Ibn Wehb řekl: „Slyšel jsem, jak imám Málik pravil: „Není verše v knize Boží, který by byl přísnější vůči sektářům, kteří jen následují své tužby, nežli tohoto:
يَوْمَ تَبْيَضُّ وُجُوهٌ وَتَسْوَدُّ وُجُوهٌ ۚ فَأَمَّا الَّذِينَ اسْوَدَّتْ وُجُوهُهُمْ أَكَفَرْتُم بَعْدَ إِيمَانِكُمْ فَذُوقُوا الْعَذَابَ بِمَا كُنتُمْ تَكْفُرُونَ
„v den, kdy rozjasní se tváře některé, zatímco jiné se zachmuří. A těm, jejichž tváře se zachmuří, bude řečeno: “Proč jste se stali nevěřícími poté, co přijali jste víru? Ochutnejte trest za to, že jste byli nevěřící!“ (Áli ‘Imrán: 106)
Ibnu l-Kásim toto zaznamenal také a dodal: „Málik mi řekl, že tento verš hovoří o muslimech.“
Podle Katády řekl Málik ibn Anas o verši:
وَلَا تَكُونُوا كَالَّذِينَ تَفَرَّقُوا وَاخْتَلَفُوا مِن بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْبَيِّنَاتُ ۚ وَأُولَـٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ
„Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný“ (Áli ‘Imrán: 105)
„Toto se vztahuje na inovátory ve víře.“
Podle Málika řekl Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما k výše zmíněnému 106. verši súry Áli ‘Imrán, že rozjasněné tváře budou patřit následovníkům Prorokovy صلى الله عليه وسلم Sunny (arab. أهل السنة ahlu s-sunna) a že ty zachmuřené budou patřit těm, kteří do víry přimýšlejí novoty.
S tímto tématem souvisí také tento verš:
وَأَنَّ هَـٰذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَن سَبِيلِهِ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّاكُم بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
„A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní!” (al-An´ám: 153)
Stezkou přímou je cesta, na kterou nás Alláh zve. Tou cestou je Sunna. Ostatní cesty patří sektářům a inovátorům!
Omar ibn Selema al-Hamdání vyprávěl:
„Seděli jsme spolu s ‘Abdulláhem ibn Mes’údem رضي الله عنه v mešitě.
‘Ubejdulláh ibn Omar ibnu l-Chattáb se ho zeptal: „Ibn Mes’úde, jaká je stezka přímá?“
‘Abdulláh mu odpověděl: „Je to ta, na které tvůj otec pevně kráčel až do chvíle, kdy vstoupil do Ráje.“ Na tato slova pak ‘Abdulláh třikrát přísahal při Bohu. Potom rukou nakreslil čáru na zem a k ní z každé strany udělal jednu čáru navíc a řekl: „Váš Prorok vás nechal na začátku této cesty. A na jejím konci je Ráj. Každý, kdo po ní neochvějně půjde, vstoupí do Ráje, a každý, kdo z ní sejde, bude zatracen.“
V jiné verzi stejného hadísu ‘Abdulláh ibn Mes´úd odpověděl na otázku ´Ubjadulláha ibn Omara takto:
„Prorok صلى الله عليه وسلم nás zanechal na začátku této cesty a na jejím konci je Ráj. Nalevo a napravo od ní jsou cesty, ze kterých zbloudilí lidé zvou ty, kteří kráčí po stezce přímé, aby šli jejich cestou. Každý, kdo sejde na tyto cesty, skončí v pekle, ale kdo neochvějně půjde dál po přímé stezce, ten skončí v Ráji.“
Ibn Mes´úd pak zarecitoval výše zmíněný 153. verš súry al-An’ám.
K uvedenému verši Mudžáhid řekl, že těmito jinými cestami se myslí inovace a pochyby.
Abdurrahmán ibn Mehdí řekl, že imám Málik popsal sunnu jako cokoliv z učení, co nemá jiného názvu než sunna.
Dalším koránským veršem, mířícím proti sektářům a inovátorům, je tento:
وَعَلَى اللَّهِ قَصْدُ السَّبِيلِ وَمِنْهَا جَائِرٌ ۚ وَلَوْ شَاءَ لَهَدَاكُمْ أَجْمَعِينَ
„A Bohu patří určení cesty, z níž někteří se odchylují; a kdyby chtěl, cestou správnou by vás vedl všechny.“ (Nahl: 9)
Onou správnou cestou je cesta pravdy. Všechny jiné cesty, cesty inovace ve víře a bludu, jsou lživé. Kéž nás od nich Alláh chrání.
At-Tusterí vysvětlil tuto cestu, jako cestu Sunny. Odchýlení pak vysvětlil jako sekty a inovace.
Mudžáhid vysvětlil cestu správnou jako tu, která je vyvážená mezi přeháněním a zanedbáváním. Tudíž ten, kdo se odchýlí z této cesty, buďto přehání ve víře, anebo víru zanedbává, přičemž obojí je formou inovace ve víře:
إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَّسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ ۚ إِنَّمَا أَمْرُهُمْ إِلَى اللَّهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُم بِمَا كَانُوا يَفْعَلُونَ
„S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili.“ (An´ám: 159)
Vysvětlení tohoto verše najdeme v hadísu, který vypráví ´Áiša رضي الله عنها: „Prorok (saws) řekl:
يا عائشةُ، {إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكانُوا شِيَعًا
„‘Áišo, kdo jsou ti, kteří rozdělují své náboženství a tvoří sekty?“
Odpověděla jsem: „Bůh a jeho Posel vědí nejlépe“
Načež řekl:
إنَّهم أصحابُ البِدَعِ، وأصحابُ الأَهْواءِ، وأصحابُ الضَّلالةِ مِن هذه الأُمَّةِ؛ إنَّ لكلِّ صاحبِ ذَنبٍ تَوبةً؛ إلّا أصحابَ الأَهْواءِ والبِدَعِ، أنا منهم بريءٌ، وهم منِّي بَراءٌ.
„Jsou to ti, co následují své tužby, inovátoři a zbloudilci z řad této ummy. Muslim koná po hříchu pokání, zatímco ti, co následují své tužby a inovují ve víře za své zlé činy pokání nečiní. S takovými lidmi nemám nic společného a oni nic se mnou.“1
K sektářům se váže i tento citát imáma Abú Hanífy, který zaznamenal Ibn Battál ve svém Šerhu Sahíhi l-Buchárí:
„Potkal jsem ‘Attá ibn Rebbáha v Mekce. Zeptal se mě odkud jsem. Odpověděl jsem mu, že jsem z Kúfy.
„Z toho města, jehož obyvatelé štěpí své náboženství a rozdělují se na sekty?“ podivil se ‘Attá.
Řekl jsem, že ano.
Zeptal se mě tedy, z jaké skupiny tamních obyvatel jsem.
Řekl jsem, že, nejsem z těch, kdo uráží zbožné předky (tj. ší’ité) nebo těch, kteří prohlašují muslimy za nevěřící kvůli jejich hříchům (tj. cháridžovci). ‘Attá mi na to odvětil, že znám pravdu a že se jí mám držet.“
Autor: Abú Ishák Ibráhím ibn Músá aš-Šátibí
Zdroj: al-I’tisám, 1/40-43.
Překlad: Adam Šlerka