Islám zakazuje výzvy džáhilíjje[1] a je mnoho textů, které to dokazují. Tyto texty zakazují jednotlivě všechny charakteristické rysy a chování džáhilíjje a jejích činů. Kromě dobrého a slušného ze zvyklostí a obyčejů, se kterými islám souhlasí. A není pochyb že volání k nacionalismu je z těchto výzev džáhilíjje. Protože vyzývaní k nacionalismu je vyzýváním k něčemu jinému, než k islámu a podpora něčeho jiného, než pravdy. Kolik jen společenských nemocí, zla a vážných válek způsobily lidu takové výzvy džáhilíjje. Působí tím velké ublíženi jejich srdcím, jejich bohatství a jejich majetku. Důsledkem takových výzev je rozpad jednoty muslimského národa zasetím vzájemného nepřátelství a nenávisti do srdcí muslimů a rozštěpení mezi kmeny a národy.
Ibn Tejmíjja (z.728 hidžry), Alláh mu budiž milostiv, řekl:[2]
Všechno, co je uvnitř výzev islámu a Koránu, vzhledem k rodokmenu, zemi, národnosti, školám, myšlenkám a cestám, spadá do zákazu výzev džáhilíjje. Dokonce když se muhádžirún[3] a Ansár[4] se přeli tak, že jeden z Muhádžirún zvolal o pomoc: Muhádžirún! A jeden z Ansár zvolal: „Ansár!“ Když to uslyšel Prorok صل الله عليه و سلم, řekl: „To je z výzev džáhilíjje, kterými na sebe provoláváte, zatímco já jsem ještě mezi vámi!“ A celá událost jej velmi rozhněvala.[5]
A z textu tykajících se této věci jsou slova Boží:
إِذْ جَعَلَ الَّذِينَ كَفَرُوا فِي قُلُوبِهِمُ الْحَمِيَّةَ حَمِيَّةَ الْجَاهِلِيَّةِ فَأَنْزَلَ اللَّهُ سَكِينَتَهُ عَلَى رَسُولِهِ وَعَلَى الْمُؤْمِنِينَ وَأَلْزَمَهُمْ كَلِمَةَ التَّقْوَى وَكَانُوا أَحَقَّ بِهَا وَأَهْلَهَا وَكَانَ اللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمًا
Hle, tehdy ti, kdož neuvěřili, vložili do srdcí svých zuřivost, zuřivost nevědomosti. A Bůh seslal sakí”nu Svou poslu Svému a věřícím a učinil pro ně neodlučným slovo bohabojnosti; a zasloužili si ho a byli ho nejvýš hodni. A Bůh o každé věci je vševědoucí. (Feth:26)
Prorok صل الله عليه و سلم řekl:
Každý, kdo přestane být poslušným a oddělí se od společenství a zemře, umírá smrtí doby nevědomosti. Kdokoliv bojuje pod praporem zaslepených, zlobí se kvůli ‘asabíja[6], nebo vzývá k ‘asabíja, nebo pomáhá ‘asabíjja a poté zemře, umírá smrtí doby nevědomosti.[7]
Také řekl Prorok صل الله عليه و سلم:
Vskutku Bůh mi seslal, abyste byli skromní a seslal zákaz být pyšný, povyšovat se nad někoho a nad někoho se vychloubat.[8]
A není pochyb, že vyzývat k nacionalismu znamená vyzývat k ‘asabíjja a tím i k hněvu kvůli ‘asabíjja a nakonec ústí i v boj za ‘asabíjja. Není také pochyb, že výzva k nacionalismu je výzvou k hříchu, domýšlivosti a aroganci, protože nacionalismus není Bohem zjeveným způsobem života, který zachraňuje lidi před útiskem a pyšnou vychloubačností. Spíše než cokoli jiného je nacionalismus ideologií doby nevědomosti, která vedla lidi k vychloubání se, až začali stranit svým vlastním a spřízněným, což je dovedlo až k tomu že jedni se stali utlačovateli a jiní utlačovanými!
Tak, drahý čtenáři, uvažuj o tom a pravda ti bude jasná.
A z textů které to dokazují je Tirmízího podání od Posla Božího صل الله عليه و سلم, kde stojí:
„Ať se lidé přestanou chlubit svými předky, kteří jsou mrtví, kteří jsou pouhým palivem pro pekelný oheň, kteří mají menší význam než chrobák. Alláh vás zbavil pýchy z předislámských dob a jejich vychloubání se předky. Člověk je buď bohabojným věřícím nebo zkaženým hříšníkem. Všichni lidé jsou dětmi Adama, a Adam byl stvořen z hlíny.“[9]
A Posel صل الله عليه و سلم také řekl:
Vězte, že Arab není lepší než Nearab a že bílý není lepší než černý a černý než bíly – člověk může být lepší jedině skrze bohabojnost.[10]
A to souhlasí se slovy Nejvyššího:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّا خَلَقْنَاكُمْ مِنْ ذَكَرٍ وَأُنْثَى وَجَعَلْنَاكُمْ شُعُوبًا وَقَبَائِلَ لِتَعَارَفُوا إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِنْدَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ
Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější – a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (Hudžurát:13)
Takto Alláh Jediný, který je zbaven všech chyb, učinil zřetelným z tohoto verše, že lidé byli stvoření v národech a kmenech, aby se mohli navzájem poznávat, nikoli proto, aby se mezi sebou navzájem vychloubali a byli jeden k druhému pyšnými.
A Alláh Nejvznešenější řekl, že nejvznešenějším z lidí je ten kdo je nejvíce zbožný a nejbohabojnější.
Podobně ukazuje i předchozí uvedené vyprávění. To je důkazem pro pravdivost tvrzení, že zbytečné vychloubání se a falešná pýcha kvůli původu nebo předkům je z chováni džáhilíjje. Toto patří k výzvám džáhilíjje a islám je proti tomu v jasné opozici. Islám vzývá ke skromnosti, pokoře, bohabojnosti a lásce k Bohu. Pravdivý a upřímný muslim je pouze jedním z dětí Adamových a všichni muslimové jsou jednotným tělem a jedinou stavbou, kde každá část podpírá druhou a jedna část cítí bolest, pakliže trpí druhá.
Tak je uvedeno ve vyprávění od Proroka صل الله عليه و سلم:
Věřící k věřícímu je jako pevná stavba. Jedná část podpírá druhou. A Prorok si propletl prsty aby to demonstroval.[11]
Prorok صل الله عليه و سلم také řekl:
Příklad z věřícich v jejich vzájemné lásce a milosrdenství je jako příklad těla, jestli jedna část těla cítí bolest, pak celé tělo trpí v nespavostech a horečce.[12]
Lidé! Vyzývám vás ve jménu Alláha. Nacionalismus vás snad nabádá k těmto vznešeným morálním vlastnostem milosrdenství a laskavosti vůči muslimům – Arabům i Nearabům? Nabádá vás snad nacionalismus k tomu, abyste chovali vzájemný soucit, starost a pocit bolesti při jejich bolesti? Ó Bože, to ne! Nacionalismus vás vyzývá k pravému opaku, abyste měli oddanost k těm, kdož mají zlý charakter a vyzývá vás, abyste kultivovali nepřátelství a nenávist vůči těm, kteří popírají tuto falešnou víru nacionalismu. Proto si dávejte pozor, vy z muslimů, kteří si přejete bezpečí a záchranu. Zvažte skutečnost s náležitou pozorností, aniž byste byli zaujati straněním a touhami. Jen pak uvidíte realitu takovou, jaká je. Nechť tedy mne i vás přivede Alláh ke způsobu záchrany a bezpečí.
Toto téma souvisí s tím, co zaznamenal imám al-Buchári ve svém Sahíh: Mladík z muhadžirun a mladík z Ansár se přeli a muhádžir zvolal o pomoc: Muhádžirún! A jeho protivník z Ansár zvolal: „Ansár!“ Když to uslyšel Prorok صل الله عليه و سلم, řekl: „To je z výzev džáhilíjje, kterými na sebe provoláváte, zatímco já jsem ještě mezi vámi!“ A celá událost jej velmi rozhněvala.[13]
Třebaže termín Muhadžir a Ansar jsou dvě jména milované Alláhem a on chváli tyto dvě skupiny velkou chválou, ve slovech Nejvyššího:
وَالسَّابِقُونَ الأوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالأنْصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُمْ بِإِحْسَانٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الأنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ذَلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ
A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve”zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný.
(Tewba:100)
Ve výše uvedeném incidentu, bylo hledat pomoc u muhádžirů a ansárů označeno za výzvu džáhilíjje. Co je potom to, čeho se dopouštějí ti, kdož jsou tvrdými ve své oddanosti k nacionalismu? Kteří hledají pomoc kvůli nacionalismu a zlobí se kvůli nacionalismu? Nebude se nato ještě více hodit označení za výzvu džáhilíjje? To je věc ve které není pochyb, a to je jedna z výše vyjasněných záležitostí.
To je ustanoveno v autentickém hadise od Harise al-Aš’arího, kde Prorok صل الله عليه و سلم řekl:
Přikazuji vám pět věcí, které mi Bůh přikázal: džemá‘a, vyslyšet, poslechnout, hidžra a džihád ve věci Alláha Mocného a Mohutného. Tak kdokoliv se oděli od džemá‘a, On sejmul ze svého hrdla islám, pokud toho nelituje. A kdokoliv vyzývá výzvami džahilijje, tak on hromadí oheň. Bylo řečeno: „Dokonce i když se postí a modlí?“Řekl صل الله عليه و سلم: Dokonce i když se postí a modlí. Tak volejte voláním Boha, které Bůh dal: Muslimové, věřící, služebníci Alláha.’[14]
Tento hadís je absolutně jasný v otázce marné výzvy k nacionalismu. Ten, kdo vzývá k nacionalismu si zaslouží být palivem pekelného ohně, dokonce i když se postí a modlí a tvrdí že je muslimem. Jaké hrozné výhružky a jak důrazného varování se nám zde dostává! Varování pro každého muslima před výzvami džáhilíjje a varování před jejich přijetím, dokonce i když taková výzva je ozdobena falešnou a okouzlující řečí. Spíše než cokoli jiné tu jde o podvod a slepé následování, které vede lidi k nejhorším a nejvíce opovrženíhodným věcem.
Prosíme Alláha o bezpečí a ochranu před tím.
[1] Předislámské doby nevědomosti.
[2] Madžmú‘ ul-Fetawá 3/456.
[3] Muslimští přesídlenci z Mekky do Medíny.
[4] Muslimští spojenci muhádžirů v Medíně.
[5] Buchari 8/137.
[6] Nespravedlivé stranění někomu vlastnímu, spřízněnému na základě něčeho, upřednostňování vlastního, spřízněného, na základě něčeho.
[7] Muslim 6/21.
[8] Sahíh Muslim 8/120.
[9] Hadís je hasan a zaznamenávají ho Abú Daúd (č.5116) a Tirmízí (č.4233) a také Ibn Tejmíjja v Kitábu l-iktidá´ (str.35).
[10] Hadís je sahíh. Zaznamenávají ho Ahmed (5/411) a Ibn Tejmíjja v Kitábu l-iktidá´ (p.69).
[11] Sahíhu l-Buchárí, hadís č.481; Sahíh Muslim, hadís č.2585.
[12] Sahíhu l-Buchárí, hadís č. 6011; Sahíh Muslim, hadís č.2586).
[13] Sahíhu l-Buchari 8/137.
[14] Hadís je sahíh. Zaznamenali jej at-Tirmízí (č.2863) at-Tajálisí (č.1161). Za autentický jej prohlásil al-Albání v Ibn Abí ‘Ásim as-Sunna (č.1036).
Autor: šejch Abdulláh ibn Abdul’azíz ibn Báz.
přeložili a upravili Abdulláh al-Morawi a Alí Větrovec