OTÁZKA: Jak se mají muslimové stavět k fašizmu, národovectví a nacionalizmu? Co si mají myslet o ultrapravicových, národoveckých a nacionalistických stranách a tendencích, které po celé Evropě bují a získávají na síle?
ODPOVĚĎ:
Islám neuznává žádnou jinou sounáležitost, nežli tu postavenou na základě společného následování Jediného Pravdivého Náboženství a Božího Zákona. Jediným cílem skutečně islámské správy veřejných záležitostí je snaha aplikovat předpisy Koránu a Sunny v nejširším možném měřítku shodně dané situaci a okolnostem času a prostoru, natolik, nakolik je to v silách dotyčné muslimské komunity.
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ هَٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
„Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá: 92)
Proto islám neuznává a odmítá ideologii fašizmu i národovecké snahy o sjednocení a obrodu národů definovaných nikoli sdílenou vírou, ale společným jazykem, etnickým původem, kulturou a tradovanou, leč velmi často zcela vybájenou historií, bez ohledu na to, že snahy o národní obrodu mohou v některých dílčích aspektech částečně prospět i většinově muslimským etnikům v některých konkrétních lokálních kontextech.
Islám jasně odvrhuje národovecké, nativistické a v nejkrajnějším případě až fašistické snahy vyvyšovat, vychvalovat a bránit vlastní národní souručenství oproti jiným podobným, protože měřítkem národovectví bývá, zda dotyčná skupina sdílí či nesdílí s naší vlastní skupinou tytéž etnické a národnostní charakteristiky a nikoli, zda jedná v souladu s vůli Stvořitele a Zákonodárce, Jediného Pravého Boha. V důsledku tak národovectví ústí v situaci, kdy jistá skupina lidí, v našem případě muslimů, přijímá za ty „své“ i nevěřící a nepřátelsky se vymezuje proti zbytku muslimské ummy. V národoveckém blouznění není místo pro loajalitu vůči příslušníkům jiných národů a etnik. Tato bezbřehá loajalita vůči soukmenovcům se následně stává slepou a fanatickou, protože přestává rozlišovat, zda-li podporujeme vlastní národ a etnikum v tom, co je dobré, nebo také v tom, co je špatné. Kdo v takovém ovzduší upozorňuje na chyby vlastní lidské skupiny a domáhá se absolutních etických a morálních principů, je zbytkem své skupiny denuncován minimálně jako odrodilec s nedostatkem vlastenectví, anebo přímo zatracován jako zrádce svého národa a nepřátelský agent. A tak se projevují právě režimy ultrapravicové, či přímo a otevřeně fašistické.
Naproti tomu islámská loajalita překonává etnické, národnostní i státní hranice a zahrnuje v sobě kolektivní nápravu celé muslimské ummy shodně ideálům islámu, loajalitu a sounáležitost se všemi muslimy na světě a podporu čehokoli dobrého i směrem k nemuslimům, s jejichž ukřivděnými a utlačovanými nevinnými oběťmi má opravdový muslim soucítit taktéž.
Tento základní princip Vznešený Alláh formuluje v Koránu takto:
كُنتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ ۗ وَلَوْ آمَنَ أَهْلُ الْكِتَابِ لَكَانَ خَيْرًا لَّهُم ۚ مِّنْهُمُ الْمُؤْمِنُونَ وَأَكْثَرُهُمُ الْفَاسِقُونَ
„Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci.“ (Áli ‘Imrán: 110)
Oproti nim je stavěna pospolitost nevěřících, jimž je připisována i agresivita vůči všem mimo jejich skupinu, slovy Božími:
إِذْ جَعَلَ الَّذِينَ كَفَرُوا فِي قُلُوبِهِمُ الْحَمِيَّةَ حَمِيَّةَ الْجَاهِلِيَّةِ فَأَنزَلَ اللَّهُ سَكِينَتَهُ عَلَىٰ رَسُولِهِ وَعَلَى الْمُؤْمِنِينَ وَأَلْزَمَهُمْ كَلِمَةَ التَّقْوَىٰ وَكَانُوا أَحَقَّ بِهَا وَأَهْلَهَا ۚ وَكَانَ اللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمًا
„Hle, tehdy ti, kdož neuvěřili, vložili do srdcí svých zuřivost, zuřivost nevědomosti. A Bůh seslal sakínu Svou poslu Svému a věřícím a učinil pro ně neodlučným slovo bohabojnosti; a zasloužili si ho a byli ho nejvýš hodni. A Bůh o každé věci je vševědoucí.“ (Feth: 26)
Vznešený Alláh nás také nazývá muslimy a nikoli příslušníky našich národů a etnik, když říká:
هُوَ سَمَّاكُمُ الْمُسْلِمِينَ مِن قَبْلُ وَفِي هَٰذَا لِيَكُونَ الرَّسُولُ شَهِيدًا عَلَيْكُمْ وَتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ
„A On nazval vás muslimy již dříve – i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi.“ (Hadždž: 78)
Al-Háris al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنِ ادَّعَى دَعْوَى الْجَاهِلِيَّةِ فَإِنَّهُ مِنْ جُثَا جَهَنَّمَ
„Kdokoli se odvolává na výzvy barbarské nevědomosti, bude palivem Pekelného Ohně.“
Kdosi se udiveně otázal: „Posle Boží, i kdyby se modlil a postil?“
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
وَإِنْ صَلَّى وَصَامَ فَادْعُوا بِدَعْوَى اللَّهِ الَّذِي سَمَّاكُمُ الْمُسْلِمِينَ الْمُؤْمِنِينَ عِبَادَ اللَّهِ
„Ano, i kdyby se modlil a postil. Vyzývejte k Božímu Náboženství, protože On vás nazval muslimy, Božími služebníky.“1
Ibn Tejmíja vysvětlil:
„Vše, co se vymyká výzvě k islámu, tomu, k čemu vybízí Korán, je výzvou barbarské nevědomosti. Jakékoli odvolávky na původ, na národnost, na stát, mezheb či taríku, to vše jsou výzvy barbarské nevědomosti.“2
Tedy to, co se musí žárlivě střežit a zuřivě bránit není národní svébytnost či etnická homogenita, ale jedině Boží Náboženství. To, co se má velebit, ctít a šířit, není dějinné právo národa a jeho převaha nad národy jinými, ale Boží Zákon. Všechno ostatní je blud, ať už je to fašizmus a národovectví, tribalizmus, šovinizmus, imperializmus, třídní boj, pokrokářství a podobné další moderní ideologie, které současné muslimy pouze rozdělují do znepřátelených skupin a navzájem odcizují. Jako věřící proto vyzýváme pouze k Božímu Náboženství islámu. Vše ostatní je zavrženíhodný blud, končící na tomto světě těmi nejhoršími historickými zločiny a krveprolitími a na světě onom věčným zatracením v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh jasně stanovuje:
وَمِنْ آيَاتِهِ خَلْقُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَاخْتِلَافُ أَلْسِنَتِكُمْ وَأَلْوَانِكُمْ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّلْعَالِمِينَ
„A patří k Jeho znamením stvoření nebes a země i rozličnost jazyků vašich i barev – a v tom je věru znamení pro lidstvo veškeré.“ (Rúm: 22)
Všemohoucí Alláh uzákoňuje, že všichni lidé na světě jsou si rovni a přednost mohou dostat jedině z hlediska toho, jak dobře slouží Jedinému Pravému Bohu:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّا خَلَقْنَاكُم مِّن ذَكَرٍ وَأُنثَىٰ وَجَعَلْنَاكُمْ شُعُوبًا وَقَبَائِلَ لِتَعَارَفُوا ۚ إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ
„Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější – a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený.“ (Hudžurát: 13)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم všechna taková prázdná hesla a falešné výzvy odmítal a odvrhoval.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه uvádí příběh potyčky, která vypukla mezi mekkánskými a medínskými muslimy v době Posla Božího صلى الله عليه وسلم, kdy se i jedni i druzí dovolávali pomoci svých soukmenovců. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se rozzlobil a pravil:
مَا بَالُ دَعْوَى أَهْلِ الْجَاهِلِيَّةِ
„Což budete volat k výzvě barbarské nevědomosti?“3
V Muslimově podání řekl:
دَعُوهَا فَإِنَّهَا مُنْتِنَةٌ
„Nechte toho, ten čin zapáchá!“
A potom dodal:
فَلاَ بَأْسَ وَلْيَنْصُرِ الرَّجُلُ أَخَاهُ ظَالِمًا أَوْ مَظْلُومًا إِنْ كَانَ ظَالِمًا فَلْيَنْهَهُ فَإِنَّهُ لَهُ نَصْرٌ وَإِنْ كَانَ مَظْلُومًا فَلْيَنْصُرْهُ
„Dobrá tedy, nechť muž pomůže svému bratru, když křivdí i když je mu ukřivděno. Když křivdí, pak tím, že mu v jeho křivdě zamezí, čímž mu pomůže, a když je mu ukřivděno, tak tím, že ho podpoří.“4
Kdo tedy vyzývá ke svému kmeni, etniku, národu či státu, vyzývá k neislámským obyčejům a zvyklostem barbarské nevědomosti. A ještě hůře pro toho, kdo na tomto prohnilém základě štve své soukmenovce proti zbytku lidstva.
Ti, kteří klamou jiné lidi a podvádějí muslimské masy, aby jim prodali fašistické tendence a národoveckou propagandu cestou zdůraznění skutečností, že i Posel Boží صلى الله عليه وسلم miloval svou zemi, své rodiště Mekku, nebo že lidé i v jeho době používali označení národů a etnik (Arabové, Peršané, Římané apod.) či kmenů (jako Kurejšovci, Awsovci, Chazredžovci apod.) ve skutečnosti nemají v rukou absolutně žádný důkaz, že je vedle užívání názvu dovoleno budovat na tomto základě také nějakou sounáležitost a spolupatřičnost. Jejich záměr muslimské národy rozeštvat mezi sebou navzájem je tímto naplno odhalen.
Alláh nás přece neučinil národy a kmeny proto, abychom se na jejich bázi shlukovali a pak se mezi sebou handrkovali, kdo z nás je lepší a nadřazenější nad jiné lidi, nebo abychom se mezi sebou zabíjeli a hájili svůj životní prostor jako zvířecí smečky, ale proto, abychom se navzájem poznávali, obohacovali, kultivovali a jedni od druhých se učili tomu, co je v Božích očích nejlepší a nejhodnotnější, jak již bylo výše řečeno.
Islám po nás nežádá nic, co je nad rámec našich možností a schopností. Nedokážeme se vysvléci z kulturních reálií, v nichž jsme vyrůstali. Nesvedeme v sobě zapřít svůj původ a mentalitu. Každý jsme nevyhnutelně formováni místem, kde jsme se narodili a lidmi, mezi nimiž jsme vyrostli, od čehož nelze oddělit ani jejich jazyk, kulturu, zvyky a etnicitu. Islám po nás nechce, abychom byli lidmi odnikud, bez kulturního zázemí a dědictví. Nemáme být vykořeněnými světoobčany bez etnické a národnostní příslušnosti. Avšak islám nám jednoznačně zakazuje nadřazovat vlastní kmen, etnikum, národnost, národ a stát nad jiné kmeny, etnika, národnosti, národy a státy. Protože nejsme lepšími lidmi jen na základě toho, že jsme se někam a někomu narodili. To byla konec konců Boží vůle a my jsme se o to nikterak nezasloužili. Pokud tak učiníme, začneme vyzývat k ohavným a smrdutým výzvám doby barbarské nevědomosti, jak uvádějí citované hadísy. Vyzývat k tomu, k čemu vyzývají fašisté anebo být národovcem proto není slučitelné s vírou a morálkou skutečného muslima, plně podrobeného Vůli a Zákonu Pána všech světů.
Každý věřící muslim prokazuje svou lásku, úctu a loajalitu prioritně ke všem ostatním muslimům, dodržujícím předpisy islámu, ať už se nacházejí kdekoli na světě, ať už obývají jakýkoli stát a patří k jakémukoli kmeni, etniku, národosti či národu. A zříká se všech nevěřících ve vztahu k jejich nevíře, byť by to byli jeho děti, rodiče a nejužší rodina, dodržujíce vůči nim islámem danou povinnost vlídného, férového a korektního jednání tolik, kolik jsou oni ochotni respektovat jeho jakožto muslima a tak dlouho, dokud oni nepřekročí hranici otevřeného nepřátelství vůči islámu.
Láska k naší domovině a dědictví našich otců a dědů je přirozená věc. Nelze ji ovšem míchat dohromady s náboženstvím, protože tím z náboženství vytváříme sektu. Lásku ke své vlasti neseme ve svém srdci a snažíme se v našem okolí působit pozitivně tak, jak to po nás chce Vznešený Alláh. Nevyzdvihujeme tuto lásku nad místo, které jí v našem srdci náleží, nebudujeme na jejím základě pouta loajality a distancování se na úkor islámských předpisů a ani se na těchto základech neorganizujeme tím způsobem, který by podkopával naši organizovanost na základě víry.
Ať nás Alláh zachrání před jakýmikoli bludy. Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadísy č. 2863 a 2864 jako hasan sahíh gharíb a toto je jeho verze doložená jako sahíh al-Albáním v jeho techrídži at-Tirmizího Sunenu; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 6233; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 17170.
- Viz as-Sijásetu š-šer’íja, str. 84.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3518.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2584.