Imám an-Newewí o etiketě v přístupu ke Koránu

Tím prvním a základním, platným jak pro žáka, tak i pro učitele, je upřímnost úmyslu, jeho zasvěcení jen Alláhu Všemohoucímu. Tj. ujisti se, že sis vyhradil čas pro četbu a studium Koránu, aniž jsi rušen rodinou, prací atd.

Srdce potřebují četbu Koránu k tomu, aby mohla přijímat, aby byla Koránu otevřena. Jejich chorob musí být odstraňovány.

Alláh Všemohoucí ti dá poznání, pokud budeš praktikovat to vevnitř i navenek. Toto platí pro každou nauku.

Žák se musí způsobně chovat ke svému učiteli, dokonce i když je tento mladší, nežli on sám, nebo méně známý. Koří sám sebe pro znalost, uznávaje, že Alláh Všemohoucí do jeho nitra ukládá Korán. Jedině skrze pokoru čerpá se znalost. Studovat bys měl jedině u toho, kdo je kvalifikován k tomu, aby učil – jehož náboženství je známo a rovněž i to, že je důvěryhodnou osobou.

Musíš plně respektovat svého učitele. Dokonce i tehdy, je-li schopen, ale ty v něj nemáš pevnou důvěru, znalost k tobě nepřijde. Jistý muž ze zbožných předchůdců cestou na ders (lekci) uděloval milodary a prosil: „Bože, skryj přede mnou chyby mého učitele a nedej mému požehnání, aby odešlo.“ Jistý žák imáma Šáfi’ího z úcty k němu před svým učitelem ani nevypil sklenici vody.

Neukazuj, neotáčej se od něj, když vidíš, že je unavený, nenaléhej, když přicházíš na ders, chovej se co nejlépe, měj abdest, buď čistý, používej miswak a ujisti se, že tvé myšlenky necestují kdesi v dál.

Nečekej nečekané. Nešplhej po krcích ostatních lidí, jen abys se dostal dopředu. Přijdeš-li dříve, přiď dopředu, když přijdeš pozdě, zůstaň vzadu a nežádej lidi, aby kvůli tobě opouštěli svá místa.

Usedej na taková shromáždění jako žák, i když jsi jinak i učitelem. Nepřicházej pro ders víš-li, že je šejch zaneprázdněn. Nepřicházej k němu, je-li něco, co by mohlo zashnout jeho stav.

Přehlížej přísnost svého učitele. Pokud vidíš nesrovnalosti ohledně toho, co je Sunna, pak věz, že je omnoho lepší, než jsi ty. Uzříš-li u něho tvrdost, pak hledej toho příčinu v sobě. Kdokoli neokusil hořkost studia, ponese ponížení ignorance po zbytek svého života. Ibn Abbás pravil: „Kořil jsem se jako žák a poté jsem jako učitel býval ctěn.“ Je to pro Boží víru.

Touha potom, abys měl znalost, je největší znalostí. Nepřetěžuj se, nakládej na sebe, co můžeš unést. Máš-li schopnosti a čas se učit, uč se.

Předtím, než ti je dána pozice autority, nauč se, odkud tato pramení a lidé tě pak budou následovat.Abú Hanífa, Alláh s ním budiž spokojen, pravil: „Soudce by měl být soudcem jen na jeden rok, tak nebude mít čas zabezpečit se na potom.“

Dobré je učit se brzy z rána. Opakování je klíčem k naučení se Koránu zpaměti.

Nezáviď žádnému ze svých kolegů, ale měj dobrou závist, přej si pro sebe totéž, aniž by se to odebralo druhému. Vyhni se sobectví. Nejlepším lékem na to je vzpomínat Alláha. Píle je důvod, ale Alláh je Ten, který vládne důvodům. Koř se před Alláhem a tak se zbav pýchy. Alláh má svůj důvod, proč někoho obdaří znalostí Koránu a jiného nikoli. Mít špatnou závist je nespokojenost s předurčením Božím.

 

Tvým úmyslem nemá být zisk tohoto světa a toho, co v sobě ukrývá – peněz, slávy a postu, být imámem modlitby. Kdokoli se učí znalosti, činí tak jen pro Alláha Nejvyššího a kdokoli tak činí pro získání tohoto světa, ten ani neucítí vůni ráje. Nedostane se mu toho, co zamýšlel.

Vyvaruj se zášti k těm studentům, kteří chodí pro znalost k jiným, nežli ty (nebo nežli k tobě). To je znakem špatného úmyslu. O učiteli pro toho kterého studenta rozhoduje Alláh.

Někteří lidé sice znají, ale jejich znalost nepřechází jejich ústa. Nechovají se podle toho, co učí, vnitřní není v souladu s vnějším. Alláh si však vybírá ty, kteří nosí skutečnou znalost.

Učitel musí být trpěliv vstříc chybám svých studentů. Měl by se mít na pozoru před chorobami srdce, jako je závist a měl jich být zcela zbaven. Jeho stav by měl být stálý. Měl by si být vědom toho, že Alláh vidí dovnitř lidí, vidí, co je v srdcích a zná vše i před tím, než je to stvořeno.

Abú Sa’íd al-Chudrí ty, kteří přišli na jeho hodiny, vždy nejprve uvítal. Vítej lidi i ty a pohrnou se k tobě z různých míst a budou tě následovat. Povzbuzuj své žáky ke studiu a k odvrhování tohoto světa. Uč je jako vlastní děti a odpouštěj jim jejich špatné chování. To, co nemáš rád, neměj rád i u sebe. Ibn Abbás řekl o jednom ze svých studentů: „Kdyby na něj byť i moucha sedla, je to má starost.“ Měl by je a nejprve i sám sebe povzbuzovat k tomu, co očišťuje úmysl. Pak dá Alláh nauce vstoupit do tvého nitra.

 

Vyhýbej se zákazům více, nežli obyčejný věřící, snaž se udržet se na nejlepší úrovni víry. Vyhýbej se arogantním lidem, koř se před spravedlivými, nejprve se starej o sebe, spoléhej se jen na Boha. Recituj Korán pravidelně. Někteří dokončili recitaci za dva či jeden měsíc, za týden, nebo méně. Jen pokud je dotyčný schopen pobrat významy Koránu, může jej dokončit za méně než tři dny. Pokud neudržíš pozornost, zvolni tempo. Dokončí-li někdo chatmu (díl recitace) během dne, andělé za něj prosí až do setmění, pokud během noci, prosí za něj až do rozednění.

Čest věřícího je v nočním uctívání, které je požehnáno. Krátká modlitba stejně jako dlouhá. Zapomenutí verše, nebo súry z Koránu je hříchem. Korán tě opustí, pokud si jej neosvěžuješ. Jako člověk, který má velblouda – uváže-li si jej, pak jej znovu nalezne a pokud si jej neuváže, pak se mu ztratí. Prorokovi  صلى الله عليه و سلمbyl ukázán svět a veškeré dobro i zlo, které je v něm. Nejmenší dobro bylo odstranit překážku z cesty a největší zlo zapomenout něco z Koránu. Jeden ze Sahábů recitoval každou noc súru al-Bekara. Když jednou zaspal a probudil se později, považoval to za neštěstí. Měl sen, ve kterém na něj útočila kráva.

Zpytuj svůj úmysl. Kdykoli shledáš, že to vlastně neděláš jen pro Boha, kaj se. Sahába brali veškerá Boží varování tak, jako by Alláh hovořil přímo k nim.

 

Používej miswak předtím, než budeš recitovat Korán.

Pokud krvácíš v ústech, je lepší nejprve zastavit toto krvácení. Musíš mít očistu předtím, než se dotkneš napsaného verše. Recitovat zpaměti bez abdestu je sice povoleno, ale je to zavrženíhodné. Nikoli však ten, kdo je pod velkým rituálním znečištěním. Menstruující žena může recitovat Korán v duchu, může se do něj i podívat. Jen dotýkat se Koránu a modlit je zakázáno. Korán lze recitovat i bez zvláštního úmyslu. Korán by měl být recitován vždy na čistém místě. Není oblíbeno recitovat Korán ve stavu únavy. Při čtení Koránu by člověk měl být obrácen směrem na kiblu. Sedět může jakkoli. Ten, kdo recituje Korán, nemá být rušen. Vyruší-li tě někdo při recitaci Koránu, pak se znovu utíkej k Alláhu pro ochranu. Na začátku každé súry s výjimkou súry at-Tewba (Pokání, 9. súra) recituj bismilu. Buď pokorný a rozmýšlej nad obsahem, to je cílem recitace. Sahába recitovali Korán znovu a znovu, aniž by měli úmysl dokončit jej.

Za Abú Hanífou přišel kdosi a viděl, že imám stále opakuje poslední verš súry az-Zelzela, ve významu: „a ten, kdo učinil zla na váhu částečky, uzří je“. Dotyčný odešel a když se vrátil na ranní modlitbu, nalezl imáma plačícího říkat: „Kdybys jen, Pane, Nu’mánovi odpustil, jen to by stačilo.“ Ibráhím al-Chuwwás pravil: „Lékem srdce je patero: číst Korán a zamýšlet se nad ním, mít prázdný žaludek, noční modlitba, prosba v poslední třetině noci a sezení se zbožnými.“  

Největší chorobou je bezuzdnost. Poslední zjevená súra je an-Nasr (Pomoc, 110. súra) a poslední verš je: „A bojte se dne, kdy k Bohu budete navráceni…“ následující po verši zakazujícím úrok. Proč nejsme schopni plakat před Alláhem? Suché oči suché srdce značí. Pláč značí skutečného znalce. Omar a Alí nesli na tvářích stopy po hojném pláči. Na tváři Ibn Abbáse byla po slzách stopa jako řemínek sandálu. Poté, co anděl vyjme duši, příkazem z mnoha příkazů, zemřeš, dostaneš se do hrobu, kde budeš tázán. Pak budeš vzkříšen a bude ti dána kniha a budeš muset přejít přes Sirát.

Budeš-li vystavovat hříchy lidí, Alláh vystaví tvé hříchy celému lidstvu. Všichni můžeme potenciálně vejít do Pekla. Kdykoli narazíš při četbě na některou z charakteristik lidí pekla, plač a očišťuj sebe sama. Ani Abú Bekr, kterému byl přislíben Ráj, se nespokojil s tím, že v něm již jednou nohou je. Stále si nebyl úplně jist.

Nebav se s lidmi přespříliš. Nebojuj s nimi, když se oddáváš recitaci. Korán je rozpravou s Alláhem Vznešeným, buď toho bedliv! Dodržuj pořádek Koránu. Pořádek Koránu nemůže být měněn. V modlitbě, chceš-li přeskočit, přeskoč aspoň dvě súry, ne jednu, to není oblíbeno.

Je lepší Korán číst, odměna je dvojnásobná. Je lepší recitovat nahlas, než v duchu. Abú Músá al-Aš’arí recitovával Korán Prorokovi صلى الله عليه و سلم a ten mu naslouchal.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Zkrášlete Korán svými hlasy.“ Zúčtování v Soudný den přichází až poté, co proroci dosvědčí, že předali svá poselství. Je příkře zavrženo recitovat Korán při předklonu a padnutí natvář během modlitby. Nerecituj na záchodě. Pokud recituješ zpaměti a chce se ti upustit větry, přestaň. Podle podání v Musnedu Ibn Abí Šejby Posel Boží صلى الله عليه و سلم nikdy nezíval. Alespoň jednou za život je též nezbytné prosit za Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Pokud při recitaci Koránu kýchneš, je v pořádku říci: „Chvála Bohu (arab. „al-hamdu lilláh“)“ a vrátit se k recitaci. Kýchneš-li při modlitbě, pak můžeš říci totéž, ale odpovědět na kýchnutí jinému porušuje modlitbu. Můžeš recitovat i na 3. a 4. rek’átu, i to je Sunna.

 

Recitace Koránu není zavrženíhodná v žádné situaci. Nejlepší chvílí pro jeho recitaci je při modlitbě.

Čti po ranní modlitbě, v pondělí, ve čtvrtek, v prvních deseti dnech měsíce Zú l-Hidždža, na den ‘Arefát. Nejlepším měsícem je Ramadán. Když jsi dokončil Korán, začni znovu Fátihou a prvními pěti verši al-Bekary. Nejlepší čas pro dokončení recitace je během ranní modlitby.

Abú Hanífa smýšlí, že by nemělo uběhnout půl roku, aniž bys dokončil čtení Koránu. Abdulláh ibn Abbás svolával k posezení ty, kteří dokončili recitaci Koránu. Poté, cos dokončil recitaci Koránu, pros Alláha. Uč se nazpaměť ty části Koránu, které jsou obzvláště zmíněny nějakou předností v Sunně, jako jsou poslední tři súry, verš trůnu, súra Mulk, poslední tři verše al-Bekary atd.

Ber Korán s úctou, je to slovo Boží, nepodobá se slovu kohokoli ze stvoření. Respektuj Korán. Ke Koránu voláme lid. Je zakázáno hovořit o Koránu bez znalosti nauky o výkladu. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli vyloží Korán jen podle svého názoru, nechť si připraví místo v ohni.“ O Korán se nehádej. Abú Bekr pravil: „Které nebe mě zaštítí, která mne zem ponese, budu-li o Boží Knize hovořit to, co neznám.“

 Nedotýkej se mushafu bez očisty. Předsádka je také částí mushafu.