‘Abdulkádir al-Džejlání (žil v letech 470-561 hidžry) byl významný učenec hanbelovského mezhebu, proslulý vykladač Koránu, slovutný znalec hadísů, obránce Sunny, neochvějný šiřitel islámu a znamenitý kazatel. Kromě toho byl oddaným uctívačem (arab. عابد ‘ábid) a asketou (arab. زاهد záhid), který se zříkal tohoto světa a dosáhl hlubokého poznání nejzazších duchovních skutečností islámských nauk تصوف tasawwufu.
‘Abdulkádir al-Džejlání (žil v letech 470-561 hidžry) byl významný učenec hanbelovského mezhebu, proslulý vykladač Koránu, slovutný znalec hadísů, obránce Sunny, neochvějný šiřitel islámu a znamenitý kazatel. Kromě toho byl oddaným uctívačem (arab. عابد ‘ábid) a asketou (arab. زاهد záhid), který se zříkal tohoto světa a dosáhl hlubokého poznání nejzazších duchovních skutečností islámských nauk تصوف tasawwufu. [1]
Jednou, zatímco se modlil, byl hluboce pohroužen do své modlitby a rozjímal o koránských verších, které právě recitoval, přihodila se mu zvláštní příhoda. Spatřil před sebou obrovský, nádherný a nesmírně majestátní trůn, který zevnitř zářil jasným, oslňujícím světlem.
Najednou se přímo ze samého nitra tohoto oslňujícího světla ozvalo: „Ó ‘Abdulkádire! Já jsem tvůj Pán a nyní jen tobě dovoluji všechno, co jsem pro všechny ostatní učinil zakázaným.“
‘Abdulkádir se ovšem nenechal vyvést z míry a v duchu si pro sebe pravil: „Ty že jsi Alláh, vedle Nějž není jiného božstva?!“
A když se mu na to z onoho zářícího světla nedostalo odpovědi, řekl: „Táhni pryč, ó nepříteli Boží!“
Na to světlo potemnělo, nádherný majestátní trůn se zhroutil sám do sebe a propadl do temnot.
Z nich se pak ozvalo: „Vidíš, ‘Abdulkádire, unikl jsi přede mnou díky svému vědění a svému správnému pochopení náboženství, díky svým znalostem a svému postavení u Alláha. Věru jsem právě tímto způsobem před tebou svedl na scestí už více než sedmdesát jiných mužů!“
‘Abdulkádirovi druhové, společníci a přátelé se potom, co jim celý příběh převyprávěl, zvědavě otázali: „A jak jsi vlastně věděl, že to opravdu byl šejtán?“
Odpověděl: „Protože mi řekl, že jen pro mne učiní dovoleným i to, co je pro ostatní zakázáno. Nicméně já moc dobře vím, že Zákon Muhammeda صلى الله عليه وسلم nelze ani změnit, ani zrušit. A také proto, že mi řekl: „Jsem tvůj Pán,“ avšak už mi nedokázal říci také: „Ano, já jsem Alláh, vedle Něhož není jiného božstva hodného uctívání.“ [2]
___________________________________________________________
[1] Jeho životopis viz např. u az-Zehebího v Sijeru a’lámi n-nubelá, 20/439.
[2] Příhodu zaznamenal Ibn Tejmíja v al-Ká’idetu l-džellíja, str. 44.