Hasan ibn ´Alí رضي الله عنه řekl:
„Osmán ibn ‘Affán رصي الله عنه nám jednoho dne četl kázání, ale někteří z posluchačů ho naschvál rušili a házeli po sobě oblázky. Pak jsme uslyšeli hlas matky věřících z místnosti, kde byly ženy Proroka صلى الله عليه وسلم. Její hlas pravil: „Vskutku Váš Prorok je oproštěn od těch, kdo dělí své náboženství a rozděluje se na sekty“ a pak zarecitoval tento verš:
إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَّسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ ۚ إِنَّمَا أَمْرُهُمْ إِلَى اللَّهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُم بِمَا كَانُوا يَفْعَلُونَ
„S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili.“ (el-En´ám: 159)
Al-Kádí Isma’íl k této události řekl: „Považuji onen hlas za hlas Umm Salamy رضي الله عنها, neboť ‘Áiša رضي الله عنها byla v té době na hadži.“
Co se týče koránského verše, Abú Hurejra رصي الله عنه k němu řekl: „Tento verš byl seslán v souvislosti s touto ummou.“
A Abú Umáma رصي الله عنه řekl: „Těmi sektáři se myslí cháridžovci.“
وَلَوْ شَاءَ رَبُّكَ لَجَعَلَ النَّاسَ أُمَّةً وَاحِدَةً ۖ وَلَا يَزَالُونَ مُخْتَلِفِينَ
إِلَّا مَن رَّحِمَ رَبُّكَ ۚ وَلِذَٰلِكَ خَلَقَهُمْ ۗ وَتَمَّتْ كَلِمَةُ رَبِّكَ لَأَمْلَأَنَّ جَهَنَّمَ مِنَ الْجِنَّةِ وَالنَّاسِ أَجْمَعِينَ
„Kdyby Pán tvůj chtěl, byl by věru učinil lidstvo národem jediným, avšak oni stále jsou ve sporech, kromě těch, nad nimiž se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil.“ (Húd:118-119)
Mudžáhid o tomto verši řekl, že ti, kdož jsou neustále ve sporech, jsou následovníky lži, zatímco ti, nad nimiž se Pán slitoval, jsou stoupenci pravdy, neboť mezi nimi není sporu.
‘Ikrima řekl, že lidstvo je neustále ve sporech kvůli následování svých tužeb. Ti, nad kterými se Pán slitoval, jsou následovníci Prorokovi Sunny.
Abu Bakr ibn Sábit el-Chatíb citoval Mansúra ibn Abdu r-Rahmána:
„Jistý muž se mě zeptal, co si myslím o 118. a 119. verši súry Húd. Řekl jsem mu, že vskutku se lidstvo nepřestane hádat, kromě těch, nad nimiž se Pán slitoval. Tudíž ten, nad nímž se Pán slitoval, není ve sporu, co se týče pravdy.“
Mutarrif ibnu š-Šichchír řekl: „Kdyby byly tužby sjednoceny v jednu, tak by člověk řekl, že je v ní možná pravda. Ale tužeb je mnoho a jsou rozdílné, takže každý rozumný člověk ví, že to pravda není, protože pravda je nedělitelná a nikdy sama sobě neprotiřečí.“
A Ibn Wehb zaznamenal, že Omar ibn ‘Abdil’azíz a imám Málik řekli: „Lidé milosrdenství se nerozdělují.“
Autor: Abú Ishák Ibráhím ibn Músá aš-Šátibí
Zdroj: al-I’tisám, 1/44-45, redakčně kráceno.
Překlad: Adam Šlerka