OTÁZKA: Jak se chovat k lidem, kteří hovoří o víře, aniž disponují jakoukoli znalostí a i přesto vydávají fetwy?
ODPOVĚĎ:
O islámu není dovoleno hovořit, kromě uvedeme-li důkaz z Koránu, z hadísu, konsensu (arab. idžmá’), nebo analogie (arab. kijás).
OTÁZKA: Jak se chovat k lidem, kteří hovoří o víře, aniž disponují jakoukoli znalostí a i přesto vydávají fetwy?
ODPOVĚĎ:
O islámu není dovoleno hovořit, kromě uvedeme-li důkaz z Koránu, z hadísu, konsensu (arab. idžmá’), nebo analogie (arab. kijás).
Pokud hovoříme o obyčejných muslimech, ti nesmějí vydávat fetwy (tj. islámsko-právní posudky) v žádném případě, ani je nemožno následovat v tom, co hovoří, kromě jedná-li se o jasný a dobře známý předpis. Imám Kurtúbí říká: “Učenci se shodují na názoru, že laická veřejnost musí následovat ty, o jejichž znalosti není pochyb. Stejně tak mezi učenci neexistuje názorová neshoda ohledně toho, že obyčejným muslimským masám je zakázáno vydávat fetwy a to pro jejich neznalost.” (Viz al-Džámi’u l-Ahkámi l-Kur´án, 11/290).
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: šejch Safet Kuduzović
Zdroj:Kuduzović, Safet: Fetwe, pravne decizije – pitanja i odgovori, Džemat Hidžra, Stichting, 2009, str. 558.
Pozn. překladu:
V případě, že jsme konfrontováni s někým takovým a dospěli jsme k názoru, že se jedná o někoho, kdo nemá dostatečné znalosti pro to, aby hovořil o islámu, je třeba:
1. Jasně, ale ohleduplně dotyčnému vysvětlit, že není oprávněn o islámu hovořit.
2. Pokud to neakceptuje, vzdálit se od něj.
3. Pokud i nadále setrvává ve zlu, které působí, pak je na něj třeba upozornit i ostatní muslimy.
Toto jsou jasná pravidla pro odpověď inovátorům všeho druhu obecně a byla přístupem selef.
Jak se chovat k těm, kteří hovoří o víře, aniž mají znalost?
