OTÁZKA: Podle čeho je možno poznat učence hodné následování? Jaké jsou jejich charakteristické rysy?
ODPOVĚĎ:
Šejch Sálih al-Fewzán pravil:
“Vyzývání k islámu (arab. الدعوة ad-da’wa) a islámská osvěta, vybízení k dobru a poskytování rad muslimům, to vše jsou věci nezbytné, nicméně v plnění tohoto úkolu nevyniká každý. Pracovat na tomto poli je nesmírná zodpovědnost, kterou na svá bedra může vzít jedině ten, kdo je znám jako člověk nauky, někdo, kdo disponuje skutečně hlubokým pochopením, neboť se jedná o záležitosti ohromné důležitosti. Nikdo kromě těch, kteří jsou dostatečně kvalifikovaní, by se tohoto úkolu vůbec neměl zhošťovat.
Dnešní problém spočívá v tom, že brány vyzývání k islámu jsou otevřeny až příliš doširoka. Proto jimi vstupuje v podstatě každý a potom svou misi nazývá da’wou, ačkoli se může jednat o naprostého ignoranta, který ve svém vyzývání není efektivní, ba dokonce působí ještě daleko více škody, nežli užitku. Poničí toho více, než napraví.
Možná je nadšencem, ale je zbrklý a bezohledný, jeho činnost plodí více zla než dobra, přinese chorob více, než jich dokáže vyléčit a pokazí toho víc, než si toho dal za cíl napravit.
Lidé spojovaní s vyzýváním jiných k islámu také mohou podléhat vlastním tužbám, které si přejí naplňovat. Je nutno si uvědomit, že některé z těchto tužeb mohou být v ostrém protikladu k cílům, které takoví jedinci deklarují, když volají po náboženském zápalu a zdravé žárlivosti ve věcech víry. Možná ve jménu své výzvy takoví lidé svádějí mládež z přímé cesty, odtrhují je od jejich společenství, obracejí je proti autoritě jejich skutečných učenců a toto vše konají pod pláštíkem upřímné rady, podobně jako tak činili kdysi dávno i pokrytci v Medíně, kteří si přáli před očima lidí odít zlo do roucha dobra.
Vemte si ku příkladu příběh postavení vzdoromešity (arab. مسجد الضرار mesdžidu d-dirár). Pokrytci vybudovali mešitu – což je zjevně samo o sobě dobrým skutkem – načež pozvali Posla Božího صلى الله عليه وسلم, aby se v ní pomodlil a tím povzbudil i ostatní lidi k tomu, aby se v ní modlili také. Avšak Alláh odhalil úmysly těchto budovatelů vzdoromešity, jejichž pravým záměrem bylo vnést do řad muslimů rozkol a odvrátit je od Mesdžidu Kubá, první mešity, která byla v Medíně zbudována na základech zbožnosti a jednoty.
Alláh o této události zjevil verše:
وَالَّذِينَ اتَّخَذُوا مَسْجِدًا ضِرَارًا وَكُفْرًا وَتَفْرِيقًا بَيْنَ الْمُؤْمِنِينَ وَإِرْصَادًا لِّمَنْ حَارَبَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ مِن قَبْلُ ۚ وَلَيَحْلِفُنَّ إِنْ أَرَدْنَا إِلَّا الْحُسْنَىٰ ۖ وَاللَّهُ يَشْهَدُ إِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ لَا تَقُمْ فِيهِ أَبَدًا ۚ لَّمَسْجِدٌ أُسِّسَ عَلَى التَّقْوَىٰ مِنْ أَوَّلِ يَوْمٍ أَحَقُّ أَن تَقُومَ فِيهِ ۚ فِيهِ رِجَالٌ يُحِبُّونَ أَن يَتَطَهَّرُوا ۚ وَاللَّهُ يُحِبُّ الْمُطَّهِّرِينَ
“A ti, kdo si zřídili mešitu ze vzdoru a z nevěry a pro rozkol mezi věřícími a jako nástrahu, jsou ti, kdo vedli válku proti Bohu a Jeho poslu již dříve; a oni věru přísahají: “My chtěli jsme jen to nejlepší!” Však Bůh je svědkem, že jsou vskutku lháři. Nikdy v ní nekonej modlitbu! Mešita založená od prvního dne na bohabojnosti je k tomu, aby ses v ní modlil, věru vhodnější, a jsou v ní muži, kteří milují očišťování a také Bůh miluje ty, kdož se očišťují.” (Tewba: 107-108)
Tento příběh nás učí, že zdaleka ne všechno, co se navenek tváří jako upřímné dobro, upřímným dobrem také je. Možná se uvnitř skrývá něco, co je v naprostém protikladu k tomu, jak se věc jeví navenek.
Lidé, kteří se dnes připisují práci pro islám, mezi sebou mají i jedince, kteří si přejí působit mezi muslimskou mládeží rozkol, odvrátit lidi od pravé víry, rozštěpit šiky muslimů a vlákat je do pokušení.
Alláh nás před takovými varoval:
لَوْ خَرَجُوا فِيكُم مَّا زَادُوكُمْ إِلَّا خَبَالًا وَلَأَوْضَعُوا خِلَالَكُمْ يَبْغُونَكُمُ الْفِتْنَةَ وَفِيكُمْ سَمَّاعُونَ لَهُمْ ۗ وَاللَّهُ عَلِيمٌ بِالظَّالِمِينَ
“Kdyby byli vytáhli s vámi, byli by jen rozmnožili vaše potíže a byli by zaseli mezi vámi nesvár, snažíce se vás svést k neposlušnosti. A jsou mezi vámi někteří, kdož horlivě jim naslouchají, avšak Bůh dobře zná nespravedlivé.” (Tewba: 47)
Věci nutno posuzovat na základě faktů a nikoli na základě toho, jak se jeví na první pohled.
Ti, kteří se připisují práci pro islám, musí být posouzeni z následujících hledisek:
1. Kde studovali? Od koho přejímali své znalosti? Kde byli vychováváni?
2. V co věří, čemu věří a co vyznávají? Jakou činnost vyvíjejí a jak tato činnost ovlivňuje lidi? Jakých dobrých výsledků už dosáhli? V co jejich bohulibá činnost vyústila?
3. Dále je nutno prošetřit jejich pozadí ještě předtím, než budou přijaty i jejich výstupy. A toto je dnes nesmírně důležité.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم popsal rozkolníky jako lidi ze samého našeho středu, hovořící naším jazykem. Když byl dotázán na rozkol, hovořil o nich takto:
نَعَمْ دُعَاةٌ إِلَى أَبْوَابِ جَهَنَّمَ، مَنْ أَجَابَهُمْ إِلَيْهَا قَذَفُوهُ فِيهَا
“Ano, ti, co vyzývají k branám Pekel. Kdokoli na jejich výzvu odpoví, bude jimi do Pekel uvržen!“1
Povšimněte si, že je nazval těmi, kteří vyzývají (arab. دعاة du’át)!
Proto bychom se měli mít velmi dobře na pozoru a nikoli se hnát jako stádo za kýmkoli, kdo se postaví do čela davu, anebo za kýmkoli, kdo řekne, že vyzývá k Alláhu, či že k Alláhu vyzývá jeho skupina.
Naopak je nutno pohlížet na pravý stav věci, prostudovat skutečné pozadí a motivaci takových jedinců a skupin, neboť vyzývání k Alláhu se dnes omezilo na vyzývání k něčí cestě nebo skupině.
Alláh pravil:
قُلْ هَٰذِهِ سَبِيلِي أَدْعُو إِلَى اللَّهِ ۚ عَلَىٰ بَصِيرَةٍ أَنَا وَمَنِ اتَّبَعَنِي ۖ وَسُبْحَانَ اللَّهِ وَمَا أَنَا مِنَ الْمُشْرِكِينَ
“Rci: “Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!” (Júsuf: 108)
Také tato slova Boží naznačují, že budou i tací, kteří nebudou vyzývat k Alláhu a kterých vyzývání nebude upřímné.”2
V odpovědi na velmi podobnou otázku šejch na jiném místě uvedl:
“Charakteristickým rysem učenců, které máme následovat, jsou jejich znalosti o Alláhu. Jsou to lidé oddaní nauce, kteří studují Knihu Boží a Sunnu Posla Božího صلى الله عليه وسلم a praktikují to, k čemu vede. Jsou to tací, kteří nad jiné vynikají svými užitečnými znalostmi a zbožnými činy.
Nemá se následovat učenec, který shodně svému poznání víry vůbec nekoná. A nemá se následovat zbožný člověk, který je v naukách náboženských naprostým ignorantem. A už vůbec nelze následovat někoho, kdo ani nezná svou víru a ani není zbožný.
Lidí, kteří by byli hodnými následování a kterých nahrávky by bylo záhodno sledovat je v této zemi (tj. Saúdská Arábie – pozn. překl.) mnoho, jsou mezi lidmi známí, není nikdo, kdo by je neznal, ani mezi obyvateli pouště, ani mezi obyvateli měst, ani mezi dospělými, ani mezi dětmi. Jsou to učenci, kteří zasvětili svůj život službě této ummě. Vydávají fetwy, přednáší, jsou vyhlášení pro své znalosti, svou spravedlivost a oddanost Alláhu.
Mezi největšími z nich byl šejch ‘Abdul’azíz ibn Báz, ať mu je Alláh milostiv, muž požehnaný nezměrnou znalostí a dobrými činy při vyzývání k Alláhu, člověk upřímný a čestný, což – chvála Alláhu – není věcí neznámou nikomu. Mnoho dobrého vzešlo z jeho prací, nahrávek a přednášek.
Dalšími jsou učenci, kteří se spolupodíleli na odpovědích pro program Núru ‘ale d-derb – chvála Alláhu – i mezi nimi je mnoho těch, jež jsou známí kvalitními fetwami či odpověďmi a užitečnými radami ve všeobecnosti.
Podobně i jejich vznešení bratři v řadách starších soudců a muftíjů, neboť lidé se jich nedotazují na otázky spojené s krví, odškodněními a důstojností jen tak nadarmo. Jsou si velmi dobře vědomi jejich hlubokých znalostí.
Tito lidé se velmi zasadili o islámskou osvětu a vyzývání k islámu, vyvraceli ty, kteří následovali blud a špatné cesty, ať už vědomě, či nevědomě. Právě oni disponují značnými zkušenostmi a dovednostmi nezbytnými k odlišení dobrého od špatného.
Jejich nahrávky a přednášky mají být sdíleny a propagovány, neboť jsou velmi prospěšné všem muslimům.”3
Odpovídal: Sálih ibn Fewzán al-Fewzán
Zdroj: al-Multaká Fetáwa š-šejchi l-Fewzán
Překlad: Alí Větrovec
Poznámka překladu: První šejchova odpověď je všeobecná, v druhé udává příklady ze své vlastní země. V naší zemi v poslední době pozorujeme nadbytek stránek, projektů a individuí, které si nárokují titul داعي dá’í, vyzyvatel k islámu, či učenec nebo šejch a přitom vůbec o takové osoby nejde. Jejich výstupy boří a nebudují, ruší jednotu a prohlubují rozkol. Je pro ně charakteristický egoizmus a chybná chápání náboženských otázek. Proto i v naší vlasti je o to důležitější aplikovat pravidla, která šejch al-Fewzán v této své fetwě zmínil a ptát se, kdo jsou lidé, kteří mluví ve jménu islámu a muslimů. V našich podmínkách je třeba následovat ty, kteří studovali islám u renomovaných šejchů či na prestižních univerzitách v zahraničí a nikoli samouky a samozvané intlektuály, kteří své znalosti načerpali z několika textů a videí bez znalosti originálního jazyka. Odpovědi hledejme u těch, kteří se slánějí před Koránem a Sunnou a budují si svůj názor na jejich základě a nikoli u těch, kdo opentlují své choré myšlenky citacemi pramenných textů, avšak skládají si víru podle sebe. Není těžké rozpoznat jedny od druhých, naše komunita je malá, dobře se známe mezi sebou a činy každého z nás pravdivě svědčí o tom, kdo patří do první a kdo – nedej Bože – do druhé skupiny.