Jahjá ibn Mu’áz, Alláh s ním budiž spokojen, v jedné ze svých promluv popsal charakter věřícího člověka takto:
Jahjá ibn Mu’áz, Alláh s ním budiž spokojen, v jedné ze svých promluv popsal charakter věřícího člověka takto:
„Věřící musí být naplněn pokorou a zároveň naprosto nijak a v ničem neškodit druhým. Musí být zcela naplněn dobrotou a nikdy zkažeností. Jeho jazyk musí být vždy pravdomluvný, proto musí být jeho slov málo, ale o to více musí být jeho dobrých činů. Pokud někdy uklouzne, nemělo by se tak dít často a nemělo by jít o velké chyby.
Věřící musí být co nejlepší vůči svým příbuzným, musí s nimi budovat pevné vztahy. Musí být ctihodný a vděčný. Musí být vždy spokojen, i tehdy, pokud mu Alláh odepře něco z obživy. Musí být vůči svým bratřím přátelský a velkorysý. Musí být soucitný a diskrétní.
Nemá proklínat, zapřísahat se, urážet, klevetit, nebo pomlouvat. Nemá být prudký, závistivý, nenávistný, arogantní, nebo povrchní. Nemá tíhnout k vezdejšímu světu, nemá se spoléhat na prázdné naděje a marná přání. Nemá příliš mnoho spát a svými myšlenkami nesmí nikdy odbíhat pryč. Nesmí své dobro stavět na odiv a nesmí být pokrytecký. Nesmí být sobecký, naopak, musí být jemný a veselý, nikoli však servilní.
Má milovat jedině pro věc Boží, být spokojen se vším, co k Jeho cestě patří a hněvat se jen kvůli Alláhu. Jeho živobytím je bohabojnost. Jeho starostí je to, co se s ním stane na onom světě. Jeho přátelé jsou ti, kteří mu radí a připomínají mu to. Jeho nemilejším je Ten, kdo jej chrání a vede. Předmětem jeho snažení a úsilí je onen svět.”
Autor: Ahmed Feríd
Zdroj: Achláku s-selef