Imám Ahmed se hojně zmiňoval své manželce o tom, jak skvělým učencem je jeho učitel imám aš-Šáfi’í. Vyprávěl jí častokrát o šíři a hloubce jeho znalostí, o jeho bohabojnosti a zbožnosti. Imám Ahmed jednou pozval imáma aš-Šáfi’ího na návštěvu k sobě domů. Když přišel čas povečeřet, imám aš-Šáfi’í se dosyta najedl a potom odešel do pokoje pro hosty.
Manželka imáma Ahmeda se ráno zeptala: „Ahmede, to je ten aš-Šáfi’í, o kterém jsi mi tolik vyprávěl?“
Imám Ahmed se hojně zmiňoval své manželce o tom, jak skvělým učencem je jeho učitel imám aš-Šáfi’í. Vyprávěl jí častokrát o šíři a hloubce jeho znalostí, o jeho bohabojnosti a zbožnosti. Imám Ahmed jednou pozval imáma aš-Šáfi’ího na návštěvu k sobě domů. Když přišel čas povečeřet, imám aš-Šáfi’í se dosyta najedl a potom odešel do pokoje pro hosty.
Manželka imáma Ahmeda se ráno zeptala: „Ahmede, to je ten aš-Šáfi’í, o kterém jsi mi tolik vyprávěl?“
„Vskutku ano, to je on,“ odpověděl své ženě imám Ahmed.
Odvětila mu: „Shledala jsem na něm pár věcí, které stojí za to kritizovat! Za prvé, když mu naložíš jídlo, dost toho spořádá. Za druhé, když se odejde vyspat do pokoje pro hosty, ulehne aniž by se pomodlil noční nepovinné modlitby. A nakonec, když se s námi modlil ranní povinnou modlitbu, ani se před ní rituálně neočistil!”
Imám Ahmed tedy zašel za imámem aš-Šáfi’ím a na tyto tři věci, kterých si jeho žena všimla, se ho zeptal. Imám aš-Šáfi’í se k němu obrátil vlídným způsobem, jako když otec radí vlastnímu synovi:
„Ahmede! Najedl jsem se dosytosti a to jedině proto, že s určitostí vím, že tvé jídlo je zcela halál a že ty jsi věru štědrý muž! Neboť jídlo od štědrého muže je lékem, zatímco jídlo od lakomce je chorobou. Proto jsem toho snědl hodně, nikoli proto, abych si naplnil břicho, ale proto, abych z tohoto jídla získal onen lék.
Co se týče důvodu, proč jsem se nešel pomodlit noční nepovinnou modlitbu, když jsem složil hlavu, abych si trochu zdřímnul, všude jsem viděl Knihu Boží a Sunnu Jeho Posla صلى الله عليه و سلم, přímo před sebou! Tak jsem z nich vyvodil sedmdesát dva nových poučení týkajících se praktického porozumění náboženství, ku prospěchu všech muslimů. Proto jsem neměl příležitost pomodlit se noční nepovinnou modlitbu!
A co se týče důvodu, proč jsem se pomodlil ranní povinnou modlitbu bez očisty – při Alláhu, mé oči nezakusily sladkost spánku, abych potom musel rituální očistu obnovit! Celou noc jsem zůstal vzhůru a proto jsem se pomodlil ranní povinnou modlitbu se stejnou rituální očistou, s jakou jsem se pomodlil i předcházející povinnou modlitbu večerní!”
Zdroj: Tento příběh uvádí al-háfiz Ibn Hadžer al-‘Askallání ve Fethu l-Bárí a v poněkud zkrácené formě i Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´.
Poznámka překladu: Stejné podání existuje i ve verzi, ve které vystupuje Ibn Hanbelova dcera, nicméně tato verze je neautentická, protože všechny Ahmedovy děti se narodily až po smrti aš-Šáfi’ího.