Kritérium rozlišující Sunnu, která je uctíváním, od Sunny, která je sama o sobě arabskou kulturní zvyklostí si vyžaduje jistou úroveň znalosti. A jak bylo mnohokrát zmíněno, většina činů Božího Proroka صلى الله عليه و سلمbyla vedena s úmyslem přiblížit se k Alláhu Vznešenému, a tato velká část Sunny je uctíváním.
Kritérium rozlišující Sunnu, která je uctíváním, od Sunny, která je sama o sobě arabskou kulturní zvyklostí si vyžaduje jistou úroveň znalosti. A jak bylo mnohokrát zmíněno, většina činů Božího Proroka صلى الله عليه و سلمbyla vedena s úmyslem přiblížit se k Alláhu Vznešenému, a tato velká část Sunny je uctíváním.
Naproti tomu stojí další část Prorokových صلى الله عليه و سلم činů, které nemají hodnotu uctívání a spíše vycházejí z kulturního pozadí a zvyklostí dotyčného a nesouvisejí s jeho činy uctívání. Tato kategorie je jasná a nesouvisí nijak s uctíváním. Mezi těmito dvěma kategoriemi se pohybují sporné záležitosti.
Pohlédneme-li na tyto pochybné a sporné záležitosti, které mohou mít vztah k činům uctívání, můžeme při bližším pohledu tento vztah odhalit. Nebo můžeme odhalit, že s uctíváním nesouvisí a proto pak pro hledače nauky stačí, že je zahrne do druhé kategorie, která stojí oproti kategorii první.
Např. Prorok صلى الله عليه و سلم nosil sandály s dvěma přezkami. Hledač nauky může při pohledu na své sandály s pouze jednou přezkou snadno nabýt dojmu, že odporují Sunně, protože je přece Sunna mít sandály se dvěma přezkami! Zdá se, že toto má spojitost s uctíváním, ale jde jen o arabský zvyk. Arabové nosívali takový typ obuvi. Dnešní typ obuvi, jakékoli dnešní typy botů, lišících se od sebe názvy podle svého tvaru a země, kde se nosí, jednoduše v té době nenosili.
To, co je takto ponecháno, vyžaduje od hledače nauky, aby sám umístil buď do první, nebo do druhé kategorie. Vyžaduje to jistou dávku znalosti umožňující rozlišit od sebe a určit, co spadá do první a co do druhé kategorie a co kam naopak nespadá.
Učenci, jak si lze povšimnout, se povětšinou shodují v označení věcí, které jsou Sunnou a souvisejí s uctíváním a které jsou naopak pouhou arabskou zvyklostí. Mohou se však ve svých posouzeních v malých detailech od sebe lišit.
Příkladem toho jsou události z Prorokovy صلى الله عليه و سلم pouti (hadždže). Uvádí se, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم sestoupil do údolí al-Basa a někdo z jeho společníků, myslím, že to byla ‘Áiša, následně řekl: „Zastavit se v al-Basa nebylo ze Sunny.“
Shodují se však na tom, že zde Prorok صلى الله عليه و سلم postavil stan a spočinul tu. Jenže někteří další lidé, kteří přišli po něm, se domnívali, že se jedná o součást hadždže. Zde mohla vyvstat názorová neshoa a proto si tato záležitost vyžadovala jasné rozřešení. Pro to, aby byl tento Prorokův čin spojen, či nespojen s uctíváním, musel existovat nevyvratitelný důkaz.
Nyní uvedeme několik soudobých příkladů, protože mnoho mladých lidí dnes, chvála Alláhu, zkracuje svůj oděv a nedovoluje svým nohavicím přesáhnout délku kotníků. Toto zamýšlejí jako následování Sunny. Je ovšem tato Sunna zvykem, nebo Sunnou spojenou s uctíváním?
Pokud se důkladně podíváme na podstatu tohoto Prorokova صلى الله عليه و سلم činu (zkrácení oděvu), jeho spojitosti s modlitbou atd., možná zaváháme, přiřadit-li tuto praktiku k tomu, co je uctívání, anebo zda ji označit za prostý zvyk. Dokud nám celou věc neozřejmí Prorokův صلى الله عليه و سلم hadís: „Oděv (arab. izár) věřícího sahá do půli lýtek a pokud musí být delší, nechť sahá ke kotníkům. Pokud je delší než to, pak je to v ohni.“
Hadís jasně rozhoduje dilema do které z obou uvedených kategorií začadit tento čin, který je ze Sunny – je to zvyk nebo uctívání? Jasně stanovuje, že toto není arabský zvyk, ale závazný způsob uctívání. Prorok totiž v hadísu popisuje způsob odívání a spojuje jej se slovem „věřící“ – říká, že není problém, pokud oděv přesáhne polovinu lýtka a bude sahat ke kotníkům, ale pokud přesáhne délku kotníku, jde o oděv obyvatel ohně.
Dále se vzpomíná ve věci popisu Prorokovy صلى الله عليه و سلم modlitby, že Prorok صلى الله عليه و سلم nosil dlouhé vlasy. Někdy jeho vlasy přesahovaly jeho ušní lalůčky a jindy mu dokonce sahaly po špičky ramen. Také se vzpomíná, že když Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstoupil do Mekky, jeho vlasy spadaly do čtyřech pramenů. Bylo nechat si narůst delší vlasy a následně je splést do pramenů Sunnou uctívání, nebo Sunnou popisující staroarabský zvyk? Osobně se domnívám, že neexistuje nic, co by nás zpravovalo o tom, či co by nám dokazovalo, že se zde jedná o něco jiného než o tehdejší zvyk Arabů. Proč?
Protože Prorok صلى الله عليه و سلم sám patrně nebyl tím, kdo s touto zvyklostí začal a nebyl ani jediný, kdo se jí držel. Bylo to přítomno již v době před jeho narozením, předtím, než se stal prorokem. Bylo arabským zvykem nosit delší vlasy. Dodnes někteří mladí v pouštních oblastech Sýrie, jak jsem sám viděl, zaplétají své vlasy do pramenů.
Tento zvyk nebyl započat Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, on sám spíše pokračoval v následování zvyků Arabů a nechal si také narůst delší vlasy a když vstoupil do Mekky, zapletl je do čtyř pramenů. Není nic, co by nás mělo přimět k názoru, že tato Sunna není jen pouhým arabským zvykem, ale přímo Sunnou uctívání.
Jiný příklad: Posel Boží صلى الله عليه و سلم nosíval bílé oblečení. Jedná se zde o Sunnu zvyklosti, nebo Sunnu uctívání?
Pokud jsme jeho slova necitovali: „Nejlepším oblečením pro vás je bílé oblečení a v bílém též pochovávejte své mrtvé.“ Kdyby tohoto jeho výroku nebylo, museli bychom toto označit spíše za jeho osobní vkus. Posel Boží صلى الله عليه و سلم měl rád bílou barvu, stejně jako např. měl rád med a neměl rád maso varana. To byl čistě jeho vkus a chuť.
Pokud ale přejdeme k jeho slovům „nejlepším odblečením je pro vás bílé,“ pak přikázal takové oblečení nosit a tento jeho příkaz je přinejmenším doporučením. Tedy, oblékejte své živé do bílého oděvu a pochovávejte v bílém oděvu své mrtvé. Takovým způsobem tato praktika opouští úroveň Sunny zvyklosti a stává se Sunnou uctívání.
Podobným měřítkem jsme povinni posuzovat všechny Prorokovy صلى الله عليه و سلم činy. Tedy to, s čím začal a o čem není v kontextu žádná informace, že by bylo zvyklostí, je Sunnou uctívání.
Co se však týče jeho činů, které neodporují arabským zvyklostem té doby, jedná se o dobové a místní zvyklosti. Ten, kdo je tak činí, není hříšný, stejně jako není hříšný ten, kdo je nečiní a zanechá jich. Podobně je tomu s věcmi, které se týkají Prorokova صلى الله عليه و سلم osobního vkusu a chuti.
Jak jsme před chvílí uvedli, Prorok صلى الله عليه و سلم měl rád med. Můžeme však nalézt lidi, kterým med prostě nechutná, avšak nemůžeme je obvinit a říci, že odporují Sunně! Jednoduše proto, že jíst med samo o sobě není aktem uctívání. Proto jíst med není pro někoho, kdo po tom netouží, jednoduché. Dotyčný tedy neodporuje Sunně, ale odporuje osobním chutím Proroka صلى الله عليه و سلم, jež se odráželi v tom, že měl med rád.
Podobně neměl Prorok صلى الله عليه و سلم rád maso varana, ale Arabové varany lovily a jejich maso měli za pochoutku. Když byl ještěr položen na stůl před Proroka a ten se dozvěděl, oč se jedná, masa se nedotkl.
Naproti tomu Chálid ibnu l-Welíd, jeho slavný společník, měl toto maso nesmírně rád a jedl jej s ohromnou chtivostí, až se lidé museli dívat, jak mu chutná. Jedl s takovou chutí, až mu šťáva tekla po bradě. Když si všiml, že Prorok صلى الله عليه و سلم nejí, otázal se jej: „Posle Boží, je snad toto (varaní maso) zakázané (arab. harám)?“ Cítil se uvnitř zhrozen. S chutí se pustil do něčeho a pak si všiml, že Prorok صلى الله عليه و سلم nejí. Ani se jídla nedotkl. Proto se Chálid takto otázal.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl: „Ne, není. Jen jsme to v zemi mých lidí nejedli a proto cítím, že mi to nechutná.“ Proto neřekneme někomu, kdo má varaní maso naopak rád, že odporuje Sunně, stejně jako to neřekneme někomu, kdo nemá rád med. Lidé, kteří nemají rádi med existují. I jeden z mých synů nemá rád med. Ale neříkám mu, že odporuje Sunně, protože toto nemá spojitost s uctíváním.
Proto je pro nás nezbytné pozorně studovat všechny činy Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Mnoho lidí a zejména hledačů nauky je dnes vzhledem k těmto specifikům zcela bezhlavé a mnohdy zabíhají až do úplných krajností. Tak lze najít mnoho těch, kteří si nechávají narůst dlouhé vlasy věříce, že jde o Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Ano, jedná se o čin Proroka صلى الله عليه و سلم, ale neexistuje jediný důkaz tvrdící, že takto je to lepší. Spíše Boží Posel صلى الله عليه و سلم prohlásil, jak uvádí imám Muslim: „Celé to ostříhej, nebo celé to nechej.“
Dlouhý vlas tedy není Sunnou uctívání, ale Sunnou vycházející z tehdejší zvyklosti. Proto ten, který si vlasy celý život stříhá, nemůže být obviňován z nedodržování Sunny Proroka صلى الله عليه و سلم, neboť Prorok صلى الله عليه و سلم se nestříhal, kromě na hadždži nebo na ‘umre poté, co vykonal poutní obřady.
Znáte hadís, který se uvádí v al-Buchárího a Muslimově Sahíhu, kde Prorok صلى الله عليه و سلم praví: „Ó Alláhu, smiluj se nad těmi, kteří oholili své hlavy!“ Lidé, kteří své vlasy pouze zkrátili, pravili: „a i těm, kteří své vlasy zkrátili, Posle Boží.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak řekl: „tedy i těm, kteří své vlasy zkrátili.“ Ale ti, kteří své vlasy jen zkrátili, obdrželi menší odměnu. Vyholit se po pouti je tedy omnoho hodnotnějším skutkem.
Pokud si někdo nechá narůst dlouhé vlasy jen tak ze zvyku, nebo protože je to jeho vnitřní sklon, není na tom nic, co by mělo být zavrženíhodné. Ale pokud tak činí z důvodů, aby se přiblížil Alláhu a následoval Sunnu Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, pak je tento čin neopodstatněný.
Navíc je tu jeden detail, na který chci obrátit pozornost. Ten, kdo si nechá narůst dlouhé vlasy kvůli tomu, že i Prorok صلى الله عليه و سلم je nosil dlouhé a věří, že takto následuje Proroka صلى الله عليه و سلم říkám směle, že tato praktika snad i odporuje jeho vidění věcí.
Není to však jasně patrná opozice, nýbrž je skryta hluboko uvnitř. Jak tedy, pokud víme, že Posel Boží nosil vlasy dlouhé? Povinnost je totiž pozorně naslouchat tomu, co Boží Posel صلى الله عليه و سلم praví. Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká: „Věru činy budou posuzovány podle úmyslu. Tedy ten, kohož hidžra byla kvůli Alláhu a Poslu Jeho صلى الله عليه و سلم toho je hidžra kvůli Alláhu a Poslu Jeho. Ale koho hidžra byla za účelem nějakého vezdejšího zisku, jenž chtěl získat, nebo kvůli ženě, aby se s ní oženil, pak je jeho hidžra kvůli tomu, co zamýšlel.“ Tedy pokud někdo vyrazí do boje po boku Božího Posla صلى الله عليه و سلم jako mudžáhid, zjevné je, že mudžáhid je na cestě Boží, ale ve skutečnosti dotyčný vyrazil do boje kvůli zisku vezdejšího světa, nebo podnikl hidžru kvůli nějaké ženě, se kterou se chtěl oženit atd. V takovém případě odporuje Božímu Proroku صلى الله عليه و سلم ve svém úmyslu.
Bude tedy jako mudžáhid, nebo jako muhádžir odměněn? Pokud odporoval nejlepšímu ze všech mudžáhidů tím, že neměl čistý úmysl? Odpověď zní, že nikoli.
Proto příklad tohoto mudžáhida je stejný jako příklad toho, kdo si nechá narůst dlouhé vlasy. Dotyčný přišel za Prorokem صلى الله عليه و سلم jako mudžáhid, ale jeho úmysl nebyl upřímný a proto odporoval úmyslu Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Otázka zní: Jak toto souvisí s otázkou dlouhých vlasů? Říkáme: Víme snad, kdy si Prorok صلى الله عليه و سلم nechal narůst dlouhé vlasy s úmyslem, aby se tak přiblížil svému Pánu? Pokud ty věříš, že se takto přiblížíš Alláhu, pak odporuješ Božímu Proroku صلى الله عليه و سلم v jeho úmyslu.
On přece nehledal Boží blízkost tím, že měl rád med a nehledal Boží blízkost tím, že mu nechutnalo varaní maso. Stejně tak se Bohu nepřibližoval tím, že si nechal narůst dlouhé vlasy! Tedy pokud si necháváš dlouhé vlasy, aby ses přiblížil k Alláhu, pak odporuješ Prorokovi صلى الله عليه و سلم v nejdůležitější podmínce, na které spočívá uctívání!
První podmínkou je úmysl, který musí být upřímný, jen pro Tvář Alláha Vznešeného Všemohoucího.
Druhou podmínkou je soulad daného činu s činy Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Souhlasíš s ním pak v jeho činu, ale nesouhlasíš s jeho úmyslem. Vezmeme-li jako příklad modlitbu fedžr (ranní modlitba), sestává se z nepovinné modlitby před a povinné modlitby, která následuje po ní. Obě mají dva rek’áty (modlitební cykly). Pokud se tedy někdo pomodlí dva rek’áty nepovinné sunna modlitby před modlitbou ranní s úmyslem, že se jedná o povinnost, jedná v souladu s učením Prorokovým? Samozřejmě, že nejedná.
Jednou z podob bludu sekty kádjáníjja je víra, že dvě rek’át sunna před fedžrem jsou povinné. Tedy pokud se tyto dvě rek’át modlí, zdá se, že jednají v souladu se Sunnou Božího Posla صلى الله عليه و سلم, ale jejich srdce a úmysly odporují Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم v jeho úmyslu, ač souhlasí s jeho činem navenek. Tento souhlas navenek však nemá abolutně žádnou hodnotu, neboť chybí úmysl, podle kterého jsou činy posuzovány. To je také význam hadísu o dobrých činech souzených podle správného úmyslu.
Tedy pokud nevíme, zda se Prorok صلى الله عليه و سلم chtěl svými dlouhými vlasy přiblížit k Alláhu, pak není pro muslimy povoleno přibližovat se k Alláhu touto cestou. Protože takto se patrně k Alláhu nepřibližoval sni sám Prorok صلى الله عليه و سلم! Byla by to inovace v náboženství.
Všichni patrně znáte hadísy tvrdě varující před inovací v náboženství. Kdokoli přimyslí do naší záležitosti něco, co do ní nepatří, toto je odmítnuto. Toto by byla nově vnesená věc do náboženství, neboť dotyčný se zde snaží přiblížit Alláhu něčím, čím se k Alláhu nepřibližoval Jeho Prorok صلى الله عليه و سلم. Podobbně můžeme rozlišovat mezi Sunnou v uctívání, kterou Posel Boží dodržoval a mezi Sunnou, která je pouhopu zvyklostí, kterou máme na výběr dodržet, nebo nedodržet, protože jde jen o zvyklost.
Toto je velmi důležitý bod k pochopení. Nutno je následovat Božího Posla ve všech otázkách náboženství, nikoli v jeho osobních zvyklostech a chutích. V tomto se mnoho nevědomých lidí dopouští velmi vážných chyb, nerozlišujíce mezi Sunnou zvyklosti a Sunnou uctívání.
Sunna v uctívání totiž nepřipouští absolutně žádný dodatek navíc a právě z tohoto důvodu Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Každá inovace je bludem a každý blud je v Ohni.“
Sunna zvyklosti může naproti tomu připustit zvětšení, či zmenšení četnosti či míry nějakého činu, protože jde jen o obyčej. Uvedu další příklad ze zvykové Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Posel Boží vstoupil do Mekky s vlasy spletenými do čtyř pramenů, copů. Otevřel Mekku v den, kdy mu Alláh dal otevřít, osvobodit Mekku od Kurejšovců. Měl vlasy spletené do čtyř copů. To byl arabský zvyk. Dodnes tento zvyk nalezneme mezi mladými beduíny. Viděl jsem je na poušti, tento zvyk dodnes dodržují.
Takže je zcela na vás, učiníte-li stejně, pokud si myslíte, že je to pro vás vhodné. A pokud chcete, můžete to zcela bez obav nedodržovat, aniž byste se protivili Sunně Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Proč? Protože tyto věci jsou sice zaznamenány jako Prorokova Sunna, vychází však z jeho chutí a tehdejších arabských obyčejů. Nejsou Sunnou ve smyslu činů uctívání.
Tato kategorizace svědčí o celistvosti porozumění a pochopení náboženství a je velmi důležitá pro mladé vyzyvatele k islámu, kteří nejsou učenci.
Zdroj: záznam přednášky šejcha Muhammeda Násiruddína al-Albáního
http://www.alalbany.ws/search/view.php?id=3286