pravil:
وَلَقَدْ فَتَنَّا الَّذِينَ مِنْ قَبْلِهِمْ ۖ فَلَيَعْلَمَنَّ اللَّهُ الَّذِينَ صَدَقُوا وَلَيَعْلَمَنَّ الْكَاذِبِينَ
Vždyť jsme již zkoušeli ty, kdož před nimi byli, a Bůh věru pozná ty, kdo pravdu mluví, i ty, kdo lháři jsou. (‘Ankebút: 3)
Zkoušky třídí lid na pravdomluvné a lháře, věřící a pokrytce, dobré a špatné. Tedy, kdokoliv prokáže svou trpělivost během těžkostí, je to pro něj požehnání a ochrana od ještě větších těžkostí díky jeho trpělivosti. A kdokoliv neosvědčí trpělivost během těžkostí, propadne se do neštěstí ještě většího.
Autor: imám Šemsuddín Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: úryvek z knihy Ighásetu l-lahfán, 2/170-172, mírně parafrázováno a upraveno pro překlad.
Přeložil: Kemál Mareš