OTÁZKA: Kdo je skutečným islámským učencem? Je pravda, že termín islámský učenec nemůže být použit pro učitele islámu, nebo imáma či šejcha z mešity, ale jen pro autority skutečně velkého formátu?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu.
OTÁZKA: Kdo je skutečným islámským učencem? Je pravda, že termín islámský učenec nemůže být použit pro učitele islámu, nebo imáma či šejcha z mešity, ale jen pro autority skutečně velkého formátu?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu.
Termíny عالم ‘álim, tj. učenec, فقيه fakíh, tj. islámskoprávní znalec a مجتهد mudžtehid, tj. osoba oprávněná k إجتهاد idžtihádu, tedy samostatné dedukci islámských nařízení z Koránu a Sunny, v jádru nesou jeden a tentýž význam: označují někoho, kdo se snaží na základě své expertní analýzy vypátrat šarí’atské nařízení a kdo má schopnost odvodit islámskoprávní předpis na základě textuálního důkazu.
To znamená, že za islámského učence možno označovat jen toho, kdo splňuje předpoklady kladené pro výkon idžtihádu.
Učenci kladli velký důraz na tyto prerekvizity k idžtihádu a zdůraznili, že brány k němu nejsou v žádném případě otevřeny každému, mladému či starému, a nikdo nemá právo hovořit o islámu to, co chce, bez znalosti, kterou by svá slova podložil.
Pro příklady definování těchto kritérií se spokojíme s dvěma citacemi, na základě kterých tyto prerekvizity idžtihádu definujeme.
První definici uvádí imám aš-Šewkání a uvádí v ní celkem pět prerekvizit idžtihádu:
- Mudžtehid musí disponovat znalostí textů Koránu a Sunny.
- To nutně neznamená, že musí znát vše, co je ze Sunny dochováno, přímo zpaměti, dokonce dostačuje, aby byl schopen dohledat podání na jejich místech a byl obeznámen s obsahem knih Sunny, především a minimálně šesti základních sbírek hadísů (dva Sahíhy – al-Buchárího a Muslima, a čtyři Suneny – Abú Daúda, at-Tirmizího, an-Nesáího a Ibn Mádže) apod.
- Také by měl vědět, která podání v textech Sunny jsou sahíh, tedy autentická, a která jsou da’íf, tedy slabá a neautentická.
- Musí disponovat znalostí konsensu muslimů (arab. إجماع idžmá‘).
- Musí být zběhlý v arabském jazyce. Opět není nezbytné, aby vše věděl zpaměti, minimálně však musí rozumět různým nuancím tohoto jazyka a být schopen porozumět jeho významům a struktuře.
- Musí mít znalost základních principů islámskoprávní vědy (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh), včetně analogie (arab. قياس kijás), protože usúlu l-fikh je základem pro odvozování pravidel.
- Musí mít znalost rušících a rušených textů Koránu a Sunny (arab. الناسخ والمنسوخ an-násichu we l-mensúch). [1]
Druhou takovou definici poskytl šejch Muhammed ibn ‘Usejmín. Zmiňuje rovněž prerekvizity mudžtehida a neodlišuje se přitom příliš od výše uvedeného aš-Šewkáního přehledu, jen je explicitnější. Říká:
„Idžtihád podléhá několika podmínkám, včetně následujících:
[Mudžtehid] musí mít znalost šarí’atských důkazů, které potřebuje ke svému idžtihádu, jako veršů z Koránu a hadísů, které o daných pravidlech hovoří.
Musí mít znalost záležitostí týkajících se věrohodnosti nebo nevěrohodnosti hadísů, jako je řetězec vypravěčů, jednotliví vypravěči v něm apod.
Musí mít znalost toho, co ruší a co je rušené, jakož i znalost záležitostí ve kterých panuje konsensus, aby náhodou nevydal stanovisko na základě něčeho, co bylo zrušeno, respektive stanovisko protiřečící konsensu učenců.
Musí mít znalost různých záležitostí majících vliv na konečnou formulaci pravidla, jako jsou podání hovořící o specifických významech, podání která ohraničují platnost jiných podání apod., aby nevydal stanovisko, které tomuto odporuje.
Musí mít znalost arabského jazyka a také musí ovládat pravidla usúlu l-fikhu, týkající se textuálních důkazů, jako rozlišení na texty obecně platné a specificky platné, všeobecně závazné a omezeně platné, zestručňující a obšírné atd., aby jím formulované posudky byly v souladu s těmito pravidly důkazu.
Musí mít schopnost vyvozovat pravidla na základě důkazů.“ [2]
Také bychom měli zdůraznit, že odkazování se na Sunnu je nyní mnohem snadnější, než kdysi v minulosti, protože o Sunně již bylo napsáno velké množství děl.
Každý, kdo potom splní výše stanovené podmínky, je učencem (arab. عالم ‘álim) se schopností vyvozovat pravidla na základě důkazů. Každý další, kdo do tohoto popisu nezapadá, nemůže být označován za ‘álima, fakíha nebo mudžtehida.
Také by mělo být řečeno, že pojmy jako ‘álim, fakíh nebo mudžtehid jsou technickými termíny, které podle učenců podléhají dalším specifičtějším významům. Pro získání takových titulů třeba splnit další podmínky.
Proto není dovoleno těmito termíny označovat každého, kdo hovoří o islámsko-právních nařízeních, studuje či vyučuje islámské nauky na školách a univerzitách, nebo kdo pracuje na poli islámské osvěty, vyzývaje lidi k islámu. Člověk může být vyzyvatelem ostatních k islámu, může na poli šíření islámské osvěty vykonat ohromný kus práce, aniž přitom kdy získá takovou úroveň znalostí islámu, aby mohl být považován za islámského učence.
Prosíme Alláha Nejvyššího, aby nás naučil tomu, co nám bude ku prospěchu a zvětšíl naši znalost. Ámín.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid
Zdroj: www.islamqa.com, fetwa č. 145071. Redakčně upraveno.
___________________________________
[1] Kritéria převzata z Iršádu l-fuhúl, 2/297-303.
[2] Viz al-Usúl fí ‘ilmi l-usúl, str. 85 – 86, s vysvětlením na str. 584-590.